Nastav si cookies

Nutné cookies drží web pohromadě — košík, přihlášení, jazyk. Analytické nám ukážou, co tady funguje a podle čeho ladit doporučení. Marketingové by měřily reklamu mimo Yumsto, zatím žádné nemáme. Všechno kromě nutných zapneme jen s tvým souhlasem.

Jak nakládáme s tvými údaji

Nastavení cookies

Stévie prášek

Přísady na pečení

Stévie prášek

Stévie v prášku je vysoce koncentrované sladidlo bez kalorií, které se získává z listů keře Stevia rebaudiana. Ten pochází z Paraguaye a Brazílie. Sladkost jí dávají steviolglykosidy, hlavně steviosid a rebaudiosid A. Jsou 200 až 400krát sladší než běžný cukr.

Sezóna
Celoročně
Cena
Střední
Výživa na 100 g
  • 386 kcal
  • 0,2 g bílkoviny
  • 0 g tuky
  • 96,5 g sacharidy

Prakticky

Jak skladovat

Na lince

Skladuj v chladu a suchu mimo přímé slunce. V uzavřeném obalu vydrží roky. Spotřebuj ji do data minimální trvanlivosti na obalu.

V lednici

Do lednice ji dávat nemusíš, ale neuškodí jí to.

V mrazáku

Nedoporučuje se. Při rozmrazování se sráží vlhkost a prášek může hrudkovatět.

Jak vybrat

Hledej stévii s vysokým obsahem rebaudiosidu A (čistota 95 % a víc). Chutná nejčistěji a je nejméně hořká. Čistý extrakt je extrémně silný, stačí ho opravdu málo. Směsi stévie s erythritolem nebo inulinem se snáz odměřují a pečivu dodají objem. Pečlivě čti složení a vyhni se výrobkům naředěným maltodextrinem nebo dextrózou, protože přidávají skryté sacharidy. Zelený prášek ze stéviových listů je méně zpracovaný, ale chutná výrazněji bylinně a sladí slaběji. V EU se sušený list stévie prodává na bylinné čaje, ne jako schválené sladidlo.

Čím nahradit

Nejlepší náhrada

Erythritol. Sladidlo, které dodá i objem, nemá skoro žádné kalorie a sladí čistě a lehce chladivě. Má asi 70 % sladivosti cukru.

V nouzi

Erythritol s trochou sukralózy. Dodá objem i sladkost bez lékořicových tónů.

Příprava

Stévie je extrémně silná, proto ji odměřuj pečlivě. Orientačně odpovídá 1 lžička čistého extraktu 200 g cukru, podle značky se to ale liší. Při pečení funguje nejlépe s plnidlem, třeba s erythritolem. Cukr totiž dává pečivu strukturu, barvu a vláčnost a to stévie sama nenahradí. Před přidáním do těsta ji rozpusť v tekutině, aby se rovnoměrně rozptýlila. Začni s menším množstvím, než si myslíš, že potřebuješ. Přidat můžeš vždycky, ubrat už ne.

Nic nevyhazuj

Pokud pěstuješ stévii, usuš listy a umel si z nich vlastní zelený stéviový prášek. Zbylé stonky dej do kompostu, nebo z nich vylouhuj jemně nasládlý bylinný čaj.

V kuchyni

Tepelná úprava

Stévie je tepelně stálá zhruba do 200 °C, takže se hodí na pečení, vaření i do horkých nápojů. Nekaramelizuje a neúčastní se Maillardovy reakce. Pečivo proto může zůstat bledší a na barvu a texturu potřebuje další suroviny. Dej ji do smoothie, domácí limonády, salátových zálivek, omáček a marinád. Nejlíp se uplatní v nepečených dezertech, pudincích, zmrzlinách a mražených dobrotách, kde nevadí, že nehnědne. Při pečení ji kombinuj s erythritolem, aby měl výsledek správný objem a texturu.

Hodí se k

  • Citrusy (citron, limetka, grapefruit)
  • Drobné ovoce (jahody, borůvky, maliny)
  • Hořká čokoláda a kakao
  • Vanilkový a mandlový extrakt
  • Máta a čerstvé bylinky
  • Jogurt a mléčné výrobky
  • Káva a čaj
  • Kokos
  • Skořice a hřejivé koření

Co to je

Stévie v prášku je vysoce koncentrované sladidlo bez kalorií, které se získává z listů keře Stevia rebaudiana. Ten pochází z Paraguaye a Brazílie. Sladkost jí dávají steviolglykosidy, hlavně steviosid a rebaudiosid A. Jsou 200 až 400krát sladší než běžný cukr. Koupíš ji jako čistý extrakt nebo smíchanou s plnidly. Sladí intenzivně a přitom nepřidá prakticky žádný cukr ani kalorie, proto patří k základům kuchyně bez cukru a nízkosacharidového vaření.

Jak chutná

Sladkost stévie nastupuje pomaleji než u cukru a déle doznívá. Kvalitní extrakty s vysokým podílem rebaudiosidu A (Reb A) sladí čistě a plně. Méně kvalitní výrobky nebo ty s převahou steviosidu ale můžou zanechat znatelnou hořkou nebo lékořicovou pachuť. Novější extrakty s Reb D a Reb M vznikly proto, aby cizí tóny potlačily a průběhem sladkosti se víc přiblížily sacharóze.

Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.

Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.

Žádný spam. Jak nakládáme s e-maily, píšeme v Zásadách ochrany osobních údajů

Časté otázky

Do hloubky

3 min čtení

Druhy

Stévii v prášku koupíš v několika podobách. Čistý bílý extrakt je vysoce rafinovaný a obsahuje 95 % a více steviolglykosidů. Zelený prášek ze stéviových listů je minimálně zpracovaný, chutná bylinně a sladí slaběji. V EU se prodává na bylinné čaje, ne jako schválené sladidlo. Stéviové směsi obsahují erythritol, inulin nebo jiná plnidla, takže se snáz odměřují. Ze steviolglykosidů se v běžných výrobcích nejčastěji používá rebaudiosid A (Reb A), protože chutná nejlépe. Novější prémiové extrakty obsahují rebaudiosid D (Reb D) a rebaudiosid M (Reb M). Jsou zhruba 300krát sladší než cukr, průběhem sladkosti se nápadně podobají sacharóze a prakticky nezanechávají pachuť.

Historie

Příběh stévie začíná v subtropických vysočinách na pomezí Paraguaye, Brazílie a Argentiny, v pravlasti indiánů Guaraní. Po staletí před příchodem Evropanů jí Guaraníové říkali „ka'a he'ê“, tedy „sladká bylina“. Jejími listy sladili hořké maté a tradiční léky. Indiáni z Mato Grossa používali stévii ke slazení i jako lék na zažívací potíže a kožní nemoci. Západní věda stévii objevila v roce 1899. Švýcarský botanik Moisés Santiago Bertoni tehdy při výzkumu ve východní Paraguayi popsal její pozoruhodnou sladkost. V roce 1905 dostala rostlina oficiální jméno Stevia rebaudiana Bertoni. Nese ho na počest Bertoniho a paraguayského chemika Ovidia Rebaudiho, který v roce 1900 publikoval první chemický rozbor jejích sladkých látek. V roce 1931 izolovali francouzští chemici M. Bridel a R. Lavieille steviosid, hlavní sladký glykosid rostliny. Prvním velkým trhem, kde se stévie v 70. letech začala komerčně prodávat, bylo Japonsko. Dnes Čína pěstuje přibližně 80 % světové úrody. EU schválila steviolglykosidy (E 960) v roce 2011 a dnes jsou jako sladidlo povolené ve většině zemí.

Věda

Za sladkostí stévie stojí steviolglykosidy, skupina diterpenoidních látek, které rostlina tvoří v listech. Jejich základem je steviol, diterpenový aglykon. Na něj se navazují cukerné jednotky glukózy, rhamnózy a xylózy. Způsob této glykosylace určuje sílu i kvalitu sladké chuti. Rebaudiosid A se čtyřmi jednotkami glukózy je podle odhadů 240–450krát sladší než sacharóza a je poměrně málo hořký. Steviosid se třemi jednotkami glukózy je asi 140–270krát sladší, ale má výraznější hořké tóny. Jazyk vnímá sladkost stévie jinak než sacharózu. Steviolglykosidy se vážou na receptory sladké chuti (T1R2/T1R3), sladkost nastupuje pomaleji a trvá déle. Odtud ta typická doznívající sladkost. V horní části trávicího traktu se steviolglykosidy netráví. Bakterie v tlustém střevě je rozloží na steviol, ten se vstřebá, zpracují ho játra a vyloučí se močí. Stévie proto nedodává prakticky žádné kalorie ani cukr.

Původ a etika

Stévie pochází z území Guaraníů, ale původní obyvatelé zůstali ze světového obchodu s ní z velké části vyřazeni. Komerční produkci ovládá Čína s podílem zhruba 80 % trhu. Paraguay, domovina rostliny, pěstuje jen malou část světové úrody na několika tisících hektarů. Neziskové organizace i samotní Guaraníové upozorňují na biopirátství a přivlastňování tradičních znalostí bez podílu na zisku. Planě rostoucí stévie je v původním prostředí vzácná. Pokud ti na tom záleží, vybírej stévii od firem, které se hlásí k fair trade a udržitelnému pěstování a ideálně podporují paraguayské pěstitele nebo původní komunity. Všímej si i certifikací původu bez GMO. Některé moderní steviolglykosidy se totiž nevyrábějí extrakcí z rostliny, ale fermentací pomocí geneticky modifikovaných kvasinek.

Košík