- Sezóna
- Od konce léta do začátku podzimu, podle zeměpisné šířky a nadmořské výšky.
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 73 kcal
- 0,7 g bílkoviny
- 0,5 g tuky
- 18,4 g sacharidy
Bez černý, plody
Bez černý, plody
Bezinky jsou drobné tmavě fialové až skoro černé plody několika druhů rodu Sambucus, které visí v převislých okolících. V Evropě jde hlavně o bez černý (Sambucus nigra), v Severní Americe o bez kanadský (Sambucus canadensis). Odedávna se sbírají v remízcích a na okrajích lesů a stojí na pomezí jídla a léku. Jíst se dají jen po důkladném tepelném zpracování: teprve pak chutnají dobře a jsou bezpečné.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Čerstvé bezinky neskladuj při pokojové teplotě, po sběru se rychle kazí.
- V lednici
Neumyté bezinky nech na stopkách, volně je zakryj, dej do lednice a spotřebuj do tří až pěti dnů.
- V mrazáku
Obrané bezinky zamraz rozložené v jedné vrstvě, pak je přesyp do vzduchotěsných nádob. Vydrží až rok.
Jak vybrat
Vybírej plně zralé bezinky, stejnoměrně tmavě fialové nebo černé a spíš matné než lesklé. Trhej jen z dřevnatých keřů bezu černého s převislými okolíky. Nikdy je netrhej z bylinného bezu chebdí (Sambucus ebulus): jeho plody trčí vzhůru a jsou jedovaté. Nezralé bobule s červeným nebo zeleným nádechem vynech, obsahují víc kyanogenních glykosidů. Čerstvé okolíky mají vonět jemně ovocně a po víně, nikdy trávou ani ostře.
Čím nahradit
Černý rybíz: má podobnou kyselost, třísloviny i chuť tmavého ovoce.
Borůvky s trochou granátového jablka v podobě šťávy. Barvou i ostrostí se bezinkám přiblíží.
Příprava
Bobule obírej ze stopek vidličkou a všechno zelené vyhoď. Krátce je opláchni a pak důkladně tepelně zpracuj, povařením nebo pečením. Syrové bezinky i stopky obsahují látky, které můžou způsobit nevolnost, zvracení a průjem.
Nic nevyhazuj
Dužinu, která zbyde po přecezení bezinkového sirupu, můžeš usušit a rozemlít na prášek. Ten pak v malém množství použij jako přírodní barvivo a dochucovadlo do pečiva.
V kuchyni
Tepelná úprava
Bezinkám nejlíp sedí vlhké teplo a pomalé vyluhování. Tradičně se z nich vaří sirupy, želé a kompoty, nechávají se kvasit na víno a ocet nebo se pečou do koláčů, kde jejich ostrost zjemní cukr a koření. Svařováním se koncentruje barva i třísloviny, takže chuť musíš pečlivě vyvážit.
Co to je
Bezinky jsou drobné tmavě fialové až skoro černé plody několika druhů rodu Sambucus, které visí v převislých okolících. V Evropě jde hlavně o bez černý (Sambucus nigra), v Severní Americe o bez kanadský (Sambucus canadensis). Odedávna se sbírají v remízcích a na okrajích lesů a stojí na pomezí jídla a léku. Jíst se dají jen po důkladném tepelném zpracování: teprve pak chutnají dobře a jsou bezpečné.
Jak chutná
Bezinky nejdřív udeří výraznou kyselostí a lehkou hořkostí a hned je v nich cítit intenzita lesního ovoce. Pak se rozvinou zemité, vinné tóny, které připomínají vlhký les a slupky černých hroznů, a v pozadí zůstává jemná květinovost po bezovém květu. Dochuť je svíravá a dlouhá, s tříslovinami a lehce léčivým nádechem. Proto se bezinky odjakživa dávají do sirupů, vín a šťáv.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Dají se bezinky jíst syrové?
Proč se z bezinek tak často dělá sirup?
Jsou jedlé všechny druhy bezu?
Do hloubky
2 min čtení
Druhy
Rod Sambucus má mnoho druhů, ale v kuchyni se cení jen několik z nich. Bez černý (Sambucus nigra): Roste v celé mírné Evropě a právě o něm píšou staré texty. Sbírá se v remízcích a na březích řek. Plody jsou sytě zbarvené a mají hodně tříslovin, takže se hodí do sirupů a vín s dlouhou dochutí. Bez kanadský (Sambucus canadensis): Pochází z východu Severní Ameriky a daří se mu ve vlhkých půdách a v nivách. Bobule má o něco větší, s mírnější kyselostí a plnější chutí, proto je vhodný na zavařování. Sambucus cerulea: Roste na západě USA, často ve vyšších polohách. Plody jsou ojíněné a chutnají lehčeji a minerálněji, protože keře rostou v suchu a noci jsou tam chladnější. Okolíky se snadno pomačkají, a tak se bobule obvykle sbírají ručně koncem léta, kdy mají nejvíc cukru a kyselost už polevila.
Historie
Už ve starověku se bez pojil s léčitelstvím i s mýty. Starověk: Řečtí a římští autoři, hlavně Dioskúridés a Plinius starší, popsali léčivé užití bezu a Plinius zmiňuje i jeho šťávu jako barvivo. Středověk: Ve středověké Evropě bez běžně rostl u klášterů a na okrajích vesnic. Humorální medicína si cenila jeho chladivých a projímavých účinků. Lidová tradice mu přisuzovala ochrannou, někdy i zlověstnou moc. Moderní doba: Od 19. století se bezinky z lidového léčitelství přesunuly do komerční výroby. Objevily se průmyslově vyráběné sirupy, vína a pastilky, hlavně v severní Evropě a Severní Americe, a z bezinek se stala tradiční surovina. Dnešní gastronomie je znovu objevuje pro jejich barvu, kyselost a příběh.
Věda
Typickou barvu dávají bezinkám antokyany, hlavně kyanidin-3-sambubiosid a po něm kyanidin-3-glukosid. Ty jsou citlivé na teplo a pH. Vařením se tato barviva zčásti rozloží. Zároveň se rozkládá i sambunigrin, kyanogenní glykosid, který je hlavně ve stopkách, listech, semenech a nezralých plodech. Bezinky dál obsahují organické kyseliny, hlavně jablečnou a citronovou, které stojí za jejich ostrým nástupem, a třísloviny, které způsobují svíravou dochuť. Kvašení tyto složky promění: zmírní svíravost a vzniknou při něm bohaté aromatické estery.
Původ a etika
Planě rostoucí bezinky se často sbírají ve volné přírodě, takže hrozí přílišný sběr a narušování stanovišť. Eticky je lepší kupovat od malých pěstitelů, kteří bez pěstují v živých plotech, kde mají útočiště opylovači i ptáci. Při sběru nech dost plodů zvířatům, pro něž jsou bezinky důležitou potravou na konci sezony. Zásadní je vědět, odkud bezinky jsou, a vyhýbat se keřům u silnic ošetřovaným chemií.