- Sezóna
- Celoročně (vrchol sezóny: od pozdního jara do začátku podzimu ve Středomoří a v Atlantiku)
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 158 kcal
- 18 g bílkoviny
- 9 g tuky
- 0 g sacharidy
Sardinka evropská
Sardinka evropská
Sardinka obecná (Sardina pilchardus), anglicky také European pilchard, je malá stříbřitá pelagická ryba z čeledi sleďovitých (Clupeidae). Žije v severovýchodním Atlantiku od Severního moře po Senegal a také ve Středozemním a Černém moři. Jméno dostala podle Sardinie, kde jí kdysi bylo nesmírné množství.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se. Čerstvé sardinky se rychle kazí, po nákupu je hned dej do lednice.
- V lednici
Čerstvé sardinky skladuj na ledu v nejchladnější části lednice a spotřebuj je do 1–2 dnů. Dej je do uzavíratelné nádoby nebo je pevně zabal, aby jejich pach nepřešel na ostatní potraviny. Otevřené sardinky z konzervy přendej do skleněné nebo plastové nádoby a spotřebuj do 2–3 dnů.
- V mrazáku
Celé čerstvé sardinky se dobře mrazí a vydrží až 3 měsíce. Před zamražením je vykuchej, pevně zabal do fólie a vlož do sáčků na mražení. Rozmrazuj je přes noc v lednici. Po rozmražení může být maso trochu měkčí.
Jak vybrat
Čerstvé sardinky mají mít čiré, vypouklé oči. Propadlé nebo zakalené oči prozrazují starou rybu. Kůže má mít výrazný kovový lesk a neporušené stříbrné šupiny. Když je matná, ryba se už kazí. Lehce zmáčkni maso: má se hned vrátit a zůstat pevné, ne měkké nebo kašovité. Vonět má příjemně mořem, nikdy čpavkem nebo přehnaně rybinou. Žábry mají být jasně červené, ne hnědé nebo šedé. U konzerv zkontroluj, jestli je obal neporušený, a podívej se na datum minimální trvanlivosti. Nálev (olivový olej, voda, rajčatová omáčka) vyber podle toho, k čemu sardinky použiješ.
Čím nahradit
Čerstvý sleď – podobná velikost, tučnost i chuť; ve většině receptů ho zaměníš skoro bez úprav
Malá makrela (na čerstvou přípravu) nebo ančovičky (do jídel z konzervovaných ryb, kde chceš výrazné umami; ančovičky jsou ale slanější a ostřejší)
Příprava
Při čištění drž sardinku břichem nahoru a najdi malý řitní otvor. Ostrými kuchyňskými nůžkami ji rozstřihni od otvoru k hlavě a vyber vnitřnosti. Na filety udělej zářez za hlavou a přejeď palcem podél páteře, aby se maso oddělilo. Získáš dva filety bez kostí. Taky můžeš poprosit v rybárně, ať ti sardinky rozevřou naplocho. Vyčištěné sardinky opláchni pod studenou tekoucí vodou a osuš. Když je chceš grilovat nebo péct vcelku, stačí je pod tekoucí vodou nůžkami oškrábat od šupin, vykuchat a okořenit. Sardinky menší než 10 cm můžeš připravit celé i s kostmi, ty při tepelné úpravě změknou.
Nic nevyhazuj
Z hlav, kostí a odřezků uvař výrazný rybí vývar. Vař je zvolna 30 minut s aromatickou zeleninou a bylinkami, sceď a použij jako základ středomořských rybích polévek nebo rizota. Kosti můžeš taky vysušit dokřupava v mírně vyhřáté troubě nebo osmažit dozlatova. S mořskou solí a kapkou citronu z nich bude křupavá pochoutka bohatá na vápník.
V kuchyni
Tepelná úprava
Sardinky můžeš připravit mnoha způsoby. Když je griluješ na vysoké teplotě (2–3 minuty z každé strany), kůže se pěkně opeče a maso zůstane šťavnaté. To je středomořská klasika. Na pánvi je osmaž na olivovém oleji dozlatova a budou křupavé. Celé je upeč při 200 °C za 10–12 minut, nejlíp nadívané bylinkami a strouhankou. Na sicilský způsob zkus pasta con le sarde, těstoviny se sardinkami dušenými s divokým fenyklem, šafránem, piniovými oříšky a rozinkami. Při úpravě escabeche sardinky osmažíš a pak naložíš do octa s kořením a bylinkami. Vznikne příjemně kyselé jídlo, které vydrží déle. Sardinky se dají i naložit syrové: filety marinuj v citrusové šťávě jako ceviche, nebo je nasol a máš domácí obdobu ančoviček. Citrusy ani sůl ale nezničí parazity jako Anisakis. Než budeš rybu jíst syrovou nebo marinovanou, nejdřív ji zamraz (nejméně 24 hodin při −20 °C, nebo několik dní v domácím mrazáku při −18 °C). Sardinky z konzervy se hodí do salátů, na opečený chléb, k těstovinám nebo rovnou z plechovky s křupavým chlebem.
Hodí se k
- Olivový olej
- Citron
- Česnek
- Rajčata
- Kapary
- Petržel
- Fenykl
- Piniové oříšky
- Rozinky
- Drcené chilli
- Bílé víno
- Ocet
- Oregano
- Strouhanka
- Cibule
- Šafrán
- Mletá paprika
- Římský kmín
- Čerstvé bylinky (bazalka, máta, kopr)
Co to je
Sardinka obecná (Sardina pilchardus), anglicky také European pilchard, je malá stříbřitá pelagická ryba z čeledi sleďovitých (Clupeidae). Žije v severovýchodním Atlantiku od Severního moře po Senegal a také ve Středozemním a Černém moři. Jméno dostala podle Sardinie, kde jí kdysi bylo nesmírné množství. Obvykle měří 15–25 cm a má protáhlé tělo, modrozeleně opalizující hřbet a stříbrné boky. Koupíš ji čerstvou, v konzervě, uzenou, solenou i marinovanou. Patří k hospodářsky nejvýznamnějším drobným pelagickým rybám ve své oblasti a spolu se sardelí obecnou (ančovičkou) patří k nejvíce loveným rybám ve Středomoří.
Jak chutná
Malé čerstvé sardinky chutnají jemně a čistě, větší kusy jsou plnější a výrazněji tučné. Chutí jsou někde mezi ančovičkou a makrelou: jasně mořské, příjemně slané, ale mírnější a méně ostré než ančovička. Maso je měkké a šťavnaté a díky vysokému obsahu tuku bohaté. Po tepelné úpravě získá plnou, kořenitou chuť s jemně nasládlým tónem. Sardinky v konzervě nebo jinak naložené chutnají výrazněji, s koncentrovaným umami. Podle způsobu naložení můžou být mírné i ostře pikantní.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Jaký je rozdíl mezi sardinkou a pilchardem?
Dají se jíst kosti sardinek?
Jak omezit rybí pach při přípravě sardinek?
Je sardinka obecná udržitelná volba?
Jak nejlépe připravit čerstvé sardinky?
Do hloubky
5 min čtení
Druhy
Pravou sardinkou obecnou je jen Sardina pilchardus. Podle norem Codex FAO/WHO ale pod označení „sardinka“ spadá přes 20 druhů z celého světa. I u S. pilchardus se sardinky liší podle oblasti. Cornish sardines z jihozápadního pobřeží Anglie mají od roku 2009 chráněné zeměpisné označení a cení se pro plné maso a čistou chuť. Portugalské a španělské sardinky z iberských vod jsou proslulé velikostí a tučností, hlavně ty ulovené v létě. Středomořské sardinky bývají menší a jemnější než atlantické. Kvalita konzerv se hodně liší. Přední výrobci v Portugalsku, Španělsku a Francii nechávají sardinky v plechovkách zrát jako víno a některé ročníkové konzervy se prodávají za sběratelské ceny. Pacifické a jihoamerické sardinky (Sardinops sagax) jsou samostatný druh, v kuchyni se ale používají podobně.
Historie
Sardinky se v kuchyni používají už tisíce let. Staří Římané z nich vyráběli garum, fermentovanou rybí omáčku, která dodávala jejich kuchyni umami. Ryba má jméno podle Sardinie, kde početná hejna živila první rybářské komunity. Na dalmatském a istrijském pobřeží se sardinky loví tisíce let, už od římských a benátských časů. Sardinkový průmysl změnil Joseph Colin z Nantes ve Francii ve 20. letech 19. století. Spojil konzervační metodu Nicolase Apperta s bretaňskými postupy uchovávání sardinek, a tak vznikla sardinka v plechovce, jak ji známe dnes. Sardinky se pak dostaly i na vzdálené trhy, kam se dřív dovézt nedaly. V Cornwallu vzkvétal lov sardinek (pilchards) od roku 1750 do roku 1880. Obrovská množství se vyvážela do katolických středomořských zemí na postní období. Připomíná to tradiční přípitek „Toast to Pilchards“, který oslavuje papežovy postní předpisy. Rybáře často malovali umělci newlynské malířské školy. Jejich obrazy zachytily způsob života, který ve 20. století z velké části zmizel. Dnes už sardinky nejsou jen „rybou chudých“. Řemeslné konzervy se staly sběratelskými kousky a čerstvé sardinky najdeš v jídelních lístcích špičkových restaurací po celé Evropě.
Věda
Sardinka je tak výživná proto, že patří mezi tučné pelagické ryby. Libové ryby s bílým masem ukládají tuk v játrech, sardinky ho ale mají rozptýlený ve svalovině. Maso je proto bohaté na omega-3 polynenasycené mastné kyseliny, hlavně EPA (kyselinu eikosapentaenovou) a DHA (kyselinu dokosahexaenovou). Tyto mastné kyseliny s dlouhým řetězcem zůstávají tekuté i při nízkých teplotách, takže buněčné membrány mořských živočichů zůstávají pružné. Bílkoviny sardinek obsahují všechny esenciální aminokyseliny a jsou velmi dobře stravitelné. Při tepelné úpravě maso zevnitř promašťuje hojný tuk ve svalovině, takže nevysychá ani při vysoké teplotě. Proto se sardinky tak dobře hodí na gril. Maillardova reakce mezi bílkovinami a cukry vytvoří typickou zlatohnědou kůrčičku a plné pečené aroma. Při konzervování rybu promění horko sterilizace a čas. Kolagen v kostech se teplem a tlakem rozloží, kosti změknou a dají se celé sníst, a vápník v nich zůstane. Kvůli vysokému obsahu tuku sardinky snadno oxidují. Při fermentaci nebo nakládání rozkládají bílkoviny a tuky halofilní bakterie a přirozené enzymy. Vznikají tak výrazné umami látky (volné glutamáty a nukleotidy), díky kterým nakládané sardinky tolik dochutí jídlo. Sardinky se živí hlavně planktonem a stojí nízko v mořském potravním řetězci, takže se v nich hromadí jen minimum rtuti a jiných těžkých kovů.
Původ a etika
Udržitelnost lovu sardinek není jednoduchá. Sardinky se sice rozmnožují rychle a ve velkém, jejich populace ale silně reagují na změny teploty oceánu a na dostupnost potravy, hlavně v raných vývojových stadiích. Kvůli změně klimatu se sardinky posouvají na sever a stále víc jich žije v Lamanšském průlivu a v Severním moři. Marine Stewardship Council (MSC) certifikovala některé lovy sardinek včetně cornwallského. Certifikát pro iberské sardinky ale v roce 2014 pozastavila, když jejich populace prudce klesla. Některé středomořské populace, hlavně v severních oblastech, znepokojivě ubyly a je potřeba je pečlivě sledovat. Při odpovědném nákupu hledej certifikaci MSC nebo jiné ověřené označení udržitelnosti. Sardinky se loví košelkovými nevody a pelagickými vlečnými sítěmi. Vedlejšího úlovku je při tom obvykle méně než při lovu vlečnými sítěmi při dně, záleží ale na oblasti. Pro životní prostředí patří sardinky k nejšetrnějším zdrojům bílkovin. Stojí nízko na trofické úrovni, takže se při přeměně potravy ztrácí jen málo, a rychle se rozmnožují. Při dobré správě je proto lze lovit udržitelně. Když podpoříš tradiční drobné rybáře v Portugalsku, Španělsku, Cornwallu a Chorvatsku, pomůžeš zachovat kulturní dědictví a udržitelný rybolov místo průmyslového drancování.