- Sezóna
- K dostání je celý rok. Tradičně se nasoluje v chladnějších měsících.
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 357 kcal
- 14,3 g bílkoviny
- 32,1 g tuky
- 0 g sacharidy
Pancetta
Pancetta
Pancetta je italský masný výrobek z vepřového bůčku. Bůček se nasolí, okoření několika vybranými kořeními a obvykle se suší a zraje bez uzení. V italské domácí kuchyni i v regionálních tradicích masných výrobků má pevné místo. Jí se nakrájená za studena a zároveň slouží jako aromatický tuk, na kterém stojí spousta jídel.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se, pouze krátce při servírování v chladu.
- V lednici
Nakrájenou pancettu na plátky nebo kostičky po otevření skladuj zabalenou při 0–4 °C a spotřebuj do 3–5 dnů, nikdy po datu spotřeby. Celý kus sušené pancetty po načnutí vydrží pevně zabalený asi 2–3 týdny.
- V mrazáku
Zamrazit ji můžeš až na tři měsíce, tuk ale může trochu změknout.
Jak vybrat
Vybírej pancettu se zřetelnými vrstvami libového masa a tuku. Ukazují na dobře chované zvíře a pečlivé nasolení. Vonět má čistě a lehce nasládle, nikdy kysele. Rolovaná pancetta má být pevná, ale pružná. Plochá pancetta má mít libové maso rovnoměrně rubínově růžové, bez šedých okrajů.
Čím nahradit
Guanciale, které má výraznější chuť a jemnější tuk.
Neuzená slanina. Pokud máš jen uzenou, krátce ji spař ve vroucí vodě, aby zeslábla chuť kouře.
Příprava
Na antipasti pancettu nakrájej na tenké plátky. Na soffritto (italský základ z restované zeleniny) ji nakrájej na kostičky a zvolna z ní vyškvař tuk. Do dušených jídel ji nakrájej na nudličky. Vždycky začínej na mírném ohni, aby se tuk pomalu vyškvařil a libové maso se nepřipálilo.
Nic nevyhazuj
Tuk vyškvařený z pancetty můžeš přecedit a smažit nebo péct na něm. Zelenině, luštěninám i chlebu dodá hloubku.
V kuchyni
Tepelná úprava
Škvaření, restování, dušení, pečení. Pokud je správně nasolená a usušená, i syrová.
Hodí se k
- Rajčata
- Vejce
- Pecorino
- Luštěniny
- Košťáloviny
- Těstoviny
Co to je
Pancetta je italský masný výrobek z vepřového bůčku. Bůček se nasolí, okoření několika vybranými kořeními a obvykle se suší a zraje bez uzení. V italské domácí kuchyni i v regionálních tradicích masných výrobků má pevné místo. Jí se nakrájená za studena a zároveň slouží jako aromatický tuk, na kterém stojí spousta jídel.
Jak chutná
Nejdřív ucítíš jemnou slanost. Je hned znát, ale není ostrá a sladkost vepřového masa nepřebije, spíš ji zvýrazní. Pak přijde plná, vláčná chuť: rozpuštěný tuk nese podle regionu tóny černého pepře, jalovce, česneku nebo muškátového oříšku. Dochuť je dlouhá, kulatá a masitá, s přetrvávající umami. Chuť se postupně zjemňuje, nezostřuje, a tím se pancetta liší od uzených výrobků.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Je pancetta totéž co slanina?
Dá se pancetta jíst syrová?
Proč je pancetta v italské kuchyni tak důležitá?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Italská pancetta není jeden výrobek, ale celá rodina, kterou utvářela krajina a podnebí. Pancetta arrotolata, stočená do rolky a převázaná, je běžná v Emilii-Romagni. Zraje tam v řízených podmínkách sklepa, a má proto nasládlou, kulatou chuť a jemný, rovnoměrný tuk. Pancetta stesa, ponechaná naplocho, převládá ve střední Itálii. Je pevnější na skus a výrazněji slaná. V Kalábrii se pancetta často ochucuje chilli, takže je hřejivější a průraznější. Severní alpské verze dávají přednost jalovci a bobkovému listu, což odráží zalesněnou krajinu, odkud pocházejí. Kvalita pancetty přímo závisí na praseti: pomalu rostoucí zvířata, často porážená s vyšší hmotností, mají silnější bůček, který snese delší zrání. Zabíjačka a nasolování se tradičně konaly v zimě, protože chladný vzduch zpomaluje kažení a podporuje pozvolnou enzymatickou přeměnu. Chuť se tak rozvíjí pomalu a nic se neuspěchá.
Historie
Vepřový bůček se nasoloval tisíce let předtím, než vznikl moderní italský stát. Předchůdce z dob starověkého Říma popisují Varro a Columella. Píšou o nasolování vepřového masa, aby venkovská domácnost vyšla s vlastními zásobami. Nasolené vepřové bylo ceněné, protože mělo vysokou energetickou hodnotu a dlouho vydrželo. Ve středověku se pancetta vyvíjela spolu s rozšiřujícími se obchodními cestami a klášterním hospodářstvím. Sůl z přímořských salin a koření dovážené přes Benátky zdokonalily nasolování. Regionální podoby se ustálily podle místních bylin a podmínek ve sklepích. Zpracování vepřového se stalo znakem zabezpečené domácnosti a společným rituálem spojeným s každoroční zimní zabíjačkou. V moderní době se pancetta z nutnosti proměnila v symbol. Zařadila se do rozsáhlé italské tradice salumi a vyváží se do celého světa. Průmyslová výroba sjednotila její podobu, drobní řemeslní výrobci ale uchovali regionální rozdíly. Pancetta je tak surovinou i kusem kultury.
Věda
Pancetta se proměňuje díky soli, která maso vysušuje, a díky enzymům. Sůl spolu se sušením brzdí růst choroboplodných bakterií. Enzymy obsažené v mase mezitím pomalu štěpí svalové bílkoviny na peptidy a aminokyseliny, které vytvářejí chuť umami. Sůl tuto proteolýzu tlumí, aby nezašla příliš daleko. Lipolýzou se v tukové vrstvě uvolňují volné mastné kyseliny. Postupně oxidují a vznikají z nich aromatické látky. Tuk navíc nese vůni koření a bylin. Pancetta se obvykle neudí, a proto v ní vynikne vlastní chuť vepřového. Chuť je jemnější a ucelenější než u uzených výrobků.
Původ a etika
Odpovědně vyrobená pancetta začíná u dobrých životních podmínek zvířat. Výrobci stále častěji volí prasata chovaná s dostatkem prostoru, rostoucí pomaleji a krmená přirozeným krmivem. Jejich tuk má lepší strukturu i chuť. Tradiční výrobci solí střídmě, používají málo přísad a nechávají pracovat čas. Dusitanové nebo dusičnanové soli, které chrání před botulismem, jsou běžné a povolené, i u pancetty s CHOP. Chráněná zeměpisná označení a malé výrobny pomáhají zachovat rozmanitost plemen a tradiční znalosti.