Nastav si cookies

Nutné cookies drží web pohromadě — košík, přihlášení, jazyk. Analytické nám ukážou, co tady funguje a podle čeho ladit doporučení. Marketingové by měřily reklamu mimo Yumsto, zatím žádné nemáme. Všechno kromě nutných zapneme jen s tvým souhlasem.

Jak nakládáme s tvými údaji

Nastavení cookies

Tofu: co to je a co z něj uvařit, aby chutnalo

Tofu: co to je a co z něj uvařit, aby chutnalo

Three blocks of tofu of different firmness on a wooden board, one of them sliced into neat cubes, beside a small dish of soy sauce and a scattering of sesame seeds, centred with calm empty space around them.

Aktualizováno 18. 11. 2026

Tofu je sražené a slisované sójové mléko, vzniká stejným principem, jakým se z kravského mléka dělá tvaroh nebo sýr. Samo chutná skoro neutrálně, a to je jeho síla i jeho past: nasaje, co mu dáš, ale když mu nic nedáš, nic ti nevrátí. Většina nepovedeného tofu není špatné tofu, je to nevylisované tofu hozené na vlažnou pánev. V tomhle průvodci najdeš, který druh se hodí na co, jak tofu vylisovat a marinovat, aby nebylo mdlé, a hlavně co z tofu uvařit: křupavé kostky z pánve i trouby, kari, wok, pomazánku z uzeného tofu, „míchaná vejce“, polévky, těstoviny i krémový dezert z hedvábného tofu.

Co je tofu a z čeho se vyrábí?

Tofu se vyrábí ze tří věcí: sójových bobů, vody a koagulantu. Boby se namočí, rozemelou a vylisuje se z nich sójové mléko, to se zahřeje a srazí solí nebo kyselinou. Vzniklé sýřeniny se slijí do formy a slisují. Čím větší tlak a čím déle, tím pevnější blok.

Rozhodující je koagulant, protože určuje texturu i složení:

  • Síran vápenatý (sádrovec, E516) – nejrozšířenější. Sráží pomalu, dává jemnější a hladší blok a do tofu propašuje značné množství vápníku.

  • Nigari (chlorid hořečnatý, E511) – tradiční japonský koagulant z mořské vody po vykrystalizování soli. Sráží rychle, blok bývá pevnější a chuťově sladší, ale vápníku dodá zlomek.

  • Glukono-delta-lakton (GDL) – pomalá kyselina, která sráží mléko přímo v obalu bez lisování. Tak vzniká hedvábné tofu.

Pevné tofu je pořád zhruba ze 70–85 % voda (podle značky a lisování). To vysvětluje skoro všechno, co se s ním v kuchyni děje: proč se na pánvi spíš dusí než smaží, proč marináda nemá kam vsáknout a proč je prvním krokem skoro každého receptu vodu odstranit.

Původ má tofu v Číně, kde má tradici přes tisíc let, a odtud se rozšířilo do Japonska a Koreje. Tam se rozrůznily druhy, které dnes kupuješ: japonské hedvábné kinugoshi, pevnější čínské bloky, sušená sójová kůže yuba. Každá z těch tradic vznikla kolem jiné techniky a ta technika ti pořád říká, na co se který druh hodí.

Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.

Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.

Žádný spam. Jak nakládáme s e-maily, píšeme v Zásadách ochrany osobních údajů

Jaké druhy tofu existují a na co se který hodí?

V českém obchodě narazíš hlavně na čtyři druhy tofu a každý se hodí na něco jiného:

  • Tofu natural (bílé, pevné) – na pánev, do trouby, do kari, woku, rizota i „míchaných vajec“. Chutná neutrálně, takže ho musíš ochutit sám.

  • Uzené tofu – na chleba, do pomazánky, těstovin a k bramborám. Je slané a kouřové, dá se jíst rovnou z balení.

  • Marinované tofu – už ochucené (sójovkou, bylinkami, chilli), stačí ho opéct a dát do bowlu, wrapu nebo salátu.

  • Hedvábné tofu – do krémových polévek, omáček, dresinků a dezertů. Na pánev se nehodí, rozpadne se.

Mimo tuhle čtveřici existuje měkké a extra pevné tofu (liší se jen množstvím vody) a speciality jako fermentované tofu a yuba. Pravidlo je jednoduché: čím míň vody, tím líp drží tvar a tím víc bílkovin na sto gramů. Rozdíl mezi druhy není ani tak v chuti, jako v tom, co s nimi můžeš dělat. Hedvábné se ti na pánvi rozpadne, extra pevné v polévce zůstane gumovou kostkou. Vybírej podle úkolu, ne podle toho, co zrovna leží v regálu.

Pevné a extra pevné tofu (natural)

Pevné tofu natural je univerzální druh na většinu vaření: drží tvar, snese pánev, troubu i gril. Pevné se dá krájet na kostky a restovat, extra pevné vydrží i napíchnutí na špíz a otáčení na roštu.

Obě se před přípravou vyplatí vylisovat. Extra pevné potřebuje kratší dobu, protože z něj výrobce vodu z velké části vytlačil už za tebe, ale i tak z něj po dvaceti minutách pod závažím vyteče překvapivé množství vody.

Uzené tofu

Uzené tofu je pevné tofu, které prošlo udírnou, a v Česku je to nejběžnější druh v regálech: pro spoustu lidí je „tofu“ automaticky tohle. Má výraznou slanou a kouřovou chuť, takže na rozdíl od bílého tofu nepotřebuje marinádu a dá se jíst rovnou ze sáčku.

Nejlíp funguje tam, kde bys jinak sáhl po slanině nebo šunce: nakrájené na proužky do těstovin, na sendvič, do bramborového salátu, nasucho opečené na pánvi do křupava. Solí opatrně, uzené tofu už slané je.

Marinované tofu

Marinované tofu je pevné tofu, které výrobce nechal nasáknout marinádou, nejčastěji ze sójové omáčky, zázvoru, česneku nebo bylinek. Ušetří ti krok s marinováním, ale ne krok s pánví: z balení je měkké a vlhké, chuť a texturu mu dodá až opečení. Počítej s tím, že ochucené varianty bývají slanější a často obsahují pšenici ze sójové omáčky.

Hedvábné tofu

Hedvábné tofu je nelisované: sráží se přímo v krabičce, takže si nechává všechnu vodu a má konzistenci hutného pudinku. Nekrájej ho a nelisuj, jen ho vyklop a rozmixuj.

Jeho skutečná superschopnost je emulgace: rozmixované hedvábné tofu drží tuk a vodu pohromadě, takže z něj uděláš krémový dresink, majonézovitou omáčku nebo čokoládový krém bez jediné kapky smetany. Do polévky ho přidej až na konci a jen prohřej, ne vař, var ho roztrhá na vločky.

Fermentované tofu a yuba

Fermentované tofu (sufu) je tofu nakládané a zrající ve slaném nálevu, yuba je sušená kůže ze sójového mléka; obojí koupíš hlavně v asijských večerkách.

Sufu (nazývané i „čínský sýr“) se nakládá do slaného nálevu s rýžovým vínem a zraje měsíce. Výsledek je mazlavý, extrémně slaný a používá se po lžičkách jako ochucovadlo, ne jako hlavní surovina. Smradlavé tofu (čchou tou-fu, anglicky stinky tofu) zraje v nálevu z fermentované zeleniny a voní přesně tak, jak slibuje jméno; v Číně a na Tchaj-wanu je to pouliční delikatesa.

Yuba není tofu v pravém smyslu: je to kůže, která se sráží na hladině zahřívaného sójového mléka a sbírá se po vrstvách. Čerstvá je hedvábně jemná, sušená se namáčí a má překvapivě masitou, vláknitou texturu.

Proč tofu nechutná po ničem a jak to spravit: lisování a marinování

Tofu chutná mdle ze dvou důvodů: je plné vody, která ředí každou chuť, a samo žádnou výraznou chuť nemá. Řešení jsou tři kroky v tomhle pořadí: vylisuj z něj vodu, případně ho předem zmraz, a ochuť ho solí a slanými ochucovadly, ne olejem. Teprve pak ho opeč do křupava (viz další kapitola). Žádný z kroků není složitý a každý řeší jiný problém.

1. Vylisuj z tofu vodu

Lisování je nejdůležitější krok a většina lidí ho přeskakuje. Blok pevného tofu zabal do utěrky nebo papírových ubrousků, polož na talíř, zatěž ho něčím kolem jednoho kilogramu (pánev, konzervy, prkénko s hrncem) a nech 20 až 30 minut stát.

Vyteče z něj klidně 50–100 ml vody. Dělá to dvě věci naráz: uvolní místo pro marinádu a hlavně zbaví povrch vody, která by se na pánvi odpařovala a tofu dusila místo smažení. Nevylisované tofu nezhnědne, ať ho na pánvi necháš jakkoli dlouho.

Spěcháš? Nakrájej tofu na plátky před lisováním, tenčí plátky pustí vodu za pět minut. Uzené a hedvábné tofu nelisuj: uzené je už dost suché, hedvábné by se rozmačkalo.

2. Zmraz tofu (nejvíc podceňovaný trik)

Zmrazení mění strukturu tofu natrvalo a k lepšímu. Voda uvnitř bloku při mrznutí expanduje do ledových krystalů, ty roztlačí bílkovinnou síť od sebe, a když tofu rozmrazíš, voda odteče a zůstanou po ní dutinky. Z hladkého bloku se stane houba.

Proč to chtít: houba nasaje marinádu, kam se hladké tofu nikdy nedostane, a po opečení má znatelně masitější, vláknitější kousnutí. Není to novinka: v Japonsku se tofu takhle mrazilo přes zimu a z mrazem sušených bloků vznikl kōya-dōfu, dodnes samostatná surovina.

Jak na to: blok zmraz i s vodou v balení, nech ho přes noc v lednici rozmrznout, pak ho vymačkej v dlaních jako houbu na nádobí. Tentokrát nešetři silou: čím víc vody vytlačíš, tím víc marinády se vejde dovnitř. Barva bude po rozmrazení lehce nažloutlá, to je normální.

3. Marinuj tofu solí, ne olejem

Olejová marináda na tofu skoro nefunguje. Tofu je vodnaté a tuk do něj nemá jak vsáknout, takže ti zůstane sedět na povrchu a při opékání se spálí. Chuť dovnitř dostaneš solí a slanými ochucovadly: sójovou omáčkou, miso pastou nebo solným nálevem.

Základní marináda, která funguje skoro na všechno: na 200 g vylisovaného tofu 3 lžíce sójové omáčky, 1 lžíce rýžového octa nebo citronové šťávy, 1 lžička javorového sirupu nebo medu, nastrouhaný stroužek česneku a kousek zázvoru. Nakrájené kostky v ní nech aspoň 30 minut, ideálně přes noc v lednici, a občas je promíchej.

Nejrychlejší varianta, když nemáš čas: povař nakrájené tofu pět minut ve slané vodě (zhruba lžička soli na půl litru). Sůl projde blokem naskrz a tofu přestane chutnat „po ničem“ ještě dřív, než se dostane na pánev.

A jeden protiintuitivní tip: kyselou a olejovou marinádu (citron, ocet, bylinky) nasadíš s lepším výsledkem až po opečení, na horké kostky. Nasáknou ji jako pečená zelenina a kůrka zůstane křupavá.

Křupavé tofu na pánvi a v troubě

Křupavé tofu dostaneš ze tří věcí: vylisovaného pevného tofu, tenké vrstvy škrobu a vysoké teploty. Na pánvi to trvá 10–12 minut, v troubě 25–30 minut při 200–220 °C. Obojí je základ, ze kterého pak vychází většina dalších jídel v tomhle článku.

Škrob. Vylisované kostky (zhruba 2 × 2 cm) obal v tenké vrstvě kukuřičného nebo bramborového škrobu, asi lžíce na 200 g. Nejsnáz to uděláš v uzavřené misce nebo sáčku, kde kostkami zatřeseš. Škrob při zahřátí nabobtná a speče se v tenkou pevnou mřížku, která tvoří kůrku a zároveň brání tofu dusit se ve vlastní vlhkosti. Mouka funguje hůř, kůrka z ní je měkčí a těžší.

Na pánvi. Rozpal olej pořádně (2–3 lžíce na velkou pánev), než kostky vložíš, dej je do jedné vrstvy a nech je 3–4 minuty ležet bez hnutí. Tady se to nejčastěji pokazí: kdo tofu míchá, strhne mu kůrku a zbytek se lepí na pánev. Otoč, až se strana pustí sama, a opeč dokola, celkem 10–12 minut.

V troubě. 200–220 °C, 25–30 minut, v polovině obrátit. Kostky pokap lžící oleje, rozlož na plech s pečicím papírem a nepřeplňuj ho, namačkané kostky se dusí. Trouba dá rovnoměrnější výsledek, zvládne větší dávku a nemusíš u ní stát.

Sůl až na konec. Sůl vytahuje z povrchu vodu, a když ji nasypeš na začátku, pracuje přesně proti všemu předchozímu. Pokud jsi tofu marinoval ve sójovce, nesol už vůbec.

Křupavé kostky podávej s rýží a dušenou zeleninou, hoď je do salátu místo krutonů, nebo je na poslední minutu promíchej na pánvi se dvěma lžícemi omáčky (sójovka s javorovým sirupem, sladké chilli, arašídová). Omáčku přidávej až na konec a krátce, jinak kůrka změkne. Jak tofu funguje v kombinaci s pečenou zeleninou, ukazuje pečená mrkev s volským okem, tofu a avokádem.

Tofu v kari a wok se zeleninou

Do kari i do woku patří pevné tofu natural, opečené zvlášť předem. Když ho syrové hodíš do omáčky, nasaje ji, ale rozměkne a zůstane bledé; opečené si drží tvar a kůrka omáčku nabere jako houba.

Tofu v kari. Kari omáčku s kokosovým mlékem a zeleninou uvař jako obvykle a křupavé tofu do ní vmíchej až na poslední dvě tři minuty, aby si udrželo kůrku. Jako základ omáčky ti poslouží naše cizrnové kari s kokosovou smetanou nebo batátové kari s červenou čočkou; tofu do nich přidej na konci jako další bílkovinu.

Wok se zeleninou. Tofu opeč do křupava a odlož stranou, ve stejné pánvi na co nejvyšším plameni krátce orestuj zeleninu, aby zůstala na skus, a tofu vrať až s omáčkou zahuštěnou škrobem, jen na půl minuty.

Co uvařit z uzeného tofu

Z uzeného tofu nejsnáz uděláš pomazánku na chleba, „slaninu“ do těstovin, náplň do sendviče a přílohu k bramborám. Protože je už ochucené a slané, je to nejrychlejší tofu v lednici: nemusíš ho lisovat ani marinovat, stačí nakrájet a případně opéct.

Pomazánka z uzeného tofu. Nastrouhané nebo rozmixované uzené tofu spoj s majonézou nebo rostlinnou alternativou jogurtu (např. sójovým nebo kokosovým fermentovaným výrobkem), hořčicí, cibulkou a kyselou okurkou; sůl skoro nepotřebuje, nese ji tofu samo.

Do těstovin. Uzené tofu nakrájej na proužky nebo kostičky 1 cm a opeč nasucho nebo na kapce oleje 5–6 minut, dokud nezačne být na hranách křupavé, jako by sis pekl slaninu. Vmíchej ho do těstovin se smetanovou nebo rajčatovou omáčkou, se špenátem nebo s hráškem a na konec přidej hodně černého pepře. Funguje i místo choriza v rychlých těstovinách se sušenými rajčaty, přidej jen víc olivového oleje.

Na chleba a do sendviče. Nakrájej uzené tofu na tenké plátky 3–4 mm a krátce je opeč z obou stran, 1–2 minuty, aby zesládly a zkřupavěly. Na opečený chléb dej hořčici nebo hummus, plátky tofu, rajče, okurku a salát. Za studena ze sáčku je taky dobré, jen méně výrazné.

K bramborám. Opečené kostky uzeného tofu jsou skvělé do bramborového salátu nebo k pečeným bramborám, kde nahradí špek. Brambory nakrájené na měsíčky peč 35–40 minut na 210 °C, posledních 10 minut k nim na plech přidej kostky tofu a cibuli, ať se opečou společně. Podávej s kyselým zelím nebo okurkovým salátem.

Co uvařit z marinovaného tofu

Marinované tofu je hotové na chuť, takže ho stačí opéct a postavit kolem něj jídlo: bowl s rýží, špízy, wrap nebo teplý salát. Tím, že marinádu nese už v sobě, se hodí na rychlou večeři do 20 minut.

Rýžový bowl. Marinované tofu nakrájej na kostky a opeč na pánvi 8–10 minut do zlatova. Do misky dej uvařenou rýži, nakládanou nebo nastrouhanou zeleninu (mrkev, okurku, zelí), avokádo a tofu, a přelij lžící sójovky smíchané s limetkou a kapkou sezamového oleje.

Špízy na grilu. Kostky marinovaného tofu (nebo extra pevného, které si naložíš sám) napíchej střídavě s cuketou, paprikou a cibulí. Griluj na rozpáleném roštu nebo grilovací pánvi 8–10 minut a otáčej každé 2–3 minuty. Podávej s bylinkovým jogurtem nebo arašídovou omáčkou a s chlebem.

Wrap nebo tortilla. Opečené proužky tofu zabal do tortilly s hummusem, listovým salátem, rajčetem a nakládanou červenou cibulí. Tortillu můžeš na suché pánvi minutu z každé strany opéct, aby držela pohromadě. Je to dobrý oběd s sebou.

Teplý salát. Marinované kostky opeč a ještě horké hoď na polníček, rukolu nebo špenát s pečenou dýní či červenou řepou. Horké tofu nechá listy trochu zavadnout a zbylá marináda z pánve poslouží jako zálivka, stačí ji zředit lžící octa.

Tofu „míchaná vejce“ (tofu scramble)

Tofu „míchaná vejce“ uděláš z rozdrobeného pevného nebo měkkého tofu natural, které krátce orestuješ s kurkumou a solí. Vypadá a chová se jako míchaná vejce a je to rychlá snídaně.

Technika stojí na třech věcech: tofu rozdrob rukama na hrubé kousky a moc ho nelisuj, trocha vlhkosti dělá „vajíčko“ šťavnaté; kurkuma mu dá žlutou barvu; a kala namak (černá sůl) přidaná až na konci mu díky sirným sloučeninám dodá typickou „vaječnou“ vůni. Podávej s opečeným chlebem, avokádem, rajčaty nebo špenátem.

Tofu v polévkách

Do polévek dávej buď hedvábné tofu, které polévku zjemní, nebo kostky pevného či uzeného tofu, které v ní zůstanou jako vložka. Pevné tofu přidávej až posledních 5 minut, hedvábné jen prohřej a nevař.

Čirý vývar s tofu. Do zeleninového vývaru s pórkem, mrkví a houbami nakrájej kostky pevného tofu (2 cm), přidej lžíci sójovky a nech 5 minut táhnout pod bodem varu. Na talíři doplň jarní cibulkou, koriandrem nebo nudlemi. Je to rychlá večeře a dobrý způsob, jak zužitkovat půlku otevřeného bloku.

Miso polévka. Nejznámější polévka s tofu je japonská miso polévka s kostičkami hedvábného tofu a řasou wakame; miso pastu rozmíchej až do odstaveného vývaru, var by jí vzal vůni.

Krémová polévka s hedvábným tofu. Hedvábné tofu nahradí smetanu v krémových polévkách: dýňové, brokolicové, květákové. Uvařenou polévku odstav, přidej 150–200 g hedvábného tofu na litr a rozmixuj dohladka; polévka zhoustne a zjemní se, a když ji pak jen prohřeješ, nesrazí se.

Houbová polévka s uzeným tofu. Do houbové polévky přidej na konci kostičky uzeného tofu opečené nasucho. Kouřová chuť nahradí uzené maso; polévku dosol až po přidání tofu, protože ji trochu osolí samo.

Tofu v těstovinách a rizotu

Do těstovin a rizota se hodí pevné tofu natural nakrájené na kostky a opečené zvlášť, nebo uzené tofu, které přidá chuť samo. Hedvábné tofu tu má jinou roli: rozmixované dělá krémovou omáčku bez smetany.

Rizoto s tofu. V rizotu s tofu, hráškem a cuketou nahrazuje maso uzené tofu. Rýži uvař podle obalu, cuketu s hráškem orestuj na rozpálené pánvi, přidej rýži a tofu a nakonec dochuť sójovkou. Podávej s citronovou kůrou a čerstvými bylinkami.

Těstoviny s krémovou omáčkou z hedvábného tofu. Hedvábné tofu rozmixované s česnekem, citronem a olivovým olejem dá omáčku, která připomíná alfredo; s horkými těstovinami ji jen prohřej, nevař. Jako zeleninový základ se hodí naše rychlé těstoviny s cuketou a citronem.

Boloňská omáčka z tofu. Rozdrobené tofu (nejlíp předem zmražené, je vláknitější) opeč do hněda a pak poduš v rajčatové omáčce; lžíce sójovky dodá hloubku, kterou jinak nese maso.

Hedvábné tofu ve sladkém: krém a dezerty

Hedvábné tofu je ve sladké kuchyni náhrada smetany, tvarohu nebo vajec: rozmixované dává hladký, hustý krém, který drží tvar a nechutná po sóji, když ho dobře dochutíš. Rozmixování zabere 5 minut, tuhnutí v lednici 2–6 hodin.

Čokoládový krém. Na 300 g hedvábného tofu počítej 100–150 g hořké čokolády; rozpusť ji, rozmixuj obojí dohladka a nech v lednici ztuhnout do hustého krému, zhruba 2 hodiny. Tofu tu dělá práci smetany a po sóji nechutná.

Nepečený „cheesecake“. Hedvábné tofu rozmixované s kokosovým tukem, citronem a vanilkou na sušenkovém korpusu ztuhne za 4–6 hodin v lednici do krájitelné konzistence. Citron je tu klíčový, přebije sójový podtón.

Vanilkový krém a smoothie. Hedvábné tofu rozmixované s banánem a vanilkou je rychlý krém na snídani nebo vrstva do skleničkových dezertů s ovocem a granolou; s mraženým ovocem a rostlinným nápojem (např. sójovým nebo ovesným) z něj uděláš husté smoothie.

Kolik má tofu bílkovin a kalorií?

Tofu má podle druhu zhruba 5 až 20 g bílkovin a 40 až 175 kcal na 100 g. Rozdíl mezi nejlehčím a nejvydatnějším druhem je několikanásobný a stojí za ním hlavně obsah vody. Jedno univerzální číslo pro „tofu“ neexistuje, a když ho někde uvidíš, skoro jistě platí jen pro jeden konkrétní druh.

Orientační hodnoty na 100 g (přesné číslo najdeš na obalu, mezi značkami se liší):

  • Hedvábné tofu – asi 5–7 g bílkovin, 40–60 kcal

  • Pevné tofu natural – podle značky asi 9–17 g bílkovin, 80–145 kcal

  • Extra pevné tofu – asi 16–19 g bílkovin a 140–165 kcal podle značky

  • Uzené tofu – asi 14–20 g bílkovin a 135–175 kcal, k tomu výrazně víc soli

Sójová bílkovina obsahuje všech devět esenciálních aminokyselin, což se o rostlinných zdrojích nedá říct často. Jak tofu zapadá mezi ostatní rostlinné zdroje bílkovin, rozebíráme v článku veganský protein: zdroje, obsah bílkovin a jak ho zařadit do jídelníčku.

Obsah vápníku záleží na koagulantu. Sráží-li se tofu síranem vápenatým, může mít i přes 600 mg vápníku na 100 g, tedy zhruba jako tvrdý sýr; sráží-li se nigari, je to zlomek. Kolik ho je, najdeš na etiketě. Vlákniny má tofu málo: většina jí odejde při filtraci sójového mléka jako okara, podle koagulantu a značky zbývá asi 1–2,3 g na 100 g, u měkčích druhů méně.

Izoflavony jsou přirozené složky sójových bobů; jejich množství se mezi značkami i druhy tofu výrazně liší.

Jak vybrat tofu a jak dlouho vydrží otevřené

Dobré tofu poznáš podle krátkého složení a otevřené ho spotřebuj do 3–4 dnů (hedvábné do 2–3), přičemž přednost má vždycky údaj výrobce na obalu.

Při nákupu se dívej na dvě věci ve složení: na koagulant a na počet ingrediencí. Dobré tofu má na etiketě tři až čtyři položky: vodu, sójové boby, koagulant, případně sůl. Delší seznam znamená stabilizátory a obvykle i vodnatější blok. Certifikace BIO u sóji vylučuje geneticky modifikované boby; v EU musí být GMO sója v potravinách povinně označená, takže na ni u tofu prakticky nenarazíš, ale u dovozového tofu je to jistota navíc. České a rakouské manufaktury vyrábějí v malých šaržích a rozdíl v chuti proti průmyslovému bloku je znát, zvlášť u uzeného.

Skladování se liší podle balení:

  • Tofu ve vodním nálevu (chlazené) – po otevření do uzavíratelné nádoby, zalít čistou studenou vodou a vodu měnit každý den. Spotřebuj do 3–4 dnů.

  • Vakuované, uzené a marinované tofu – po otevření dobře zabal nebo dej do krabičky a spotřebuj do 3–4 dnů; vodou ho zalévat nemusíš, uzenému by vyluhovala chuť.

  • Hedvábné tofu v aseptické krabičce – neotevřené vydrží mimo lednici až do data minimální trvanlivosti. Otevřené patří do lednice a je nejcitlivější, spotřebuj ho do 2–3 dnů.

  • Uvařené tofu – v uzavřené krabičce v lednici 3–4 dny.

  • Mrazák – syrové tofu snese zhruba 3 měsíce a mrazení mu, jak je popsáno výš, texturu spíš vylepší.

Na co si u tofu dát pozor

Tofu je jednoduchá potravina, ale u dvou věcí se vyplatí číst etiketu: alergeny a sůl.

  • Sója patří mezi hlavní alergeny. Při potvrzené alergii na sóju je tofu tabu, a to i v ochucených a marinovaných variantách.

  • Uzené a marinované tofu ber jako slanou potravinu, ne jako to bílé. Soli v něm bývá násobně víc, takže hotové jídlo dosoluj až úplně nakonec, když vůbec.

Recepty s tofu, kterými začít

S tofu začni u rizota s tofu, hráškem a cuketou a u pečené mrkve s tofu a avokádem. Obojí používá uzené tofu, zvládneš je na všední večer a každý recept ukazuje tofu v jiné roli: jednou jako bílkovinu, která nahrazuje maso, podruhé jako křupavou součást brunche.

Rizoto s uzeným tofu, hráškem a cuketou — rychlá veganská večeře, kde tofu nahrazuje maso

Pečená mrkev s volským okem, tofu a avokádem — vydatný brunch s opečeným tofu

Časté dotazy

Dá se tofu jíst syrové, nebo se musí tepelně upravit?

Tofu se dá jíst syrové rovnou z balení, protože sójové mléko se při výrobě vaří. Stačí ho slít, opláchnout a případně osušit. Hedvábné tofu se syrové běžně používá do dezertů a dresinků, uzené na sendviče. Balené tofu je hotový výrobek, takže ho tepelně upravuješ hlavně kvůli chuti a textuře; otevřené ho drž v lednici a spotřebuj do pár dnů.

Jaký je rozdíl mezi tofu a tempehem?

Tofu je sražené sójové mléko, tempeh jsou celé fermentované sójové boby slisované do bloku. Tofu je proto hladké, neutrální a vodnaté, zatímco tempeh je hrubý, oříškově nahořklý a drží tvar sám od sebe. Tempeh má víc bílkovin i vlákniny, protože se z bobů nic neodstraňuje, ale jeho výraznou chuť nepřebiješ marinádou tak snadno jako u tofu.

Obsahuje tofu lepek?

Čisté tofu lepek neobsahuje, vyrábí se jen ze sóji, vody a koagulantu. Pozor ale na ochucené a marinované varianty: často obsahují sójovou omáčku, která se tradičně vyrábí s pšenicí. Při bezlepkové dietě kupuj neochucené tofu a k ochucení použij tamari označené jako bez lepku; při celiakii hledej na etiketě označení „bez lepku“.

Čím můžu tofu nahradit, když ho nemám nebo nesnáším sóju?

Nejbližší náhradou pevného tofu je tempeh (zůstaneš u sóji) nebo seitan (podobná textura bez sóji). Při alergii na sóju sáhni po seitanu, pečené cizrně nebo po halloumi, pokud nevadí mléčné výrobky. Hedvábné tofu v dezertech a omáčkách nahradíš rozmixovanými namočenými kešu ořechy nebo hustým bílým jogurtem.

Dá se tofu připravit v horkovzdušné fritéze?

Ano, v horkovzdušné fritéze je tofu křupavé za 12–15 minut při 200 °C. Vylisované kostky obal v lžíci škrobu a lžičce oleje, rozlož je do koše v jedné vrstvě a v polovině času s košem zatřes. Omáčku přidej až po upečení, jinak kůrka změkne.

Dá se tofu vyrobit doma?

Ano, domácí tofu uděláš ze sójového mléka a koagulantu, například nigari nebo citronové šťávy. Neslazené sójové mléko zahřeješ zhruba na 75–80 °C, vmícháš rozpuštěný koagulant, necháš 10–15 minut srážet a sýřeniny slisuješ v plátýnku 15–30 minut. Kupované sójové mléko musí být bez přísad a dost husté, jinak se nesrazí.

Chceš takové tipy každý čtvrtek?

Jeden recept, co stojí za zapnutí trouby, jeden tip a nabídka z krámku. Nic víc.

Žádný spam. Jak nakládáme s e-maily, píšeme v Zásadách ochrany osobních údajů

Košík