- Sezóna
- Celoročně; nová sklizeň přichází koncem léta a na podzim.
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 370 kcal
- 14 g bílkoviny
- 2,6 g tuky
- 70 g sacharidy
Kaše pohanková
Kaše pohanková
Pohanková kaše se vaří z loupané pohanky, často předem pražené. Zrna se zvolna vaří ve vodě, mléce nebo vývaru, dokud nenabobtnají a nezměknou. Kaši pak nabíráš lžící, ale zůstane znatelně zrnitá. Pohanka není obilovina, ale pseudoobilovina. Botanicky je příbuzná s reveňí a šťovíkem. Kaše má typickou minerální, lehce bylinnou chuť.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Skladuj ve vzduchotěsné nádobě v chladné, suché spíži až tři měsíce.
- V lednici
V lednici vydrží čerstvá až šest měsíců. Hodí se to hlavně u nepražené pohanky, která obsahuje víc tuku.
- V mrazáku
V mrazáku ji můžeš dlouhodobě skladovat až rok a chuť neztratí.
Jak vybrat
Vybírej celou loupanou pohanku se zrny stejné velikosti a barvy. Světle zelená zrna znamenají nepraženou pohanku s jemnější chutí. Tmavě hnědá zrna znamenají pohanku praženou, s výraznější, oříškovou chutí. Vyhni se balením s velkým množstvím prachu nebo zlomků, kaše by z nich byla mazlavá.
Čím nahradit
Nahrubo sekaný oves, i když mu chybí hořkost a minerální tón pohanky.
Jáhly nebo hrubší polenta, když chceš kaši podobně venkovské struktury.
Příprava
Pohanku krátce propláchni, aby se smyl škrob z povrchu. Pro výraznější chuť ji nasucho opraž na pánvi, dokud nezavoní, a teprve pak zalij tekutinou. Vař zvolna bez pokličky, ať zrna nasávají tekutinu postupně a zůstanou oddělená, místo aby se rozvařila.
Nic nevyhazuj
Zbylou kaši nech vychladnout, nakrájej na plátky a opeč na pánvi dokřupava. Z měkké kaše tak máš křupavé placičky.
V kuchyni
Tepelná úprava
Klasicky se kaše vaří. Když pohanku namočíš a pak uvaříš v páře, bude kaše lehčí a nadýchanější. Pečení v zakryté nádobě s tekutinou v mírně vyhřáté troubě dá měkkou, sypkou kaši, jakou mají rádi ve východní Evropě.
Co to je
Pohanková kaše se vaří z loupané pohanky, často předem pražené. Zrna se zvolna vaří ve vodě, mléce nebo vývaru, dokud nenabobtnají a nezměknou. Kaši pak nabíráš lžící, ale zůstane znatelně zrnitá. Pohanka není obilovina, ale pseudoobilovina. Botanicky je příbuzná s reveňí a šťovíkem. Kaše má typickou minerální, lehce bylinnou chuť.
Jak chutná
Chuť začíná suše a opraženě a připomíná slupky lískových oříšků a teplé otruby. Pak se prohloubí do plné, skoro vývarové chuti, hlavně když kaši vaříš ve vývaru nebo do ní přidáš máslo. Dozvuk je čistý a lehce hořký. Zůstává po něm dojem železité hlíny a kouře, nejvýraznější u tradičně pražené pohanky.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Může pohankovou kaši jíst i člověk s nesnášenlivostí lepku?
Proč je pohanková kaše trochu hořká?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Pohanková kaše se hodně liší podle toho, z jaké pohanky je a jak byla zpracovaná. Nepražená zelená pohanka: je loupaná bez pražení i napařování. Zrna si drží travnatou vůni a dají jemnou, skoro krémovou kaši. Pražená pohanka (anglicky kasha): typická pro východní Evropu. Tradičně se po loupání praží v sušárně, přitom zkaramelizují cukry na povrchu a zrna získají kaštanově hnědou barvu. Pražením má kaše plnější tělo a výraznější hořkost. Napařovaná pohanka: ve velké části východní Evropy se celá pohanka ještě ve slupce napaří a usuší a teprve pak se loupe. Vzniknou hnědá zrna s hlubší, praženou chutí a pevnějším skusem. Sklizeň je choulostivá: pohanka kvete a semena dozrávají nerovnoměrně, takže sekat se musí v pečlivě zvolenou dobu, aby se co nejméně semen vysypalo.
Historie
Klasické Středomoří pohankovou kaši neznalo, podobné kaše ale tvořily základ tehdejší stravy. Starověk: římské texty popisují puls, kaši z dvouzrnky (far), a polentu z ječných krup. Řecké prameny zaznamenávají podobné ječné kaše. Kaše tak byla jak obživou, tak obřadním jídlem. Pohanka byla zdomácněna v jihozápadní Číně a do Evropy se dostala mnohem později, nejspíš po souši z Asie. Středověk: koncem středověku se pěstovala ve slovanských zemích, kde ji cenili, protože se jí daří i na chudých půdách. Ruský název grečka („řecké zrno“) odkazuje k tradičnímu spojení s byzantskými řeckými mnichy, skutečná cesta pohanky je ale nejistá. Klášterní kuchyně vařily pohankovou kaši v postních obdobích, protože se tmavé, sytící jídlo hodilo k asketickým ideálům. Novověk: s průmyslovým mletím a vystěhovalectvím si pohankovou kaši odnesli aškenázští Židé a další východoevropští vystěhovalci do Severní Ameriky. Tam si později našla místo mezi zastánci zdravé výživy. Dnes je zároveň vzpomínkou na venkovskou kuchyni i součástí moderní zdravé stravy. Ve vysoké gastronomii ji používají jako slaný základ i do dezertů.
Věda
Pohanka neobsahuje lepek a její škrob zůstává uzavřený v celém zrnu. Proto se šetrně uvařená pohanka nerozvaří na lepivou hmotu a zrna zůstanou zřetelná. Její bílkoviny jsou bohaté na lysin, aminokyselinu, které mají pravé obiloviny málo. Při pražení probíhají Maillardovy reakce a vznikají pyraziny. Ty dávají pohance typickou praženou vůni a hořkosladkou chuť.
Původ a etika
Pohanka potřebuje jen málo hnojiv a sama potlačuje plevel, takže je šetrná k životnímu prostředí. Při odpovědném nákupu jde hlavně o malé farmy, které sklízejí postupně a nechávají opylovačům jejich stanoviště, protože pohankové květy jsou pro včely důležitým zdrojem nektaru.