Makronky se slaným karamelem
Historie francouzské cukrařiny: od medu po macarony
Historie francouzské cukrařiny: od medu po macarony
Aktualizováno 19. 7. 2026
Francouzská cukrařina se nezrodila přes noc — vyvíjela se osm století. Od medového pečiva středověkých klášterů přes renesanční cukr a koření, čokoládu a pralinky u dvora Ludvíka XIV. a monumentální dorty Marie-Antoina Carêma až po Paris-Brest a globální fúze 20. století. Tady je celý příběh: kdo co vynalezl, kdy — a které slavné legendy jsou ve skutečnosti jen mýtus.
Počátky ve středověku: med, kláštery a křížové výpravy
Nejstarší francouzské sladkosti vznikaly ve středověkých klášterech a sladily se medem — třtinový cukr byl tehdy vzácný dovozový luxus, který si mohla dovolit jen šlechta.
Mniši k tomu měli nejblíž: chovali včely kvůli vosku na svíce a med jim zbýval na oplatky, perník a v medu nakládané ovoce. Recepty se opíraly o antické, hlavně římské tradice a klášter byl jedno z mála míst, kde se uměly zapisovat.
Zlom přinesly křížové výpravy (11.–13. století). Přes Levantu a arabský svět se do Evropy dostávalo koření — skořice, muškátový oříšek, hřebíček, zázvor — a s ním i technika rafinace cukru. Cukr se ale ještě dlouho prodával po lékárnách jako koření a lék, ne jako běžná potravina.
Výsledkem byly hutné, silně kořeněné pochoutky hodně vzdálené dnešní jemné patisserii. Přesto tu vzniká princip, který francouzskou cukrařinu drží dodnes: sladké jako řemeslo, ne jako náhoda.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Renesance a Kateřina Medicejská: co je pravda a co mýtus
Renesance (14.–17. století) přinesla do Francie rafinovanější pečení, dostupnější cukr a první náznaky specializovaných cukráren — role Kateřiny Medicejské je ale z velké části mýtus.
Populární verze říká, že Kateřina Medicejská (1519–1589) přivezla z Florencie italské kuchaře, vidličky, zmrzlinu i celou francouzskou vysokou kuchyni. Historici to dnes vyvracejí: v dochovaných seznamech jejího dvorního personálu žádní italští kuchaři nejsou a francouzská haute cuisine se rodí až o století později. Samotná legenda se navíc objevuje víc než sto let po její smrti.
Co renesance přinesla doopravdy: cukr přestával být jen lékárenským zbožím, přes španělské kolonie se rozšířila vanilka a oblíbily se ovocné koláče plněné krémem i jemnější máslová a mandlová těsta (předchůdci dnešních macarons). Rostla i řemeslná zručnost — šlehané pěny, cukrové odlitky, tenčí těsta.
Makronky se slaným karamelem — francouzská klasika krok za krokem
Zlatý věk 17. století: čokoláda, pralinky a dvůr Ludvíka XIV.
V 17. století se pod Ludvíkem XIV. stala Francie centrem evropské gastronomie a do módy vešly dvě dodnes ikonické sladkosti: čokoláda a pralinka.
Čokoláda dorazila k francouzskému dvoru přes španělské příbuzenstvo — pití horké čokolády tu podle historiků zpopularizovala kolem roku 1660 španělská manželka Ludvíka XIV., Marie Terezie. Byla to výsada aristokracie: drahá, exotická, spojená s prestiží.
Pralinka vznikla ve stejné době. Podle tradované historky ji ve 30. letech 17. století vytvořil kuchař maršála du Plessis-Praslin, Clément Lassagne, když obalil celé mandle v karamelizovaném cukru — a bonbon dostal jméno po svém pánovi (praslin → pralinka). Versailles se stalo výkladní skříní: nekonečné hostiny, kde se dbalo na chuť i na podívanou. Zásada „nejdřív jedí oči" platí v patisserii dodnes.
19. století: Carême a zrození moderní patisserie
Moderní francouzskou patisserii definoval na začátku 19. století Marie-Antoine Carême — cukrář, kterému se říkalo „král kuchařů a kuchař králů" a který povýšil dezert na architekturu.
Carême (1784–1833) proslul monumentálními pièces montées, vysokými stavbami z karamelu, marcipánu a odpalovaného těsta, které zdobily královské tabule. Nejznámější z nich, croquembouche (kužel z karamelem slepovaných odpalovaných kuliček), se dodnes staví na svatby a křtiny.
Souběžně cukrařinu měnila průmyslová revoluce: levnější rafinovaný cukr, přesnější trouby a formy, čokoláda v tabulkách. Náročné dezerty se tak dostaly z dvorské kuchyně na pulty běžných cukráren — z kuriozit se stala klasika jako mille-feuille (krémeš z listového těsta; jak zvládnout jeho křehké vrstvy) nebo éclair z odpalovaného těsta.
Croquembouche
Croquembouche — slavnostní věž z karamelu a odpalovaných kuliček
Eclairs podle ladurée – neskutečně lahodné zákusky
Éclairs podle Ladurée — odpalované těsto plněné jemným krémem
Je croissant vůbec francouzský?
Ne tak docela: croissant není středověký ani renesanční vynález — do Paříže ho přinesl až v letech 1838–1839 rakouský podnikatel August Zang jako vídeňský kipferl.
Zang otevřel v Paříži Boulangerie Viennoise a Pařížané začali půlměsícovému pečivu říkat croissant (česky „půlměsíc"). Do dnešní křupavé podoby ho dotáhli až francouzští pekaři, když kipferl začali dělat z listového kynutého těsta — technikou skládání studeného másla do těsta (laminování). Odtud i společný název pro croissanty, pain au lait a spol.: viennoiserie, tedy „vídeňské pečivo".
Pain au lait – francouzské mléčné houstičky
Pain au lait — francouzské mléčné houstičky z rodiny viennoiserie
20. a 21. století: Paris-Brest, globalizace a fúze
Ve 20. století se francouzská patisserie otevřela světu — přibyly nové klasiky jako Paris-Brest a do tradičních receptů pronikly suroviny z celého světa.
Nové klasiky mezi válkami: Paris-Brest
Paris-Brest vytvořil roku 1910 cukrář Louis Durand na počest cyklistického závodu Paris–Brest–Paris (poprvé se jel v roce 1891). Věnec z odpalovaného těsta plněný pralinkovým máslovým krémem (mousseline) záměrně připomíná kolo bicyklu. Ve stejné éře se rozvíjela i výroba čokolády a luxusní bonboniéry.
Globalizace a fúze na talíři
Po druhé světové válce se do dezertů dostalo tropické ovoce — mango, ananas, marakuja — a od 80. let přišla vlna fusion: matcha, yuzu nebo sezam v klasickém éclairu či macaronu. Rozšířila se i tarte Tatin, obrácený jablečný koláč od sester Tatinových z Lamotte-Beuvron (byť obrácené jablečné koláče existovaly dávno před nimi), a slavnostní croquembouche.
Lehčí dezerty a nové potřeby
Na přelomu tisíciletí začaly cukrárny reagovat na poptávku po lehčích a dostupnějších dezertech: méně cukru, alternativní mouky, rostlinné náhražky mléka a vajec kvůli alergiím i životnímu stylu. Klasika ale nezmizela — spíš dostala víc variant. Francouzská cukrařina tak zůstává tradičním řemeslem, které se pořád obnovuje.
Slavné francouzské dezerty a recepty, které si upečeš doma
Od historie k praxi: tady jsou francouzské klasiky, které zvládneš i doma. Chceš se do cukrařiny ponořit hlouběji? Přečti si i naše tajemství, recepty a techniky francouzské cukrařiny.
Madlenky - voňavé francouzské cukroví
Madlenky (madeleine) — voňavé mušličky z Lorraine, které proslavil Marcel Proust
Jahodový dort fraisier
Jahodový dort fraisier — francouzská klasika s krémem mousseline
Lahodný třešňový koláč
Lahodný třešňový koláč — domácí verze v duchu francouzského clafoutis
Časté dotazy
Jaký je rozdíl mezi pâtisserie a viennoiserie?
Pâtisserie jsou cukrářské výrobky z různých těst a krémů — dorty, zákusky, tarty, éclairy. Viennoiserie je naopak máslové kynuté nebo listové pečivo vídeňského původu, jako croissant, pain au lait nebo brioška. Zjednodušeně: pâtisserie je dezert, viennoiserie je bohaté snídaňové pečivo.
Jaký je rozdíl mezi macaron a macaroon (makronkou a kokoskou)?
Macaron je francouzská sušenka ze dvou hladkých mandlových skořápek spojených náplní, typicky barevná. Macaroon je anglosaská kokosová sušenka z nastrouhaného kokosu, hrbolatá a bez náplně. Přes podobný název jde o dva úplně jiné dezerty.
Kdo vymyslel croquembouche a k jaké příležitosti se podává?
Croquembouche zpopularizoval na začátku 19. století cukrář Marie-Antoine Carême jako jeden ze svých monumentálních pièces montées. Je to kužel z odpalovaných kuliček slepených karamelem a ve Francii se tradičně podává na svatby, křtiny a první svaté přijímání.
Které klasické francouzské dezerty jsou přirozeně bezlepkové?
Makronky (macarons) jsou přirozeně bezlepkové, protože skořápky se dělají z mandlové mouky místo pšeničné. Bez lepku bývá i crème brûlée nebo čokoládová pěna. Naopak croissant, éclair, mille-feuille i tarte Tatin lepek obsahují.
Jaký je rozdíl mezi francouzským éclairem a českým větrníkem?
Éclair je podlouhlý zákusek z odpalovaného těsta plněný krémem a navrchu politý fondánem nebo čokoládou. Český větrník je kulatý, plněný kombinací šlehačky a máslového krému a polévá se karamelem. Základ z odpalovaného těsta mají oba společný, liší se tvarem i náplní.
Chceš takové tipy každý čtvrtek?
Jeden recept, co stojí za zapnutí trouby, jeden tip a nabídka z krámku. Nic víc.