- Sezóna
- K dostání celý rok.
- Cena
- Vysoká
- Výživa na 100 g
- 116 kcal
- 22 g bílkoviny
- 2,4 g tuky
- 0 g sacharidy
Pštros
Pštros
Pštrosí maso pochází z pštrosa dvouprstého (Struthio camelus), největšího žijícího ptáka. Nečekej drůbež: je tmavé a červené a víc než drůbeži se podobá hovězímu. Ptákem tedy pštros je, v kuchyni ale stojí na pomezí. Dřív patřil ke šlechtickým a obřadním hostinám, dnes je to luxus pro ty, kdo si hlídají zdravou stravu.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se. Pštrosí maso nenechávej při pokojové teplotě déle, než zabere krátká příprava.
- V lednici
Skladuj pevně zabalené při 0–2 °C a spotřebuj do 2–3 dnů od nákupu, nikdy po datu spotřeby.
- V mrazáku
Vakuově zabalené porce zamraz nejvýš na 6 měsíců, zůstane jim struktura i chuť.
Jak vybrat
Vybírej kusy sytě rubínové barvy s jemnými, rovnoměrnými vlákny. Čerstvé pštrosí maso má být vláčné, ale ne mokré, nesmí šednout ani pouštět moc šťávy. Na křehkost má velký vliv chov a věk při porážce: maso z mladších ptáků bývá jemnější.
Čím nahradit
Jelení hřbet: je podobně libový a má podobně výraznou minerální chuť.
Hovězí svíčková z pastevního chovu, zbavená povrchového tuku.
Příprava
Pštrosí maso chce co nejkratší tepelnou úpravu. Krátce ho opeč na vysoké teplotě a nech ho krvavé až středně krvavé (růžové). Protože v něm skoro není vnitrosvalový tuk, při delší úpravě rychle ztrácí šťávu.
Nic nevyhazuj
Z odřezků uvař na mírném ohni s kořenovou zeleninou a bylinkami vývar s plnou chutí a málo tukem. Taky je můžeš umlít a pořádně propéct v omáčce nebo v burgeru. Tatarák krájej z čerstvého celého kusu svaloviny až těsně před podáváním.
V kuchyni
Tepelná úprava
Nejlíp se hodí na rychlou úpravu suchým teplem, třeba na pánvi nebo na grilu. Když je maso bezvadně čerstvé a pracuješ s ním opravdu pečlivě, můžeš ho podávat i syrové jako carpaccio nebo tatarák. Syrové maso se nedoporučuje těhotným, malým dětem, starším lidem a nikomu s oslabenou imunitou.
Hodí se k
- Jalovec
- Černý pepř
- Rozmarýn
- Redukce z červeného vína
- Červená řepa
- Hořké listové saláty
Co to je
Pštrosí maso pochází z pštrosa dvouprstého (Struthio camelus), největšího žijícího ptáka. Nečekej drůbež: je tmavé a červené a víc než drůbeži se podobá hovězímu. Ptákem tedy pštros je, v kuchyni ale stojí na pomezí. Dřív patřil ke šlechtickým a obřadním hostinám, dnes je to luxus pro ty, kdo si hlídají zdravou stravu.
Jak chutná
Hned na začátku je výrazně masová chuť s tónem železa, podobně jako u hovězí svíčkové z pastevního chovu. Pak překvapí jemností: drobná svalová vlákna dávají lehce nasládlou chuť a jen decentní nádech zvěřiny. Dochuť je čistá a suchá, s minerálním tónem a bez mastnoty, kterou znáš z červeného masa savců.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Chutná pštros jako drůbež, nebo jako hovězí?
Jaké výživové hodnoty má pštrosí maso?
Proč se pštros nechává krvavý?
Do hloubky
2 min čtení
Druhy
Ve světové produkci jednoznačně převládá druh Struthio camelus. Rozdíly v mase tak nedělá ani tak poddruh, jako spíš prostředí a způsob chovu.
Jihoafrický pštros
Chová se hlavně v oblasti Klein Karoo na polosuchých pastvinách. Pštrosi tu dostávají kontrolované krmení s velkým podílem vojtěšky. Maso je mimořádně libové, s výraznou chutí železa a pevné, a proto se hodně vyváží.
Pštros z evropských farem
Chová se často ve Francii, Španělsku a Itálii, v chladnějším podnebí a na směsi obilnin. Svalová vlákna jsou proto o něco měkčí a chuť je kulatější, s menším minerálním tónem.
Australský pštros
V Austrálii se pštrosů chová méně, ale na farmách podobně jako v Jižní Africe. U všech chovů se pštrosi porážejí obvykle ve věku 10 až 14 měsíců. Svaly jsou tehdy nejlépe vyvinuté a maso ještě není tuhé.
Historie
Ve starověku měl pštros v severní Africe a na Blízkém východě význam symbolický i kulinářský. Egyptské reliéfy zachycují lov pštrosů a na římských hostinách se občas objevil pečený pštros, ceněný jako podívaná stejně jako jídlo. Římská sbírka receptů připisovaná Apiciovi uvádí omáčku k vařenému pštrosovi.
Ve středověku se pštrosí maso z běžného jídelníčku vytratilo, ale na transsaharských a levantských obchodních cestách zůstalo kuriozitou. Víc než maso proslavilo pštrosa peří. Do středověké Evropy se dostávala pštrosí vejce a peří, nikoli maso, a cenila se tam jako vzácné kuriozity.
V moderní době, hlavně od konce 20. století, zažil pštros návrat díky chovům v Jižní Africe a celosvětovému zájmu o libové bílkoviny. Z kuriozity se stala úzce zaměřená luxusní potravina, kterou lidé oceňují za to, že spojuje požitek s rozumnou stravou.
Věda
Pštrosí svalovina se skládá převážně z oxidativních vláken, proto je tmavá a má vysoký obsah myoglobinu. Vnitrosvalového tuku bývá méně než 3 %, a proto je maso tak libové a nesnese dlouhou tepelnou úpravu. Obsahuje železo, převážně v hemové formě, a zinek. Cholesterolu má zhruba 60–80 mg na 100 g, srovnatelně s libovým hovězím a kuřecím masem.
Původ a etika
Etický chov pštrosů dbá na šetrnou porážku a volný výběh a využívá celé zvíře: maso, kůži i peří. Hledej chovatele, kteří mají průhledná pravidla pro welfare zvířat a hospodaří s půdou udržitelně. To platí hlavně v suchých oblastech, kde hrozí nadměrné spásání (přepásání) pastvin.