Velikonoce ve světě: tradiční jídlo a zvyky napříč kontinenty

Velikonoce se slaví na každém kontinentu, ale hlavní pokrm se mění podle toho, co kraj nabízí a jak přísný byl půst. Ve zkratce, kam nás cesta zavede:

• Česko a střední Evropa – vařená nebo glazovaná šunka, nádivka, mazanec, beránek, jidáše.

• Itálie – colomba di Pasqua, sladký chléb ve tvaru holubice.

• Španělsko – torrijas, smažené chlebové plátky ve sladkém mléce.

• Severní Evropa – marinovaný sleď, nové brambory, tvarohová pascha a finské mämmi.

• Jižní Amerika – bacalhau ze sušené tresky v Brazílii, empanadas v Argentině.

• Jižní Afrika – nakládaná ryba po kapsko‑malajsku, tradičně na Velký pátek.

• Asie – spíš jarní svátky obnovy (Hanami, Qingming); Velikonoce v západním stylu drží hlavně Filipíny.

Napříč všemi se vrací stejný motiv: jaro, konec půstu a jídlo, které se sdílí.

Velikonoční šunka je v Česku symbolem konce půstu — po týdnech bez masa byla vydatná uzená kýta prvním slavnostním soustem a znakem hojnosti. Dodnes tvoří základ svátečního talíře spolu s nádivkou, vejci a bramborovým salátem.

V křesťanské tradici značí šunka konec čtyřicetidenního postu a návrat masa na stůl o Božím hodu velikonočním. Dřív šlo o skutečný luxus: vepř se zabíjel na podzim, kýta se přes zimu udila a ta nejlepší se schovávala právě na Velikonoce. Proto se z ní stal symbol hojnosti a odměny po odříkání.

Způsob přípravy se v Česku liší kraj od kraje. Na Moravě se šunka častěji peče a natírá medovou glazurou do křupava, v Čechách se spíš pomalu vaří v koření — bobkový list, nové koření, pepř, někdy i cibule a česnek pro plnější chuť. Obě cesty míří ke stejnému cíli: šťavnaté maso, které jde nakrájet na tenké plátky.

Doma se velikonoční šunka připravuje dvěma cestami: buď se pomalu vaří v kořeněném nálevu, nebo se peče a natírá medovo‑hořčicovou glazurou dozlatova. U obou platí totéž — nespěchat a držet nízkou teplotu, aby se maso nerozvařilo a zůstalo šťavnaté a nakrojitelné na tenké plátky. Vývar z vaření nevylévej, je to skvělý základ na velikonoční polévku nebo na nádivku.

Kompletní postup na glazovanou šunku chystáme jako samostatný recept. Než bude hotový, poctivou šunku na sváteční stůl najdeš níže a pro regionální srovnání mrkni na regionální velikonoční speciality z Česka.

Evropské Velikonoce spojuje sladké kvašené pečivo a jehněčí. Od Itálie po Skandinávii se opakují stejné symboly — holubice, beránek a jarní obnova — jen v lokálním provedení.

Colomba di Pasqua je italský velikonoční chléb ve tvaru holubice — obdoba našeho mazance, jen z bohatšího máslového těsta. Pochází z Lombardie a podle historiků jí moderní podobu dal ve 30. letech Dino Villani z firmy Motta, který ji upekl ze stejného těsta jako vánoční panettone. Na rozdíl od mazance uvnitř nebývají rozinky, ale kandovaná citrusová kůra; navrch přijde perlový cukr a mandle. Tvar holubice symbolizuje mír a Ducha svatého.

Torrijas jsou španělská velikonoční sladkost Svatého týdne: plátky staršího chleba se namočí do mléka (nebo vína) s cukrem a skořicí, obalí ve vejci a osmaží dozlatova. Výsledek připomíná francouzský toast nebo naše chudé rytíře — křupavá kůrka, uvnitř vláčné. Je to i chytrý způsob, jak zužitkovat tvrdší pečivo.

Jehněčí a sladký beránek jsou nejsilnější evropskou spojnicí. Beránek symbolizuje Krista a objevuje se od Balkánu po Skandinávii — u nás v podobě pečeného piškotového beránka. K němu patří jidáše, medem potřené pečivo stočené do tvaru provazu. Obojí spojuje symbolika jara a obnovy, kterou sdílíme s většinou křesťanské Evropy.

Severské Velikonoce stojí na jednoduchosti a rybě. Místo hojné tabule přijde pár poctivých věcí: marinovaný sleď, nové brambory na másle, tvarohová pascha a ve Finsku tmavé mämmi.

Marinovaný sleď je jádrem skandinávského velikonočního stolu — filety se nakládají do octového nálevu s cukrem a kořením a podávají studené jako předkrm i součást hlavního chodu. K nim patří mladé brambory připravené s minimem přísad, často jen s máslem, solí a koprem. Kdo chce podobný princip vyzkoušet doma, může začít u marinovaného lososa (gravlaxu), který se dělá obdobně.

Pascha je jemný tvarohový dezert s rozinkami a mandlemi, oblíbený ve Finsku i Švédsku; texturou i chutí připomíná náš tvarohový koláč. Finskou specialitou je pak mämmi — tmavá kaše z žitné mouky a naklíčeného sladu. Vznikla jako postní jídlo na Velký pátek, kdy se nesmělo vařit ani rozdělávat oheň, a sladká chuť podle etnografů vzniká enzymatickým naklíčením obilí, ne přidaným cukrem. Podává se studené se smetanou nebo mlékem.

V katolické Jižní Americe se na Velký pátek nejí maso, a tak hlavní roli hraje ryba — hlavně bacalhau, pokrm ze sušené a nasolené tresky. Sušená a nasolená treska se přes noc vyluhuje ve vodě, aby změkla a zbavila se soli, a pak se zapéká s bramborami, cibulí, česnekem a olivovým olejem. Proti sladkému českému mazanci nebo beránkovi jde o výrazně slaný, sytý chod. V Argentině zase k Velikonocům patří empanadas — plněné taštičky z křehkého těsta s masem, sýrem nebo zeleninou; nejblíž jim u nás budou slané pirohy nebo tašky z listového těsta.

V Jižní Africe je tradičním velikonočním jídlem nakládaná ryba po kapsko‑malajsku (pickled fish) — smažené filety v nálevu z octa, cibule a kari koření, podávané studené na Velký pátek. Tenhle pokrm vznikl v kapsko‑malajské komunitě jako způsob, jak rybu bez ledničky uchovat, a dnes ho na Velký pátek jedí lidé napříč vírami, často s máslem potřenými jidášovými houskami (hot cross buns). Vedle ryby se na stole objevuje i kořeněné jehněčí s kmínem, koriandrem a skořicí. Proti české kuchyni, kde vládne mazanec a nádivka, klade africké menu důraz na výrazné koření a nakládání — a je to skvělá inspirace, jak zpestřit vlastní stůl.

Ve většině Asie Velikonoce jako křesťanský svátek nezdomácněly, ale jarní svátky obnovy tam mají vlastní silnou tradici. V Japonsku se slaví Hanami — období pikniků pod rozkvetlými sakurami, které oslavuje příchod jara a nové začátky. V Číně připadá na jaro festival Qingming, čas úcty k předkům a úklidu hrobů. Skutečné Velikonoce v západním stylu drží hlavně Filipíny se silným katolickým vlivem: procesí na Květnou neděli a dramatizace pašijového týdne jsou tu běžné. Křesťanská menšina v Indonésii slaví bohoslužbami a rodinnými setkáními. Společné je téma obnovy přírody — univerzální i bez velikonočních vajíček.

Některé velikonoční speciality umí pořádně překvapit — od kvašené žitné kaše po vejce s embryem. Finské mämmi vypadá na první pohled nevábně, ale je to milovaná postní klasika. Na Filipínách se jako delikatesa jí balut — vařené kachní vejce s vyvinutým embryem, pro většinu Evropanů těžko představitelné. A v Norsku existuje „påskekrim“: o Velikonocích se čtou detektivky a k tomu se zobou marcipánová vajíčka a čokoládoví zajíci — spíš rituál než pokrm. Proti tomu jsou české jidáše a mazanec vyloženě krotcí.

Velikonoce nejsou jen o jídle — mimo stůl se slaví procesími, hrami i pomlázkou. V Řecku patří k Velkému pátku noční procesí s ikonami a svícemi. V Mexiku plní ulice piñaty nabité sladkostmi, které se děti snaží rozbít. A u nás? Velikonoční pondělí patří pomlázce z vrbového proutí, která má symbolicky přinést zdraví a mladost, a zdobení kraslic technikami od voskování po vyškrabování. Každý kraj má svůj obřad — a právě ten prozradí o kultuře někdy víc než menu.

Ať sníš colombu, bacalhau, nebo poctivou českou šunku, všude jde o totéž: přivítat jaro a sejít se u jednoho stolu po půstu. Nejjednodušší způsob, jak si letos rozšířit obzory, je přidat k tradičnímu menu jeden nový prvek — třeba torrijas místo klasické buchty nebo rybu na Velký pátek. Zbytek nech na lidech kolem stolu.