Nastav si cookies

Nutné cookies drží web pohromadě — košík, přihlášení, jazyk. Analytické nám ukážou, co tady funguje a podle čeho ladit doporučení. Marketingové by měřily reklamu mimo Yumsto, zatím žádné nemáme. Všechno kromě nutných zapneme jen s tvým souhlasem.

Jak nakládáme s tvými údaji

Nastavení cookies

Úhoř evropský říční, maso bez kůže

Ryby

Úhoř evropský říční, maso bez kůže

Úhoř evropský bez kůže je pečlivě opracované maso Anguilla anguilla. Kůže je silná a slizká a pod ní leží hutná vrstva tuku. Po odstranění obojího zůstane světlý, pružný filet, kterého si evropské kuchyně u řek i u moře cení odedávna. Úhoř býval běžný v řekách od Baltu po Středomoří. Žije střídavě v řece a v moři. Býval jídlem i součástí obřadů a z hojné ryby se stala vzácná.

Sezóna
K dostání je celoročně, a to uzený, konzervovaný nebo mražený. Čerstvý je podle tradice nejlepší koncem léta a na podzim, kdy se loví.
Cena
Vysoká
Výživa na 100 g
  • 184 kcal
  • 18,4 g bílkoviny
  • 11,7 g tuky
  • 0 g sacharidy

Prakticky

Jak skladovat

Na lince

Nedoporučuje se. Úhoří maso je velmi tučné, proto ho nikdy nenechávej při pokojové teplotě.

V lednici

Skladuj ho pevně zabalené při 0–2 °C a spotřebuj do 24–48 hodin. Tak si udrží nejlepší chuť a bude bezpečné.

V mrazáku

Zamraz ho vakuově zabalené nejdéle na 3 měsíce. Rozmrazuj pomalu v lednici, aby si maso udrželo strukturu.

Jak vybrat

Vybírej maso, které je vláčné, ale ne mokré. Má mít rovnoměrnou barvu od slonovinové po světle růžovou a vonět jen slabě po moři. Vyhni se filetům, které žloutnou, pouštějí moc tuku nebo kysele páchnou. To jsou známky oxidace tuku, kterého má úhoř hodně.

Čím nahradit

Nejlepší náhrada

Kongr má podobnou strukturu, je ale libovější a pevnější.

V nouzi

Tučnou makrelou nebo pstruhem se úhoři přiblížíš tučností, chybí jim ale jeho želatinová vláčnost.

Příprava

Krátce ho opláchni a osuš. Bez kůže maso snadno vysychá, proto ho připravuj šetrně. Sol střídmě, protože chuť masa se při přípravě sama zesílí.

Nic nevyhazuj

Odřezky a kosti z neúplných filetů pomalu vyvař na silný vývar. V kuchyních u řek se jím tradičně dodávala chuť dušeným jídlům a omáčkám.

V kuchyni

Tepelná úprava

Tradičně se pošíruje, dusí nebo udí. Úhoř bez kůže nejlépe vynikne při pomalé přípravě ve vlhku, kdy se kolagen rozpustí a maso zhedvábní. Můžeš ho také jemně konfitovat v neutrálním oleji nebo másle. Nebo ho krátce griluj nad dřevěným uhlím a průběžně potírej, aby maso nevyschlo.

Hodí se k

Co to je

Úhoř evropský bez kůže je pečlivě opracované maso Anguilla anguilla. Kůže je silná a slizká a pod ní leží hutná vrstva tuku. Po odstranění obojího zůstane světlý, pružný filet, kterého si evropské kuchyně u řek i u moře cení odedávna. Úhoř býval běžný v řekách od Baltu po Středomoří. Žije střídavě v řece a v moři. Býval jídlem i součástí obřadů a z hojné ryby se stala vzácná.

Jak chutná

Chuť je hned od začátku plná a máslově hutná a obalí jazyk, ale není agresivní. Pak přijde hluboká chuť umami, která připomíná ančovičkové máslo, pečenou kostní dřeň a jemnou slanost moře. Dochuť je dlouhá a lehce nasládlá, s minerálními tóny. Když úhoře připravuješ nad ohněm, přidá se jemný kouř. Působí spíš tiše luxusně než mohutně.

Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.

Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.

Žádný spam. Jak nakládáme s e-maily, píšeme v Zásadách ochrany osobních údajů

Časté otázky

Do hloubky

3 min čtení

Druhy

Jde o jediný druh, maso se ale liší podle prostředí a životní fáze. Žlutý úhoř je libovější, stříbrný úhoř táhnoucí do moře je tučnější.

Říční úhoř

Žije v pomalu tekoucích vodách a má jemnější chuť a měkčí tuk. Často se loví do proutěných vrší a na šňůry s háčky nastražené přes noc. Maso je jemně nasládlé a hodí se k pošírování a šetrnému uzení.

Úhoř z ústí řek

Žere v brakické vodě, takže jeho tuk má složitější chuť. Loví se do vězenců na hranici přílivu. Maso má výraznou chuť umami a jemnou slanost.

Lagunový úhoř

Odedávna se cení v Itálii a jižní Francii. Dorůstá v uzavřených lagunách s vodou bohatou na minerály. Maso je hutné a výrazné, ideální do sytých dušených jídel a na gril. U všech úhořů je zásadní pečlivě stáhnout kůži. Silná chuť a želatina z kůže by jemné jídlo přebily.

Historie

Úhoř evropský se na evropských stolech objevuje od starověku.

Starověk

Aristotelés si lámal hlavu nad tím, jak se úhoř rozmnožuje. Římští labužníci si cenili úhořů vykrmených v sádkách a jedli je dušené s bylinkami a garem. Úhoř byl jídlem i záhadou a jeho životní cyklus opřádaly mýty.

Středověk

Úhoři se stali základem klášterní stravy, hlavně v postní dny, kdy bylo maso zakázané. Ve velkém se s nimi obchodovalo podél řek jako Temže, Rýn a Pád a konzervovali se solením nebo uzením. V některých krajích se v úhořích platil nájem i desátek, takže měli velkou ekonomickou váhu.

Moderní doba

Populace úhoře dramaticky poklesly. Způsobil to nadměrný lov, hlavně skleněných úhořů, dále přehrady na řekách, znečištění, parazit Anguillicola crassus a měnící se podmínky v oceánu. Z jídla chudých se stal luxus. Maso bez kůže se dnes zpracovává pro vysokou gastronomii, ale provázejí ho obavy o přírodu.

Věda

Úhoří maso má vysoký podíl mononenasycených a polynenasycených tuků. Ty tají už při poměrně nízké teplotě, a proto je maso v ústech tak plné a vláčné. Kolagen v pojivové tkáni mezi svalovými vlákny se při pomalém vaření snadno mění v želatinu, a proto je maso hedvábné. Bez kůže je na povrchu méně tuku a mukopolysacharidů, takže chuť je čistší a struktura vyrovnanější.

Původ a etika

IUCN vede úhoře evropského jako kriticky ohrožený druh a je zařazen v příloze II úmluvy CITES. EU od roku 2010 zakazuje obchod s ním do zemí mimo EU i z nich. Nakupuj odpovědně, tedy jen legálně obchodovaného úhoře z rybolovu, který se řídí plány EU pro správu populací úhoře (nařízení (ES) č. 1100/2007). Chov úhořů zcela závisí na skleněných úhořích odlovených v přírodě, protože se tento druh dosud nepodařilo komerčně rozmnožit v zajetí. Mnoho kuchařů ho dnes používá jen tam, kde jde o zachování tradice. Maso bez kůže pro ně není zboží, ale historické dědictví, ke kterému se přistupuje střídmě a s úctou.

Košík