- Sezóna
- Celoročně, nejlepší od listopadu do června
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 37 kcal
- 0,6 g bílkoviny
- 0,7 g tuky
- 7,6 g sacharidy
Džus grapefruitový
Džus grapefruitový
Grapefruitový džus je čerstvě vymačkaná nebo průmyslově zpracovaná šťáva z grapefruitu (Citrus paradisi). Tento subtropický citrus vznikl přirozeným křížením pomela a sladkého pomeranče. Grapefruity jsou bílé, růžové a rubínově červené. Šťáva z nich má barvu od světle žluté po sytě korálovou a každý druh je trochu jinak sladký a hořký.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Čerstvou grapefruitovou šťávu nenechávej při pokojové teplotě. Vypij ji hned, nebo ji dej do lednice
- V lednici
Čerstvě vymačkaná šťáva vydrží v lednici v uzavřené nádobě 2–3 dny. Otevřený kupovaný džus skladuj v lednici a spotřebuj do doby uvedené na obalu, obvykle asi za 3–5 dní
- V mrazáku
Šťávu zamraz ve formičkách na led nebo v uzavíratelných nádobách až na 4–6 měsíců. Před použitím ji nech přes noc rozmrazit v lednici
Jak vybrat
Na čerstvou šťávu vybírej grapefruity, které jsou na svou velikost těžké. Spolehlivě to znamená hodně šťávy. Slupka má být hladká, tenká a na tlak lehce pružná, bez měkkých míst a skvrn. Z růžových a červených grapefruitů je šťáva sladší a méně hořká. Když kupuješ hotový džus, sáhni po přímo lisovaném (ne z koncentrátu), ten chutná nejvěrněji. Na etiketě zkontroluj přidaný cukr. Čerstvě vymačkaná šťáva je vždycky svěžejší a chuťově bohatší než pasterovaná.
Čím nahradit
Pomelová šťáva s trochou citronu. Hořkosladkou chuť a citrusovou hloubku napodobí nejlépe
Pomerančový džus s trochou citronové šťávy a špetkou kyseliny citronové. Do koktejlů poslouží i mandarinková šťáva s limetkou
Příprava
Aby ti grapefruit dal co nejvíc šťávy, nech ho ohřát na pokojovou teplotu a před krájením ho pořádně rozválej po lince. Rozkroj ho napříč a vymačkej na odšťavňovači na citrusy nebo v lisu. Netlač moc, jinak vymačkáš z bílé vrstvy pod slupkou zbytečnou hořkost. Pokud chceš šťávu bez dužiny, přeceď ji přes jemné sítko. Do koktejlů a na vaření je šťáva nejvýraznější, když ji spotřebuješ do hodiny od vymačkání.
Nic nevyhazuj
Kůry po vymačkání neházej pryč. Můžeš z nich udělat kandovanou kůru, vyluhovat je v cukrovém sirupu, nebo je usušit a umlít na voňavý citrusový prášek do pečení. Zbylou dužinu přimíchej do smoothie nebo do těsta na muffiny, případně ji dej do kompostu. Když slupky necháš louhovat v octu, získáš díky jejich silicím výborný přírodní čisticí prostředek.
V kuchyni
Tepelná úprava
Grapefruitová šťáva se hodí za syrova i do vaření. Čerstvou ji použij do koktejlů jako Paloma, Greyhound nebo Hemingway Daiquiri, do zálivek nebo do ceviche. Tam díky kyselosti bílkoviny zpevní a zbělají. Citrus ale syrovou rybu nezbaví rizika tak jako teplo, takže použij velmi čerstvou rybu, která byla pro syrovou konzumaci zmražená. Šťávu můžeš svařit na sirup nebo glazuru k drůbeži, vepřovému nebo mořským plodům. Teplem se hořkost krásně zjemní a cukry zkaramelizují. Vynikající je i do sorbetů, curdu a náplní koláčů se sněhovou čepicí. Ve slaných jídlech jí zalij výpek a máš svěží, elegantní omáčku. Nebo v ní s vývarem poduš fenykl a čekanku.
Co to je
Grapefruitový džus je čerstvě vymačkaná nebo průmyslově zpracovaná šťáva z grapefruitu (Citrus paradisi). Tento subtropický citrus vznikl přirozeným křížením pomela a sladkého pomeranče. Grapefruity jsou bílé, růžové a rubínově červené. Šťáva z nich má barvu od světle žluté po sytě korálovou a každý druh je trochu jinak sladký a hořký. Odedávna patří ke snídani. Oblíbený je pro osvěžující kyselost a chuť, která se pohybuje mezi ostrou kyselostí a medovou sladkostí.
Jak chutná
Nejdřív ucítíš svěží, ostrou kyselost a po ní typickou hořkost. Tu má na svědomí naringin, flavonoid, který grapefruitu dává jeho říz. Šťáva z růžových a červených grapefruitů bývá sladší a jemnější, s tóny tropického ovoce a lesních plodů. Bílý grapefruit je ostřejší a strohý. Dochuť je čistá a dlouhá, lehce květinová a příjemně svíravá, takže osvěží ústa.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Proč se grapefruitový džus nesnáší s léky?
Jak zmírnit hořkost grapefruitového džusu?
Můžu grapefruitový džus zamrazit?
Jaký je rozdíl mezi džusem z bílého, růžového a červeného grapefruitu?
Do jakých koktejlů se dává grapefruitový džus?
Do hloubky
4 min čtení
Druhy
Grapefruitová šťáva se vyrábí ze tří hlavních skupin plodů. Bílé grapefruity (Marsh, Duncan) dávají světle žlutou šťávu s nejostřejší kyselostí a nejvýraznější hořkostí. Mají je rádi puristé a používají se do klasických koktejlů. Růžové grapefruity (Thompson, Foster) jsou jemnější, s lehkými tóny lesních plodů a střední sladkostí. Rubínově červené odrůdy (Star Ruby, Rio Red, Flame) mají nejsytěji korálovou šťávu s nejvyšším obsahem cukru, spoustou lykopenu a nejmírnější hořkostí. Proto se nejčastěji pijí samotné. Oro Blanco a Melogold jsou kříženci grapefruitu a pomela. Dávají mimořádně sladkou šťávu s nízkou kyselostí, ideální pro ty, kterým je klasický grapefruit moc ostrý.
Historie
Grapefruit vznikl v 18. století na Barbadosu náhodným přirozeným křížením pomela, které z Asie přivezl jistý kapitán Shaddock, a sladkého pomeranče, který se tam už pěstoval. Zpočátku se mu říkalo „zakázané ovoce“, později dostal jméno podle toho, že na stromě roste v hroznech. Na Floridu se dostal díky hraběti Odetu Philippovi, který zasadil semena nedaleko Tampy. Ještě desítky let ale zůstával kuriozitou. Ve větším se začal pěstovat v 70. letech 19. století a na začátku 20. století byly Florida a Texas grapefruitovými velmocemi. Objev mutace Ruby Red v Texasu v roce 1929 obor převrátil, protože nabídl sladší a lépe prodejné plody. Ve 20. a 30. letech se grapefruitový džus v USA stal běžnou součástí snídaně, protože se do amerických kuchyní rozšířil džus v plechovkách. Módní „grapefruitová dieta“ ve 30. letech mu vysloužila pověst pomocníka při hubnutí, která přetrvává dodnes.
Věda
Typická hořkost grapefruitové šťávy pochází z naringinu. Tento flavonoidní glykosid je v ní v mnohem vyšší koncentraci než v jiných citrusech. Váže se na receptory hořké chuti na jazyku, a proto se ti při napití stáhnou ústa. Tuk, cukr i sůl vnímání hořkosti tlumí, a proto se grapefruit tak skvěle hodí ke smetaně, medu nebo ke špetce soli. Nejpozoruhodnější vlastností šťávy jsou ale furanokumariny, hlavně bergamotin a 6',7'-dihydroxybergamotin. Ty nevratně blokují střevní enzym CYP3A4. Tento enzym běžně odbourává řadu léků, a když je vyřazený, může koncentrace léku v krvi prudce stoupnout, někdy až nebezpečně. Tento „grapefruitový efekt“ byl objeven náhodou v roce 1989 při studii o alkoholu. Týká se více než 85 léků včetně statinů, blokátorů kalciových kanálů a imunosupresiv. Furanokumariny působí jako kompetitivní i ireverzibilní (sebevražedné) inhibitory, takže i jediná sklenice může ovlivnit odbourávání léků až na 72 hodin. Růžové a červené grapefruity vděčí za svou barvu lykopenu a beta-karotenu, stejným karotenoidním barvivům, jaká jsou v rajčatech a mrkvi.
Původ a etika
Nejvíc grapefruitů na světě pochází z Číny. Dalšími producenty jsou Vietnam, USA (Florida a Texas), Mexiko, Jihoafrická republika a Izrael. Velká část džusu prodávaného v Evropě se zpracovává v USA, Izraeli a Jihoafrické republice. Floridské pěstování, kdysi vedoucí, od roku 2005 ničí zelenání citrusů (huanglongbing). Tuto bakteriální chorobu šíří asijská mera Diaphorina citri a zdevastovala celé sady. Když kupuješ floridský džus, hledej producenty, kteří s ní bojují udržitelnou integrovanou ochranou rostlin. Sáhni po biu, ať se vyhneš reziduím syntetických pesticidů. U citrusů je to obzvlášť důležité, protože se často hodně stříkají. Certifikace fair trade je u grapefruitů zatím vzácná, ale u dovážené šťávy stojí za to ji hledat. Průmyslová výroba džusu spotřebuje hodně vody a chlazená doprava má vysokou uhlíkovou stopu. Když je sezóna, zkus doma odšťavňovat ovoce z bližšího okolí.