Nastav si cookies

Nutné cookies drží web pohromadě — košík, přihlášení, jazyk. Analytické nám ukážou, co tady funguje a podle čeho ladit doporučení. Marketingové by měřily reklamu mimo Yumsto, zatím žádné nemáme. Všechno kromě nutných zapneme jen s tvým souhlasem.

Jak nakládáme s tvými údaji

Nastavení cookies

Štika mořská

Ryby

Štika mořská

V českých obchodech znamená štika mořská (častěji psáno mořská štika) štikozubce: libovou bílou mořskou rybu rodu Merluccius. Není to barakuda a není to ani sladkovodní štika obecná.

Sezóna
K dostání celý rok, většinou mražená. Čerstvá nebo rozmražená se na pultech s rybami objeví jen občas.
Cena
Nízká
Výživa na 100 g
  • 88 kcal
  • 19,3 g bílkoviny
  • 0,7 g tuky
  • 0 g sacharidy

Prakticky

Jak skladovat

Na lince

Neskladuj štikozubce při pokojové teplotě a nerozmrazuj ho na lince. Syrová ryba má být mimo lednici jen krátce, než ji připravíš.

V lednici

Čerstvého nebo rozmraženého štikozubce skladuj při 0–4 °C, nejlépe na ledu nebo v nejchladnější části lednice, a připrav ho do 1–2 dnů. Mražené filety rozmrazuj přes noc v lednici na talíři nebo mřížce, aby voda odtékala. Rozmraženou rybu už nikdy znovu nezmrazuj. Tepelně upravený štikozubec vydrží v uzavřené nádobě 1–2 dny.

V mrazáku

Průmyslově mraženého štikozubce skladuj při −18 °C nebo nižší teplotě a spotřebuj do data na obalu. Nejlépe si strukturu drží filety zmrazené přímo na moři. Tenké filety můžeš dát z mrazáku rovnou na pánev nebo do trouby: počítej s pár minutami navíc a slij vodu, která z nich vyteče.

Jak vybrat

Čti etiketu, nejen název. Podle nařízení EU 1379/2013 musí být u nezpracovaných a mražených ryb uveden obchodní i vědecký název (hledej Merluccius), oblast lovu (například FAO 41 jihozápadní Atlantik nebo FAO 47 jihovýchodní Atlantik), lovné zařízení (obvykle vlečné sítě) a u chlazených ryb také to, zda byly rozmražené. Pokud je na etiketě Sphyraena, jde o barakudu. Pokud Esox lucius, je to sladkovodní štika. Podívej se, kolik z hmotnosti tvoří glazura, tenká ochranná vrstva ledu. Čistá hmotnost ryby musí být uvedena bez glazury, takže porovnávej ceny za kilogram čisté hmotnosti. Dobré mražené filety jsou bílé až lehce do krémova, mají jednotnou barvu a v balení leží volně. Vyhni se balením s velkou námrazou uvnitř, se suchými šedožlutými okraji (spálení mrazem) nebo s filety zmrzlými do jednoho bloku. To jsou známky, že ryba povolila a znovu zmrzla. Rozmražený nebo čerstvý štikozubec z pultu má vonět jen mořem, ne čpavkem ani kysele. Maso má být vlhké a pružné, kůže lesklá. Celé kuchané ryby mají mít čiré oči a červené žábry.

Čím nahradit

Nejlepší náhrada

Filety z aljašské tresky nebo z tresky obecné. Obě jsou libové jemné bílé ryby s podobnými lupínky a hodí se do stejných receptů. Treska obecná je pevnější a obvykle dražší.

V nouzi

Jakýkoli libový bílý rybí filet, který se v Česku prodává mražený, třeba hoki, pangasius nebo tilapie. Pangasius a tilapie jsou měkčí a mdlejší, takže je okořeň výrazněji.

Příprava

Rozmražené filety důkladně osuš papírovou utěrkou. Štikozubec drží hodně vody, a kdybys ho neosušil, místo opečení by se dusil. Přejeď prstem po filetu, jestli v něm nejsou drobné kůstky; i filety bez kostí jich občas pár mají. Vytáhni je pinzetou. Celé kuchané ryby opláchni a z břišní dutiny vyškrab tmavou blánu. Můžeš je připravit vcelku nebo vyfiletovat. Rybu osol až krátce před přípravou. Na smažení ji obal v mouce nebo v trojobalu (mouka, vejce, strouhanka). Štikozubec je křehký a snadno se láme, proto ho obracej jen jednou a širokou obracečkou. Bezpečnost: mořské ryby mohou obsahovat parazity, například škulovku (Anisakis). Štikozubce tepelně upravuj, dokud nejsilnější část nedosáhne aspoň 60 °C a maso nezbělá a nezačne se snadno oddělovat. Pokud ho chceš podávat syrový, marinovaný nebo lehce nasolený, použij jen rybu prozmrazenou při −20 °C nebo nižší teplotě aspoň 24 hodin. Domácí mrazák s −18 °C potřebuje několik dní a marinování ani solení parazity nezničí. Ryby patří mezi 14 hlavních alergenů, které je podle práva EU nutné uvádět.

Nic nevyhazuj

Hlavu, páteř a odřezky z celého štikozubce vař 20–30 minut s cibulí, mrkví, celerem a bobkovým listem. Vznikne lehký rybí vývar na polévku nebo rizoto. Delším vařením může zhořknout. Zbytky tepelně upraveného štikozubce rozeber na rybí karbanátky, pomazánku s čerstvým sýrem a koprem nebo do bramborového salátu.

V kuchyni

Tepelná úprava

V české domácí kuchyni se štikozubec nejčastěji peče nebo smaží. Pečená mořská štika jde do trouby na asi 180–200 °C na 15–25 minut podle tloušťky. Často se peče na másle s citronem, bylinkami nebo zeleninou, případně zalitá smetanou nebo zapečená se sýrem. Smažená mořská štika se obalí v mouce, vejci a strouhance, usmaží v rozpáleném tuku dozlatova a podává s bramborovým salátem nebo vařenými brambory. Je to běžná všední náhrada smaženého kapra. Štikozubec se hodí i na pánev na máslo, s kůží (pokud ji má) napřed dolů. Můžeš ho grilovat v alobalu nebo na plechu, dusit v páře, pošírovat v court-bouillonu nebo zlehka povařit v rajčatové či smetanové omáčce. Na otevřeném roštu se filety snadno rozpadají, proto použij alobal, košík na ryby nebo grilovací tácek. Ať ho připravuješ jakkoli, sundej ho z tepla, jakmile zbělá a začne se oddělovat do lupínků, protože libový štikozubec rychle vysychá.

Hodí se k

Co to je

V českých obchodech znamená štika mořská (častěji psáno mořská štika) štikozubce: libovou bílou mořskou rybu rodu Merluccius. Není to barakuda a není to ani sladkovodní štika obecná. Prodává se hlavně hluboce zmrazená, jako filety bez kůže a bez kostí, filety s kůží, porce z filetů nebo celé kuchané ryby. Najdeš ji třeba od značek Nowaco a Mylord, vlastní balení mají i Tesco, Billa nebo Makro. Název je volný překlad. Rodové jméno Merluccius z roku 1810 se obvykle odvozuje z latinského „maris lucius“, tedy „mořská štika“, podle protáhlého štičího těla a zubaté tlamy. Stejnou představu má i němčina ve slově „Seehecht“. Na českých obalech proto často stojí „mořská štika“ a latinský název druhu najdeš drobným písmem. Většinou jde o štikozubce argentinského (Merluccius hubbsi), kapského (M. capensis) nebo tichomořského (M. productus). Štikozubec obecný (M. merluccius) se prodává méně často.

Jak chutná

Štikozubec je jemná bílá ryba. Chutná čistě a lehce nasládle, s nádechem mořské soli a bez mastné „rybí“ chuti, jakou má makrela nebo sleď. Tepelně upravené maso je bílé, křehké a šťavnaté a rozpadá se na velké měkké lupínky. Je měkčí než treska a méně pevné než aljašská treska. Protože má neutrální chuť, snese i výrazné ochucení: máslo, citron, kopr, česnek, papriku, a dokonce i kari.

Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.

Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.

Žádný spam. Jak nakládáme s e-maily, píšeme v Zásadách ochrany osobních údajů

Časté otázky

Do hloubky

3 min čtení

Druhy

České obchody prodávají pod stejným názvem „mořská štika“ několik druhů štikozubce. Druh je uvedený na etiketě.

Štikozubec argentinský (Merluccius hubbsi)

se loví v jihozápadním Atlantiku (FAO 41) a v českých obchodech patří k nejběžnějším. Prodává se mražený jako filety s kůží i bez ní, má bílé, na štikozubce pevné maso a jemnou chuť.

Štikozubec kapský (Merluccius capensis)

pochází z jihovýchodního Atlantiku u jižní Afriky (FAO 47). Prodává se jako filety a porce z filetů.

Štikozubec tichomořský (Merluccius productus)

, někdy označovaný jako „mořská štika kanadská“, se loví vlečnými sítěmi v severovýchodním Pacifiku. Do obchodů se dostává většinou jako mražené filety bez kostí.

Štikozubec obecný (Merluccius merluccius)

žije v severovýchodním Atlantiku, ve Středozemním a Černém moři. Ve Španělsku a Portugalsku je velmi ceněný, u nás se objevuje méně často, někdy i chlazený.

Formy prodeje

zahrnují filety bez kůže a bez kostí, filety s kůží, jednotlivě zmrazené stejně velké porce z filetů (IQF, často kolem 100 g, oblíbené ve stravování), celé kuchané ryby a výrobky jako obalované porce nebo sušené rybí proužky (jerky).

Jiné ryby s podobným názvem

barakuda (Sphyraena) je samostatná tropická dravá ryba, které se v překladech někdy volně také říká „mořská štika“. Štika obecná (Esox lucius) je sladkovodní štika z českých rybníků a řek. Ani jedna z nich není štikozubec, který se pod tímto názvem prodává v českých obchodech.

Historie

Rodové jméno Merluccius z roku 1810 se obvykle odvozuje z latinského „maris lucius“ („mořská štika“), podle štičího tvaru těla a ostrých zubů. V německy mluvících zemích se štikozubci říká „Seehecht“ („mořská štika“) a české obchody a recepty převzaly odpovídající kalk „mořská štika“ vedle zoologického názvu štikozubec a přejatých názvů hejk a merluza. Česko nemá moře, a tak se štikozubec do českých kuchyní dostával hlavně jako mražené filety. Dnes patří k běžným cenově dostupným mořským rybám v supermarketech i ve školních a závodních jídelnách.

Věda

Štikozubec patří do čeledi štikozubcovitých (Merlucciidae) v řádu hrdloploutvých (Gadiformes), je tedy příbuzný tresce obecné i aljašské. Stejně jako ony ukládá tuk hlavně v játrech, ne ve svalovině, a proto jsou filety tak libové a jemné. Svalovina má krátká vlákna spojená jemným vazivem, které se už při poměrně nízké teplotě mění v želatinu. Štikozubec se proto rychle propeče, snadno se dělí na lupínky a při převaření nebo hrubém zacházení se rozpadne.

Maso štikozubce obsahuje hodně vody a je dost měkké. Zmrazením a rozmrazením ztrácí část šťávy (odkap), proto strukturu pomáhá udržet zmrazení přímo na moři, tenká ochranná glazura a pomalé rozmrazování v lednici. U hrdloploutvých ryb se čerstvost ztrácí rozkladem trimethylaminoxidu na trimethylamin, který způsobuje typický „rybí“ zápach starých ryb. Proto má čerstvý štikozubec vonět jen mořem.

Původ a etika

Štikozubec prodávaný v Česku pochází z volného lovu, obvykle vlečnými sítěmi při dně nebo ve volné vodě, v jihozápadním a jihovýchodním Atlantiku, severovýchodním Pacifiku nebo severovýchodním Atlantiku. Stav populací i dopad rybolovu se liší podle druhu a oblasti. Některé rybolovy štikozubce mají certifikaci Marine Stewardship Council (MSC) a certifikované výrobky nesou modré logo MSC. Podle pravidel EU pro označování musí obal uvádět oblast lovu a lovné zařízení, takže vidíš, kde a jak byla ryba ulovena. Lov vlečnými sítěmi může přinášet vedlejší úlovky a narušovat mořské dno, proto se vyplatí hledat certifikaci nebo rybu z dobře spravované populace.

Košík