- Sezóna
- Sklízí se koncem léta a na podzim, sušené jáhly koupíš celý rok.
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 378 kcal
- 11 g bílkoviny
- 4,2 g tuky
- 72,8 g sacharidy
Jáhly (v suchém stavu)
Trvanlivé
Jáhly (v suchém stavu)
Proso je souhrnný název pro několik obilnin s drobnými zrny, které se v Africe a Asii pěstují už tisíce let. Suché proso vydrží dlouho, má barvu od světle zlaté po slonovinovou a cení se hlavně proto, že snese sucho a uživí lidi i tam, kde jiné obilí neroste.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Skladuj je v dobře uzavřené nádobě ve chladné, suché a tmavé spíži až 6 měsíců.
- V lednici
Když je dobře uzavřeš před vlhkostí a pachy, vydrží čerstvé až 12 měsíců.
- V mrazáku
V teplých krajích je můžeš zamrazit až na 18 měsíců, aby tuk v zrnu nežlukl.
Jak vybrat
Vyber jáhly se stejně velkými a stejně barevnými zrny, bez prachu, bez zlomků a bez známek vlhkosti. Čerstvé jáhly voní čistě a lehce nasládle. Když jsou cítit zatuchlinou nebo žluklým olejem, byly špatně skladované nebo jsou moc staré.
Čím nahradit
Nejlepší náhrada
Čirok: také roste v suchu a má podobně jemnou obilnou sladkost.
V nouzi
Quinoa, i když má výraznější a trochu hořkou chuť.
Příprava
Krátce je propláchni, aby se z povrchu smyl prach a škrob, a pak je nasucho opraž na pánvi, ať víc voní. Teprve potom je vař. Na sypké jáhly dej vodu a jáhly v poměru 2,5 : 1, na kaši přidej víc tekutiny.
Nic nevyhazuj
Uvařené jáhly nech vychladnout, vytvaruj z nich placičky a druhý den je opeč na pánvi. Ze zbytků tak máš úplně nové jídlo.
V kuchyni
Tepelná úprava
Jáhly jsou nejlepší vařené ve vodě i v páře, upečené v plackách nebo semleté na mouku na kaše a knedlíčky. Když je před vařením opražíš, bude oříšková chuť výraznější. Pomalým vařením zase vytáhneš jejich přirozenou sladkost.
Hodí se k
- Ghí
- Jehněčí
- Houby
- Římský kmín
- Kysané mléčné výrobky
- Pečená zelenina
Co to je
Proso je souhrnný název pro několik obilnin s drobnými zrny, které se v Africe a Asii pěstují už tisíce let. Suché proso vydrží dlouho, má barvu od světle zlaté po slonovinovou a cení se hlavně proto, že snese sucho a uživí lidi i tam, kde jiné obilí neroste.
Jak chutná
Chuť je zprvu zdrženlivá a jemně oříšková, voní trochu po suché slámě a opražené kukuřičné krupici. Pak přijde lehká sladkost a plná obilná chuť, která při vaření sílí, jak zrna nasávají vodu a bobtnají. Dochuť je čistá, lehce minerální a suchá. Jáhly ochotně přijmou tuk, koření i další aromatické přísady.
Časté otázky
Jsou suché jáhly bez lepku?
Proč jáhly občas hořknou?
Můžu jáhlami nahradit rýži?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Proso není jeden druh obilí, ale celá skupina druhů. Každý z nich formovala půda, podnebí a výběr, který prováděl člověk.
Perlové proso
Hojně se pěstuje v Sahelu a na Indickém subkontinentu, dobře roste v písčitých půdách a snese velké horko. Sklízí se ručně z vysokých klasů, které připomínají kopí. Zrno je robustní, výrazně zemité, nahořklé a dost sytí.
Bér vlašský
Pěstuje se v mírném pásu východní Asie, často na terasovitých svazích. Zrna jsou menší a jemnější. Po sklizni se opatrně vymlátí a suší na slunci. Bér je světlejší a má jemnou, lehce travnatou sladkost.
Eleusine (ragi)
Má sytě načervenalou barvu a pěstuje se na vysočinách východní Afriky a v jižní Indii. Po usušení se mele na kamenném mlýnku. Voní sladově a chutná trochu po kakau, což je nejvíc znát při pomalém vaření.
Sklizeň je u všech druhů pracná. Musí přijít ve správnou chvíli, jinak se zrna vysypou z klasů. Chuť se liší podle toho, kolik minerálů je v půdě, kolik napršelo a jak se zrno po sklizni sušilo.
Historie
Proso patří k vůbec prvním obilninám, které člověk začal pěstovat. Jeho příběh se odehrával na několika kontinentech a v mnoha epochách.
Starověk
Podle archeologických nálezů se proso v severní Číně pěstovalo už v letech 8000–6000 př. n. l. Perlové proso lidé domestikovali (zdomácnili) nezávisle na tom a mnohem později, v západoafrickém Sahelu kolem roku 2500 př. n. l. Ve starém Řecku bylo proso obyčejnou základní potravinou a vařily se z něj hlavně kaše pro dělníky. Římští autoři jako Plinius starší ale uznávali, že spolehlivě roste i na chudých půdách.
Středověk
S rozvojem obchodu se proso šířilo s karavanami přes Saharu i po Hedvábné stezce. V západní Evropě ho ve středověku vytlačila pšenice a žito, ve střední a východní Evropě ale jáhlová kaše zůstala běžným jídlem a v dobách hladomoru hlavní obživou. Islámští znalci zemědělství proso chválili pro jeho odolnost a lékařské a dietetické spisy ho uváděly jako posilující pokrm.
Novověk
S průmyslovou revolucí proso na Západě ztratilo prestiž a začalo se na něj dívat jako na obilí chudých. Dnešní zájem o plodiny odolné vůči změnám klimatu a o bezlepkovou stravu ho ale vrátil do centra pozornosti vědců i kuchařů. Proso tak dnes vidíme jako dědictví dávných časů i jako plodinu budoucnosti.
Věda
Proso je tak odolné díky fotosyntéze typu C4, díky které umí účinně vázat uhlík i v horku a suchu. Jeho škrob při vaření snadno mazovatí, a proto jsou uvařené jáhly měkké. Tuku obsahuje zrno málo, ten ale snadno oxiduje, a proto je důležité skladovat jáhly v chladu. Proso obsahuje také polyfenoly a fytáty, které mohou snižovat vstřebávání minerálů. Namáčení a kvašení tento účinek výrazně zmírní.
Původ a etika
Proso často pěstují drobní zemědělci v nehostinných podmínkách, a proto záleží na tom, odkud ho kupuješ. Férová cena podporuje tradiční zemědělství v suchých oblastech a pomáhá zachovat rozmanitost plodin, kterou ohrožují monokultury. Když vybíráš jáhly od družstev nebo s dohledatelným původem, podporuješ šetrné hospodaření s vodou a ctíš znalosti, které se s pěstováním prosa předávají po generace.