- Sezóna
- Celoročně (z chovu); pozdní léto až podzim (divoké, kde je lov povolen)
- Cena
- Vysoká
- Výživa na 100 g
- 192 kcal
- 19,6 g bílkoviny
- 12 g tuky
- 0 g sacharidy
Křepelka, stehna s kůží
Křepelka, stehna s kůží
Křepelčí stehna s kůží jsou tmavé maso z nohou drobné pernaté zvěře z čeledi bažantovitých (Phasianidae). Maso je jemné a šťavnaté a kůže se vypeče dokřupava. Mají koncentrovanou chuť a víc tuku než prsa, takže při správné přípravě zůstanou velmi šťavnatá.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se; křepelčí maso se rychle kazí, dej ho hned do lednice.
- V lednici
Čerstvá stehna skladuj volně zabalená v papíru nebo ve vzduchotěsné nádobě při 0–4 °C. Spotřebuj je do 1–2 dnů, vždy nejpozději do data použitelnosti.
- V mrazáku
Pevně zabal do potravinové fólie a pak do alobalu, nebo vakuuj. Takto vydrží až 6 měsíců. Rozmrazuj přes noc v lednici, maso si tak nejlépe udrží strukturu.
Jak vybrat
Vybírej stehna s plným, vlhkým masem narůžověle béžové barvy bez šedých skvrn. Kůže má být celá, hladká, bez trhlin a větších podlitin. Čerstvá křepelka voní čistě a slabě nasládle. Pokud je cítit kysele nebo po čpavku, nekupuj ji. Nejlépe nakoupíš u specializovaného řezníka, u prodejce zvěřiny nebo na farmě s veterinárním osvědčením. Nejčastěji seženeš křepelku japonskou (Coturnix) z chovu, která má stálou kvalitu. Divoká křepelka polní se objevuje jen sezónně, a to jen v zemích, kde se smí legálně lovit.
Čím nahradit
Holoubě: stehna podobné velikosti s plným tmavým masem a zvěřinovou chutí, která má podobnou hloubku jako křepelka.
Kuřecí stehna (v menších porcích) nebo natrhané kachní stehno confit. Jsou větší a méně jemná, ale chutnají podobně plně a hodí se pro ně stejné způsoby přípravy.
Příprava
Před přípravou stehna důkladně osuš papírovou utěrkou, aby se pěkně opekla. Pro křupavější kůži je nech několik hodin nebo přes noc odkrytá v lednici, ať oschnou. Asi 30 minut před tepelnou úpravou je štědře osol nasucho: maso zůstane šťavnatější a sůl lépe pronikne dovnitř. Z lednice je vyndej asi 15–20 minut před přípravou. Syrovou drůbež nenechávej při pokojové teplotě déle. Stehna jsou malá a rychle se propečou, tak je hlídej, ať je nepřepečeš.
Nic nevyhazuj
Kosti a zbytky skeletu si schovej na silný vývar. Hodí se jako základ rizota, omáček a dušených jídel. Vyškvařený tuk z kůže použij na restování zeleniny nebo do omáčky z výpeku.
V kuchyni
Tepelná úprava
Křepelčím stehnům nejvíc sedí rychlá příprava ve vysoké teplotě: kůže zkřupne a maso zůstane šťavnaté. Nejlíp to vyjde v litinové pánvi s dopečením v troubě. Začni kůží dolů na silném ohni, aby se vyškvařil tuk a kůže zezlátla, pak stehna otoč a dopeč v troubě při 220 °C. Na grilu nad přímým žárem (celé rozevřené křepelky nebo oddělená stehna) se maso pěkně opeče a dostane kouřovou chuť. Sous vide při 60 °C po dobu 6–8 hodin změní pojivovou tkáň v hedvábnou a maso zůstane šťavnaté. Pak stehna krátce opeč pod rozpáleným grilem nebo na pánvi, aby zkřupla. Když stehna podusíš ve víně nebo ve vývaru, změknou tak, že jdou rozdělit vidličkou, a hodí se do rustikálních jídel. Stehna a nohy peč na teplotu 75–80 °C uvnitř, tedy výš než prsa, aby tmavé maso bohaté na kolagen správně změklo.
Co to je
Křepelčí stehna s kůží jsou tmavé maso z nohou drobné pernaté zvěře z čeledi bažantovitých (Phasianidae). Maso je jemné a šťavnaté a kůže se vypeče dokřupava. Mají koncentrovanou chuť a víc tuku než prsa, takže při správné přípravě zůstanou velmi šťavnatá.
Jak chutná
Křepelčí stehna chutnají jemně zvěřinově a zemitě. Chutí stojí někde mezi kuřetem a bažantem. Tmavé maso je výraznější než jemná prsa, má hlubší umami a lehce minerální tón. Vypečená kůže přidá máslovou, skoro oříškovou chuť. Celková chuť je příjemně divoká, ale nepřipomíná játra a nepřebíjí ostatní suroviny. S křepelkou se dobře začíná, pokud chceš později zkusit výraznější pernatou zvěř.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Jak se liší křepelčí stehna od prsou?
Dají se jíst kosti z křepelčích stehen?
Jak připravit křepelku s nejkřupavější kůží?
Kolik křepelčích stehen počítat na porci?
Jaké víno se hodí ke křepelčím stehnům?
Do hloubky
4 min čtení
Druhy
V kuchyni se používají hlavně dva druhy křepelek. Křepelka japonská (Coturnix japonica) převládá v komerčních chovech, protože rychle dospívá (6–8 týdnů), je klidná a má vyrovnanou kvalitu masa. Má plná, jemná stehna s mírnou chutí a spolehlivou strukturou. Křepel virginský (Colinus virginianus) pochází ze Severní Ameriky a dospívá déle (16 a více týdnů), zato má o něco výraznější divokou chuť. Cení si ho lovci a chovatelé starých plemen drůbeže. Evropská křepelka polní (Coturnix coturnix) se objevuje ve středomořských kuchyních, křepel kalifornský a křepel Gambelův jsou regionální americké speciality. Křepelka čínská se občas chová taky, ale je tak malá, že v kuchyni slouží spíš jako kuriozita.
Historie
Křepelky se jedí přes 4 000 let. Na reliéfech ve staroegyptských hrobkách je vidět, jak je lidé chytají do sítí, připravují a přinášejí jako obětiny zemřelým. Jedly se i ve starověkém Řecku a Římě, i když Řekové byli známí stejně tak chovem křepelek pro zápasy jako jejich pojídáním. V Číně se křepelky chovaly pro zápasy a pro zpěv a tradiční čínská medicína připisovala jejich masu a vejcím posilující účinky. V Japonsku se chovaly jako zpěvní ptáci nejpozději od 12. století a oblíbené byly hlavně v období Edo (1603–1868). Chov na vejce a maso se tam rozvinul až na začátku 20. století. V Rusku byla křepelka odedávna ceněnou lovnou zvěří. Francouzská haute cuisine z ní udělala gastronomickou hvězdu a dodnes je symbolem vytříbené kuchyně. Dnes se křepelky objevují v kuchyních po celém světě, od španělského escabeche (marinády s octem) a indonéského saté přes japonská bento až po smažené křepelky z jihu USA.
Věda
Křepelčí stehna jsou tmavší než prsa, protože obsahují víc myoglobinu. Mají proto víc železa a hlubší chuť. Šťavnatá jsou díky vyššímu podílu tuku a pojivové tkáně. Na správně vypečené kůži probíhá Maillardova reakce, řada chemických reakcí mezi aminokyselinami a redukujícími cukry. Na povrchu teplejším než asi 140 °C běží rychle a vznikají při ní stovky aromatických látek, které dávají kůrce zlatohnědou barvu a neodolatelnou vůni. Křepelky jsou malí a pohybliví ptáci, takže jejich stehenní svaly mají víc pojivové tkáně (kolagenu) než maso drůbeže, která se málo hýbe. Kolagen se při vaření mění v želatinu, a proto má maso typicky hedvábnou strukturu. Tenká kůže se rychle vyškvaří, takže vysoká teplota je ideální: kůže zkřupne a jemné maso pod ní se nepřepeče. Pro nejlepší strukturu nech před přípravou odeznít posmrtnou ztuhlost (u drobné drůbeže během několika hodin po porážce). Svalová vlákna se uvolní a enzymy začnou maso přirozeně zkřehčovat.
Původ a etika
Chov křepelek nepotřebuje moc místa a ptáci se rychle množí, konverze krmiva je ale horší než u brojlerů. Při etickém nákupu hledej farmy, které křepelkám dopřejí dost prostoru, denní světlo a podnětné prostředí místo intenzivního klecového chovu. Křepelky z volného výběhu nebo s pastvou jsou méně běžné, ale mají lepší životní podmínky a jejich maso bývá chutnější díky pestřejší stravě a přirozenému hledání potravy. Vybírej dodavatele s certifikací dobrých životních podmínek zvířat nebo nakupuj přímo od malých farem. Křepelka polní je v Česku chráněný druh a nesmí se lovit. Divoké křepelky se legálně loví jen v některých zemích EU, například ve Francii, Španělsku a Itálii, a to v povolené sezóně. Koturnismus je vzácná otrava, která způsobuje rozpad svalové tkáně (rhabdomyolýzu) a v těžkých případech selhání ledvin. Souvisí s pojídáním divokých křepelek polních ulovených během tahu, kdy se mohly živit jedovatými rostlinami, třeba bolehlavem. S křepelkami z chovu spojený není.