Nastav si cookies

Nutné cookies drží web pohromadě — košík, přihlášení, jazyk. Analytické nám ukážou, co tady funguje a podle čeho ladit doporučení. Marketingové by měřily reklamu mimo Yumsto, zatím žádné nemáme. Všechno kromě nutných zapneme jen s tvým souhlasem.

Jak nakládáme s tvými údaji

Nastavení cookies

Vafle

Pečivo

Vafle

Vafle jsou pečivo z řídkého kypřeného těsta, které se peče mezi dvěma vzorovanými plotnami (ve vaflovači). Plotny do něj otisknou typickou mřížku hlubokých důlků. Těsto bývá z mouky, vajec, másla, mléka, cukru a kypřidla. V horku se z něj stane pečivo s křupavým zlatavým povrchem a jemným, vzdušným vnitřkem.

Sezóna
Celoročně
Cena
Nízká
Výživa na 100 g
  • 441 kcal
  • 7,7 g bílkoviny
  • 25,8 g tuky
  • 48 g sacharidy

Prakticky

Jak skladovat

Na lince

Čerstvě upečené vafle jsou nejlepší hned, při pokojové teplotě ale vydrží až 2 hodiny. Polož je na mřížku, ať je pára zespodu nerozmočí.

V lednici

Vychladlé vafle skladuj ve vzduchotěsné nádobě 3–5 dní. Prokládej je pečicím papírem, aby se neslepily. Křupavost jim vrátíš v toustovači nebo v troubě.

V mrazáku

Vafle nejdřív zamraz v jedné vrstvě na plechu. Pak je přendej do mrazicích sáčků a vrstvy prokládej pečicím papírem. Při správném skladování vydrží 2–3 měsíce. Ohřívej je rovnou zmražené v toustovači 2–3 minuty.

Jak vybrat

Když kupuješ mražené vafle, hledej krátké složení se srozumitelnými surovinami: celozrnnou mouku, opravdová vejce a máslo místo ztužených tuků. Vyhni se výrobkům s velkým množstvím přidaného cukru nebo s umělými konzervanty. Vaflovač vybírej s hlubokými důlky a rovnoměrným ohřevem. V belgických vaflovačích se pečou silnější vafle s výraznějšími důlky. Když pečeš doma, používej čerstvé kypřidlo (prášek do pečiva ztrácí sílu po 6–12 měsících) a vejce pokojové teploty, aby mělo těsto správnou konzistenci.

Čím nahradit

Nejlepší náhrada

Americké lívance (pancakes) se dělají z téměř stejného těsta, ale pečou se na rovné plotně. Jsou proto měkčí a nemají důlky. Sirup nasají jinak a chybí jim kontrast křupavého a měkkého.

V nouzi

Chudí rytíři jsou podobně sladká snídaně, vaječná a se zkaramelizovanými okraji. Místo vaflovače poslouží kontaktní gril, který udělá rýhovaný vzor. Výsledek je ale dost jiný.

Příprava

Na klasické vafle smíchej zvlášť suché suroviny (mouku, cukr, prášek do pečiva, sůl) a zvlášť tekuté (vejce, mléko, rozpuštěné máslo, vanilku). Pak obojí opatrně spoj. Pár hrudek nevadí a je to lepší než přepracované těsto: v tom se vyvine moc lepku a vafle jsou tuhé. Když je chceš nadýchanější, odděl bílky, ušlehej z nich sníh a zlehka ho vmíchej do těsta těsně před pečením. Vaflovač pořádně předehřej a lehce ho potři máslem nebo olejem. Peč, dokud z něj nepřestane unikat pára a vafle se snadno neuvolní. Obvykle to trvá 3–5 minut.

Nic nevyhazuj

Ze zbylých nebo trochu oschlých vaflí udělej krutony do salátu nebo polévky: nakrájej je na kostičky a opeč s olivovým olejem a bylinkami. Rozdrobené poslouží jako strouhanka na obalování kuřete nebo jako drobenka. Přezrálé banány a otlačené bobule se skvěle hodí navrch. Jsou měkké, mají koncentrovanou sladkost a s křupavou vaflí ladí.

V kuchyni

Tepelná úprava

Vafle se pečou ve vaflovači. Na výběr jsou tradiční vaflovací železa na sporák, elektrické vaflovače na linku nebo otočné belgické vaflovače, které těsto rozprostřou rovnoměrně. Hotové vafle můžeš ještě dokřupnout v toustovači nebo v troubě. Ve slané kuchyni nahradí chléb v sendviči nebo poslouží jako základ pro vejce Benedikt. Pečou se z nich i kornoutky na zmrzlinu a ve vaflovači se dají upéct i strouhané brambory.

Hodí se k

  • Javorový sirup
  • Čerstvé bobulové ovoce (jahody, borůvky, maliny)
  • Šlehačka
  • Máslo
  • Smažené kuře
  • Slanina
  • Nutella a banán
  • Citronový krém (lemon curd)
  • Moučkový cukr
  • Vanilková zmrzlina
  • Arašídové máslo
  • Med
  • Skořice a hnědý cukr
  • Broskve se smetanou

Co to je

Vafle jsou pečivo z řídkého kypřeného těsta, které se peče mezi dvěma vzorovanými plotnami (ve vaflovači). Plotny do něj otisknou typickou mřížku hlubokých důlků. Těsto bývá z mouky, vajec, másla, mléka, cukru a kypřidla. V horku se z něj stane pečivo s křupavým zlatavým povrchem a jemným, vzdušným vnitřkem. Povrch připomínající plástev není jen na okrasu: v důlcích se drží javorový sirup, rozpuštěné máslo nebo cokoli jiného, co dáš navrch.

Jak chutná

Vafle spojují sladkou máslovou chuť s tóny opečeného obilí a sladu. Povrch díky Maillardově reakci jemně zkaramelizuje a křupe, vnitřek zůstává nadýchaný a lehce vaječný. Podle typu jsou vafle lehké a křupavé (bruselské), nebo hutné a vláčné s kapsičkami rozpuštěného perlového cukru (lutyšské). Chuť často dotváří vanilka a jemný kvasnicový podtón.

Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.

Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.

Žádný spam. Jak nakládáme s e-maily, píšeme v Zásadách ochrany osobních údajů

Časté otázky

Do hloubky

5 min čtení

Druhy

Svět vaflí se dělí hlavně mezi dvě belgické tradice: bruselské a lutyšské vafle. Bruselské vafle (v Americe obvykle „belgické vafle“) se dělají z řídkého kvasnicového těsta. Uvnitř jsou lehké a vzdušné, mají obdélníkovou mřížku a křupavé okraje. Tradičně se jedí samotné nebo jen poprášené moučkovým cukrem. Lutyšské vafle pocházejí z belgického Lutychu. Do kynutého těsta podobného briošce se zapracuje perlový cukr, který při pečení zkaramelizuje. Vzniknou tak kapsičky roztaveného cukru a vafle jsou hutnější a vláčnější. Americké vafle bývají tenčí a křupavější a kypří se práškem do pečiva místo kvasnic. Ve Skandinávii se pečou švédské våfflor (ve tvaru srdíček, s džemem a šlehačkou) a norské vafler (měkčí, často s kardamomem). Hongkongské bublinkové vafle (gai daan jai) mají kulaté bublinky, které se dají odtrhávat. Nizozemské stroopwafels, tenké vaflové sušenky slepené karamelovým sirupem, stojí na sušenkovém konci škály.

Historie

Dějiny vaflí je často odvozují od starořeckých placek obelias, doklady jsou ale chabé. Jasnějším předkem je středověká oplatka, pečená mezi dvěma železnými plotnami spojenými kloubem. Ve středověké Evropě prodávali oplatky pouliční prodavači, v Anglii zvaní „waferers“ a ve Francii „oublieurs“. Šlo o tenké kotoučky podobné hostiím, které měly náboženský význam. Z oplatky se stala vafle ve středověku v Nízkých zemích, když řemeslníci začali kovat železa s hlubším vzorem připomínajícím plástev. Samotné slovo pochází z franského „wafla“ (plástev). Středonizozemské „wafele“ se objevuje nejpozději ve 13. století. Během středověku se do bohatších oplatkových a vaflových těst dostalo koření jako skořice a zázvor, které se dováželo díky obchodu s kořením. V 18. století už byly ustálené regionální varianty (vlámské, německé, švédské vafle), každá s vlastními recepty předávanými z generace na generaci. Thomas Jefferson koupil koncem 80. let 18. století vaflovací železa v Nizozemsku a přivezl je domů do Monticella. V Americe osídlené Nizozemci byly tou dobou „waffle frolics“ (vaflové večírky) už zvykem. Mezi široké vrstvy se vafle dostaly díky patentu Cornelia Swarthouta z roku 1869 na první americký vaflovač. Senzací se v Americe staly na světové výstavě v New Yorku v roce 1964. Maurice Vermersch tam prodával bruselské vafle jako „Bel-Gem Waffles“. Bruselský název vypustil, protože mnoho Američanů nevědělo, kde Brusel leží. Jako obecný název se pak ujala „belgická vafle“. Belgické vafle se přitom ukázaly už na světové výstavě v Seattlu v roce 1962.

Věda

Typická textura vaflí vzniká souhrou chemických a fyzikálních dějů. Základem je Maillardova reakce, při které reagují aminokyseliny s redukujícími cukry. Probíhá při teplotách mezi 140 a 165 °C. Toto neenzymatické hnědnutí dává vaflím zlatohnědou barvu, vůni opečeného obilí a stovky aromatických látek, které určují jejich chuť. Současně na povrchu karamelizují cukry a přidávají sladkost a sytější barvu. Těsto se kypří buď chemicky (prášek do pečiva uvolňuje CO₂), nebo biologicky (kvasnicemi). Vzniknou bublinky plynu, které se v horku rozpínají a dávají vafli pórovitou strukturu. S lepkem je třeba zacházet opatrně. Dostatečné míchání aktivuje bílkoviny glutenin a gliadin, které těstu dodají pevnost. V přepracovaném těstě se ale vytvoří příliš silná lepková síť a vafle jsou tuhé a gumové. Vaflovač peče rychle, protože se těsta dotýká na velké ploše. Hluboké důlky navíc zadržují páru, která pomáhá propéct vnitřek. Tuk má několik rolí. Máslo dodává chuť a křehkost, protože obaluje bílkoviny mouky a brzdí tvorbu lepku. Zároveň se účastní Maillardovy reakce. Hnědnutí ovlivňuje i pH těsta. V mírně zásaditém těstě (s jedlou sodou) probíhá Maillardova reakce rychleji, v kyselém (s podmáslím) pomaleji. Vafle se pak můžou péct déle, aniž by se připálily.

Původ a etika

Pečení vaflí se dotýká několika otázek udržitelnosti. Hlavní surovina, pšeničná mouka, je kvůli dopadu na životní prostředí stále víc pod drobnohledem. Konvenční pěstování pšenice často silně spoléhá na průmyslová hnojiva a pesticidy. Když sáhneš po mouce z farem, které uplatňují integrovanou ochranu rostlin, střídání plodin a minimalizační zpracování půdy, podpoříš udržitelnější zemědělství. Další otázkou jsou vejce. Vejce z volného výběhu nebo bio vejce (v EU kód 1 a 0 na skořápce) zohledňují životní podmínky zvířat, jsou ale dražší. Záleží i na původu mléčných výrobků. Máslo a mléko z ekologických nebo pastevních chovů můžou znamenat lepší podmínky pro zvířata, dopad na životní prostředí na litr ale nemusí být nižší. Pokud se živočišným produktům vyhýbáš úplně, upečeš výborné veganské vafle s rostlinným mlékem, lněnými „vejci“ a kokosovým olejem. Alternativní mouky (ovesná, pohanková, teffová a mouky ze starobylých obilnin) přinášejí výživovou pestrost a podporují rozmanitější a odolnější zemědělství. U kupovaných vaflí hledej značky, které se zavázaly k udržitelnému nákupu surovin a průhlednému dodavatelskému řetězci.

Košík