- Sezóna
- Sklízí se koncem léta a na podzim, sušené jsou k dostání celý rok.
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 446 kcal
- 36,5 g bílkoviny
- 19,9 g tuky
- 30,2 g sacharidy
Sójové boby (v suchém stavu)
Sójové boby (v suchém stavu)
Sušené sójové boby jsou zralá, vysušená semena sóji luštinaté (Glycine max). Tahle luštěnina byla zdomácněna ve východní Asii a dnes se pěstuje po celém světě jako potravina i jako průmyslová surovina. Sušené vydrží dlouho, mají vysokou výživovou hodnotu a dají se použít na spoustu věcí. Vyrábí se z nich tofu, tempeh, miso, sójová omáčka a řada moderních sójových výrobků.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Skladuj v dobře uzavřené nádobě v chladné a tmavé spíži, vydrží až rok.
- V lednici
V uzavřené nádobě se trvanlivost prodlouží zhruba na osmnáct měsíců.
- V mrazáku
Zamrazit je můžeš až na dva roky a kvalita se skoro nezhorší.
Jak vybrat
Vyber boby stejně velké a stejně barevné, s neporušenou slupkou a bez prasklin. Čerstvě usušené boby se lehce lesknou a voní čistě a neutrálně. Pokud je v balení hodně prachu nebo jsou boby scvrklé či nesou stopy po hmyzu, nekupuj je. Jsou staré nebo špatně skladované.
Čím nahradit
Sušený bob obecný má podobně zemitou chuť a pevnou texturu, ale méně bílkovin a mnohem méně tuku.
Sušená cizrna se jim podobá texturou, je ale sladší.
Příprava
Boby důkladně propláchni a namoč na 8 až 12 hodin do studené vody, aby nasákly rovnoměrně. Pak je sceď a vař v čerstvé vodě doměkka, obvykle 2 až 3 hodiny. Rychleji to jde v tlakovém hrnci.
Nic nevyhazuj
Vodu z namáčení nepoužívej na vaření. Jsou v ní vyluhované minerály a cukry, tak s ní radši zalij rostliny na zahradě, kterým prospívá dusík.
V kuchyni
Tepelná úprava
Sušené sójové boby se většinou namočí a uvaří a pak se dál zpracovávají: melou se, fermentují nebo se z nich sráží tofu. Celé se jedí jen zřídka. Obvykle jsou meziproduktem a chuť i stravitelnost získají až dalším zpracováním.
Co to je
Sušené sójové boby jsou zralá, vysušená semena sóji luštinaté (Glycine max). Tahle luštěnina byla zdomácněna ve východní Asii a dnes se pěstuje po celém světě jako potravina i jako průmyslová surovina. Sušené vydrží dlouho, mají vysokou výživovou hodnotu a dají se použít na spoustu věcí. Vyrábí se z nich tofu, tempeh, miso, sójová omáčka a řada moderních sójových výrobků.
Jak chutná
Chuť sušených sójových bobů je nenápadná, ale pokrmu dává základ. Nejdřív je jemná a lehce nasládlá, trochu travnatá a obilná. Pak se rozvine do krémové oříškové chuti, která připomíná syrové arašídy a čerstvé luštěniny. V dochuti je suchá a slaná, s přetrvávajícím umami, které po namočení a uvaření ještě zesílí.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Liší se sušené sójové boby od edamame?
Musím sušené sójové boby před vařením namáčet?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Sušené sójové boby se často berou jako jednotná komodita. Existuje ale řada odrůd, které se liší podle prostředí, kde rostou, a podle toho, k čemu jsou určené. Žlutým sójovým bobům se daří v mírném pásmu s průměrným množstvím srážek a převládají ve východní Asii a v Severní a Jižní Americe. Mají vyváženou, čistou a neutrální chuť, a proto jsou ideální na tofu a sójové mléko. Černé sójové boby se tradičně pěstují na severu Číny a v Koreji a potřebují chladnější podnebí a půdu bohatou na minerály. Mají silnější slupku, výraznější chuť připomínající kaštany a pevnější texturu, díky které jsou oblíbené do pomalu dušených pokrmů. Zelené sójové boby se nesklízí mladé jako edamame, ale až zralé. Zůstává jim jemná zeleninová nasládlost a často se z nich melou speciální mouky. Boby se sklízí kombajny a pak se opatrně suší na vlhkost pod 13 %, aby se nepoškodily bílkoviny. Chuť se mezi nimi liší jen jemně. Složení půdy ovlivňuje obsah tuku a látky, ze kterých se při vaření a fermentaci uvolňuje aroma.
Historie
Historie sušených sójových bobů sahá tisíce let zpátky. Ve starověké Číně patřila sója mezi pět obilnin (wugu), na kterých stálo zemědělství i obřady. Jedla se ale hlavně zpracovaná, ne jako celé boby. V klasickém období se pěstování sóji rozšířilo v Koreji a Japonsku a díky sušení byla k dispozici celý rok. Ve středověku se sója šířila po obchodních cestách ve východní Asii. Stala se nedílnou součástí stravy buddhistických klášterů, které stavěly na rostlinných bílkovinách. Evropa o ní až do raného novověku skoro nevěděla. Pak sójové pokrmy se zájmem popsali evropští misionáři a cestovatelé, ale do jídelníčku se příliš nedostaly. Moderní doba přinesla zlom: ve 20. století se sója v Severní a Jižní Americe začala pěstovat průmyslově jako krmivo a olejnina. Z posvátné potraviny se tak stala světová komodita, která změnila zemědělství, výživu i geopolitiku.
Věda
Sušené sójové boby jsou biochemicky pozoruhodné úplným aminokyselinovým profilem: obsahují všech devět esenciálních aminokyselin. Jejich hlavní bílkoviny, glycinin a beta-konglycinin, při vaření a fermentaci denaturují, a boby jsou pak lépe stravitelné. Sója obsahuje isoflavony, například genistein a daidzein, což jsou rostlinné látky řazené mezi fytoestrogeny. Sušení tlumí činnost enzymů, a tím stabilizuje tuky. Při špatném skladování ale tuky oxidují a boby získají nepříjemnou pachuť. Namáčením se enzymy znovu aktivují, buněčné stěny změknou a ubude oligosacharidů, které způsobují trávicí potíže.
Původ a etika
U sušených sójových bobů jde z etického hlediska hlavně o využití půdy, odlesňování a převahu geneticky modifikovaných odrůd. Sója pro lidskou výživu tvoří jen malou část světové produkce, přesto je důležité kupovat ji z oblastí, kde se dodržuje udržitelné střídání plodin a nekácí se kvůli ní lesy. Menší pěstitelé ve východní Asii dál pěstují staré krajové odrůdy a tím udržují genetickou rozmanitost. Certifikace a přehledný dodavatelský řetězec pomáhají rozlišit boby určené k jídlu od těch pěstovaných na průmyslové krmivo.