Tuňákový steak se zeleným chřestem a holandskou omáčkou
bohynekuchyne
Aktualizováno 19. 7. 2026
Chřest očistíš správně tak, že u zeleného odlomíš dřevnaté konce a u bílého navíc oloupeš slupku od hlavičky dolů — a je to právě tahle drobnost, ne vaření, co rozhoduje o tom, jestli skončíš s jemnou přílohou, nebo tuhými vlákny mezi zuby. V tomhle návodu si projdeme čištění zeleného i bílého chřestu krok za krokem: jak poznat, kde končí dřevnatá část, kdy má smysl loupat, jak vybrat čerstvý svazek a jak očištěný chřest skladovat, aby vydržel svěží.
Očištění chřestu má tři kroky: opláchnout, odstranit dřevnatý konec a — u bílého chřestu vždy, u zeleného podle tloušťky — oloupat spodní část stonku. Celé to zabere pár minut a je to jediný rozdíl mezi křehkou přílohou a vlákny, která se nedají rozkousat.
Nejdřív chřest krátce opláchni ve studené vodě a jemně promni hlavičky prsty — mezi drobnými pupeny se rád drží písek. Pak pokračuj podle druhu.
Zelený chřest stačí u většiny svazků jen zbavit dřevnatého konce. Chyť stonek za oba konce a lehce ho ohýbej — sám praskne přesně tam, kde tuhá část přechází v křehkou. U silnějších stonků (nad zhruba 1 cm) navíc oškrábni škrabkou spodní třetinu; slupka tam bývá vláknitá i u zeleného chřestu. Tenký jarní chřest neloupej vůbec, jen bys přišel o to nejlepší.
Bílý chřest se loupe vždy a víc než zelený — jeho slupka je silná a nahořklá a při vaření zdřevnatí. Polož stonek naplocho na prkénko, přidrž ho pod hlavičkou a škrabkou (ideálně na chřest) ho oloupej od místa kousek pod hlavičkou až ke konci. Hlavičku nech nedotčenou, je nejkřehčí. Slupku sundávej, dokud se neobjeví světlé, vlhké maso. Nakonec odřízni 1–2 cm zdřevnatělého konce.
Dřevnatá část končí tam, kde stonek při ohnutí sám praskne — obvykle v dolní čtvrtině až třetině. Nic neměříš: chyť chřest za oba konce a ohýbej ho, dokud se nezlomí. Vlákna se přelomí přesně na hranici mezi tuhou a křehkou částí.
Metoda ohýbání je nejspolehlivější, ale u každého stonku ubereš jinak. Když chceš mít konce zarovnané (na grilování nebo servírování), zlom jeden stonek jako vzor, podle něj zbytek svazku srovnej a naráz je odřízni nožem.
Bílý chřest se loupe vždy, zelený jen podle tloušťky. Rozdíl je ve slupce: u bílého je silná a hořká, u tenkého zeleného tak jemná, že by loupání jen ubralo dužinu.
Bílý chřest: loupej celý stonek od hlavičky dolů, slupka jinak zdřevnatí a hořkne.
Silnější zelený (nad ~1 cm): oškrábni spodní třetinu.
Tenký zelený: neloupej vůbec.
Špatně oloupaný bílý chřest bývá hlavní důvod, proč chřest po uvaření zhořkne.
Čerstvý chřest poznáš podle pevných, rovných stonků sytě zbarvených až ke špičce, těsně uzavřených hlaviček a řezu, který je vlhký, ne vyschlý. Čím kratší cesta od pole, tím líp — hlavní sezóna je u nás duben až červen a tradičně končí kolem 24. června, na svatého Jana.
Pevnost: stonek se nesmí ohýbat jako guma, má být tuhý a křupavý.
Skřípání: čerstvé stonky o sebe při stisknutí svazku slabě zavržou.
Hlavičky: pevně uzavřené, ne rozevřené ani zvadlé.
Barva: zelený sytě zelený až ke špičce, bílý krémový bez narůžovělých či hnědých míst.
Řez na konci: vlhký a světlý; vyschlý, hnědý nebo dutý konec značí, že svazek už pár dní leží.
Nejčastější chyby jsou tři: přehnané loupání, špatně určený dřevnatý konec a nedomytá hlavička. Všem se vyhneš snadno.
Přehnané loupání. U zeleného chřestu se loupe nanejvýš spodní třetina, ne celý stonek — jinak přijdeš o nejchutnější dužinu. Tenký zelený neloupej vůbec.
Špatně odlomený konec. Když konec odřízneš nožem „od oka“, necháš tam vlákna, nebo naopak ubereš zbytečně moc. Ohnutí stonku ti hranici ukáže samo.
Nedomytá hlavička. Mezi pupeny se drží písek. Krátce opláchni pod tekoucí vodou a hlavičky přitom promni prsty.
Očištěný chřest vydrží v lednici svěží 3–4 dny, když ho postavíš do sklenice s trochou vody nebo zabalíš do vlhké utěrky; na delší dobu ho zmraz, ale až po blanšírování. Podrobněji jsme to rozebrali v návodu, jak skladovat chřest, aby vydržel co nejdéle.
Postav stonky svisle do sklenice s 2–3 cm vody, jako kytku, a vršek volně přikryj sáčkem. Vodu po dni dvou vyměň. Takhle chřest nevadne ani nevysychá.
Zabal chřest do lehce navlhčené (ne mokré) utěrky nebo papíru a dej ho do zásuvky na zeleninu. Příliš mokrý obal kažení naopak uspíší.
Chceš chuť chřestu i mimo sezónu? Nejdřív ho blanšíruj — ponoř na 2–3 minuty do vroucí osolené vody a hned zchlaď v ledové. Tím zastavíš enzymy, které jinak kazí barvu a chuť. Pak osuš, rozděl na porce a zmraz. Zmrazený chřest vhazuj do vaření rovnou, bez rozmrazování, jinak zvláční.
Chřest je nízkokalorická zelenina, jejíž hlavní devízou jsou podle nutričních přehledů vitamin K a folát (kyselina listová). Ve 100 g syrového chřestu je zhruba třetina doporučené denní dávky vitaminu K a kolem 10–13 % folátu, k tomu draslík a vláknina. Zelený chřest má oproti bílému víc vitaminu C a karotenoidů; jinak se jejich výživové hodnoty skoro neliší.
Očištěný chřest je nejlepší připravit jednoduše — krátce ho orestuj, ugriluj nebo spař v osolené vodě do křehka (zelený 3–5 minut, bílý 10–15 podle tloušťky). Odsud už jen chybí recept. Další nápady na kombinace najdeš v článku chřest v hlavní roli.
Tuňákový steak se zeleným chřestem a holandskou omáčkou
bohynekuchyne
Zelený chřest s holandskou omáčkou a tuňákovým steakem
Slaný chřestový koláč se slaninou a jogurtem
everydaybyyumsto
Slaný chřestový koláč se slaninou a jogurtem
Batátová kaše s chřestem a houbami
chilita
Batátová kaše s chřestem a houbami
Ano, čerstvý zelený chřest se dá jíst syrový — nejlíp tence nahoblovaný do salátu s trochou oleje, citronu a soli. Bílý chřest se syrový jíst dá taky, ale bývá nahořklý a tvrdší, proto se skoro vždycky vaří. Před podáním ho vždy dobře opláchni.
Za zápach může kyselina asparagová, kterou tělo štěpí na sirné látky vylučované močí. Podle studií jde o zcela neškodný jev; část lidí navíc tento zápach kvůli genetice vůbec necítí. Se zdravotní nezávadností ani s čerstvostí chřestu to nijak nesouvisí.
Zkažený chřest poznáš podle slizkého povrchu, ohebných až gumových stonků, rozevřených nebo tmavnoucích hlaviček a nakyslého zápachu. Vyschlý, dutý konec sám o sobě znamená jen starší kus — stačí ho víc seříznout. Slizký nebo páchnoucí chřest ale už vyhoď.
Jako přílohu počítej zhruba 200–250 g syrového chřestu na osobu, jako hlavní jídlo klidně 400 g. Počítej s tím, že očištěním — hlavně u loupaného bílého — část hmotnosti ubyde. Ze svazku 500 g tak vyjdou zhruba dvě porce.
Zmrazit ho jde i syrový, ale kvalita utrpí — bez blanšírování rychleji ztrácí barvu, chuť i pevnost a po rozmrazení bývá vláčný. Když chceš chuť zachovat, blanšíruj 2–3 minuty a zchlaď v ledové vodě. Mražený chřest pak vhazuj do vaření rovnou, bez rozmrazování.