Nastav si cookies

Nutné cookies drží web pohromadě — košík, přihlášení, jazyk. Analytické nám ukážou, co tady funguje a podle čeho ladit doporučení. Marketingové by měřily reklamu mimo Yumsto, zatím žádné nemáme. Všechno kromě nutných zapneme jen s tvým souhlasem.

Jak nakládáme s tvými údaji

Nastavení cookies

Křepelka, stehna s kůží

Maso

Křepelka, stehna s kůží

Křepelčí stehna s kůží jsou tmavé maso z nohou drobné pernaté zvěře z čeledi bažantovitých (Phasianidae). Maso je jemné a šťavnaté a kůže se vypeče dokřupava. Mají koncentrovanou chuť a víc tuku než prsa, takže při správné přípravě zůstanou velmi šťavnatá.

Sezóna
Celoročně (z chovu); pozdní léto až podzim (divoké, kde je lov povolen)
Cena
Vysoká
Výživa na 100 g
  • 192 kcal
  • 19,6 g bílkoviny
  • 12 g tuky
  • 0 g sacharidy

Prakticky

Jak skladovat

Na lince

Nedoporučuje se; křepelčí maso se rychle kazí, dej ho hned do lednice.

V lednici

Čerstvá stehna skladuj volně zabalená v papíru nebo ve vzduchotěsné nádobě při 0–4 °C. Spotřebuj je do 1–2 dnů, vždy nejpozději do data použitelnosti.

V mrazáku

Pevně zabal do potravinové fólie a pak do alobalu, nebo vakuuj. Takto vydrží až 6 měsíců. Rozmrazuj přes noc v lednici, maso si tak nejlépe udrží strukturu.

Jak vybrat

Vybírej stehna s plným, vlhkým masem narůžověle béžové barvy bez šedých skvrn. Kůže má být celá, hladká, bez trhlin a větších podlitin. Čerstvá křepelka voní čistě a slabě nasládle. Pokud je cítit kysele nebo po čpavku, nekupuj ji. Nejlépe nakoupíš u specializovaného řezníka, u prodejce zvěřiny nebo na farmě s veterinárním osvědčením. Nejčastěji seženeš křepelku japonskou (Coturnix) z chovu, která má stálou kvalitu. Divoká křepelka polní se objevuje jen sezónně, a to jen v zemích, kde se smí legálně lovit.

Čím nahradit

Nejlepší náhrada

Holoubě: stehna podobné velikosti s plným tmavým masem a zvěřinovou chutí, která má podobnou hloubku jako křepelka.

V nouzi

Kuřecí stehna (v menších porcích) nebo natrhané kachní stehno confit. Jsou větší a méně jemná, ale chutnají podobně plně a hodí se pro ně stejné způsoby přípravy.

Příprava

Před přípravou stehna důkladně osuš papírovou utěrkou, aby se pěkně opekla. Pro křupavější kůži je nech několik hodin nebo přes noc odkrytá v lednici, ať oschnou. Asi 30 minut před tepelnou úpravou je štědře osol nasucho: maso zůstane šťavnatější a sůl lépe pronikne dovnitř. Z lednice je vyndej asi 15–20 minut před přípravou. Syrovou drůbež nenechávej při pokojové teplotě déle. Stehna jsou malá a rychle se propečou, tak je hlídej, ať je nepřepečeš.

Nic nevyhazuj

Kosti a zbytky skeletu si schovej na silný vývar. Hodí se jako základ rizota, omáček a dušených jídel. Vyškvařený tuk z kůže použij na restování zeleniny nebo do omáčky z výpeku.

V kuchyni

Tepelná úprava

Křepelčím stehnům nejvíc sedí rychlá příprava ve vysoké teplotě: kůže zkřupne a maso zůstane šťavnaté. Nejlíp to vyjde v litinové pánvi s dopečením v troubě. Začni kůží dolů na silném ohni, aby se vyškvařil tuk a kůže zezlátla, pak stehna otoč a dopeč v troubě při 220 °C. Na grilu nad přímým žárem (celé rozevřené křepelky nebo oddělená stehna) se maso pěkně opeče a dostane kouřovou chuť. Sous vide při 60 °C po dobu 6–8 hodin změní pojivovou tkáň v hedvábnou a maso zůstane šťavnaté. Pak stehna krátce opeč pod rozpáleným grilem nebo na pánvi, aby zkřupla. Když stehna podusíš ve víně nebo ve vývaru, změknou tak, že jdou rozdělit vidličkou, a hodí se do rustikálních jídel. Stehna a nohy peč na teplotu 75–80 °C uvnitř, tedy výš než prsa, aby tmavé maso bohaté na kolagen správně změklo.

Hodí se k

Co to je

Křepelčí stehna s kůží jsou tmavé maso z nohou drobné pernaté zvěře z čeledi bažantovitých (Phasianidae). Maso je jemné a šťavnaté a kůže se vypeče dokřupava. Mají koncentrovanou chuť a víc tuku než prsa, takže při správné přípravě zůstanou velmi šťavnatá.

Jak chutná

Křepelčí stehna chutnají jemně zvěřinově a zemitě. Chutí stojí někde mezi kuřetem a bažantem. Tmavé maso je výraznější než jemná prsa, má hlubší umami a lehce minerální tón. Vypečená kůže přidá máslovou, skoro oříškovou chuť. Celková chuť je příjemně divoká, ale nepřipomíná játra a nepřebíjí ostatní suroviny. S křepelkou se dobře začíná, pokud chceš později zkusit výraznější pernatou zvěř.

Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.

Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.

Žádný spam. Jak nakládáme s e-maily, píšeme v Zásadách ochrany osobních údajů

Časté otázky

Do hloubky

4 min čtení

Druhy

V kuchyni se používají hlavně dva druhy křepelek. Křepelka japonská (Coturnix japonica) převládá v komerčních chovech, protože rychle dospívá (6–8 týdnů), je klidná a má vyrovnanou kvalitu masa. Má plná, jemná stehna s mírnou chutí a spolehlivou strukturou. Křepel virginský (Colinus virginianus) pochází ze Severní Ameriky a dospívá déle (16 a více týdnů), zato má o něco výraznější divokou chuť. Cení si ho lovci a chovatelé starých plemen drůbeže. Evropská křepelka polní (Coturnix coturnix) se objevuje ve středomořských kuchyních, křepel kalifornský a křepel Gambelův jsou regionální americké speciality. Křepelka čínská se občas chová taky, ale je tak malá, že v kuchyni slouží spíš jako kuriozita.

Historie

Křepelky se jedí přes 4 000 let. Na reliéfech ve staroegyptských hrobkách je vidět, jak je lidé chytají do sítí, připravují a přinášejí jako obětiny zemřelým. Jedly se i ve starověkém Řecku a Římě, i když Řekové byli známí stejně tak chovem křepelek pro zápasy jako jejich pojídáním. V Číně se křepelky chovaly pro zápasy a pro zpěv a tradiční čínská medicína připisovala jejich masu a vejcím posilující účinky. V Japonsku se chovaly jako zpěvní ptáci nejpozději od 12. století a oblíbené byly hlavně v období Edo (1603–1868). Chov na vejce a maso se tam rozvinul až na začátku 20. století. V Rusku byla křepelka odedávna ceněnou lovnou zvěří. Francouzská haute cuisine z ní udělala gastronomickou hvězdu a dodnes je symbolem vytříbené kuchyně. Dnes se křepelky objevují v kuchyních po celém světě, od španělského escabeche (marinády s octem) a indonéského saté přes japonská bento až po smažené křepelky z jihu USA.

Věda

Křepelčí stehna jsou tmavší než prsa, protože obsahují víc myoglobinu. Mají proto víc železa a hlubší chuť. Šťavnatá jsou díky vyššímu podílu tuku a pojivové tkáně. Na správně vypečené kůži probíhá Maillardova reakce, řada chemických reakcí mezi aminokyselinami a redukujícími cukry. Na povrchu teplejším než asi 140 °C běží rychle a vznikají při ní stovky aromatických látek, které dávají kůrce zlatohnědou barvu a neodolatelnou vůni. Křepelky jsou malí a pohybliví ptáci, takže jejich stehenní svaly mají víc pojivové tkáně (kolagenu) než maso drůbeže, která se málo hýbe. Kolagen se při vaření mění v želatinu, a proto má maso typicky hedvábnou strukturu. Tenká kůže se rychle vyškvaří, takže vysoká teplota je ideální: kůže zkřupne a jemné maso pod ní se nepřepeče. Pro nejlepší strukturu nech před přípravou odeznít posmrtnou ztuhlost (u drobné drůbeže během několika hodin po porážce). Svalová vlákna se uvolní a enzymy začnou maso přirozeně zkřehčovat.

Původ a etika

Chov křepelek nepotřebuje moc místa a ptáci se rychle množí, konverze krmiva je ale horší než u brojlerů. Při etickém nákupu hledej farmy, které křepelkám dopřejí dost prostoru, denní světlo a podnětné prostředí místo intenzivního klecového chovu. Křepelky z volného výběhu nebo s pastvou jsou méně běžné, ale mají lepší životní podmínky a jejich maso bývá chutnější díky pestřejší stravě a přirozenému hledání potravy. Vybírej dodavatele s certifikací dobrých životních podmínek zvířat nebo nakupuj přímo od malých farem. Křepelka polní je v Česku chráněný druh a nesmí se lovit. Divoké křepelky se legálně loví jen v některých zemích EU, například ve Francii, Španělsku a Itálii, a to v povolené sezóně. Koturnismus je vzácná otrava, která způsobuje rozpad svalové tkáně (rhabdomyolýzu) a v těžkých případech selhání ledvin. Souvisí s pojídáním divokých křepelek polních ulovených během tahu, kdy se mohly živit jedovatými rostlinami, třeba bolehlavem. S křepelkami z chovu spojený není.

Košík