- Sezóna
- Celoročně – vyrábějí se ze skladovaného obilí, ne z čerstvé sklizně.
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 335 kcal
- 12,9 g bílkoviny
- 2,2 g tuky
- 58,7 g sacharidy
Vločky pšeničné
Vločky pšeničné
Pšeničné vločky jsou zploštělá, předvařená a usušená pšeničná zrna, nejčastěji z celého zrna. Rychle nasáknou tekutinu, a přitom drží tvar. Stojí na pomezí obilí a zpracované potraviny: pořád je to pšenice, jen prošla válcováním a tepelnou úpravou.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Po otevření je skladuj ve vzduchotěsné nádobě v chladné a suché skříňce nejvýš měsíc.
- V lednici
V lednici vydrží čerstvé až tři měsíce. Hodí se to hlavně u celozrnných vloček, ve kterých je hodně oleje z klíčků.
- V mrazáku
V uzavřených sáčcích je zamraz až na šest měsíců – nežluknou a struktura se nezmění.
Jak vybrat
Vyber vločky stejnoměrné a celistvé, světle zlatavé až světle hnědé. Hodně prachu na dně balení znamená, že jsou příliš zpracované nebo staré. Měly by vonět jemně sladce, po pečivu – nikdy zatuchle ani žluklé.
Čím nahradit
Silněji válcované (tlusté) pšeničné vločky nebo uvařená a lehce rozmačkaná pšeničná zrna.
Ovesné vločky – počítej s tím, že jsou měkčí a sladší.
Příprava
Zalij je horkým mlékem nebo vodou a máš kaši, nebo je krátce namoč ve studené tekutině, když je chceš víc na skus. Dobře se taky opékají nasucho na pánvi – rozvoní se a pak je můžeš přidat do granoly nebo do pečiva.
Nic nevyhazuj
Zvětralé vločky namel na hrubou drť a použij ji k pojení zeleninových placiček nebo jako posyp na zapékaná jídla.
V kuchyni
Co to je
Pšeničné vločky jsou zploštělá, předvařená a usušená pšeničná zrna, nejčastěji z celého zrna. Rychle nasáknou tekutinu, a přitom drží tvar. Stojí na pomezí obilí a zpracované potraviny: pořád je to pšenice, jen prošla válcováním a tepelnou úpravou.
Jak chutná
Pšeničné vločky jsou jemně obilně nasládlé. Na začátku chutnají sucho a opečeně a připomínají teplé otruby a seno. Pak se chuť rozvine do oříškových tónů jako u sušenek, u dobře opečených vloček i do lehce sladových. Dozvuk je čistý, od otrub trochu svíravý a na patře dlouho drží jemná hořkost pšeničných klíčků.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Jsou pšeničné vločky jen rozválcované pšeničné zrno?
Obsahují pšeničné vločky lepek?
Proč jsou některé pšeničné vločky hořké?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Často se o nich mluví jako o jednom výrobku, ale pšeničné vločky se dost liší podle druhu pšenice a způsobu zpracování. Celozrnné vločky se vyrábějí z celých zrn. Ta se před válcováním napaří, aby škrob zmazovatěl. Je na nich znát, odkud pšenice pochází: pšenice s tvrdým červeným zrnem z kontinentálního podnebí dává vločky výrazně oříškové a pevné na skus, pšenice s měkčím zrnem z přímořských oblastí vločky jemnější a sladší. Vločky ze zrna bez otrub a klíčků jsou světlejší a jemnější. Chutnají jednodušeji, zato jsou stejnoměrné a vydrží déle. Vločky z naklíčené pšenice se dělají ze zrn, která před sušením krátce naklíčí. Mají jemné sladové a medové tóny, protože enzymy zmírní hořkost. Na samotném válcování, silném i tenkém jako papír, záleží, jak rychle vločky nasáknou a jak budou v puse působit: od měkké kaše po pružné zrno skoro al dente.
Historie
Příběh pšeničných vloček se nedá oddělit od dlouhé domestikace pšenice. Ve starověké Mezopotámii a antickém Středomoří se pšeničná zrna drtila nebo pražila a vznikala z nich hrubá drť a kaše. Ty předznamenaly vločky svou podstatou, i když ne technikou. Římští autoři popisují puls, kaši z drcené dvouzrnky (latinsky far), při jejíž přípravě se už hledala rovnováha mezi celistvostí zrna a stravitelností. Ve středověku se díky vodním a větrným mlýnům po celé Evropě zdokonalilo zpracování obilí. Vločky jako takové ale zůstávaly vzácností: zrna se drtila, ne válcovala, a jak se obilí jedlo, určovaly místní chlebové tradice a obchodní cesty, po kterých se pšenice vozila z úrodných nížin do měst. Moderní pšeničné vločky se prosadily v 19. a na začátku 20. století spolu s průmyslovými válci, vařením v páře a představou hygienických, standardizovaných snídaňových potravin. Tehdy se z pšeničných vloček stal symbol racionální výživy. Propagovaly se jako zdravé, lehce stravitelné a mravně bezúhonné. Dnes jsou na jedné straně průmyslově jednotné, na druhé se vracejí k řemeslu: malí výrobci znovu sahají po starých odrůdách pšenice a šetrnějším zpracování, aby vločkám vrátili chuť i vazbu na místo, kde pšenice roste.
Věda
Pšeničné vločky vznikají mazovatěním škrobu a následným řízeným sušením. Napaření zrn naruší krystalickou strukturu škrobu, takže vločky pak rychle nasají tekutinu. Válcováním se zvětší povrch, což nasákání urychlí, a nerozpustná vláknina z otrub přitom zůstane. Maillardova reakce při opékání je mírná, ale zásadní: vznikají při ní těkavé látky, které dávají vločkám oříškovou vůni a vůni pečiva. Celozrnné vločky si ponechávají tuky z klíčků. Ty přispívají k chuti, ale snadno oxidují – proto vločky vydrží kratší dobu. Z výživového hlediska samo válcování obsah minerálních látek nesnižuje. Využitelnost železa a zinku ale dál omezuje kyselina fytová, pokud zrno předem nenaklíčí nebo neprojde kvašením.
Původ a etika
Etika u pšeničných vloček se týká spíš pěstování obilí než samotného zpracování. Když se suroviny nakupují z farem, které střídají plodiny a chrání půdu, zmírní se zátěž, kterou na krajinu klade pšenice pěstovaná stále dokola v monokultuře. Staré odrůdy pšenice, z nichž se často dělají dražší vločky, podporují biologickou rozmanitost a odolnost regionů. Stejně důležité je otevřeně uvádět obohacování: přidané vitaminy a minerály sice doplní, co ve stravě chybí, neměly by ale zastřít hodnotu celozrnné pšenice jako takové. Spotřebitelé i výrobci čím dál víc dávají přednost dohledatelnému původu, který si váží zemědělce i zrna.