Nastav si cookies

Nutné cookies drží web pohromadě — košík, přihlášení, jazyk. Analytické nám ukážou, co tady funguje a podle čeho ladit doporučení. Marketingové by měřily reklamu mimo Yumsto, zatím žádné nemáme. Všechno kromě nutných zapneme jen s tvým souhlasem.

Jak nakládáme s tvými údaji

Nastavení cookies

Okoun říční

Ryby

Okoun říční

Okoun je sladkovodní ryba z rodu Perca z čeledi okounovitých (Percidae). Hlavní tři druhy jsou okoun žlutý (Perca flavescens) ze Severní Ameriky, okoun říční (Perca fluviatilis), rozšířený po celé Eurasii, a okoun balchašský (Perca schrenkii) ze Střední Asie.

Sezóna
Celoročně; nejlepší od pozdního podzimu do zimy, kdy má díky studené vodě pevnější maso
Cena
Střední
Výživa na 100 g
  • 91 kcal
  • 19,4 g bílkoviny
  • 0,9 g tuky
  • 0 g sacharidy

Prakticky

Jak skladovat

Na lince

Nedoporučuje se. Čerstvého okouna dej hned po nákupu do lednice.

V lednici

Čerstvé filety z okouna skladuj nejvýš 1–2 dny v mělké nádobě na vrstvě ledu, přikryté potravinovou fólií. Tající led průběžně měň, aby se teplota držela kolem 0 °C. Celá vykuchaná ryba vydrží o něco déle, na ledu až 2–3 dny.

V mrazáku

Filety pevně zabal do potravinové fólie a pak do alobalu, nebo je ještě lépe zavakuuj. Správně zabalený okoun si udrží kvalitu 3–4 měsíce. Když ho chceš skladovat déle, až 6 měsíců, použij glazuru z citronové šťávy a želatiny nebo ledovou glazuru. Rozmrazuj přes noc v lednici, nikdy ne při pokojové teplotě.

Jak vybrat

U čerstvého okouna hledej filety s průsvitným, perleťově bílým masem, které je vlhké, ale ne slizké. Když maso lehce zmáčkneš, má se vrátit zpět. To je známka čerstvosti. Čerstvý okoun voní čistě a slabě po sladké vodě; silný rybí zápach znamená, že se kazí. U celé ryby hledej čiré, lesklé oči (ne zakalené ani propadlé), červené žábry a lesklé, neporušené šupiny bez skvrn. Mražený okoun má být promrzlý na kámen, bez ledových krystalků a bez vysušených míst po mrazu. Ideální je vakuové balení. V Evropě se prodává okoun říční, buď ulovený ve volné přírodě, třeba v jezerech ve Švýcarsku, Finsku a v Pobaltí, nebo z chovu.

Čím nahradit

Nejlepší náhrada

Candát obecný (Sander lucioperca): evropský příbuzný ze stejné čeledi s podobně jemnou sladkostí a pevným masem. Má o něco větší filety a připravuje se stejně

V nouzi

Tilapie nebo chňapal červený: obě mají jemné bílé maso, které snese podobné koření, ale nejsou tak výrazně nasládlé jako okoun

Příprava

Filety před přípravou opláchni studenou vodou a důkladně osuš papírovou utěrkou. Celého okouna nejdřív zbav šupin (škrabej od ocasu k hlavě), pak ho vykuchej a dutinu vypláchni. Většina receptů kůži odstraňuje, aby vyniklo jemné maso, ale při smažení na pánvi dodá kůže křupavost. Okoun je libový, takže ho nenechávej na ohni moc dlouho. Hotové maso ztratí průsvitnost, zbělá a snadno se rozpadá na lístky. Filety bývají tenké, takže jim podle způsobu přípravy stačí 3–4 minuty z každé strany.

Nic nevyhazuj

Kosti, hlavy a odřezky z okouna si schovej na lehký rybí vývar. Vař je zvolna 30–45 minut s cibulí, celerem, petrželovými stonky a bobkovým listem. Vývar je skvělý základ pro husté rybí polévky, rizota a omáčky z výpeku. Kůže zbavená šupin a osmažená dokřupava je výborná ozdoba nebo pochutina a je bohatá na kolagen.

V kuchyni

Tepelná úprava

Okoun je nejlepší osmažený na másle dozlatova. Vynikne tak jeho jemná sladkost a křupavý povrch hezky kontrastuje s měkkým masem. Fritování v lehkém pivním těstíčku nebo v ochucené strouhance je oblíbená tradice amerického Středozápadu, hlavně u okounů z Velkých jezer. Pečení na 200 °C po dobu 10–12 minut s bylinkami a citronem udrží maso šťavnaté a dodá mu chuť. Pod horním grilem v troubě se osvědčí ochranná vrstva majonézy nebo másla. Okoun se dobře hodí i k pošírování v court-bouillonu (aromatickém vývaru) nebo k dušení v páře v pečicím papíru (en papillote). Na grilu použij grilovací košík nebo alobal, jinak se křehké filety rozpadnou. Nevař ho ve vroucí vodě a nevystavuj ho prudkému žáru, libové maso by ztuhlo.

Hodí se k

Co to je

Okoun je sladkovodní ryba z rodu Perca z čeledi okounovitých (Percidae). Hlavní tři druhy jsou okoun žlutý (Perca flavescens) ze Severní Ameriky, okoun říční (Perca fluviatilis), rozšířený po celé Eurasii, a okoun balchašský (Perca schrenkii) ze Střední Asie. Jsou to dravé ryby, které žijí v chladných, čistých jezerech, rybnících, potocích a řekách a živí se malými rybami a bezobratlými. Poznáš je podle zelenožlutého těla s tmavými svislými pruhy a červenooranžových konců ploutví. Okoun obvykle váží 100 až 500 g, ryby nad 1 kg jsou vzácné. Je oblíbený u sportovních rybářů i v kuchyni.

Jak chutná

Okoun má velmi jemnou, lehce nasládlou chuť a skoro vůbec nechutná rybinou. Proto je to dobrá první ryba pro každého, kdo se ryb trochu bojí. Maso je libové a bílé, pevné, a přitom křehké, a když ho správně připravíš, hezky se rozpadá na lístky. Na rozdíl od tučnějších ryb má čistý, skoro máslový dozvuk. Sladkost připomíná humra nebo kraba: je jemná a přirozená, nic cukrového. Díky tomu se okoun hodí skoro na všechno. Dobře přijme koření i omáčky a přitom si zachová vlastní chuť.

Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.

Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.

Žádný spam. Jak nakládáme s e-maily, píšeme v Zásadách ochrany osobních údajů

Časté otázky

Do hloubky

3 min čtení

Druhy

Pravé okouny tvoří tři druhy. Okoun žlutý (Perca flavescens) pochází ze Severní Ameriky. Je hojný ve Velkých jezerech a ceněný pro sladké maso s jemnými vlákny. Obvykle dorůstá 10–25 cm, jen zřídka přes 30 cm. Okoun říční (Perca fluviatilis) žije od západní Evropy po Sibiř a byl vysazen v Austrálii a na Novém Zélandu, kde mu říkají redfin perch. Dorůstá větších rozměrů, výjimečné kusy mají přes 2 kg, a maso má o něco hrubší. Okoun balchašský (Perca schrenkii) pochází z povodí jezer Balchaš a Alakol v Kazachstánu a severozápadní Číně. Pozor, okouník (druhy rodu Sebastes, anglicky „ocean perch“) a robalo nilský (Lates niloticus), prodávaný jako nilský okoun, s okounem nesouvisejí. Patří do úplně jiných čeledí a mají jinou chuť i strukturu masa.

Historie

Anglický název perch pochází z řeckého „perke“ a označoval evropský druh, kterým se lidé živí od pravěku. Archeologické nálezy dokládají, že se okoun v evropských sídlištích jedl už před tisíci lety, a římští autoři jako Ausonius ho chválili jako výbornou rybu na stůl. V Severní Americe byl okoun žlutý důležitý pro původní obyvatele kolem Velkých jezer dávno před příchodem Evropanů. V 19. století se stal základem komerčního rybolovu a Erijské jezero se proslavilo jako světové hlavní město okouna žlutého. Páteční hostiny se smaženými rybami, hlavně okounem, se staly institucí na celém americkém Středozápadě, zvlášť ve Wisconsinu a Michiganu, kde se katolická tradice potkala s hojností sladkovodních ryb. Okoun říční byl do Austrálie vysazen v 60. letech 19. století a na Nový Zéland v roce 1868. V některých oblastech je dnes považován za invazní druh.

Věda

Příjemná struktura okouna vychází ze složení jeho svaloviny. Jako libová ryba ze studených vod má ve svalovině minimum tuku a sval je rozdělený do krátkých úseků oddělených tenkými vazivovými blankami. Odtud se berou typické jemné lístky. Bílkovinám vévodí myofibrilární proteiny (hlavně myosin a aktin). Rybí myosin začíná denaturovat zhruba při 40–50 °C, aktin kolem 70 °C a maso je hotové asi při 55–60 °C. Proto je okoun hotový rychle, a když ho necháš na ohni moc dlouho, snadno vyschne. Jemnou sladkost mu dávají volné aminokyseliny, hlavně glycin a alanin. Na opečeném povrchu ryby z pánve nebo z trouby přidá Maillardova reakce plné, opražené tóny. Okoun má málo kolagenu (ve srovnání s červeným masem), takže je křehký. Chybí mu ale želatina, která by při delší úpravě udržela vlhkost. Proto ho připravuj krátce a s tukem. Obsahuje omega-3 mastné kyseliny, i když mnohem méně než losos. Tyto tuky snadno oxidují na látky páchnoucí rybinou, takže nízký obsah tuku pomáhá udržet chuť okouna čistou.

Původ a etika

Okoun z volné přírody z dobře spravovaných severoamerických lovišť, hlavně z Velkých jezer, je poměrně udržitelná volba, pokud jsou populace zdravé. Stavy okouna žlutého ale výrazně kolísají. Může za to nadměrný lov, poškozování prostředí a invazní druhy jako slávička mnohotvárná, které narušují potravní řetězce. Hledej okouna z lovišť s aktivní správou a pokud to jde, nekupuj ho v době tření (obvykle duben–květen). Chov okouna žlutého se rozvíjí, ale produkce je zatím ve srovnání s jinými druhy malá. U okouna říčního hledej ryby z regulovaných vod se stanovenými limity úlovků. Certifikace MSC (Marine Stewardship Council), pokud ji ryba má, znamená odpovědný původ. Vyhni se robalovi nilskému. Přestože se prodává jako nilský okoun, způsobil vážné ekologické škody původním druhům ve Viktoriině jezeře a je problematický z hlediska udržitelnosti.

Košík