- Sezóna
- K dostání celý rok; nejsladší je z pozdně letní a podzimní sklizně.
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 40 kcal
- 1 g bílkoviny
- 0,2 g tuky
- 9,3 g sacharidy
Šťáva mrkvová
Šťáva mrkvová
Mrkvová šťáva je tekutina získaná z kořene mrkve (Daucus carota subsp. sativus) mechanickým lisováním nebo odstředivým odšťavňováním.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Neskladuj při pokojové teplotě. Čerstvá mrkvová šťáva se kazí velmi rychle.
- V lednici
Uchovávej v lednici při teplotě nejvýš 4 °C. Čerstvě lisovanou nebo nepasterovanou šťávu vypij do 48 až 72 hodin; u balené se řiď datem použitelnosti a pokyny ke skladování na etiketě.
- V mrazáku
Můžeš ji zamrazit až na tři měsíce, po rozmrazení ale může ztratit část svěžesti a trochu i sladkosti.
Jak vybrat
Vybírej šťávu se sytou, živou barvou a jen s minimem usazenin – to znamená, že je čerstvá a odšťavněná šetrně. Mrkvová šťáva lisovaná za studena má vonět čistě a lehce sladce, nikdy ne sirně nebo příliš zeleninově. Když kupuješ nepasterovanou šťávu, ověř, že byla v chladu a má čerstvé datum výroby – jen tak si uchová chuť i karotenoidy.
Čím nahradit
Čerstvě rozmixovaná mrkev přecezená přes jemné plátno, aby se textura co nejvíc blížila pravé šťávě.
Kvalitní balená mrkvová šťáva bez přidaného cukru a stabilizátorů.
Příprava
Mrkev důkladně umyj a vydrhni, odřízni nať a špičky. Celou nebo nakrájenou ji odšťavni v odstředivém nebo šnekovém odšťavňovači a nastav nižší rychlost, aby se šťáva co nejméně zahřívala. Když z povrchu sebereš pěnu, bude šťáva v ústech čistší. Před podáváním ji nech chvíli odstát, ať se chutě propojí.
Nic nevyhazuj
Vylisovanou mrkvovou dužinu nevyhazuj – použij ji do pečiva nebo do zeleninového vývaru, případně ji usuš a rozemel na prášek do slaných jídel.
V kuchyni
Co to je
Mrkvová šťáva je tekutina získaná z kořene mrkve (Daucus carota subsp. sativus) mechanickým lisováním nebo odstředivým odšťavňováním. Na rozdíl od mixovaných mrkvových nápojů se u pravé šťávy vláknina oddělí od tekutiny. Šťáva je průsvitná až neprůhledná a podle odrůdy a způsobu odšťavnění má barvu od světle zlaté po sytě rumělkovou.
Jak chutná
Chuť mrkvové šťávy se rozvíjí v několika fázích. Nejdřív je sladká a čistá, často připomene medový meloun nebo mladou cukrovou třtinu. Pak se rozšíří do zemité hloubky s jemnou hořkostí od polyacetylenů, kterých je nejvíc u slupky. Dozvuk je chladivý a zeleninový, zanechá slabý minerální tón a sladkost, která pomalu odeznívá a nepřeslazuje.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Čím se mrkvová šťáva výživově liší od celé mrkve?
Proč je mrkvová šťáva někdy hořká?
Dá se mrkvová šťáva vařit?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Mrkvová šťáva nese otisk mrkve, ze které vznikla. Mrkev typu Nantes, pěstovaná v písčitých, dobře propustných půdách, dává výrazně sladkou šťávu s plnou, téměř máslovou texturou. Mrkev typu Imperator je delší a vláknitější; dodá šťávě jasnější barvu a svěží zeleninové tóny, zvlášť když roste v hlinité půdě bohaté na minerály. Mrkev typu Danvers, vyšlechtěná pro odolnost v těžších půdách, dává šťávu s výraznou zemitostí a pevnějším tělem. Méně běžná, ale historicky významná je fialová mrkev bohatá na antokyany, jejíž šťáva má hloubku připomínající víno a lehce svíravou chuť, a žlutá mrkev, jejíž šťáva je jemnější, květinová a mírně sladká. Hodně záleží na době sklizně: mrkev sklizená po chladných nocích má víc cukru, mladší kořeny jsou spíš svěží než plné.
Historie
Odšťavňování mrkve je neoddělitelné od dějin mrkve samotné. Ve starověku popisovali řečtí a římští autoři, například Dioskúridés, mrkvové přípravky spíš jako léčivé nálevy než nápoje ke stolu a cenili je pro účinky na trávení a jako močopudný prostředek. Skutečné odšťavňování sice neznali, ale tekutinu z macerované mrkve pili pro zdraví, ne pro potěšení. Ve středověku, kdy se mrkev šířila po islámských obchodních cestách z Persie do Evropy, se šlechtěním postupně stávala sladší. Moderní doba proměnila mrkvovou šťávu z léku v osvěžení. Šlechtitelé 19. století, zejména rodina Vilmorinů ve Francii, vytříbili sladké oranžové typy mrkve, které se pěstují dodnes. Odšťavňovače a výživová věda 20. století pak z mrkvové šťávy udělaly symbol vitality, válečné šetrnosti a později i wellness. Její zářivá barva se stala znakem moderního jídelníčku bohatého na vitaminy.
Věda
Sytou barvu dávají mrkvové šťávě karotenoidy, hlavně beta-karoten – v tucích rozpustný prekurzor vitaminu A. Mechanické odšťavnění naruší buněčné stěny, takže se karotenoidy lépe vstřebávají, zvlášť když šťávu piješ s trochou tuku. Hned po odšťavnění začnou působit enzymy a mikroby; kvašení postupně spotřebovává cukry a šťáva ztrácí sladkost. Dlouhé nebo prudké zahřívání karotenoidy rozkládá a izomerizuje a otupí svěží vůni – i proto se dává přednost šťávě lisované za studena, přestože samotný beta-karoten je vůči teplu poměrně stálý. Přirozené pH šťávy, obvykle kolem 6,0, nahrává množení mikrobů, a proto se musí chladit nebo pasterovat.
Původ a etika
Zodpovědná výroba mrkvové šťávy dbá na zdraví půdy, střídání plodin a co nejmenší použití pesticidů, protože mrkev jejich rezidua snadno přijímá. Ekologické pěstování omezuje chemii a férové pracovní podmínky jsou nezbytné, protože sklizeň je náročná na práci. Místní původ zkracuje skladování, takže se zachová chuť i živiny a sníží se dopad na životní prostředí.