- Sezóna
- Celoročně
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 385 kcal
- 15,2 g bílkoviny
- 35,8 g tuky
- 0 g sacharidy
Vepřový pupek
Vepřový pupek
Vepřový bůček je vykostěný, tučný díl ze spodní strany prasete, který zbude po oddělení pečeně a žebírek. Pravidelně se v něm střídají vrstvy masa a tuku a často má i kůži. Korejská kuchyně mu říká „třívrstvé maso“ (samgyeop-sal).
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se. Bůček nenechávej při pokojové teplotě déle než 2 hodiny, jinak se v něm začnou množit bakterie
- V lednici
Syrový bůček vydrží 1–2 dny volně zabalený v papíru nebo fólii při 0–4 °C. Po datu spotřeby na obalu ho nikdy nepoužívej. Tepelně upravený skladuj ve vzduchotěsné nádobě 3–4 dny. Vakuově balený bůček vydrží neotevřený do data spotřeby na obalu, po otevření ho spotřebuj do 1–2 dnů.
- V mrazáku
Pevně ho zabal do potravinové fólie a pak do alobalu, nebo ho rovnou zavakuuj. Syrový bůček takhle vydrží při −18 °C v dobré kvalitě 3–6 měsíců. Tepelně upravený můžeš zamrazit až na 3 měsíce, po rozmražení ale může ztratit trochu na struktuře.
Jak vybrat
Vybírej bůček s vyváženým poměrem masa a tuku, ze strany by na něm měly být vidět aspoň tři zřetelné vrstvy. Tuk má být bílý až světle růžový, nikdy nažloutlý ani zabarvený. Čerstvý bůček voní čistě a lehce nasládle, bez cizího pachu. Na křupavou kůži ber kus s kůží, která je suchá a bez skvrn. Plemena jako berkshire (kurobuta), duroc nebo mangalica mívají lépe prorostlé maso a plnější chuť. Záleží i na tloušťce: na dušení ber plát silný aspoň 4 cm, tenčí kusy se hodí na rychlé grilování.
Čím nahradit
Vepřová plec nebo krkovice je výrazně libovější než bůček, ale dobře prorostlá a bohatá na kolagen, takže se skvěle hodí na pomalé vaření. Tuk v ní není ve vrstvách, ale chutná podobně sytě a podušená změkne stejně jako bůček.
Tam, kde nejde tolik o strukturu, ti tučnou plnost nahradí silně krájená slanina nebo hřbetní sádlo. Pokud nechceš vepřové, sáhni po hovězích žebrech. Mají podobné množství tuku a dusí se stejně dobře.
Příprava
Na křupavou kůži ji nařízni do mřížky tak, abys neprořízl maso, a pak ji důkladně vysuš, nejlépe nezakrytou přes noc v lednici. Kůže tak ztratí vlhkost a pořádně zkřupne. Na dušení nakrájej bůček na stejně velké kostky nebo plátky, aby se rovnoměrně podusil. Když ho před dušením spaříš na 5–10 minut ve vroucí vodě, zbavíš ho nečistot a přebytečného tuku na povrchu. Celý plát nech před pečením 30–60 minut temperovat při pokojové teplotě, propeče se rovnoměrněji.
Nic nevyhazuj
Odkrojený tuk vyškvař na mírném ohni na sádlo. Hodí se na smažení, do těsta i na vypalování litinového nádobí. Ze zbylých škvarků (ve španělsky mluvících zemích chicharrones) je se solí a kořením návyková pochutina. Pokud má bůček kosti, dodají vývaru plnost. I odřezky kůže můžeš usmažit na nafouklé křupavé kůžičky nebo z nich vyvařit vývar plný kolagenu.
V kuchyni
Tepelná úprava
Na bůček platí: pomalu a při nízké teplotě. Dušením při 135–160 °C po 2–3 hodiny se tuhý kolagen promění v hedvábnou želatinu. Na křupavou kůži ho nakonec dopeč při vysoké teplotě (220–230 °C) nebo pod grilem v troubě. Uzením při 105–120 °C po 3–4 hodiny vzniknou vynikající burnt ends (opečené kostky uzeného masa). Sous vide při 68 °C po 8–12 hodin dá velmi měkké maso. Pak ho jen krátce opeč dokřupava. Na korejský způsob se krájí na tenké plátky a rychle griluje na silném žáru. Pomalé konfitování ve vlastním vyškvařeném tuku dá nesrovnatelně jemnou strukturu. U čínských receptů ho před dušením dočervena nejdřív spař ve vroucí vodě, chuť bude čistší a vyškvaří se přebytečný tuk.
Hodí se k
- Sójová omáčka, miso a rybí omáčka
- Koření pěti vůní a badyán
- Zázvor, česnek a jarní cibulka
- Jablka, hrušky a citrusy
- Hnědý cukr, javorový sirup a med
- Kimči a fermentovaná zelenina
- Rýžové víno Shaoxing a rýžový ocet
- Fenyklové semínko a jalovec
- Chilli, gochujang a černý pepř
- Čerstvé bylinky: šalvěj, tymián, rozmarýn
Co to je
Vepřový bůček je vykostěný, tučný díl ze spodní strany prasete, který zbude po oddělení pečeně a žebírek. Pravidelně se v něm střídají vrstvy masa a tuku a často má i kůži. Korejská kuchyně mu říká „třívrstvé maso“ (samgyeop-sal). Nasolený a vyuzený bůček je slanina. Čerstvý je základem spousty jídel po celém světě, od čínského bůčku dušeného dočervena po italskou porchettu.
Jak chutná
Bůček chutná výrazně, sytě a masově, má hodně umami a při opékání v něm vynikne jemná sladkost. Díky tuku je v puse hladký a máslový a dobře vypečená kůže příjemně křupe. Samotné maso má čistou vepřovou chuť a dobře přijímá marinády i koření. Snese proto výrazné koření, glazury i uzení.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Jaký je rozdíl mezi bůčkem a slaninou?
Jak udělat bůček s křupavou kůží?
Jaké živiny obsahuje vepřový bůček?
Jak dlouho se bůček vaří?
Čím můžu bůček nahradit?
Proč je bůček tak oblíbený v asijské kuchyni?
Do hloubky
4 min čtení
Druhy
Bůček se hodně liší podle plemene, krmení a chovu. Plemena berkshire (kurobuta), duroc a mangalica mají lépe prorostlý bůček s plnější chutí a jemněji rozloženým tukem. Bůček z iberských prasat (Ibérico, v kategorii bellota krmených žaludy) má oříškovou, plnou chuť. Na korejských trzích se rozlišuje samgyeop-sal (bez kůže, tři vrstvy) a ogyeop-sal (s kůží, pět vrstev). Čínská kuchyně si cení wu hua rou (五花肉), doslova „maso pěti květů“, pojmenovaného podle pěti střídajících se vrstev. Z naloženého bůčku se dělá pancetta (italská, nasucho solená a sušená), slanina (naložená do láku nebo nasucho a uzená) a solený bůček (silně nasolený, aby vydržel). Blízce příbuzné je guanciale z naložené vepřové líčky.
Historie
Bůček se jí už tisíce let, od domestikace prasat v Číně kolem roku 7000 př. n. l. Ve starověku si tučného bůčku cenili pro vysokou energetickou hodnotu a trvanlivost, což bylo před vynálezem chlazení k přežití nutné. Ve středověké Evropě se z bůčku dělal solený bůček a slanina, které živily sedláky v tuhých zimách a námořníky na dlouhých plavbách. Číňané vyvinuli propracované techniky dušení. Slavnému básníkovi Su Dongpovi z 11. století se připisuje vepřové Dongpo (東坡肉), bůček dušený dočervena, který je dodnes ceněnou klasikou. V Koreji se samgyeopsal stal natolik důležitým, že ho v průzkumu z roku 2006 označilo 85 % dospělých za svůj nejoblíbenější vepřový díl. Během prvního desetiletí 21. století se bůček vrátil do módy v restauracích. Prosadily ho britské gastropuby a šéfkuchaři jako David Chang, jehož bao (knedlíčky v páře) s bůčkem v Momofuku se objevily v roce 2004. Z jídla chudých se tak stala stálice gastropubů.
Věda
Při vaření bůčku se odehrává spousta chemie. Obsahuje hodně kolagenu, bílkoviny pojivové tkáně, který se zhruba od 70 °C snadno mění na želatinu. Potřebuje k tomu ale dlouhý čas a stálé teplo, a proto je bůček po pomalém vaření tak hedvábný. Tuk uvnitř masa se postupně vyškvařuje, maso se v něm zevnitř podlévá a je jemnější. Povrch hnědne Maillardovou reakcí aminokyselin a redukujících cukrů. Při nižších teplotách probíhá pomalu, rychle teprve když povrch vyschne a překročí zhruba 140 °C. Vznikají při ní stovky chuťových látek, které dávají kůrce neodolatelnou chuť. Kůže je zvláštní případ: než se nafoukne a zkřupne, musí úplně vyschnout. Nařezání zvětší plochu, kudy odchází vlhkost, a sušení přes noc v lednici nebo na vzduchu vysychání urychlí. Při vysoké teplotě se zbytek vody v želatinizovaném kolagenu kůže změní v páru, kůže se prudce nafoukne a vznikne ta vytoužená kůrčička, která praská pod zuby.
Původ a etika
Když chceš bůček kupovat s rozmyslem, zajímej se o to, jak se prasata chovají. Prasata z pastevního chovu, která si sama hledají potravu, dávají bůček s lepší chutí a kvalitnějším tukem a žijí přirozenějším životem. Hledej biologo EU (zelený list z hvězd) a tam, kde existují, i národní značky welfare zvířat, například německé hodnocení Haltungsform. Farmy se starými plemeny často dodržují vyšší standardy welfare a tradiční chov. Dopad chovu prasat na životní prostředí se velmi liší. Intenzivní velkochovy přispívají ke znečištění vod a emisím skleníkových plynů, regenerativní farmy naopak prasata zapojují do udržitelného hospodaření s půdou. Malé místní farmy bývají ve svých postupech průhlednější. Pokud můžeš, kupuj celé bůčky na farmářských trzích nebo u řezníka, který ví, odkud maso pochází. Obrovský dovoz bůčku do Jižní Koreje z mnoha zemí ukazuje, že běžné vepřové je globální komodita. Když zvolíš domácí, zodpovědně chované vepřové, podpoříš místní zemědělství a snížíš emise z dopravy.