- Sezóna
- Sušené celoročně. V Evropě roste ucho Jidášovo volně v přírodě celý rok, nejvíc ho najdeš za chladného a vlhkého počasí od podzimu do jara.
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 25 kcal
- 0,5 g bílkoviny
- 0 g tuky
- 6,8 g sacharidy
Jidášovo ucho
Jidášovo ucho
Ucho Jidášovo (Auricularia auricula-judae a příbuzné druhy) je jedlá rosolovitá houba. Necení se pro chuť, ale pro typickou texturu, která je zároveň křupavá i rosolovitá. Roste na odumřelém nebo tlejícím dřevě listnáčů, hlavně bezu černého, buku a akátu. Má tvar ucha a barvu od rezavě hnědé po skoro černou. Nejčastěji se prodává sušené.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Čerstvé do spíže nepatří. Sušené vydrží 1–2 roky ve vzduchotěsné nádobě v chladné a tmavé spíži.
- V lednici
Čerstvé vydrží 3–5 dní v uzavřené nádobě. Před uložením ho osuš. Namočené ucho Jidášovo dej do lednice a spotřebuj do 24 hodin.
- V mrazáku
Namočené houby krátce spař, dobře sceď a zamraz. Vydrží až 6 měsíců. Po rozmražení můžou trochu změknout.
Jak vybrat
U sušeného ucha Jidášova vybírej kousky rovnoměrně tmavě hnědé až černé, mírně lesklé, bez plísně, prachu a cizího pachu. Vyhni se balení s hodně úlomky nebo s šedavými skvrnami. Čerstvé má být pružné, lehce vlhké a vonět čistě a jemně zemitě, nikdy kysele ani zkvašeně. Velikost se hodně liší: menší kousky (anglicky „cloud ear“) jsou jemnější, větší jsou na skus pevnější.
Čím nahradit
Houba prodávaná pod anglickým názvem cloud ear (malé tenké druhy rodu Auricularia, obvykle A. heimuer): texturou i chutí skoro stejná, jen menší a jemnější.
Sušené shiitake (dodají umami a dají se kousat, texturu ale mají jinou) nebo sušená hlíva ústřičná (jemná chuť, trochu zajímavé textury).
Příprava
Sušené ucho Jidášovo dej do velké mísy a zalij ho dostatkem studené vody nebo vody pokojové teploty. Nech ho 1–2 hodiny máčet, dokud úplně nenabobtná, není pružné a nemá zase tvar ucha. Když spěcháš, použij teplou vodu (ne vroucí) a máčej 20–30 minut. Odkroj tuhé dřevnaté nožky a tvrdá místa, kterými houba přirůstala ke dřevu. Důkladně ho propláchni pod tekoucí vodou, aby se z přehybů vyplavil písek. Namáčej jen tolik, kolik spotřebuješ. Máčej krátce (nebo v lednici) a namočené houby uvař ještě týž den. Když jsou slizké, kysele páchnou nebo se máčely mnoho hodin, vyhoď je. Zkažené ucho Jidášovo nezachrání ani tepelná úprava.
Nic nevyhazuj
Vodu z máčení přeceď přes jemné sítko a přidej ji do zeleninového vývaru nebo z ní udělej jemný základ asijské polévky. Chuť má ale slabou. Odkrojené tuhé nožky můžeš povařit ve vývaru, aby byl hutnější, a pak je vylov.
V kuchyni
Tepelná úprava
Nejlíp vynikne v rychlých jídlech z woku, kde jeho křupnutí kontrastuje s měkkou zeleninou a masem. Bez něj se neobejde čínská pálivě-kyselá polévka (suan la tang), korejské japchae (smažené skleněné nudle) ani japonský ramen, na který se dává navrch jako pružná, žvýkavá ozdoba zvaná ajitsuke kikurage. Na nudličky ho nakrájej do salátů s chilli-česnekovou zálivkou, větší kousky nech do dušených jídel a do hliněného hrnce. Má neutrální chuť, takže krásně nasaje marinády i omáčky. Nevař ho dlouho, jinak přijde o typické křupnutí.
Hodí se k
- Sójová omáčka
- Sezamový olej
- Rýžový ocet
- Zázvor
- Česnek
- Chilli olej
- Jarní cibulka
- Koriandr
- Tofu
- Skleněné nudle
- Vepřové maso
- Kuřecí maso
- Vejce
- Bambusové výhonky
- Poupata denivky
- Sečuánský pepř
- Ústřicová omáčka
- Mirin
Co to je
Ucho Jidášovo (Auricularia auricula-judae a příbuzné druhy) je jedlá rosolovitá houba. Necení se pro chuť, ale pro typickou texturu, která je zároveň křupavá i rosolovitá. Roste na odumřelém nebo tlejícím dřevě listnáčů, hlavně bezu černého, buku a akátu. Má tvar ucha a barvu od rezavě hnědé po skoro černou. Nejčastěji se prodává sušené. V čínské, japonské a korejské kuchyni patří k základům. V obchodech ho najdeš i jako houby mun nebo černé houby. Anglicky se mu říká wood ear, black fungus, cloud ear nebo jelly ear, japonsky kikurage.
Jak chutná
Chuť má skoro neutrální, jen s náznakem zemitosti a jemnou slanou (umami) notou. Jde hlavně o texturu: je hladké a zároveň křupe, a to i po uvaření. Snadno nasaje chuť okolí, takže se hodí jako doplněk do výrazně kořeněných jídel.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Jak chutná ucho Jidášovo?
Jak namočit sušené ucho Jidášovo?
Co ucho Jidášovo obsahuje?
Čím nahradit ucho Jidášovo?
Jak dlouho vydrží ucho Jidášovo?
Do jakých jídel se ucho Jidášovo dává?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Do rodu Auricularia patří několik jedlých druhů. Auricularia auricula-judae (ucho Jidášovo) je klasický evropský druh. Auricularia heimuer převládá v čínské produkci a v asijských obchodech ho najdeš nejčastěji. Auricularia polytricha (dnes se většinou řadí k A. cornea nebo A. nigricans), anglicky hairy nebo woolly wood ear, je větší a silnější, má chlupatou světlou spodní stranu a pevnější, tužší texturu. Daří se mu v tropech a subtropech. Malé, tenké a jemné kousky prodávané jako „cloud ear“ jsou obvykle A. heimuer. Všechny mají typickou rosolovitě křupavou texturu, kvůli které se tyhle houby jedí.
Historie
Ucho Jidášovo patří k nejdříve pěstovaným houbám v dějinách. Jako potravinu ho uvádějí už staré čínské texty, například Kniha obřadů sestavená v posledních stoletích před naším letopočtem. V 7. století, za dynastie Tchang, se Auricularia záměrně pěstovala na dřevěných kmenech. Zaznamenává to lékopis Xinxiu Bencao z roku 659 n. l., takže jde možná o vůbec první houbu, kterou lidé začali cíleně pěstovat. Druhové jméno „auricula-judae“ (Jidášovo ucho) pochází ze středověké evropské legendy. Podle ní se Jidáš Iškariotský po zradě Krista oběsil na bezu a houby ve tvaru ucha, které z bezového dřeva vyrůstaly, byly jeho zmučeným duchem. Odtud jména v evropských jazycích: německy „Judasohr“, francouzsky „oreille de Judas“. Kolem roku 1544 se do angličtiny dostal nešťastný chybný překlad „Jew's ear“ (Židovo ucho). Dnes pochází z Číny přibližně 95 % světové produkce rodu Auricularia. Po shiitake je to tam druhá nejpěstovanější houba.
Věda
Neobvyklá textura ucha Jidášova vychází z jeho biochemické stavby. Většina kuchyňských hub má masité buněčné stěny, ucho Jidášovo je ale tvořené rosolovitou hmotou bohatou na složité polysacharidy, zejména glukany. Tyhle dlouhé řetězce sacharidů tvoří hydrokoloidní strukturu, která nasává vodu a přitom drží tvar. Tak vzniká typický pocit „křupavého rosolu“. Polysacharidy v uchu Jidášově jsou velké, hodně rozvětvené molekuly. Tmavou barvu mu dávají melaninová barviva. Sušené ucho Jidášovo obsahuje hodně vlákniny. Díky rosolovité struktuře navíc dobře nese chutné zálivky a omáčky, protože polysacharidy okolní tekutinu snadno nasají a udrží.
Původ a etika
Pěstování ucha Jidášova patří k udržitelnějším způsobům komerčního pěstování hub. Obvykle roste na sterilizovaných blocích z pilin nebo na dřevěných kmenech. Často se k tomu využívají zemědělské odpady, které by se jinak vyhodily: slupky bavlníkových semen, kukuřičná vřetena a piliny z listnáčů. Z málo hodnotných zbytků tak vzniká výživné jídlo. Ucho Jidášovo potřebuje poměrně málo: žádnou půdu a mnohem méně plochy i vody než většina polních plodin. Plodí i v teple (zhruba 20–30 °C), proto se hodí hlavně pro farmy v tropech a subtropech a v létě se ušetří na regulaci teploty. Při nákupu dej přednost značkám, které otevřeně uvádějí původ. Logo EU pro ekologické zemědělství (euro-list) se na uchu Jidášovu moc neobjevuje, ale znamená, že bylo vypěstované podle pravidel EU pro bio. Divoké ucho Jidášovo můžeš sbírat v lesích mírného pásma po celém světě, musíš ho ale bezpečně poznat. Poraď se s místním mykologickým spolkem a žádnou houbu z přírody nejez, dokud ji neověří odborník.