Datle

Odrůd datlí jsou stovky, světový obchod ale ovládá jen pár z nich. Každou formuje místo, kde roste, i péče pěstitelů. Datle Medjool: Pocházejí z Maroka, dnes se pěstují hlavně v Izraeli, Jordánsku, Palestině, USA a Mexiku. Sklízejí se plně zralé, kdy mají hodně cukru a pořád dost vlhkosti. Dužinu mají bohatou, skoro krémovou, s chutí karamelu a máslových karamelek. Deglet Noor: Přezdívá se jí „datle světla“ a pěstuje se v Tunisku a Alžírsku. Je polosuchá, průsvitná a jemně sladká. Má čistou dochuť, takže se hodí do slaných i sladkých jídel. Datle Ajwa: Pocházejí z oáz kolem Medíny. Jsou menší a tmavší, sklízejí se ručně a tradičně se suší na slunci. Mají vinnou sladkost a jemnou hořkost. Datle Zahidi: Jsou zlatavé a pevné a sklízejí se dřív. Rostou v teplejším a sušším podnebí. Mají oříškovou, zdrženlivou sladkost a skvěle se hodí na sirupy. U všech odrůd výrazně ovlivňuje vlhkost, krystalizaci cukru i bohatost vůně způsob zavlažování, doba sklizně a dosoušení.

Dějiny datlí jsou spjaté s dějinami usedlého života v suchých krajích. Starověk: Podle archeologických nálezů se datle v Mezopotámii pěstovaly nejpozději kolem roku 3000 př. n. l. Datlovník se hojně objevuje v sumerských textech i vyobrazeních. Ve starověkém Egyptě se z datlí kvasilo víno a obětovaly se při chrámových obřadech. Řečtí a římští autoři psali o jejich výživnosti, často je ale považovali za exotické dovozové zboží. Středověk: S šířením islámské civilizace putoval datlovník po karavanních stezkách z Arábie přes severní Afriku až do al-Andalusu. Datle se staly pilířem městských trhů i venkovské obživy. Poutníci a obchodníci si je brali jako zásobu na cestu přes Saharu a po Hedvábné stezce. Novověk: Španělští kolonisté a misionáři vozili datlovníky do Ameriky od šestnáctého století. Kolem roku 1900 se do kalifornského údolí Coachella dovezly odnože vybraných odrůd ze Starého světa a velkoplošné zavlažování tam proměnilo poušť v sady. V oblastech, kde se datle pěstují, jsou dnes každodenní potravinou, a zároveň jsou světovou komoditou. Tradice se u nich potkává se strojovou sklizní.

Sladkost datlí pochází z cukrů, které u plně dosušených plodů tvoří zhruba 60–70 % hmotnosti. Jde hlavně o glukózu a fruktózu, některé odrůdy jako Deglet Noor jsou ale bohaté na sacharózu. Během zrání se sacharóza postupně štěpí na glukózu a fruktózu a ubývá vlhkosti. Polyfenoly dodávají datlím mírnou svíravost. Uváděné hodnoty se velmi liší, od méně než 100 do více než 1 000 mg na 100 g, podle odrůdy, zralosti a metody rozboru. Vlákniny je zhruba 7 g na 100 g sušených plodů, převážně nerozpustné.

Pěstování datlí je pracné, hlavně opylování a sklizeň, které se často dělají ručně ve výšce. Eticky odpovědný nákup dává přednost družstvům, která zajišťují bezpečné pracovní podmínky, férové mzdy a šetrné hospodaření s vodou. Tradiční oázové hospodaření zpracovává odpad z palem a palmy v něm stíní plodiny, které rostou pod nimi. V krajích s nedostatkem vody zůstává vzorem ekologické rovnováhy.