- Sezóna
- Celoročně, nejčerstvější na podzim a v zimě
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 112 kcal
- 1,6 g bílkoviny
- 8 g tuky
- 7,8 g sacharidy
Zelný salát
Zelný salát
Zelný salát je syrová nebo krátce marinovaná úprava nakrouhaného či na nudličky nakrájeného zelí, obvykle s octovou zálivkou, krémovým dresinkem nebo asijskou omáčkou. Ve světě se mu říká coleslaw (z nizozemského „koolsla“, tedy zelný salát) a najdeš ho skoro v každé kuchyni – od amerického coleslawu k barbecue přes korejské přílohy banchan a libanonský salát malfouf až po španělskou ensalada de col.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Celé hlávky vydrží na chladném místě (10–15 °C) až 1 týden; pro nakrojené zelí ani hotový salát se to nehodí
- V lednici
Celá hlávka vydrží 3–6 týdnů v šuplíku na zeleninu, volně zabalená do fólie; nakrojená polovina, pevně zabalená, asi 1 týden; nakrouhané zelí 3–5 dní; domácí zelný salát se zálivkou 3–5 dní v uzavíratelné nádobě v lednici (pod 5 °C); u kupovaného coleslawu se řiď datem spotřeby
- V mrazáku
Na syrový zelný salát se nehodí, mrazením zelí ztratí křupavost; blanšírované zelí můžeš zamrazit až na 12 měsíců, ale jen na vaření
Jak vybrat
Vybírej hlávky, které jsou na svou velikost těžké, s pevně semknutými, křupavými listy. Vnější listy mají mít sytou barvu – tmavě zelenou u bílého zelí, tmavě fialovou u červeného – bez žloutnutí, zvadlých míst a hnědých skvrn. Vyhni se hlávkám s prasklinami u košťálu nebo se stopami po hmyzu. Kapusta má zvlněné listy a jemnější texturu, hodí se k lehčím zálivkám; husté bílé a červené zelí křupe nejvíc a snese vydatnější úpravy. Nejsladší jsou menší hlávky sklizené po mrazíku.
Čím nahradit
Pekingské zelí (čínské zelí) – křupe podobně, ale chutná jemněji a trochu sladčeji a je křehčí; hodí se do asijských i evropských úprav
Růžičková kapusta (nakrájená na tenké plátky), kadeřávek (promačkaný) nebo nakrouhané brokolicové košťály – všechny podobně křupou a jsou stejně vydatné, jen každá z těch zelenin chutná jinak
Příprava
Odstraň poškozené vnější listy. Hlávku rozčtvrť přes košťál a z každé čtvrtky košťál šikmo vyřízni. Na jemné nudličky krájej zelí tence napříč vláknem ostrým kuchařským nožem, na mandolíně nebo kotoučem na plátky v kuchyňském robotu. Chceš-li jemnější texturu, nakrouhané zelí lehce osol a nech 30 minut odležet, aby pustilo vodu; pak ho propláchni a osuš v odstředivce na salát. Zelí tak ztratí syrovou ostrost, zůstane křupavé a zálivka nebude vodnatá. Na asijské saláty zelí krátce promačkej se solí – změkne, ale nezvadne.
Nic nevyhazuj
Tuhý košťál se často vyhazuje, a přitom je úplně v pořádku k jídlu – nakrájej ho na tenké plátky a přidej do zeleniny restované na pánvi, nalož ho nebo ho rozmixuj do zeleninového vývaru, kterému dodá sladkost. Vnější listy, které jsou na salát moc tuhé, spař a použij na zelné závitky. Odřezky zelí můžeš rychle naložit spolu s další zeleninou nebo je dej do kompostu, ze kterého bude výživná půda.
V kuchyni
Tepelná úprava
Zelný salát se dělá hlavně zasyrova, ale na postupu hodně záleží. Klasický krémový coleslaw zalij zálivkou 30 minut až několik hodin před podáváním, aby se chutě propojily a zelí trochu změklo; do té doby ho drž v lednici. Asijské saláty promíchej až těsně před podáváním, ať jsou co nejkřupavější. Klíčový krok je nasolení: sůl ze zelí vytáhne vodu, zvýrazní chuť a zjemní syrovou ostrost, a textura přitom zůstane. Na teplý zelný salát nakrouhané zelí krátce osmahni na rozpáleném oleji s česnekem, jen než zvadne – asi 2 minuty – a zalij ho teplou octovou zálivkou. Když zelí necháš 1–2 hodiny v kyselé zálivce, chutná jako rychle naložená zelenina – a je to obzvlášť dobré.
Co to je
Zelný salát je syrová nebo krátce marinovaná úprava nakrouhaného či na nudličky nakrájeného zelí, obvykle s octovou zálivkou, krémovým dresinkem nebo asijskou omáčkou. Ve světě se mu říká coleslaw (z nizozemského „koolsla“, tedy zelný salát) a najdeš ho skoro v každé kuchyni – od amerického coleslawu k barbecue přes korejské přílohy banchan a libanonský salát malfouf až po španělskou ensalada de col. Základ je vždycky stejný: pevné, křupavé listy zelí, které zálivku snesou a pořád pěkně křupou.
Jak chutná
Syrové zelí je jemně nasládlé, lehce pikantní, s nenápadným sirným podtónem, který se pod zálivkou výrazně zjemní. Chuť hodně závisí na úpravě: krémový coleslaw s majonézou je sytý a příjemně nakyslý, asijská zálivka se sezamem a sójovou omáčkou přidá umami a oříškový tón, obyčejný olej s octem nechá vyniknout svěžest samotného zelí. Hlavní je ale textura – slyšitelné křupnutí vydrží i po několika hodinách v marinádě, takže mezi syrovými zeleninovými saláty je zelný salát výjimečně odolný.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Jak dlouho vydrží zelný salát v lednici?
Jaký je rozdíl mezi coleslawem a zelným salátem?
Jak zabránit tomu, aby zelný salát zvodnatěl?
Dá se zelný salát připravit předem?
Čím nahradit zelí v coleslawu?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Na zelných salátech je vidět, jak rozmanitý je rod Brassica (brukev). Bílé zelí (nejběžnější) má výraznou, lehce pikantní chuť a pořádně křupe, takže je ideální na klasický americký coleslaw. Červené zelí přidá výraznou barvu a trochu ostřejší chuť; obsahuje antokyany, které v zásaditém prostředí zmodrají – přidej kyselinu, ať barva zůstane živá. Kapusta s vlnitými listy je křehčí a jemnější, hodí se na jemnější úpravy. Pekingské zelí (Brassica rapa) má protáhlé světlé listy a sladší, mírnější chuť; bez něj se neobejdou asijské saláty ani kimči. Každý druh má svoje: bílé zelí vydatnost, červené barvu a výživu, kapusta jemnost a pekingské zelí křehkost.
Historie
Historie zelného salátu je spjatá s historií zelí – jedné z nejstarších pěstovaných zelenin. Zelí vzniklo z plané brukve zelné na pobřeží Středomoří a západní Evropy, nejspíš do prvního tisíciletí př. n. l., přesné datování je ale nejisté. Staří Řekové a Římané si zelí cenili v kuchyni i v léčitelství; Cato radil jíst před vydatným pitím zelí naložené v octě a římským lékem na kocovinu bylo prostě další zelí. Nizozemcům se připisuje „koolsla“ (zelný salát), který se s nizozemskými osadníky dostal do Ameriky a vyvinul se v coleslaw. Němečtí přistěhovalci přinesli vlastní tradice, mimo jiné teplé zelné saláty se slaninovou zálivkou. V Asii mezitím nezávisle vznikly syrové i kvašené úpravy zelí – korejské kimči, japonské tsukemono i čínská nakládaná zelenina. V 18. století se kysané zelí vozilo jako lodní zásoba na dlouhé plavby jako ochrana proti kurdějím – nejznámějším příkladem je James Cook. Ve 20. století se coleslaw stal klasickou přílohou k barbecue na americkém Jihu, kde působí jako osvěžující protiváha, a asijské zelné saláty se koncem 20. století rozšířily po celém světě.
Věda
Zelí křupe díky stavbě svých buněk – jsou těsně u sebe a mají pevné stěny zpevněné celulózou a pektinem. Na rozdíl od křehkého hlávkového salátu se tyhle stěny pod zálivkou jen tak nerozpadnou, a proto coleslaw zůstane křupavý i několik dní. Ostrou chuť syrového zelí dávají isothiokyanáty: vznikají, když se krájením poruší buňky a enzym myrosináza rozloží látky zvané glukosinoláty. Při nasolení a odležení část těchto štiplavých látek vyprchá a chuť se zjemní. Kyselina zpomaluje rozklad pektinu v buněčných stěnách, takže saláty s octovou zálivkou déle křupou; krémové zálivky obvykle dřív změknou a zvodnatí, protože do nich zelí pouští vodu. Červené zelí obsahuje antokyany, barviva citlivá na pH, která jsou v neutrálním prostředí modrofialová a v kyselém jasně červená; do salátu z červeného zelí proto vždycky přidej ocet, ať si udrží sytou barvu. Zelí obsahuje hodně vody (92 %), takže ho po nasolení musíš pořádně nechat okapat, jinak zálivku rozředí.
Původ a etika
Zelí patří k nejšetrnějším zeleninám vůbec. Ve srovnání s jinými plodinami potřebuje poměrně málo vody, daří se mu v různém podnebí a výborně vydrží v chladném sklepě nebo v chladírně – méně jídla se vyhodí a spotřebuje se méně energie. Konvenční zelí může být ošetřené pesticidy, takže pokud ti vadí zbytky chemie, sáhni raději po biu; v monitoringu EU ale zelí obvykle vychází s nízkými rezidui pesticidů. Nejšetrnější je zelí od místních pěstitelů z farmářských trhů nebo přes komunitou podporované zemědělství, hlavně v sezoně na podzim a v zimě. Díky dlouhé skladovatelnosti se dá v mírném pásmu sehnat místní zelí i v zimě, bez dlouhé dopravy a jejích emisí. Když podpoříš malé pěstitele, kteří střídají plodiny, pomůžeš zdraví půdy i biodiverzitě.