- Sezóna
- Sklízí se od poloviny do konce léta, sušená je k dostání po celý rok.
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 338 kcal
- 14,6 g bílkoviny
- 2,4 g tuky
- 70,2 g sacharidy
Špalda
Špalda
Špalda (Triticum spelta) je starobylý druh pšenice. Má pevné, k zrnu přirostlé pluchy a odedávna se pěstuje v mírném pásu Evropy a v západní Asii. Dnešní pšenice se při mlácení zbaví plev sama, špalda si je ale ponechá i po sklizni. Ovlivnilo to, jak se pěstuje, i to, jak se v kuchyni používá.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Celá špaldová zrna skladuj ve vzduchotěsné nádobě v chladné a suché spíži až rok.
- V lednici
Špaldovou mouku dej do lednice, vydrží tam až šest měsíců a nežlukne.
- V mrazáku
Celá zrna i mouku můžeš zamrazit až na dvanáct měsíců, zachovají si vůni i výživné látky.
Jak vybrat
Vybírej celá zrna stejné velikosti, světle zlatavá až světle hnědá, bez nalámaných zrn a bez velkého množství prachu. Čerstvě namletá špaldová mouka voní sladce a obilně, nikdy zatuchle, a má spíš smetanový odstín než zářivě bílý.
Čím nahradit
Farro, zejména dvouzrnka, má ve většině pokrmů velmi podobnou texturu i chuť.
Hodí se celá pšeničná zrna nebo celozrnná pšeničná mouka, chybí jim ale typická sladkost špaldy.
Příprava
Celá zrna propláchni a namoč na několik hodin nebo přes noc, budou se pak vařit kratší dobu. Potom je zvolna vař, dokud nezměknou, ale ještě se nerozpadají. Se špaldovou moukou zacházej opatrně: její lepek je rozpustnější a tažnější než u dnešní pšenice, takže těsto míchej šetrně a hněť kratší dobu.
Nic nevyhazuj
Vývar ze špaldových zrn obsahuje hodně rozpustného škrobu. Můžeš ho použít jako základ polévky nebo jím obohatit chlebové těsto.
V kuchyni
Tepelná úprava
Špalda se hodí k vaření ve vodě i v páře, k pečení i ke kvašení. Nejlépe vynikne v sytých chlebech, těstovinách a pečivu, ale i v obilných salátech a pokrmech na způsob rizota, kde zrna zůstanou celá a přitom měkká.
Hodí se k
- Houby
- Kořenová zelenina
- Med
- Vlašské ořechy
- Vyzrálé sýry
- Bylinky
Co to je
Špalda (Triticum spelta) je starobylý druh pšenice. Má pevné, k zrnu přirostlé pluchy a odedávna se pěstuje v mírném pásu Evropy a v západní Asii. Dnešní pšenice se při mlácení zbaví plev sama, špalda si je ale ponechá i po sklizni. Ovlivnilo to, jak se pěstuje, i to, jak se v kuchyni používá.
Jak chutná
Na jazyku začíná jemně a kulatě, opečeným obilím a čerstvým senem. Pak se chuť rozvine do plnosti s tóny lískových oříšků, teplých otrub a lehké sladové sladkosti. Dozní suše, čistě a lehce minerálně a zanechá dlouhý dojem venkovského chleba a slámy prohřáté sluncem.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Je špalda bezlepková?
Čím se špalda liší od dnešní pšenice?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Špalda se pěstuje jako šlechtěné odrůdy, třeba švýcarské Oberkulmer Rotkorn a Ostro nebo německá Franckenkorn, i jako místní krajové typy, které formovalo podnebí, nadmořská výška a způsob hospodaření. Středoevropská špalda: pěstuje se v jižním Německu, ve Švýcarsku a v Rakousku a daří se jí v chladném alpském podhůří a na vápenitých půdách. Často se sklízí později, takže má hutná zrna s výraznou oříškovou chutí, která po uvaření zůstanou pevná na skus. Italská špalda: často se prodává jako farro grande a pěstuje se v apeninských údolích. Na chudých půdách a tradičním způsobem tam dává menší úrodu, ale výjimečnou chuť: sladce obilnou s lehce bylinným nádechem. Východoevropská špalda: v menším rozsahu se pěstuje v Polsku a sousedních zemích, kde se prodává hlavně jako celozrnná a světlá mouka. U všech typů je potřeba zrno po sklizni ještě vyloupat z pluch. Dnes se to dělá většinou strojově, dřív pomocí kamenných nebo dřevěných nástrojů. Práce je s tím víc, ale zrno se lépe skladuje a i chuť se trochu změní, protože pluchy chrání zrno před oxidací a vnějšími vlivy.
Historie
Příběh špaldy se táhne tisíciletími. Starověk: Špalda je mladší než první zdomácnělé pšenice, jednozrnka a dvouzrnka. Vznikla zkřížením pěstované dvouzrnky s planým mnohoštětem a v Evropě se rozšířila od doby bronzové. Později se stala důležitou plodinou v severních provinciích Římské říše, protože dobře snášela i chudé půdy. Římští autoři jako Plinius starší popisovali pluchaté pšenice jako výživné a spolehlivé, i když pracné na zpracování. Středověk: Špaldě se dařilo podél obchodních cest střední Evropy, hlavně na klášterních statcích, kde díky odolnosti vůči chladu a vlhku přinášela stálou úrodu. Středověcí lékaři, kteří vycházeli z učení o tělesných šťávách, chválili špaldu, že zahřívá a posiluje, a doporučovali ji nemocným a zotavujícím se. Moderní doba: V 19. a 20. století ji vytlačila výnosnější pšenice, která se snadno vymlátí, a špalda přežila hlavně v alpských oblastech. Koncem 20. století se o starobylé obiloviny a řemeslné pečení chleba začali lidé znovu zajímat a špalda se vrátila. Nebere se jako přežitek, ale jako obilí, které se hodí pro udržitelné zemědělství i pro pečení s charakterem.
Věda
Špalda obsahuje lepek, jeho bílkoviny jsou ale složené jinak než u dnešní chlebové pšenice: je v nich víc gliadinů vůči gluteninům. Těsto je proto tažné, ale méně pružné. Díky tomu má špaldové pečivo jemnou střídu, a taky proto špalda nesnese prudké hnětení. Jako každé celozrnné obilí si celozrnná špaldová mouka zachovává otruby i klíček. Běžně se prodává i světlá špaldová mouka, ze které jsou obojí odstraněné.
Původ a etika
Špalda přirozeně odolává škůdcům a chorobám, proto se často pěstuje extenzivně, mnohdy v ekologickém nebo biodynamickém zemědělství. Pokud chceš nakupovat odpovědně, dej přednost drobným pěstitelům, kteří špaldu loupou tradičním způsobem a dostávají za ni férovou cenu. Podpoříš tím biologickou rozmanitost i život na venkově.