- Sezóna
- Celoročně.
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 394 kcal
- 0 g bílkoviny
- 0,2 g tuky
- 98 g sacharidy
Bonbony tvrdé
Bonbony tvrdé
Tvrdé bonbony vznikají svařením cukerného sirupu na velký lom, obvykle na 146–154 °C. Hmota pak chladne do sklovité, nekrystalické podoby. Nežvýkají se: zubům odolávají a pomalu se rozpouštějí teplem a vlhkostí v ústech.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Skladuj v chladu a suchu v těsně uzavřené nádobě, aby nenatáhly vlhkost a nelepily se.
- V lednici
Do lednice je nedávej. Sráží se na nich vlhkost, povrch se lepí a cukr začne krystalizovat.
- V mrazáku
Nemraz je. Při rozmrazování natáhnou vlhkost a ztratí strukturu.
Jak vybrat
Vybírej bonbony s čistou, rovnoměrnou barvou a lesklým povrchem bez zákalu. Zákal prozrazuje, že cukr začal krystalizovat. Dobře udělané bonbony jsou pevné a když o sebe ťuknou, zazní ostře. To je známka, že se cukr svařil na velký lom. Vůně má být jasná a výrazná, nikdy převařená ani mdlá.
Čím nahradit
Bonbony z isomaltu – podobná struktura, méně sladké.
Kandys nebo cukrové sklo, i když s méně propracovanou chutí.
Příprava
Tvrdé bonbony žádnou přípravu nepotřebují. Nekousej je, nech je pomalu rozpustit v ústech, ať se chuť uvolňuje postupně, jak to cukrář zamýšlel.
Nic nevyhazuj
Odštípnuté nebo prasklé bonbony rozpusť v horké vodě nebo čaji a máš jemně sladký ochucený sirup.
V kuchyni
Co to je
Tvrdé bonbony vznikají svařením cukerného sirupu na velký lom, obvykle na 146–154 °C. Hmota pak chladne do sklovité, nekrystalické podoby. Nežvýkají se: zubům odolávají a pomalu se rozpouštějí teplem a vlhkostí v ústech.
Jak chutná
Sladkost přijde hned, ostrá a čistá, bez tuku, který by ji tlumil. Jak se bonbon v ústech zahřívá, postupně uvolňuje vůni citrusových olejů, bylinek, koření nebo karamelu. Rozpouštějící se cukr ji nese dlouho. Dozvuk je dlouhý a čistý. V ústech zůstane spíš vůně než povlak, a proto se tvrdé bonbony odjakživa používaly na svěží dech a jako léčivo.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Proč se tvrdé bonbony časem lepí?
Dělají se tvrdé bonbony vždycky s umělými aromaty?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Tvrdé bonbony vypadají jednoduše, ale každý kraj je dělá po svém podle surovin a řemeslné tradice. Ovocné bonbony z oblastí, kde rostou citrusy, stojí na éterických olejích. Přidávají se až na konci, aby si udržely svěžest, takže voní jasně a výrazně. Bylinné pastilky mají kořeny v alpských krajích a klášterech. Tymián, yzop nebo borovice, sbírané v době, kdy mají nejvíc pryskyřice, se vyluhují do sirupu, a proto pastilky voní lesem a balzámem. Bonbony z karamelizovaného cukru jsou tmavší, jantarové. Stojí na řízené karamelizaci, příbuzné Maillardově reakci, a jejich hořkost tlumí sladkost a prodlužuje dozvuk. Ve východní Asii se čirý kandys nesvařuje, krystaly v něm pomalu rostou. Jejich velké plošky vyžadují trpělivost a stálé klima. Ve Středomoří se rafinovaný cukr zčásti nahrazuje medem nebo vinným moštem, které dodají minerální hloubku. Každý druh neodráží jen volbu ochucení, ale i vlhkost vzduchu, dostupné palivo a místní zdroje cukru. To všechno ovlivňuje, jak se cukr svařuje a jakou má bonbon nakonec strukturu.
Historie
Tvrdé bonbony sahají až do starověku, kdy řečtí a římští autoři popisovali svařený med, který ztvrdl, aby vydržel a dal se užívat jako lék. Tyto první cukrovinky měly blíž k pastilkám proti kašli než k mlsání. Stály na medu a zahuštěných ovocných šťávách a tvrdly odpařením, ne díky přesně hlídané teplotě. Ve středověku přinesly arabské obchodní cesty třtinový cukr a cukrářství se proměnilo. Cukr se cenil jako koření i lék. V lékárnách se svařoval s bylinami a kořením na pastilky na trávení, bolest v krku a svěží dech. Vedle lékárníků vznikly cukrářské cechy. Své postupy zdokonalovaly díky lepším kotlům a osvědčeným zkouškám, třeba kápnutím trochy sirupu do studené vody, podle kterého se poznalo, jak je svařený. V novověku umožnila průmyslová výroba cukru a znalost termodynamiky krystalizaci přesně řídit. Tak vznikly čiré, jednotné tvrdé bonbony, které dnes najdeš všude. Z kdysi drahého léku udělala sériová výroba věc dostupnou pro každého. Řemeslní výrobci ale dál navazují na staré postupy a čirost a střídmost berou jako znak kvality.
Věda
Tvrdé bonbony mají amorfní, sklovitou strukturu. Vzniká rychlým ochlazením přesyceného cukerného roztoku. Cukr nesmí krystalizovat, protože i nepatrná krystalizační jádra způsobí zákal a bonbon se nepovede. Kyseliny, například kyselina vinná nebo vinný kámen, přidané při svařování část sacharózy invertují a vzniklá glukóza a fruktóza brání tvorbě krystalů. Kyselina citronová se obvykle přidává až po svaření kvůli chuti, protože při příliš velké inverzi by bonbon zůstal lepkavý. Odvěkým nepřítelem je vlhkost. Cukr je hygroskopický, snadno ji natahuje, hmota měkne a lepí se.
Původ a etika
Eticky jde hlavně o výrobu cukru, která byla v minulosti spjatá s vykořisťováním. Dnes se stále častěji sahá po certifikovaném třtinovém nebo řepném cukru od výrobců, kteří dbají na férové pracovní podmínky a menší dopad na životní prostředí. Řemeslní výrobci často otevřeně ukazují, odkud jejich jednoduché suroviny pocházejí a že je odebírají zodpovědně.