- Sezóna
- Je k dostání celý rok, protože vydrží dlouho i bez chlazení.
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 162 kcal
- 0 g bílkoviny
- 0 g tuky
- 6 g sacharidy
Čekankový sirup s příchutí medu
Čekankový sirup s příchutí medu
Čekankový sirup s příchutí medu je husté jantarové sladidlo. Z kořene čekanky se horkou vodou vyluhuje inulin, který enzymy částečně rozloží na sirup z oligofruktózy a jednoduchých cukrů. Aroma mu pak dodá květinovou sladkost medu, ačkoli neobsahuje nic od včel.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Neotevřený sirup skladuj dobře uzavřený v chladu a temnu až do data minimální trvanlivosti na etiketě.
- V lednici
Po otevření ho uchovávej uzavřený v lednici a spotřebuj ho do doby uvedené na etiketě, obvykle do několika měsíců.
- V mrazáku
Mrazit ho nemusíš. V mrazáku může krystalizovat a změnit texturu.
Jak vybrat
Vyber sirup s krátkým složením, kde je na prvním místě čekanková vláknina nebo extrakt z kořene čekanky. Barvu by měl mít čirou jantarovou, ne kalně hnědou. Ta ukazuje na šetrnou enzymatickou přeměnu, ne na přepražení. Měl by vonět lehce květinově a sladově, ne po připáleném cukru.
Čím nahradit
Čistý čekankový sirup bez příchutě s trochou květinového rostlinného extraktu.
Světlý agávový sirup s kapkou čaje z praženého ječmene.
Příprava
Používej ho rovnou jako tekuté sladidlo, snadno se rozpustí v teplém i studeném. Pokud v chladu zhoustne, stačí ho mírně ohřát.
Nic nevyhazuj
Prázdnou lahev vypláchni teplou vodou a zředěný sirup použij k oslazení čaje nebo jako základ polevy. Nic tak nevyhodíš.
V kuchyni
Co to je
Čekankový sirup s příchutí medu je husté jantarové sladidlo. Z kořene čekanky se horkou vodou vyluhuje inulin, který enzymy částečně rozloží na sirup z oligofruktózy a jednoduchých cukrů. Aroma mu pak dodá květinovou sladkost medu, ačkoli neobsahuje nic od včel.
Jak chutná
Nejdřív ucítíš jemnou karamelovou sladkost, která připomíná světlý akátový med a nese tóny praženého čekankového kořene. Pod ní je slabě hořký, kávový podtón, díky kterému sirup nepůsobí přeslazeně. Med sirup spíš naznačuje, než napodobuje: má pylovou květinovost a teplé voskové tóny, ale ne plnost pravého medu.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Je čekankový sirup s příchutí medu opravdu med?
Z čeho se čekankový sirup vyrábí?
Může v receptech nahradit med?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
U čekankového sirupu s příchutí medu nerozhoduje odrůda. Rozdíly mezi sirupy dělá hlavně to, odkud čekanka pochází a jak se zpracuje.
Čekanka ze severní Evropy
Pěstuje se na hlinitých půdách Belgie, severní Francie a Nizozemska a v chladném podnebí v ní vzniká hodně inulinu. Sklízí se koncem podzimu, kdy mají kořeny nejvíc zásobních sacharidů. Sirup z nich je pozoruhodně čirý a jen mírně hořký. S medovým aromatem je jemný, připomíná akátový nebo jetelový med a má čistý dozvuk.
Způsoby zpracování
Nejvíc se sirupy liší podle zpracování. Šetrná enzymatická hydrolýza za nízké teploty zachová jemnou rostlinnou sladkost, intenzivnější přeměna dává tmavší a výraznější sirupy. Tvůrci aromat podle toho ladí i medové tóny, od jarně květinových po podzimní voskové a pylové.
Historie
Čekankový sirup s příchutí medu navazuje na staré způsoby slazení a přidává k nim dnešní nároky na stravu.
Starověk
Řekové a Římané znali čekanku hlavně jako hořkou zeleninu a léčivý kořen. Dioskúridés zmiňuje její chladivé a zažívání podporující účinky, Plinius popisuje její pěstování. Hlavním sladidlem byl tehdy med, který měl posvátný význam i velkou hodnotu. Sirup se z čekanky ještě nevyráběl, ale starověké lékařství už spojovalo hořkost s medem, který ji zjemňuje.
Středověk
Cukr se do Evropy dovážel obchodními cestami z Levanty, byl vzácný a drahý, a proto se sladilo medem a rostlinnými nálevy. Pražený kořen čekanky se v klášterech vařil jako odvar na trávení. Středověk bral hořkost jako prospěšnou a často ji zjemňoval medem v lektvarech a posilujících nápojích. Už tady se spojení čekanky a medové sladkosti začalo rýsovat.
Novověk
Od konce 18. století, a hlavně za Napoleonovy kontinentální blokády na začátku 19. století, se čekanka používala jako náhražka kávy v dobách nedostatku. V 80. a 90. letech 20. století umožnil pokrok v enzymatickém zpracování přeměnit inulin na rozpustný sirup. S rostoucí oblibou veganství a stravy s nízkým glykemickým indexem přišla na řadu věda o aromatech, která napodobila vůni medu bez včel. Čekankový sirup s příchutí medu je tedy moderní výrobek s historickými kořeny, který formuje současná etika a výživa.
Věda
Základem čekankového sirupu je inulin, fruktan z jednotek fruktózy spojených vazbou beta-2,1, který lidské tělo nestráví. Při zpracování se inulin částečně rozloží na kratší fruktooligosacharidy a volnou fruktózu. Ty dodají sladkost, zatímco část sacharidů zůstane jako vláknina.
Medovou chuť zajišťuje přesně vyvážená směs těkavých látek, jako je kyselina fenyloctová, benzaldehyd a norisoprenoidy, z nichž mnohé se přirozeně vyskytují i v medu. Na rozdíl od pravého medu v sirupu nekrystalizuje glukóza, takže je v ústech hladší a jeho hustota je stálejší.
Původ a etika
Čekankový sirup s příchutí medu má svou etickou výhodu. Chutná podobně jako med, ale nevyžaduje zvířata, takže vyhovuje veganům a odpovídá na obavy z průmyslového včelařství a tlaku na opylovače. Čekanka je odolná plodina, vystačí s poměrně malými vstupy a díky hlubokému kůlovému kořeni zlepšuje strukturu půdy.
Při odpovědném nákupu se hledí na evropskou čekanku pěstovanou ve střídání plodin, které brání vyčerpání půdy z monokultur. Poctiví výrobci uvádějí, jak sirup enzymaticky zpracovávají, a nepoužívají umělá barviva. Otevřenost ohledně složení aromatu, zejména to, že neobsahuje syntetická rozpouštědla, se stala znakem kvalitních sirupů. Čekankový sirup s příchutí medu tak patří k širšímu proudu rostlinných sladidel, která stojí na moderní technologii i na zemědělství.