- Sezóna
- Celoročně (pěstované)
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 33 kcal
- 2,2 g bílkoviny
- 0,5 g tuky
- 6,8 g sacharidy
Líhovec moučný (Shimeji)
Líhovec moučný (Shimeji)
Shimeji (japonsky シメジ) je skupina jedlých hub, které se ve východní Asii jedí odedávna. Nejčastěji jde o pěstovaný druh Hypsizygus tessulatus (buna-shimeji). Drobné houby rostou v hustých trsech, mají štíhlé třeně a malé zakulacené klobouky a celý trs připomíná kytičku.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se. Shimeji se rychle kazí, dej je hned do lednice.
- V lednici
Skladuj v lednici při 2–5 °C v původním obalu nebo v papírovém sáčku a spotřebuj zhruba do 5–7 dnů, nikdy ne po datu na obalu. Pokud obal nedýchá, přendej houby po otevření do papírového sáčku nebo je volně zabal do papírových utěrek. Nejlepší jsou do 3–5 dnů.
- V mrazáku
Syrové shimeji se dobře mrazí: odřízni spodek trsu, houby rozděl, neomyté je zamraz v mrazicím sáčku a připravuj je rovnou zmražené, bez rozmrazování. Spotřebuj zhruba do 1 měsíce. Textura trochu změkne, chuť ale zůstane.
Jak vybrat
Vybírej shimeji v neporušených trsech s pevnými, baculatými třeněmi a suchými klobouky bez skvrn. Klobouky mají být hladké a zakulacené, ne ploché nebo popraskané. Vyhni se balením, kde je vidět vlhkost, sliz nebo tmavé skvrny. Čerstvé houby voní jemně, nasládle a zemitě. Bílý chmýřitý povlak není plíseň, ale vlastní mycelium houby, které znovu prorůstá. Znamená ale, že houby už nejsou nejčerstvější. Hnědé i bílé mají být pružné a pevné, nikdy zvadlé nebo gumové.
Čím nahradit
Hlíva ústřičná má podobně jemnou texturu a mírnou, lehce nasládlou chuť, chybí jí ale typická křupavost shimeji.
Do polévek enoki, které se jim podobají vzhledem i texturou, do zemitějších jídel hnědé žampiony. Typickou oříškovou chuť a křupavost shimeji ale nemají ani jedny.
Příprava
Odřízni dřevnatý spodek, kde třeně srůstají. Je tuhý a nechutná. Houby opatrně rozděl rukama. Na rozdíl od mnoha jiných hub shimeji neoplachuj pod tekoucí vodou, protože rychle nasávají vlhkost. Nečistoty radši opraš suchou papírovou utěrkou nebo měkkým štětečkem. Celé vypadají na talíři nejlépe, větší kusy můžeš podélně rozpůlit. Shimeji vždy pořádně tepelně uprav: syrové způsobují zažívací potíže a jsou nepříjemně hořké.
Nic nevyhazuj
Odřezané dřevnaté spodky si schovej na houbový vývar. Vař je 30–45 minut s kombu, aromatickou zeleninou a sójovou omáčkou, aby pustily umami. Vývar sceď a použij jako základ miso polévky, ramenu nebo rizota. Vyvařené spodky pak patří na kompost.
V kuchyni
Tepelná úprava
Shimeji jsou nejlepší orestované na prudkém ohni na másle nebo sezamovém oleji dozlatova, až lehce zkaramelizují. Jejich oříšková sladkost tím vynikne. Při rychlém restování ve woku zůstanou křupavé a nasají chuť ostatních surovin. Do nabe (japonského jídla vařeného v hrnci), polévek a ramenu je přidej až v posledních minutách, aby si udržely texturu. Pomalu pečené při nízké teplotě s máslem a bylinkami mají soustředěnou chuť. Klasická japonská příprava je dušení v mirinu a sójové omáčce. Skvěle se hodí do těstovin, rizota i omelety. Rychle naložené v rýžovém octě jsou kyselkavým doplňkem k jídlu. Díky pevné textuře a výraznému umami nahradí mořské plody ve veganském sushi a v poke bowlech.
Co to je
Shimeji (japonsky シメジ) je skupina jedlých hub, které se ve východní Asii jedí odedávna. Nejčastěji jde o pěstovaný druh Hypsizygus tessulatus (buna-shimeji). Drobné houby rostou v hustých trsech, mají štíhlé třeně a malé zakulacené klobouky a celý trs připomíná kytičku. Anglicky se jim říká beech mushroom nebo clamshell mushroom. V japonské, korejské a čínské kuchyni je cení pro pevnou texturu a výraznou chuť umami.
Jak chutná
Syrové shimeji jsou výrazně hořké, tepelnou úpravou se ale jejich chuť úplně promění: je příjemně oříšková a plná. Hotové houby příjemně křupou a chutnají máslově, s výrazným umami a jemně nasládlým podtónem. Hnědé buna-shimeji bývají o něco plnější a výraznější, bílé bunapi-shimeji jsou mírnější a jemnější. Díky vysokému obsahu přirozeně přítomné kyseliny glutamové (140 mg/100 g), guanylové a asparagové patří k houbám s nejvíc umami.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Dají se shimeji jíst syrové?
Jaký je rozdíl mezi hnědými a bílými shimeji?
Jak poznám, že se shimeji zkazily?
Jak chutnají shimeji?
Jak dlouho vydrží shimeji v lednici?
Čím můžu shimeji nahradit?
Do hloubky
4 min čtení
Druhy
Pod názvem shimeji se prodává několik druhů, trhu ale vládnou dva. Hnědá buna-shimeji (Hypsizygus tessulatus) má karamelově hnědé klobouky s mramorovanou kresbou a o něco výraznější, zemitou chuť. Když ji nedovaříš, může být nahořklá. Bunapi-shimeji je bílá forma, kterou z buna-shimeji vyšlechtila japonská firma Hokuto Corporation. Cení se pro čistě slonovinovou barvu, jemnější chuť a fotogenický vzhled. Pravá hon-shimeji (Lyophyllum shimeji) je planě rostoucí mykorhizní druh, který platí za nejlepší ze všech shimeji. Její japonský název znamená „pravá shimeji“. Dlouho se ji nedařilo pěstovat a menší komerční pěstování začalo v Japonsku až po roce 2000. Dodnes je to vzácná a drahá lahůdka, kterou většinou na podzim sbírají v přírodě. Pod názvem shimeji se občas prodávají i Hypsizygus ulmarius (hlívovec jilmový) a různé druhy rodu Lyophyllum.
Historie
Shimeji se v Japonsku jedí po staletí. Písemné záznamy o jejich využití v kuchyni sahají do 17. století, do období Edo. Už samotný název je poetický: píše se znaky s významem „zabírat zemi“ (占地) nebo „vlhká půda“ (湿地), podle míst, kde tyto houby přirozeně rostou. Japonské přísloví říká „matsutake pro vůni, shimeji pro chuť“ (香りまつたけ、味しめじ). Myslí se tím divoká hon-shimeji, ne pěstovaná buna-shimeji. Divoké shimeji se tradičně sbíraly na podzim v bukových (buna) lesích a na japonském venkově se sbírají dodnes. Komerční pěstování začalo v Japonsku v roce 1972 a z kdysi sezónní lahůdky udělalo běžně dostupnou houbu. Bílou formu bunapi vyšlechtila japonská firma Hokuto Corporation, na trh ji uvedla počátkem 21. století a prodává ji pod registrovanou ochrannou známkou. Z východní Asie se shimeji rozšířily do korejské a čínské kuchyně a odtud do světa. Dnes se pěstují v Asii, Severní Americe, Evropě i Austrálii a najdeš je v tradičním nabe i v moderní fusion kuchyni.
Věda
Výrazné umami shimeji pochází z mimořádně vysokého obsahu volných aminokyselin a nukleotidů. Kyselina glutamová, zhruba 140 mg na 100 g, dává základní plnou chuť. Kyselina guanylová, která se uvolňuje hlavně při vaření a sušení, tuto chuť znásobuje díky synergii glutamátu a nukleotidů. Stejná synergie dělá tak plným dashi z kombu a sušených shiitake. Kyselina asparagová přidává další masitý tón. Hořkost syrových shimeji důkladnou tepelnou úpravou zmizí a ukáže se pravá chuť houby. Typická křupavost vychází ze složení buněčných stěn. Rostliny stavějí na celulóze, buněčné stěny hub ale obsahují chitin (stejnou stavební látku jako krunýře korýšů) a beta-glukany, které teplo snášejí mnohem lépe než rostlinná vláknina. Shimeji jsou přirozeným zdrojem beta-(1-3)-glukanů. Obsahují také charakteristické látky jako glykoprotein HM-3A, marmorin, hypsiziprenol a hypsin. Dále obsahují ergothionein, derivát aminokyseliny se sírou, který si lidské tělo neumí vyrobit a musí ho přijímat potravou. Najdeš v nich také polysacharidy, fenolové látky a flavonoidy.
Původ a etika
Shimeji patří k potravinám s šetrnější produkcí. Jsou to saprotrofní organismy, takže se pěstují na substrátech ze zemědělských vedlejších produktů: z pilin, obilných slupek a dalšího organického materiálu, který by jinak skončil jako odpad. Z levných zemědělských zbytků tak vzniká hodnotné jídlo. Pěstování hub potřebuje výrazně méně vody a půdy než produkce živočišných bílkovin a vytváří minimum emisí skleníkových plynů. Při pěstování v uzavřených prostorách s řízenými podmínkami je potřeba mnohem méně pesticidů, herbicidy nejsou potřeba vůbec a houby rostou celoročně bez ohledu na klima. Při nákupu hledej bio certifikaci, kde je k dispozici, a dávej přednost pěstitelům, kteří používají substráty z udržitelných zdrojů. Místní pěstování snižuje dopad dopravy, takže regionální houby hledej v asijských obchodech a na farmářských trzích. Pěstitelé hub stále častěji využívají obnovitelnou energii, recyklaci vody a kompostování vyčerpaného substrátu, a proto jsou shimeji dobrou volbou pro každého, kdo myslí na životní prostředí.