Rebarbora: pěstování, sklizeň a recepty z ní

Rebarboru vysadíš na slunné, propustné místo obohacené kompostem, ideálně na podzim nebo brzy zjara — a první plnou sklizeň si dopřeješ až druhý rok. Je to vytrvalá rostlina, která na jednom místě vydrží i deset let a každé jaro spolehlivě obrazí, takže výběr stanoviště se vyplatí promyslet dopředu.

Rebarbora chce slunce a hlubokou, dobře odvodněnou půdu. Vyber místo s alespoň 6 hodinami slunce denně; snese i lehký polostín, ale ve stínu roste pomaleji a stonky jsou tenčí.

Půda by měla být hlinitopísčitá a hluboká — kořen sahá opravdu hluboko. Před výsadbou zapracuj do záhonu pořádnou dávku kompostu nebo vyzrálého hnoje a rostliny sázej zhruba 90 cm od sebe, protože trs se pěkně rozroste. Kořenový krček nech těsně pod povrchem, ne hlouběji.

Rebarbora je otužilá a mráz jí spíš prospívá — potřebuje chladné období, aby na jaře znovu vyrazila. Zvládne mírné zimy i letní horka; v extrémně suchých a horkých létech ji ale zamulčuj a víc zalévej, jinak stonky zdřevnatí.

Trs každých zhruba 5–6 let na podzim rozděl rýčem na části s pupeny a přesaď — omladíš tím rostlinu a získáš sadbu zdarma.

Zalévej pravidelně a vydatně, hlavně v suchu, ale vyhni se stálému přemokření — kořen v mokru hnije. Na jaře přihnoj kompostem nebo dusíkatým hnojivem, rebarbora je poměrně žravá. Okolí trsu udržuj bez plevele a zamulčuj; mulč drží vláhu i teplo.

Nejčastější potíže dělají slimáci, mšice a za vlhka padlí. Proti slimákům funguje bariéra z drcených skořápek nebo pivní past v misce u rostliny; mšice spláchni roztokem mýdla naneseným na listy. Padlí (bílý povlak na listech) omezíš tím, že trs nepřehustíš a zajistíš proudění vzduchu. Žluté nebo hnijící stonky u země znamenají spíš přemokření než škůdce.

Rebarboru sklízíš od dubna do konce června, když mají stonky 25–45 cm a jsou pevné. Nikdy ji neřež nožem — stonek chytni nízko u země a vykruť ho pohybem do strany, dokud se neuvolní. Řezná rána u paty by rostlině hnila; vykroucení je pro trs šetrnější a rychleji doroste.

Zralý stonek je pevný, dužnatý a dlouhý zhruba 25–45 cm. Barva zralost neurčuje — podle odrůdy je stonek sytě červený, růžový i zelený a zelené odrůdy bývají klidně sladší než ty červené. Řiď se spíš tloušťkou a pevností a nech na trsu vždy aspoň polovinu stonků, aby rostlina dál rostla.

Stonek uchop nízko u báze a jemně ho vykruť do strany, dokud se od krčku neoddělí. List nahoře hned odřízni a nedávej ho do jídla. Z jednoho trsu neber najednou víc než třetinu až polovinu stonků, ať má rostlina z čeho růst dál.

Sklízet můžeš opakovaně od jara zhruba do konce června a mezi sklizněmi nech trsu pár týdnů na zotavení. Po svatém Jánu (24. června) se sklizeň tradičně ukončuje — stonky později dřevnatí a traduje se, že v nich stoupá obsah kyseliny šťavelové. Rostlinu tak necháš nabrat sílu na příští rok.

Jedovaté jsou u rebarbory jen listy, ne stonky. Listová čepel obsahuje vysoké množství kyseliny šťavelové (oxalové), a proto se nejí; řapíkaté stonky, které používáme v kuchyni, jsou zcela bezpečné. Podle dostupných zdrojů váže kyselina šťavelová v těle vápník do nerozpustných krystalů a ve větším množství může zatěžovat ledviny — v listech je jí přitom mnohem víc než ve stoncích.

Stonky rebarbory jsou nízkokalorické a přitom slušný zdroj vlákniny, vitaminu C, vitaminu K a draslíku. Vláknina podle výživových zdrojů podporuje trávení, vitamin C imunitu a vitamin K srážlivost krve i zdraví kostí. Výrazná kyselost pochází z jablečné a šťavelové kyseliny, takže při vaření skoro vždycky potřebuje cukr nebo sladší protějšek. Ber to jako příjemný bonus k chuti, ne jako lék.

Z rebarbory zvládneš spoustu věcí: koláč s tvarohem, křehký závin, bublaninu, domácí džem i marmeládu, sladkokyselý sirup nebo chutney k masu. Nejlíp funguje ve dvojici s něčím sladkým, co vyváží její kyselost — s jahodami, tvarohem, vanilkou nebo pudinkem. Kousky krájej na 1–2 cm; čím tenčí, tím rychleji změknou.

Nejjistější klasika je rebarbora s tvarohem — kyselé stonky a jemný tvaroh se doplňují dokonale. Tady jsou vyzkoušené recepty z Yumsto, na které rovnou skoč:

Kromě pečení se rebarbora skvěle hodí do bublaniny a na zavařování. Do bublaniny ji nakrájej nadrobno a lehce obal v cukru, ať pustí míň šťávy. Na sladkokyselý sirup povař stonky s cukrem a vodou a sceď; na džem je povař s cukrem a citronovou šťávou do zhoustnutí. Pokud máš rád koření, vyzkoušej naši rebarborovou marmeládu se skořicí.

Rebarbora je nenáročná vytrvalka: dej jí slunce, propustnou půdu a kompost a roky ti bude dávat úrodu. Sklízej od dubna do konce června vykroucením stonků, listy vždy vyhoď kvůli kyselině šťavelové a do kuchyně ber jen šťavnaté řapíky. A pak ji vyváž cukrem — v koláči s tvarohem, závinu, bublanině nebo sirupu chutná nejlíp.