- Sezóna
- Celý rok (získává se extrakcí)
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 210 kcal
- 0 g bílkoviny
- 0 g tuky
- 8 g sacharidy
Inulin
Inulin
Inulin je přirozeně se vyskytující polysacharid a rozpustná vláknina ze skupiny fruktanů. Získává se hlavně z kořene čekanky (Cichorium intybus). Najdeš ho ale i v topinamburech, agáve, hlízách jiřin, česneku a cibuli, celkem ve více než 36 000 rostlinných druzích. Rostlinám slouží jako zásobní sacharid.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Skladuj ve vzduchotěsné nádobě v chladu a suchu, mimo přímé slunce. Když ho správně skladuješ, vydrží inulinový prášek při pokojové teplotě 2–3 roky beze změny.
- V lednici
Suchý prášek do lednice dávat nemusíš, ale neuškodí mu to. Hotové inulinové gely a roztoky uchovávej v lednici a spotřebuj je do 5–7 dnů.
- V mrazáku
Inulinový prášek mrazit nemusíš. Hotové výrobky s inulinem zmrazit můžeš. Bod mrazu inulin ovlivní jen minimálně: 15% roztok ho sníží jen o 0,5 °C.
Jak vybrat
Inulin se prodává v několika formách a každá se hodí na něco jiného. Běžný inulin (DP 2–60) má vyváženou sladkost i funkčnost, a proto se hodí na všechno. Inulin s dlouhými řetězci (DP >10, anglicky high-performance) nejlépe napodobí tuk a je chuťově neutrální. Použij ho tam, kde chceš krémovou texturu bez sladkosti. Oligofruktóza (DP 2–10) sladí nejvíc a rychle se rozpouští, takže se hodí do nápojů a na slazení. Na doma vyber inulinový prášek v potravinářské kvalitě od spolehlivého dodavatele. Nejběžnější a nejlépe prozkoumaný je inulin z čekanky. Podobné vlastnosti má i inulin z agáve. Prášek má být čistě bílý, sypký a bez zápachu.
Čím nahradit
Rezistentní dextrin (např. Nutriose nebo Fibersol) se výborně rozpouští, má neutrální chuť a podobný obsah rozpustné vlákniny. Kdo špatně snáší kvašení inulinu ve střevech, tomu často dělá menší potíže.
Psyllium (slupky semen jitrocele) dodá srovnatelné množství vlákniny a částečně i podobnou texturu. Tuk ale nenapodobí a ve střevech kvasí jinak než inulin. Pokud jde hlavně o sladkost, erythritol s trochou vlákniny zhruba napodobí obě funkce inulinu.
Příprava
Inulin se nejlépe rozpouští v teplé až horké vodě (50–100 °C), ale středně dobře se rozpustí i při pokojové teplotě (asi 10 % při 25 °C). Na gel důkladně rozšlehej inulin v tekutině v poměru 20–30 % inulinu k tekutině a nech ho ztuhnout. Nejhladší texturu dostaneš ve výkonném mixéru. Když inulinem nahrazuješ tuk, nejdřív z něj udělej gel a teprve ten zapracuj do těsta. Začni s malým množstvím (2–5 % hmotnosti receptu) a podle potřeby přidej, dokud nebudeš mít texturu a obsah vlákniny, jaký chceš. Vyhni se silně kyselému prostředí a dlouhému působení vysoké teploty, protože v nich se řetězce fruktózy hydrolyzují.
Nic nevyhazuj
Z výroby inulinu skoro nic nepřijde nazmar. Čekankové řízky, které po extrakci zbudou, se suší a prodávají jako krmivo, takže se surovina využije celá. Doma můžeš použít i inulin, který se spekl do suchých hrudek. Stačí je rozmělnit a rozpustit v teplé tekutině. Prášek, který zapáchá, změnil barvu nebo na něm vidíš plíseň, vyhoď. Načatý balíček nevyhazuj a radši ho přidávej do smoothie, kávy nebo pečiva jako nenápadnou porci vlákniny.
V kuchyni
Tepelná úprava
Inulin se skvěle hodí do studené i teplé kuchyně, ale při vysokých teplotách s ním zacházej opatrně. V pečivu jím nahradíš až 50 % tuku. Použij na to inulinový gel (1 díl inulinu na 2–3 díly vody). Ve zmrzlině a mražených dezertech zlepší plnost v ústech a omezí tvorbu ledových krystalků. Do nápojů ho stačí rozšlehat nebo rozmixovat, dokud se úplně nerozpustí. Omáčkám a dresinkům dodá tělo a chuť nezmění. Nenechávej ho dlouho při teplotách nad 150 °C a v silně kyselém prostředí (pH pod 4), protože se v nich jeho řetězce rozkládají. Inulin dobře spolupracuje s dalšími hydrokoloidy. Můžeš ho kombinovat se škroby, zahušťovadly nebo bílkovinami.
Hodí se k
- Mléčné výrobky a jejich rostlinné alternativy (jogurt, zmrzlina, smetanový sýr)
- Čokoláda a kakao
- Pečivo (chléb, muffiny, sušenky)
- Smoothie a proteinové koktejly
- Káva a teplé nápoje
- Vanilka a karamel
- Fermentované výrobky
- Ovocné dezerty
- Slané omáčky, které potřebují zahustit
Co to je
Inulin je přirozeně se vyskytující polysacharid a rozpustná vláknina ze skupiny fruktanů. Získává se hlavně z kořene čekanky (Cichorium intybus). Najdeš ho ale i v topinamburech, agáve, hlízách jiřin, česneku a cibuli, celkem ve více než 36 000 rostlinných druzích. Rostlinám slouží jako zásobní sacharid. V kuchyni a v potravinářství je to všestranná funkční přísada. Nahrazuje tuk i cukr, upravuje texturu a dodává rozpustnou vlákninu. Má vazby β(2,1), které lidské trávicí enzymy neumí rozložit. Proto projde horní částí trávicího traktu nezměněný a teprve potom ho zkvasí střevní bakterie.
Jak chutná
Inulin má pozoruhodně neutrální chuť, takže v receptuře nenápadně odvede spoustu práce. Běžný inulin je jemně nasládlý. Sladí zhruba na 10 % jako sacharóza a má čistou dochuť bez kovové nebo chemické pachuti. Oligofruktóza (inulin s kratšími řetězci) sladí asi na 35 % jako cukr a chutí se mu velmi blíží. Inulin s dlouhými řetězci je prakticky bez chuti. Inulin je bezbarvý a bez zápachu, takže chuť jídla ani výrobku nezmění.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Co je inulin a odkud pochází?
Jak inulin funguje jako vláknina?
Může inulin v receptech nahradit cukr a tuk?
Co se stane, když sníš inulinu moc?
Je inulin bezpečný pro diabetiky?
Kolik inulinu denně sníst, aby to prospělo zdraví?
Do hloubky
4 min čtení
Druhy
Komerční inulin se liší stupněm polymerace (DP), tedy počtem fruktózových jednotek v jednom řetězci. Nativní neboli běžný inulin (DP 2–60, průměrně asi 12) je neupravený extrakt s vyváženou sladkostí i funkčností. Inulin s dlouhými řetězci (DP >10, průměrně asi 25) vzniká odstraněním krátkých řetězců. Lépe tvoří gel, lépe napodobuje tuk a skoro nesladí. Ideální je do mléčných a masných výrobků se sníženým obsahem tuku. Oligofruktóza neboli fruktooligosacharidy (FOS) jsou kratší řetězce (DP 2–10). Sladí nejvíc a nejrychleji kvasí. Záleží i na původu. Na trhu vede čekankový inulin, protože jeho výroba je dávno zavedená. Fruktany z agáve se často prodávají jako agávový inulin, ale mají rozvětvenou, ne lineární strukturu. Dalším zdrojem jsou topinambury (14–19 % inulinu) a hlízy jiřin, hlavně v mírném pásmu.
Historie
Příběh inulinu začíná roku 1804. Tehdy berlínský lékárník Valentin Rose izoloval vyvařováním ve vodě „zvláštní látku“ z kořenů omanu pravého (Inula helenium). Jméno jí v roce 1817 dal Thomson podle rostliny, ze které pochází. Lidé ale inulin nevědomky jedli po tisíciletí. Čekanku prý pěstovali už ve starověkém Egyptě a řečtí i římští autoři ji určitě znali. Topinambur se do Evropy dostal ze Severní Ameriky na začátku 17. století a hojně se jedl ve Francii i jinde, dokud se v 18. století nestaly základní potravinou brambory. Ve 20. letech 20. století objasnil chemik James Irvine pomocí methylace molekulární strukturu inulinu. Zlom přišel ve 30. letech, kdy A. N. Richards zavedl inulin jako marker pro měření funkce ledvin. Dodnes je „zlatým standardem“ pro stanovení glomerulární filtrace. Průmyslová extrakce inulinu z čekanky začala v Belgii a Nizozemsku na začátku 90. let. Od té doby se inulin stal jednou z nejpoužívanějších vlákninových přísad v evropských potravinách.
Věda
Všechno, co inulin umí, vychází ze stavby jeho molekuly. Tvoří ho fruktózové jednotky spojené β(2,1) glykosidovými vazbami a na konci je glukóza. Lidské trávicí enzymy štěpí α-vazby, takže si s ním neporadí. Inulin proto dorazí do tlustého střeva nezměněný a tam ho zkvasí střevní bakterie. Druhy rodů Bifidobacterium a Lactobacillus mají enzymy β-fruktofuranosidázy, které tyto vazby štěpí. Inulin pak kvasí a vznikají mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA), hlavně acetát, propionát a butyrát. Butyrát je hlavním zdrojem energie pro buňky výstelky tlustého střeva. Kvašení také snižuje pH v tlustém střevě. V potravinách inulin tvoří trojrozměrné gelové sítě ze submikronových krystalických částic. Ty vážou vodu a napodobují krémovou plnost tuku, čehož se využívá ve výrobcích se sníženým obsahem tuku. O funkci rozhoduje délka řetězce. Kratší řetězce se rychle rozpouštějí a rychle kvasí v počáteční části tlustého střeva. Delší kvasí postupně v celém střevě.
Původ a etika
Inulin se vyrábí hlavně v Evropě, zejména v Belgii a Nizozemsku, kde má pěstování čekanky dlouhou tradici. Přední výrobci jako Sensus zavedli programy udržitelnosti. Pěstitelům, kteří plevel likvidují bez chemie a hospodaří udržitelně i jinak, platí příplatky až 10 % nad základní cenu. Samotná extrakce produkuje málo odpadu. Čekankové řízky, které po odebrání inulinu zbudou, se suší a využívají jako krmivo, takže se nic neztratí. Podle posouzení životního cyklu snižují vyšlechtěné odrůdy čekanky s vyšším obsahem inulinu emise skleníkových plynů i spotřebu energie na jednotku produktu. Průmyslová extrakce pro doplňky stravy ale zatěžuje životní prostředí víc, než když inulin přijímáš z celých potravin, jako je cibule, česnek nebo artyčoky. K etickému původu patří spravedlivé mzdy zemědělských pracovníků a průhledné dodavatelské řetězce. Jestli ti jde o udržitelnost, hledej dodavatele s doloženými ekologickými závazky. Zvaž i celé potraviny přirozeně bohaté na inulin, buď vedle extrahovaných doplňků, nebo místo nich.