- Sezóna
- Vyrábí se celý rok ze skladovaných kořenů a průmyslovou extrakcí.
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 162 kcal
- 0 g bílkoviny
- 0 g tuky
- 6 g sacharidy
Sirup inulinový
Sirup inulinový
Inulinový sirup je hustý, jemně sladký sirup, který vzniká hydrolýzou inulinu. Inulin je přirozený fruktan, který si v kořenech a hlízách ukládají rostliny jako čekanka, topinambur, agáve nebo jiřina. Běžné sirupy tvoří hlavně glukóza nebo sacharóza, inulinový sirup ale tvoří převážně fruktooligosacharidy. Proto je sladký jen mírně a obsahuje hodně rozpustné vlákniny.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Skladuj ho dobře uzavřený v chladu a suchu, mimo přímé světlo, až 12 měsíců.
- V lednici
Lednice není nutná. Sirup v ní zhoustne, ale po otevření déle vydrží.
- V mrazáku
Mrazit ho nemusíš. V chladu houstne, ale vydrží dobře i bez mrazáku.
Jak vybrat
Vybírej sirup čirý až světle jantarový, bez usazenin a zákalu. Má vonět neutrálně až lehce zeleninově, nikdy kysele ani po karamelu. Sirupy s uvedenou rostlinou původu, třeba z čekankového kořene, mívají vyrovnanější sladkost i hustotu.
Čím nahradit
Jakonový sirup, který je ale sladší a víc do karamelu.
Světlý agávový sirup smíchaný s rozpustnou vlákninou v prášku.
Příprava
Než ho vmícháš do nápoje, těsta nebo emulze, mírně ho zahřej, aby zřídl. Při pečení jím nahraď nejvýš 25–30 % celkového cukru, jinak pečivo ztratí strukturu.
Nic nevyhazuj
Zbytek sirupu rozřeď teplou vodou na lehce sladký základ nápoje, nebo jím přislaď startovací kulturu na kvašení.
V kuchyni
Tepelná úprava
Nejlíp ho použiješ za studena nebo mírně zahřátý. Střední teplotu snese, ale při dlouhém vaření na vysoké teplotě se rozkládá. Výborně se hodí do nepečených sladkostí, zmrzlin, mléčných pokrmů a funkčních nápojů, kde má dodat hustotu i sladkost a přitom nezkrystalizovat.
Co to je
Inulinový sirup je hustý, jemně sladký sirup, který vzniká hydrolýzou inulinu. Inulin je přirozený fruktan, který si v kořenech a hlízách ukládají rostliny jako čekanka, topinambur, agáve nebo jiřina. Běžné sirupy tvoří hlavně glukóza nebo sacharóza, inulinový sirup ale tvoří převážně fruktooligosacharidy. Proto je sladký jen mírně a obsahuje hodně rozpustné vlákniny.
Jak chutná
Chuť inulinového sirupu je nenápadná, ale zřetelná. Sirup se na jazyku hned rozpustí a je jen zdrženlivě sladký, zhruba na 30–40 % sladkosti sacharózy. Pak se ozve slabý zeleninový až obilný tón. Podle rostliny, ze které sirup pochází, připomíná vařený artyčok nebo čerstvé obilí. Dochuť je čistá a krátká, sladkost dlouho nevydrží a hořkost v ní není žádná. Proto se hodí tam, kde má být cukr jen naznačený, ne výrazný.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Je inulinový sirup totéž co agávový sirup?
Ovlivňuje inulinový sirup hladinu cukru v krvi?
Dá se inulinový sirup použít při pečení?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Inulinový sirup se často bere jako jedna surovina, ale podle rostliny původu a způsobu hydrolýzy se jemně liší. Inulinový sirup z čekankového kořene: čekanka se pěstuje hlavně v severní Evropě na vápenitých, dobře propustných půdách. Kořeny se sklízejí pozdě na podzim, kdy obsahují nejvíc fruktanů. Pomalou enzymatickou hydrolýzou z nich vzniká středně sladký sirup s jemně praženým, obilným tónem. Inulinový sirup z topinamburu: topinambur roste v hlinitých půdách ve východní Evropě i v Severní Americe. Hlízy se vykopávají až po mrazu, který v nich koncentruje cukry. Sirup z nich je v ústech plnější a má jemnou zeleninovou sladkost, která připomíná artyčoková srdce vařená v páře. Inulinový sirup z agáve: je méně běžný a často se plete s agávovým nektarem. Obsahuje hlavně fruktooligosacharidy s kratším řetězcem, proto je řidší a má čistší dochuť. U všech druhů chrání řetězce fruktanů pečlivá filtrace a odpařování při nízké teplotě, které zároveň určují hustotu sirupu a čistotu jeho chuti.
Historie
Příběh inulinu nezačíná v laboratořích, ale na polích a v bylinkových zahradách. Starověk: samotnou látku tehdejší věda neznala, ale rostliny bohaté na inulin patřily k základní stravě. Řekové a Římané pěstovali čekanku a jedli její kořeny i listy jako jídlo i kvůli domnělým léčivým účinkům. Všímali si, že je dobře stravitelná a po uvaření mírně sladká. Středověk: kláštery po celé Evropě pěstovaly a množily ve svých zahradách čekanku a podobné kořenové plodiny. Cenily si jich, protože přečkaly zimu a daly se jíst v hubených měsících. Obchodní cesty přes Nizozemí pomáhaly šířit kořenovou zeleninu i zkušenosti s tím, jak působí na trávení. Moderní doba: inulin se chemicky izoloval na počátku 19. století. V sirup ho ale proměnil až rozvoj výživové vědy a průmyslové enzymologie koncem 20. století. Dnes stojí na pomezí potraviny a doplňku stravy.
Věda
Inulinový sirup je zároveň sladidlo i rozpustná vláknina. Tvoří ho řetězce fruktózy spojené vazbami β-(2→1), které se v horní části trávicího traktu nestráví. V tlustém střevě je zkvasí střevní bakterie, hlavně bifidobakterie, a vznikají přitom mastné kyseliny s krátkým řetězcem. Na stupni polymerace závisí sladkost i hustota: kratší řetězce víc sladí, delší sirup zahušťují. Inulin a oligofruktóza jsou při neutrálním pH poměrně tepelně stálé. Zahříváním v kyselém prostředí se ale štěpí na volnou fruktózu a za sucha se rozkládají zhruba při 160–180 °C. Jako jiné koncentrované sirupy má inulinový sirup nízkou aktivitu vody, díky které se v něm mikroorganismy špatně množí. Snadno také nekrystalizuje.
Původ a etika
Z etického hlediska jde hlavně o to, jak otevřeně výrobci mluví o pěstování, a o to, jak dobře sirup lidé snášejí. Topinambur je odolná a nenáročná plodina. Čekanka se pěstuje podobně jako cukrová řepa, v osevních postupech na orné půdě. Při vhodném pěstování se obě hodí do regenerativního zemědělství. Zodpovědní výrobci uvádějí obsah vlákniny a způsob hydrolýzy, protože příliš zpracované sirupy mají méně vlákniny a víc volných cukrů. Jasné značení je nutné, protože ve větším množství může sirup způsobit zažívací potíže. Při udržitelném nákupu mají přednost evropská a severoamerická družstva, která střídají plodiny a obnovují půdu.