- Sezóna
- Konec léta (srpen–září na severní polokouli, únor–březen na jižní)
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 53 kcal
- 0,6 g bílkoviny
- 0,3 g tuky
- 13,5 g sacharidy
Renklody
Renklody
Renklódy (Prunus domestica) jsou malé kulaté peckoviny z čeledi růžovitých (Rosaceae). Poznáš je podle zářivě zelené až zlatožluté slupky a velmi sladké, voňavé dužiny. Často se o nich mluví jako o nejlepších stolních švestkách. Vypadají nezrale, ale chutnají sladce jako cukrovinka a labužníci je mají v oblibě už po staletí.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Tvrdé renklódy nech 2–4 dny dozrát v papírovém sáčku při pokojové teplotě. Jakmile se při jemném stisku poddají a začnou typicky vonět, sněz je hned nebo je dej do lednice.
- V lednici
Zralé renklódy vydrží v lednici 3–5 dní. Rozlož je v jedné vrstvě, ať se neotlačí. Před jídlem je nech ohřát na pokojovou teplotu, aby vynikla jejich vůně.
- V mrazáku
Rozpůl je, vypeckuj, zamraz rozložené na plechu a pak je přendej do vzduchotěsných nádob. Zmražené renklódy vydrží v dobré kvalitě 10–12 měsíců. Hodí se v zimě na džemy, kompoty a pečení.
Jak vybrat
Vybírej renklódy, které se při jemném stisku trochu poddají: jsou zralé, ale ne rozměklé. Slupka by měla přecházet ze zelené do zlatožluté, klidně i s jantarovým nebo růžovým nádechem. Tahle změna barvy znamená, že jsou nejsladší. Hledej plody s jemným voskovým povlakem. Je to přirozená ochranná vrstva a ukazuje, že s ovocem nikdo moc nemanipuloval. Vynech plody s prasklinami, otlaky nebo příliš měkkými místy. Když u stopky voní medově, jsou zralé k jídlu.
Čím nahradit
Mirabelky: tyhle malé zlaté francouzské švestky mají stejnou medovou sladkost, hodně pektinu a jemnou dužinu jako renklódy. K jedení i k zavařování se jim podobají nejvíc.
Do vařených a pečených jídel můžeš místo renklód použít zralé meruňky nebo žluté švestky. Jen jim chybí ta typická sladkost jako od cukrovinky. Dodej trochu medu, ať se sladkostí přiblížíš.
Příprava
Jemně je opláchni ve studené vodě a osuš. Na syrové jedení stačí plod pootočit, aby se rozdělil na půlky, a vyndat pecku. Na vaření je rozpůl, vypeckuj a podle potřeby nakrájej. Tenká jemná slupka se jí a k chuti renklód patří, ať je jíš syrové, nebo tepelně upravené. Renklódy mají hodně pektinu, takže při zavařování potřebuješ méně želírujících přísad.
Nic nevyhazuj
V peckách je malé jádro podobné mandli. Tradičně se jím ochucovaly francouzské likéry noyau (likéry z peckových jader) a některé staromódní zavařeniny. Jádra obsahují amygdalin, ze kterého se uvolňuje kyanid, takže je nikdy nejez syrová. Pokud je chceš použít, dej do jedné várky jen jedno nebo dvě jádra, dodají jemný marcipánový tón. Z přezrálých plodů, které jsou na syrové jedení moc měkké, udělej ovocné pásky: rozmixuj je se špetkou soli, rozetři v tenké vrstvě a usuš na slunci nebo v sušičce. Vznikne sladkokyselá svačina.
V kuchyni
Tepelná úprava
Nejlíp vyniknou syrové, rovnou z ruky. Díky hodně pektinu jsou ideální na džemy, rosoly a zavařeniny, které ztuhnou skoro samy. Půlky renklód upeč s máslem a vanilkou a máš skvělou přílohu k dezertu. Na klasický francouzský kompot je zlehka povař v řídkém sirupu s vanilkovým luskem. Zapeč je do tart, galette, crumble nebo křehkých koláčků, kde jejich medová chuť vynikne vedle máslového těsta. Nezralé plody nalož do octa, vznikne nakyslá příloha. Ve slaných jídlech je kombinuj s tučnějším masem: upeč je s kachnou nebo vepřovým, nebo z nich svař glazuru na grilovanou rybu.
Hodí se k
- Vanilka
- Mandle
- Zázvor
- Citrusová kůra
- Muškátový oříšek
- Ricotta
- Mascarpone
- Bazalka
- Zralé sýry
- Vepřové maso
- Kachna
- Mořské plody
- Med
- Máslo opražené dohněda
- Lískové ořechy
Co to je
Renklódy (Prunus domestica) jsou malé kulaté peckoviny z čeledi růžovitých (Rosaceae). Poznáš je podle zářivě zelené až zlatožluté slupky a velmi sladké, voňavé dužiny. Často se o nich mluví jako o nejlepších stolních švestkách. Vypadají nezrale, ale chutnají sladce jako cukrovinka a labužníci je mají v oblibě už po staletí. Autorka knih o jídle Anna Pavord je označila za „nejlahodnější ze všeho stromového ovoce“ a David Karp prostě za „nejlepší ovoce na světě“.
Jak chutná
Renklódy mají mnohem bohatší chuť než většina peckovin. Nejdřív ucítíš medovou sladkost, pak sušenou meruňku, zralé mango a jemný tón citrusové marmelády. Lehká kyselost chuť vyvažuje, takže sladkost nepřebije, a zvýrazňuje vůni. Dužina je pevná, ale poddajná, a tak šťavnatá, že ti sametově obalí jazyk.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Proč jsou renklódy zelené, i když jsou zralé?
Proč se renklódy tak těžko shánějí?
Jaký je rozdíl mezi švestkou a renklódou?
Můžu z renklód uvařit džem bez přidaného pektinu?
Jak chutnají renklódy?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Renklód je přes tucet odrůd a každá je trochu jiná. Měřítkem zůstává Old Green Gage (Reine Claude Dorée): malá, výrazně chutná, s čistě zelenou slupkou a zlatou dužinou. Cambridge Gage je anglický semenáč z 20. let 20. století, který objevila džemařská firma Chivers. Plodí spolehlivě a má žlutozelenou slupku s růžovým líčkem, znalci jí ale vytýkají, že nemá tak bohatou chuť jako originál. Imperial Gage má větší plody s výbornou chutí a je odolnější proti chorobám. Bryanston Gage zraje později a je výjimečně sladká. Oullins Gage, někdy uváděná jako Oullins Golden Gage, má větší, žlutější plody na jedení i vaření. Ve Francii se dodnes pěstuje řada výběrů Reine Claude a ve střední Evropě mají jednotlivé země své místní typy: v Polsku se jim říká renklody, v Maďarsku ringló a ve Slovinsku ringlo.
Historie
Renklódy mají za sebou dlouhou cestu. Pocházejí z pěstovaných slivoní z oblasti kolem Íránu a Kavkazu a odtud se šířily na západ. V Evropě se začaly pěstovat v 16. století, kdy je francouzský král František I. vysadil v královských zahradách a pojmenoval Reine Claude Dorée po své milované královně Klaudii. Do Anglie se dostaly kolem roku 1724, kdy si sir William Gage, 2. baronet z Hengrave Hall nedaleko Bury St Edmunds, přivezl stromky z Francie. Podle legendy se cestou ztratily jmenovky, a tak Gage bezejmennou slivoň pojmenoval po sobě. Tak vznikl anglický název „Green Gage“. Renklódy měly takovou pověst, že je na svých virginských plantážích pěstovali i otcové zakladatelé USA George Washington a Thomas Jefferson. V portugalském městě Elvas vymyslely dominikánské jeptišky v 16. nebo 17. století náročný způsob kandování: plody několik týdnů opakovaně vařily v cukrovém sirupu. Tak vznikly ameixas de Elvas, chráněná pochoutka, která se vyrábí dodnes.
Věda
Renklódy jsou tak sladké, protože mají neobvykle vysoký poměr cukrů ke kyselinám. Cukernatost často přesahuje 20 °Brix, podobně jako u stolních hroznů. Typický medový charakter jim dávají aromatické látky, hlavně laktony, aldehydy a estery, které připomínají meruňku, mango a květiny. Jako většina evropských švestek mají hodně pektinu, a džem z nich proto ztuhne i bez přidaného pektinu. Zelená barva vydrží i v plné zralosti, protože si plody uchovávají chlorofyl. Karotenoidy pod ním jim během dozrávání dodávají zlatý nádech. Při vaření se rozkládají polysacharidy buněčných stěn, hlavně pektinové látky a celulóza, a dužina změkne. Jemná slupka a měkká dužina jsou v kuchyni ceněné, ale renklódy kvůli nim rychle podléhají zkáze a snadno se otlačí. Proto je v obchodech najdeš jen vzácně.
Původ a etika
Renklódy mají svá specifika i z hlediska udržitelnosti. Pěstování je náročné: potřebují teplé, plně osluněné místo, chladné noci, pravidelný řez a sucho při sklizni. Ve velkém se proto pěstují málokde a většinu úrody mají drobní sadaři. Takové malé hospodaření často znamená šetrnější postupy, méně chemie a integrovanou ochranu rostlin. Konvenční pěstování renklód ale může jako u všech slivoní vyžadovat hodně pesticidů a zavlažování. Hledej je proto na farmářských trzích a u specializovaných pěstitelů, kteří hospodaří ekologicky nebo stříkají jen minimálně. Renklódy mají sklon ke střídavé plodnosti: po roce s velkou úrodou přijde rok slabý, a pěstitelům to komplikuje hospodaření. Když podpoříš místní sadaře, pomůžeš zachovat staré odrůdy i tradiční pěstitelské znalosti. V regionech jako portugalský Elvas podporuje status chráněného označení původu (CHOP) pro kandované renklódy tradiční výrobu i místní ekonomiku.