- Sezóna
- Kdy je sleď nejlepší, záleží na populaci. Nejtučnější bývá v létě a na podzim, po období krmení a před třením. Během tření ryby hubnou. Nizozemské maatjes (mladí sledi před třením) se například loví od konce května do začátku července.
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 158 kcal
- 18 g bílkoviny
- 9 g tuky
- 0 g sacharidy
Sleď
Sleď
Sleď je souhrnné označení několika druhů drobných hejnových pelagických ryb z čeledi sleďovitých (Clupeidae), hlavně Clupea harengus a Clupea pallasii. Odedávna se cení, protože je ho hodně, dobře se konzervuje a má vysokou výživovou hodnotu.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Čerstvého sledě nenechávej při pokojové teplotě. Hned ho tepelně uprav nebo dej vychladit.
- V lednici
Celé čerstvé sledě skladuj na ledu nebo v nejchladnější části lednice a spotřebuj je do 24 až 48 hodin.
- V mrazáku
Očištěné sledě pevně zabal a zamraz nejvýš na 3 měsíce. Po rozmražení bude maso měkčí.
Jak vybrat
Vyber sledě s jasnýma, vypouklýma očima, se stříbřitou kůží bez zažloutnutí a s pevným masem, které se po zmáčknutí vrátí zpátky. Musí vonět čistě, po moři. Kyselý nebo příliš rybí zápach znamená, že ryba není čerstvá. U solených, marinovaných a uzených sleďů hledej rovnoměrnou barvu a pružné maso, které není přeschlé.
Čím nahradit
Makrela má podobně tučné maso a výraznou chuť.
Sardinky jsou podobně slané a mají podobnou texturu, obvykle jsou ale jemnější.
Příprava
Sledě vykuchej a krátce opláchni. Dávej pozor, ať nepoškodíš jemné maso. Podle tradice je pak můžeš nasolit, marinovat, udit nebo fermentovat. Čerstvé je můžeš ugrilovat, osmahnout na pánvi nebo jemně pošírovat.
Nic nevyhazuj
Z hlav a kostí uvaříš velmi chutný vývar na severské polévky nebo omáčky. Jikry můžeš nasolit nebo krátce osmahnout jako pochoutku.
V kuchyni
Tepelná úprava
Sleďům nejvíc sedí konzervační postupy jako solení, marinování a uzení. Zmírní jejich tučnost a prodlouží trvanlivost. Čerstvého sledě krátce osmahni na prudkém ohni nebo ugriluj. Kůže zkřupne a tučnost se vyváží. Když jemně marinuješ dříve zmraženou rybu, bílkoviny se denaturují bez tepla a maso je hedvábně jemné.
Co to je
Sleď je souhrnné označení několika druhů drobných hejnových pelagických ryb z čeledi sleďovitých (Clupeidae), hlavně Clupea harengus a Clupea pallasii. Odedávna se cení, protože je ho hodně, dobře se konzervuje a má vysokou výživovou hodnotu.
Jak chutná
Chuť začíná výraznou slaností a připomíná studené moře a jód. Pak je plná a bohatá, s výraznou tučností a tóny čerstvého sena, vlašských ořechů a jemné sladkosti. Dozvuk je dlouhý a plný. Čerstvý sleď mívá v dozvuku slabě kovový tón. Solený, uzený nebo fermentovaný sleď přechází do kouře, mléčné kyselosti nebo jemné hořkosti.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Jí se sleď syrový?
Proč se sleď často marinuje nebo solí?
Do hloubky
2 min čtení
Druhy
Mezi nejceněnější patří atlantský sleď: loví se ve studených, na plankton bohatých vodách severního Atlantiku. Roste tam pomalu, takže má pevné maso a čistou, svěží chuť. Často se loví kruhovými zátahovými sítěmi v době, kdy se sezónně stahuje do hustých hejn, takže vedlejšího úlovku je málo. Baltský sleď: je menší a měkčí. Žije v brakických vodách Baltu, je méně slaný a lehce nasládlý, takže se hodí k marinování a kořenění. Tichomořský sleď: loví se u pobřeží Aljašky a severní Asie. Má hodně tuku a ceněné jikry, zvlášť v japonské kuchyni. Norský sleď jarního tření (atlantsko-skandinávský): proslul tím, že po letním krmení v Norském moři nabere mimořádně mnoho tuku. Maso je plné a chuť dlouho doznívá. Každý typ nese otisk svého prostředí, od minerálů ve vodě po složení planktonu. Proto se liší vůní, texturou i strukturou tuku.
Historie
Ve starověku: sledě jedly některé pobřežní komunity severní Evropy. Středomořští autoři si jich ale skoro nevšímali, dávali přednost tuňákům a rybám na výrobu omáčky garum. Archeologické nálezy rybích kostí ukazují, že lov sleďů v Baltu sílil zhruba od 8. století. V Severním moři se lovily ve velkém až kolem roku 1000 n. l. Ve středověku: se sleď stal hnacím motorem hospodářství. Hanza zbohatla na solených sleďích v sudech, které živily křesťanskou Evropu v postní době, kdy se nesmělo jíst maso. Kdo ovládal loviště a postupy solení, měl politickou moc. Celá města vzkvétala i upadala podle toho, kam táhla hejna. V moderní době: průmyslový rybolov rozšířil dosah i objem úlovků a chlazení snížilo závislost na silném solení. Sleď zůstal kulturním symbolem na švédském stole, v nizozemských maatjes i v aškenázské kuchyni. Obavy o udržitelnost přitom změnily kvóty i způsoby lovu.
Věda
Maso sleďů je bohaté na polynenasycené tuky, hlavně EPA a DHA. Ty zůstávají tekuté i za nízkých teplot, což je přizpůsobení studeným mořím. Tyto tuky snadno oxidují. Proto je sleď tak citlivý na špatné zacházení a proto se dřív musel konzervovat. Enzymy po smrti ryby rychle změkčují svalová vlákna, takže o textuře rozhoduje čerstvost a udržení nízké teploty.
Původ a etika
Mnoho lovišť sleďů se považuje za dobře spravovaná. Ve zdravějších lovištích se stav populací důkladně hodnotí a platí kvóty. Některé populace, hlavně sleď západního Baltu, jsou ale vyčerpané. Při nákupu dej přednost rybolovu s certifikací MSC, který používá šetrné sítě a respektuje období tření. Sleduj regionální doporučení, protože místní nadměrný rybolov a znečištění můžou populace pořád ohrožovat.