Jedlé květy: které jsou opravdu jedlé a které raději nejíst

Jedlé jsou hlavně tyhle běžné květy: maceška, fialka, lichořeřišnice, měsíček lékařský, růže, chrpa, sedmikráska, levandule, bez černý, pažitka, bazalka, cuketa a dýně, v malém množství na ozdobu i brutnák. Jsou dobře popsané, snadno se poznají a na zahradě je vypěstuješ i ty.

• Maceška a fialka – jemné, lehce travnaté, nejčastější jedlé květy na dort.

• Lichořeřišnice – peprná a ostrá jako řeřicha, skvělá do salátu.

• Měsíček lékařský – okvětní lístky lehce nahořklé, barví do žluta a oranžova.

• Brutnák lékařský – modré hvězdičky s chutí okurky. Obsahuje pyrrolizidinové alkaloidy, takže ho používej jen na ozdobu, pár kvítků, ne po hrstech.

• Růže – voňavé okvětní lístky. Čím víc voní, tím víc chuti dají. Bílou část u spodku lístku odštípni, je hořká.

• Chrpa – sytě modrá, chuťově skoro neutrální, hlavně na barvu.

• Sedmikráska – drobná, lehce nahořklá, hezká na zdobení.

• Levandule – silná, v malém množství medová, ve velkém mýdlová.

• Bez černý – muškátově sladký květ, základ sirupů. Jez jen květ, ne stonky.

• Pažitka, bazalka, tymián, rozmarýn – květy chutnají jako bylinka, jen jemněji.

• Cuketa a dýně – velké květy na plnění nebo do těstíčka.

Nikdy nejez konvalinku, náprstník, oleandr, narcis, ocún, hortenzii, azalku a rododendron ani hrachor vonný. Často rostou na stejné zahradě jako ty jedlé, takže pozor na záměnu.

• Konvalinka obsahuje desítky srdečních glykosidů. Jedovatá je celá rostlina; vodu z vázy s konvalinkami nikomu nedávej pít. Mladé listy si lidé každé jaro pletou s medvědím česnekem. Ten voní po česneku, konvalinka ne.

• Náprstník obsahuje srdeční glykosidy, hlavně digitoxin (z náprstníků se vyrábějí léky na srdce), a patří mezi nejjedovatější zahradní rostliny.

• Narcis obsahuje alkaloid lykorin, nejvíc v cibuli. Jedovatý je ale i květ.

• Oleandr je prudce jedovatý celý, list i květ.

• Hortenzie, azalka a rododendron se kvůli své kráse často objevují na dortech, ale na jídlo nepatří.

Co s pravidlem „když je to hezké a voní, bude to jedlé“? Neplatí. Jedlost poznáš jen podle druhu, nikdy podle vzhledu.

Květ je bezpečný, když splňuje tři podmínky: víš jistě, o jaký druh jde, víš, odkud je, a jíš jen tu část, která je jedlá. Když jedna chybí, květ nepoužívej.

1. Jistá identifikace. Ber jen druhy, které znáš i podle latinského jména. „Vypadá jako fialka“ nestačí.

2. Čistý zdroj. Jedlé květy jako potravina, vlastní zahrada bez postřiků, nebo louka daleko od silnic, polí a míst, kam chodí psi. Okrasné rostliny ze zahradnictví bývají ošetřené přípravky, které na jídlo nepatří.

3. Jen okvětní lístky. U větších květů odstraň pestík, tyčinky a kalich. Pyl je hořký, přebije chuť a u citlivějších lidí může vyvolat alergii.

U druhu, který jíš poprvé, nejdřív ochutnej kousek. Platí to hlavně u hvězdnicovitých (měsíček, sedmikráska, chrpa, heřmánek): hvězdnicovité květy můžou zkříženě reagovat s pylem pelyňku nebo ambrozie. Kdo má na tyhle pyly alergii, ať je raději vynechá.

Čerstvé květy otrhej ráno, až uschne rosa, ale ještě než je spálí slunce. Ulož je neumyté a opláchni je až těsně před použitím: krátce ve studené vodě, pak nech oschnout na papírové utěrce.

Jedlé květy na dort přidávej až na konec, 1–3 hodiny před podáváním, a pokládej je na krém, který je pevný a ne moc vlhký. Na vlhkém povrchu čerstvý květ rychle vadne, sušený naopak nasaje vlhkost a změkne.

• Čerstvé květy se hodí na máslový krém, ganache nebo mascarpone krém. Šlehačka je moc vlhká a květy na ní vadnou nejrychleji.

• Stonek nikdy nezapichuj přímo do dortu. U jedlých květů to stejně nepotřebuješ, stačí je položit. Pokud dort zdobíš i nejedlými květy, obal jim stonky potravinářskou fólií.

• Sušené jedlé květy jsou na dort spolehlivější: drží tvar, nevadnou a nehnědnou. Sypej je na suchý povrch: čokoládovou polevu, zatuhlou ganache nebo okraj korpusu.

• Pozor na barvu. Modrá chrpa a fialové okvětí můžou na vlhkém krému pustit barvu. Dej je proto až těsně před servírováním.

Pro ovocný dort, který s květy funguje skvěle, zkus letní dort s mascarpone, tvarohem a čerstvým ovocem. Krém je pevný a ovoce s květy ladí barevně. Jak ovoce a květy na dortu kombinovat, aby to nepůsobilo přeplácaně, rozebíráme v článku zdobení dortů ovocem a jedlými květy.

Sušené jedlé květy jsou lepší všude, kde má zdobení vydržet déle než pár hodin nebo kde je povrch vlhký. Čerstvé vyhrávají tam, kde chceš vůni a šťavnatost, třeba v salátu nebo v nápoji.

• Trvanlivost: sušené vydrží v uzavřené dóze v suchu a temnu klidně měsíce, čerstvé v lednici 2–4 dny.

• Kde se hodí: dorty a cupcakes, čokoládové tabulky, bonbony, granola, sušenky, pečivo a čajové směsi.

• Jak je skladovat: v těsně uzavřené nádobě, mimo světlo a páru ze sporáku. Světlo jim vybledí barvu, vlhkost je slepí.

• Jak s nimi pracovat: sypej je suchými prsty nebo pinzetou. Do lepkavé polevy je zatlač hned, dokud nezatuhne.

Hotové sušené květy jako maceška, sedmikráska nebo chrpa najdeš mezi jedlými květy na zdobení. Prodávají se jako potravina, takže je nemusíš složitě ověřovat. Na cukroví fungují stejně dobře jako na dortu, další nápady najdeš v článku čím zdobit cukroví.

Jedlé květy chutnají od skoro neutrálních po výrazně peprné. Na sladké se hodí růže, fialka, maceška, bez a levandule, na slané lichořeřišnice, pažitka a květy bylinek.

• Sladké a voňavé: růže, bez, levandule, fialka.

• Neutrální, hlavně na barvu: chrpa, maceška.

• Peprné a ostré: lichořeřišnice, květ rukoly.

• Svěží: brutnák (okurka, jen pár kvítků na ozdobu), máta a bazalka (jako bylinka).

• Cibulové: pažitka a česnek, ideální do pomazánek a na vajíčka.

• Nahořklé: měsíček, sedmikráska.

S levandulí šetři: ½ lžičky sušené levandule na 250 g krému stačí. Z celé lžíce je chuť mýdla.

Nejznámější český recept s jedlými květy je bezový sirup: květy se macerují ve vodě s cukrem a citronem. Na čerstvé lístky růží zase sázej v nápojích, kde vynikne jejich vůně.