- Sezóna
- Je k dostání celý rok, většinou mražený. V severovýchodním Pacifiku se nejvíc loví od pozdního jara do podzimu. Ryby se ale mrazí už na lodi nebo brzy po vylodění, takže nabídka v Česku se během roku nemění.
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 90 kcal
- 18,3 g bílkoviny
- 1,3 g tuky
- 0 g sacharidy
Štikozubec kanadský, maso s kůží
Štikozubec kanadský, maso s kůží
Štikozubec kanadský, maso s kůží, je filet s kůží ze štikozubce tichooceánského (Merluccius productus). Je to mořská bílá ryba z čeledi štikozubcovitých a české obchody i Česká databáze složení potravin ji vedou pod názvem štikozubec kanadský. Navzdory názvu nejde o rybu ze severozápadního Atlantiku.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nenechávej ji při pokojové teplotě. Nikdy ji nerozmrazuj na lince. Do 2 hodin od vytažení z mrazáku ji tepelně uprav, nebo dej do lednice.
- V lednici
Rozmrazuj přes noc v lednici při 0–4 °C na talíři nebo v sítku, aby voda mohla odkapat. Rozmražené filety zpracuj do 24 hodin a znovu je nezamrazuj. Hotová ryba vydrží 1–2 dny v uzavřené nádobě.
- V mrazáku
Skladuj při −18 °C nebo nižší teplotě a spotřebuj do data minimální trvanlivosti na obalu, nejlépe do 3–6 měsíců. Po rozmrazení znovu nezamrazuj.
Jak vybrat
Vybírej mražené filety rovnoměrně bílé až lehce průsvitné, bez zežloutnutí, suchých bílých skvrn (spálení mrazem) a bez ledových krystalů uvnitř balení. Krystaly znamenají, že ryba částečně rozmrzla a znovu zmrzla. Zkontroluj, kolik hmotnosti tvoří glazura. Podle pravidel EU se na obalu uvádí čistá hmotnost bez glazury, takže porovnávej cenu za kilo ryby, ne za balení. Na etiketě musí být obchodní název, latinský název (Merluccius productus), oblast lovu (FAO 67, severovýchodní Tichý oceán), lovné zařízení (vlečné sítě), datum zmrazení, a pokud se prodává rozmražená, i slovo „rozmražené“. U filetů s kůží má být kůže celá a pevně přichycená. Balení, kde maso vypadá kašovitě nebo vodnatě, nechej v regálu.
Čím nahradit
Jiné štikozubce, které se u nás prodávají mražené, hlavně štikozubec argentinský nebo kapský. Strukturou, jemností chuti i dobou přípravy jsou skoro stejné.
Treska aljašská, treska obecná nebo treska tmavá. Aljašská treska je měkčí a levnější. Treska obecná je pevnější a rozpadá se na větší kusy, takže může potřebovat o minutu dvě déle.
Příprava
Rozmrazuj pomalu v lednici, nebo tenké porce připravuj rovnou zmražené a počítej s několika minutami navíc. Filety důkladně osuš papírovou utěrkou. Štikozubec obsahuje hodně vody a suchá ryba se líp opeče a míň rozpadá. Prsty zkontroluj, jestli v masu nezůstaly drobné kůstky, a vytáhni je pinzetou. Aby se filety s kůží nekroutily, kůži 2–3× lehce nařízni. Ochucuj až těsně před přípravou. Brzké solení vytahuje vodu a jemné maso pak ještě víc změkne. Připravuj, dokud nejsilnější místo nezbělá a střed nedosáhne 70 °C po dobu 2 minut.
Nic nevyhazuj
Kůži nevyhazuj. Pokud ji po tepelné úpravě stáhneš, nech ji zkřupnout na suché pánvi nebo v troubě a rozdrob ji do salátu nebo polévky. Z odřezků a zbytků hotové ryby uděláš rybí karbanátky s bramborem, vejcem a koprem, nebo rychlou rybí pomazánku s máslem nebo smetanovým sýrem, cibulí a citronem.
V kuchyni
Tepelná úprava
V české domácí kuchyni se štikozubec nejčastěji smaží na másle nebo oleji, buď jen tak, nebo lehce obalený v mouce. Obaluje se i v trojobalu (mouka, vejce, strouhanka), smaží a podává s bramborem nebo bramborovým salátem. Filety s kůží dej do rozpálené pánve kůží dolů a opékej, dokud kůže nezkřupne. Pak je jednou otoč a krátce dopeč na pánvi nebo v troubě. V troubě se daří při zhruba 200–210 °C 15–20 minut na pečicím papíře, na lůžku z pórku nebo zeleniny, nebo v alobalu s máslem a citronem. Maso je měkké, takže se hodí na jemné dušení v páře a pošírování. Na otevřeném grilu se ale rozpadne, pokud nepoužiješ grilovací tácek nebo nenecháš kůži. Na dlouhé dušení a sytá ragú se moc nehodí, protože se rozpadá. Střed musí dosáhnout 70 °C po dobu 2 minut.
Co to je
Štikozubec kanadský, maso s kůží, je filet s kůží ze štikozubce tichooceánského (Merluccius productus). Je to mořská bílá ryba z čeledi štikozubcovitých a české obchody i Česká databáze složení potravin ji vedou pod názvem štikozubec kanadský. Navzdory názvu nejde o rybu ze severozápadního Atlantiku. Žije v severovýchodním Pacifiku od Aljašského zálivu po Mexiko a loví se hlavně u pobřeží Kanady a USA vlečnými sítěmi. Česká Wikipedie tento druh uvádí jako štikozubec tichooceánský nebo pacifický. V obchodech a receptech se objevují i obchodní názvy mořská štika, hejk a merlúza. Se sladkovodní štikou ani s candátem ale příbuzný není. U nás se prodává skoro výhradně jako mražené filety nebo porce, často glazované tenkou vrstvou ledu. Filet s kůží má na jedné straně tenkou stříbřitě šedou kůži, která drží měkké maso na pánvi pohromadě.
Jak chutná
Velmi jemná, čistá, lehce nasládlá chuť. Čerstvá nebo správně zamražená ryba skoro nepáchne. Maso je bílé, jemně listovité a měkčí než treska. Při tepelné úpravě zbělá a rozpadá se na drobné šťavnaté lístky. Kůže je tenká, a když ji opékáš kůží dolů, lehce zkřupne.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Je štikozubec kanadský totéž co štika nebo candát?
Která ryba přesně je štikozubec kanadský?
Mám stáhnout kůži?
Proč se mi štikozubec při přípravě rozpadá?
Jak poznám, že je hotový?
Můžu ho připravit rovnou zmražený?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Štikozubec tichooceánský (Merluccius productus)
: druh, který se myslí pod názvem štikozubec kanadský. Loví se v severovýchodním Pacifiku u pobřeží Kanady a USA. U nás se prodává hlavně jako mražené filety bez kůže nebo s kůží a v obalovaných výrobcích, také v panko strouhance.
S kůží, nebo bez kůže
: Česká databáze složení potravin vede „maso s kůží“ a „maso bez kůže“ zvlášť. Filety s kůží na pánvi líp drží pohromadě a mají křupavý povrch. Filety bez kůže jsou pohodlnější na obalování, rybí prsty a jídla pro děti.
Příbuzné štikozubce na českém trhu
: jsou to jiné druhy, ale připravují se skoro stejně. Štikozubec argentinský (Merluccius hubbsi) a štikozubec kapský (Merluccius capensis) se běžně dovážejí mražené. Štikozubec obecný (Merluccius merluccius) se prodává čerstvý nebo jako hřbetní filety v rybárnách, je pevnější a dražší. Štikozubec americký neboli stříbrný (Merluccius bilinearis) pochází ze severozápadního Atlantiku a je to samostatný druh.
Neplést si s
: štikou a candátem. Jsou to sladkovodní ryby z nepříbuzných čeledí, i když se štikozubci obchodně říká mořská štika.
Historie
Štikozubec tichooceánský patří odedávna k nejhojnějším rybám u západního pobřeží Severní Ameriky. Velký komerční rybolov se ale rozvinul poměrně nedávno a česká Wikipedie jen uvádí, že se v poslední době stal předmětem komerčního lovu. V Česku se z něj stala známá a cenově dostupná mražená bílá ryba vedle aljašské tresky a dalších štikozubců. Obchodníci ho často popisují jako vhodný pro děti, protože má jemnou chuť a málo kostí.
Věda
Štikozubci patří do čeledi štikozubcovitých (Merlucciidae) v řádu hrdloploutvých (Gadiformes). Stejně jako treska ukládají tuk hlavně v játrech, ne ve svalovině, a proto je filet tak libový (kolem 1–2 g tuku na 100 g). Maso má vysoký podíl vody (kolem 83 %) a jemná svalová vlákna, takže je měkčí než treska a snadno ztrácí vodu, když ho osolíš brzy nebo připravuješ příliš dlouho. Maso štikozubce tichooceánského po ulovení rychle měkne. Některé ryby nesou mikroskopické parazity rodu Kudoa, jejichž enzymy rozkládají svalovinu. Pro člověka se tito parazité nepovažují za zdravotní riziko, ale právě kvůli nim se ryby chladí a mrazí hned po ulovení. Zmrazení na lodi nebo krátce po vylodění udrží maso pevné. Pomalé rozmrazování v lednici omezí ztrátu šťávy.
Původ a etika
Štikozubec tichooceánský se loví hlavně pelagickými vlečnými sítěmi, které se táhnou volnou vodou, ne po dně, a chytají převážně štikozubce. Kanada a USA spravují populaci společně. O úlovky se dělí podle dvoustranné dohody a IUCN vede druh jako málo dotčený. Hledej značku MSC a na obalu zkontroluj oblast lovu (FAO 67) a lovné zařízení, které musí být podle pravidel EU uvedené. Pozor, štikozubec stříbrný ze severozápadního Atlantiku je jiný druh a IUCN ho vede jako téměř ohrožený. I proto se vyplatí zkontrolovat latinský název na etiketě.