- Sezóna
- Od podzimu do zimy. Doba lovu se v jednotlivých zemích liší: obvykle začíná v září a končí mezi prosincem a začátkem února. Koroptve z farmového chovu seženeš snáz.
- Cena
- Vysoká
- Výživa na 100 g
- 122 kcal
- 20,3 g bílkoviny
- 4,5 g tuky
- 0 g sacharidy
Koroptev
Koroptev
Jako koroptve se v kuchyni označuje několik druhů drobných hrabavých ptáků z čeledi bažantovitých (Phasianidae), včetně příbuzných orebic. Tradičně se loví jako zvěř v Evropě, západní Asii a části severní Afriky. Nejčastěji se tím myslí koroptev polní (Perdix perdix) nebo orebice rudá (Alectoris rufa). Mají drobné tělo, tmavé maso a málo tuku, takže jejich úprava chce přesnost.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se, jen krátce během přípravy.
- V lednici
Skladuj zakrytou na spodní polici lednice při 0–4 °C, odděleně od potravin, které se jedí bez tepelné úpravy. Spotřebuj do 1–2 dnů, balenou do data použitelnosti.
- V mrazáku
Pokud ji nespotřebuješ čerstvou, hned ji zamraz. Vydrží až 6 měsíců, jen o část jemné vůně přijdeš.
Jak vybrat
Vybírej ptáky, kteří jsou na svou velikost těžcí, s pružnou, neporušenou kůží a bez výrazného pachu. Prsa mají být plná, ne propadlá, a nohy ohebné, což znamená, že pták správně odležel. Koroptev z lovu může mít drobná poškození od broků. To nevadí, pokud je maso pevné a bez podlitin. Před úpravou vyber všechny broky a odřízni zbarvené maso kolem průstřelů.
Čím nahradit
Bažant. Je trochu jemnější a větší, ale chutná podobně.
Perlička z volného chovu, která se koroptvi blíží suchostí masa i výraznou chutí.
Příprava
Koroptev raději oškubej, než abys ji stahoval z kůže, protože kůže chrání libové maso při pečení. Krátké odležení zlepší křehkost i vůni. Hlídej čas: obvykle ji krátce peč při vysoké teplotě a pak nech maso dobře odpočinout. Prsa se tradičně podávají lehce růžová. Divocí ptáci ale můžou přenášet salmonely a kampylobaktery, takže pro malé děti, těhotné, starší lidi a každého s oslabenou imunitou maso úplně propeč.
Nic nevyhazuj
Z kostry a odřezků uvaříš sytý vývar ze zvěřiny. Je základem klasických jídel, jako je salmis (ragú z předpečené pernaté zvěře).
V kuchyni
Co to je
Jako koroptve se v kuchyni označuje několik druhů drobných hrabavých ptáků z čeledi bažantovitých (Phasianidae), včetně příbuzných orebic. Tradičně se loví jako zvěř v Evropě, západní Asii a části severní Afriky. Nejčastěji se tím myslí koroptev polní (Perdix perdix) nebo orebice rudá (Alectoris rufa). Mají drobné tělo, tmavé maso a málo tuku, takže jejich úprava chce přesnost.
Jak chutná
Koroptev chutná zdrženlivě, ale zřetelně divoce. Na začátku je chuť suchá a minerální a připomíná spadané listí a studenou hlínu. Pak se rozvine do plné, železité chuti s lehkou hořkostí a náznakem bylin, kterými se pták živil. Dozvuk je dlouhý a lehce tříslovitý. Celkově má koroptev blíž k dobře odleženému jelenímu nebo srnčímu než k domácí drůbeži.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Proč je koroptev náročná na přípravu?
Je koroptev z farmového chovu stejná jako divoká?
Má se koroptev před úpravou nechat odležet?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Chuť koroptve výrazně ovlivňuje druh i krajina, ve které žila. Koroptev polní (Perdix perdix): Žije v otevřené zemědělské krajině a na obilných polích ve většině Evropy až po západní Asii. Živí se zrním, semeny a hmyzem, a proto má výrazně suché maso s jemnou hořkostí. Tradičně se loví s ohaři a cení se pro svou zdrženlivou chuť. Orebice rudá (Alectoris rufa): Žije v teplejší, kamenitější krajině jižní Evropy a živí se i aromatickými keři, takže má o něco plnější, kořenitější chuť. Častěji se loví nadháňkou než pochůzkou. Na pánvi odpustí o něco víc. Orebice skalní (Alectoris graeca): Na trhu je vzácná a pochází z hor. Maso má kompaktní a výrazně minerální, protože pták je neustále v pohybu. U všech druhů mají nejvyváženější chuť ptáci ulovení na podzim. Ti z konce sezony jsou tužší a potřebují pomalejší úpravu.
Historie
Ve starověku stála koroptev na pomezí obživy a symbolu. Starověké Řecko: Autoři jako Aristotelés popisovali její chování. Na stolech bohatých se podávala prostě pečená, s bylinkami a olejem. Římská kuchyně: Apicius uvádí koroptev s garem a omáčkami na víně. Její suché maso vyvažovalo výrazné omáčky. Středověká Evropa: Díky feudálnímu právu lovu koroptev získala na prestiži. V iluminovaných rukopisech se objevuje jako kořist i jako heraldický motiv. Obchodní cesty přinášely recepty spolu s kořením. Hřebíček, zázvor a šťáva z nezralých hroznů zjemňovaly její drsnou chuť. Raný novověk a moderní doba: Ve Francii a Británii se koroptev stala symbolem podzimních honů a zakotvila v měšťanské kuchyni i ve vysoké gastronomii. Salmis Auguste Escoffiera završuje staletý vývoj: spojuje klasickou práci s omáčkami s pradávnou divokostí koroptve.
Věda
Maso koroptve má velmi málo vnitrosvalového tuku, často pod 2 %, a proto při úpravě rychle ztrácí vlhkost. Obsahuje víc myoglobinu než domácí drůbež, takže je tmavší a chutná výrazněji železitě. Při správném odležení začnou enzymy štěpit bílkoviny (proteolýza), rozrušují svalová vlákna a řízená oxidace zvýrazní vůni.
Původ a etika
Divoké populace koroptve polní v Evropě prudce ubyly a v několika zemích je její lov omezený nebo zastavený. Většinu prodávaných koroptví tvoří orebice rudé z farmového chovu, vypuštěné do přírody. Eticky nejlepší volbou jsou ptáci z honiteb, které v zákonné době lovu loví jen udržitelný přebytek. Koroptve z farmového chovu jsou dostupnější, ale chybí jim pestrá potrava, která dává tomuto druhu jeho typickou chuť. Odpovědné honitby chrání přirozené prostředí, zachovávají živé ploty a vypouštějí ptáky jen v malém počtu.