Nastav si cookies

Nutné cookies drží web pohromadě — košík, přihlášení, jazyk. Analytické nám ukážou, co tady funguje a podle čeho ladit doporučení. Marketingové by měřily reklamu mimo Yumsto, zatím žádné nemáme. Všechno kromě nutných zapneme jen s tvým souhlasem.

Jak nakládáme s tvými údaji

Nastavení cookies

Žito ozimé

Trvanlivé

Žito ozimé

Žito ozimé (Secale cereale) je odolná obilnina, která se seje na podzim, přečká tuhou zimu a dá výrazná, chuťově bohatá zrna. Ta se cení při pečení chleba, vaření piva i pálení. Většina dnes pěstovaného žita je ozimá: přezimuje na poli, vytvoří hluboké kořeny a dává podstatně vyšší výnosy než žito jarní.

Sezóna
Celoročně (sušené zrno; ve střední Evropě se sklízí v červenci až srpnu)
Cena
Nízká
Výživa na 100 g
  • 338 kcal
  • 10,3 g bílkoviny
  • 1,6 g tuky
  • 75,9 g sacharidy

Prakticky

Jak skladovat

Na lince

Celá žitná zrna vydrží 6–12 měsíců ve vzduchotěsné nádobě na chladném, suchém a tmavém místě. Celozrnná žitná mouka vydrží při pokojové teplotě 1–3 měsíce, pak oleje v ní žluknou.

V lednici

V lednici ve vzduchotěsných nádobách vydrží celá žitná zrna 6–12 měsíců. Žitné mouce chlazení prospívá – čerstvá zůstane 3–6 měsíců.

V mrazáku

Nejdéle vydrží celá žitná zrna zmrazená ve vzduchotěsných nádobách nebo vakuových sáčcích, a to až 2 roky. Žitnou mouku můžeš zmrazit na 6–12 měsíců; před použitím ji nech ohřát na pokojovou teplotu.

Jak vybrat

Při nákupu celých žitných zrn hledej plná, stejnoměrná zrna šedohnědé až nazelenalé barvy, bez stop vlhkosti a bez zatuchlého pachu. Dlouhá tmavě fialová až černá zrna (námel) vyhoď – jsou jedovatá. Žitnou mouku kupuj pokud možno čerstvě mletou: přirozené oleje v ní rychle oxidují a chuť vyprchá. Čím tmavší mouka, tím víc otrub a tím výraznější chuť. Nakupuj od prověřených mlýnů nebo specializovaných prodejců obilí; žito v biokvalitě a z regionu často chutná lépe a podpoříš jím udržitelné zemědělství.

Čím nahradit

Nejlepší náhrada

Chuťově má nejblíž tritikále (kříženec pšenice a žita) – je podobně zemité a díky pevnějšímu lepku se s ním líp peče. Nahrazuj v poměru 1:1.

V nouzi

V obilných salátech a pilafech můžeš žitná zrna nahradit celými zrny pšenice nebo špaldy, chuť ale bude jemnější. Místo žitné mouky zkus celozrnnou pšeničnou mouku s trochou pohankové – zemitou, nakyslou chuť žita přiblíží.

Příprava

Celá žitná zrna před vařením důkladně propláchni. Aby změkla, namoč je přes noc do studené vody, pak je sceď a vař zvolna v čerstvé osolené vodě (3 díly vody na 1 díl zrna) 45–60 minut, dokud nejsou měkká, ale pořád na skus. V tlakovém hrnci to zabere 25–30 minut. Když zrna před vařením nasucho opražíš, zvýrazníš jejich oříškovou chuť. Na kaši použij žitný šrot s tekutinou v poměru 3:1 a vař 30 minut, občas zamíchej. Žitná mouka žádnou zvláštní přípravu nepotřebuje, ale kvůli slabému lepku ji na kynuté pečivo nejlíp kombinuj s pšeničnou.

Nic nevyhazuj

Škrobovou vodu z vaření žitných zrn nevylévej – je skvělým základem polévek, dušených jídel i chlebového těsta, dodá jim hustotu a jemnou obilnou chuť. Okoralý žitný chléb nastrouhej na strouhanku nebo nakrájej na krutony, případně ho usuš a namel na tradiční kvas, východoevropský kvašený nápoj.

V kuchyni

Tepelná úprava

Žito ozimé má široké použití. Na pečení smíchej žitnou mouku s pšeničnou (obvykle 30–50 % žitné) – chléb dobře nakyne a má plnou chuť; čistě žitné chleby jako pumpernikl potřebují delší a pomalejší pečení. Celá zrna se hodí do sytých obilných salátů, pilafů a jídel na způsob rizota. Ze žitného šrotu uvaříš sytou kaši nebo jím dodáš vícezrnnému chlebu skus. Díky škrobu a vysoké enzymatické aktivitě po sladování se žito dobře hodí k vaření piva i pálení whisky. Žitné vločky opraž a přidej do granoly, nebo nech žitná zrna naklíčit a dej je do salátů a sendvičů.

Hodí se k

Co to je

Žito ozimé (Secale cereale) je odolná obilnina, která se seje na podzim, přečká tuhou zimu a dá výrazná, chuťově bohatá zrna. Ta se cení při pečení chleba, vaření piva i pálení. Většina dnes pěstovaného žita je ozimá: přezimuje na poli, vytvoří hluboké kořeny a dává podstatně vyšší výnosy než žito jarní.

Jak chutná

Žito ozimé má výraznou, průraznou chuť, kterou se liší od jemnějších obilnin. Je hluboce zemité, s travnatými až bylinnými tóny a jemným nádechem třešně a sladu. Přirozeně je lehce nakyslé a kvašením tahle kyselost sílí – odtud typická hloubka tradičního žitného chleba. V dochuti je příjemně oříškové a lehce nasládlé, takže se hodí k výrazným, aromatickým kořením.

Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.

Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.

Žádný spam. Jak nakládáme s e-maily, píšeme v Zásadách ochrany osobních údajů

Časté otázky

Do hloubky

4 min čtení

Druhy

Mezi ozimým žitem najdeš staré cizosprašné odrůdy i moderní hybridy. Polská cizosprašná odrůda Danko má výraznou chuť, kterou oceňují řemeslní pekaři, a zemědělci si z ní můžou rok co rok nechávat vlastní osivo. Brasetto a další hybridy od firem jako KWS dávají vyšší výnosy a jsou odolnější vůči chorobám, osivo se ale musí kupovat každý rok. Celozrnná žitná mouka (německy Roggenvollkornmehl) se mele z celého zrna včetně otrub a klíčku, má nejvýraznější chuť a nejvíc vlákniny. Žitná chlebová mouka (T 960; německy Type 997–1150) je chuťově vyvážená a lehčí, kdežto světlá žitná mouka (německy Type 815) je zbavená většiny otrub a dává jemnější pečivo. Z hrubého žitného šrotu (Roggenschrot) se peče hutný pumpernikl s intenzivní chutí.

Historie

Cesta žita od plevele k oblíbené obilnině začala na náhorních plošinách Anatolie (dnešní Turecko), kde rostlo samovolně jako průvodní plevel mezi pěstovanou pšenicí a ječmenem. Do střední a východní Evropy se dostalo v době bronzové jako plevel v jiném obilí a v době železné se už pěstovalo jako samostatná plodina – zemědělci poznali, že se mu daří i v chudých písčitých půdách a že přežije kruté zimy, které by pšenici zahubily. V římské říši platilo žito za nouzovou potravu pro ty nejbídnější, ve středověku už ale bylo hlavní obživou severní Evropy. Ve Skandinávii a Pobaltí žitný chléb živil lidi přes dlouhé zimy, kdy jiné plodiny selhaly. Odolnost vůči chladu se vyplatila: zemědělci v Dánsku a Švédsku doby vikingů mohli žito zasít na podzim a sklidit uprostřed léta, několik týdnů předtím, než dozrálo jarní obilí. Angličtí a nizozemští kolonisté přivezli žito na severovýchod Ameriky, kde se „rye and injun“ (chléb ze žita a kukuřice) stal regionální základní potravinou, dokud ho nevytlačila levná pšenice z údolí Ohia. Poslední ránu americkému pěstování žita zasadila prohibice; dnes ale žito zažívá renesanci díky řemeslným pekařům, pivovarníkům a palírníkům, kteří znovu objevují jeho osobitou chuť.

Věda

Za osobitým chováním žita v kuchyni stojí jeho sacharidy. Zrno obsahuje 55–65 % škrobu s 24–35 % amylózy – podobně jako pšenice, v kuchyni se ale chová úplně jinak. Klíčem je mimořádně vysoký obsah pentosanů (arabinoxylanů), ve vodě rozpustné vlákniny, která pojme až desetinásobek své hmotnosti vody a dává žitnému chlebu typickou hutnou, vláčnou střídku. Pentosany soupeří o vodu s lepkovými bílkovinami, a proto žitné těsto není pružné a neudrží plyn jako pšeničné – žitné bílkoviny sekaliny nedokážou vytvořit pevnou lepkovou síť, díky které pšeničný chléb nakyne. Žitný škrob navíc mazovatí při nižší teplotě a retrograduje (tvrdne) pomaleji, takže žitný chléb vydrží déle čerstvý. Otruby jsou bohaté také na fenolické látky, zejména alkylresorcinoly, které jsou pro žito typické.

Původ a etika

Žito ozimé patří k nejudržitelnějším obilninám. Snese chudé půdy, chlad i sucho, takže se mu daří tam, kde jiné obilniny neuspějí – sucho a suché písčité půdy zvládá líp než pšenice a potřebuje méně hnojiv. Jeho alelopatické látky pomáhají potlačovat plevel a snižují potřebu herbicidů, proto se hodí do ekologického zemědělství. Jako zimní krycí plodina chrání žito svými hlubokými, hustými kořeny půdu před erozí, zachytává zbytkový dusík, který by se jinak vyplavil do vod, a zvyšuje podíl organické hmoty. Pokrokoví zemědělci ho stále častěji pěstují jako krycí plodinu a zároveň na zrno – sklidí úrodu a přitom zlepší půdu. Když kupuješ z malých regionálních mlýnů, podpoříš místní produkci a dostaneš čerstvější mouku s lepší chutí. Hledej certifikace udržitelného nebo regenerativního zemědělství a sáhni po starých odrůdách jako Danko, ze kterých si zemědělci můžou nechávat osivo a které udržují rozmanitost plodin.

Košík