- Sezóna
- K dostání celý rok. Nejlepší je po zimní sklizni citrusů.
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 346 kcal
- 1,3 g bílkoviny
- 0,6 g tuky
- 93,5 g sacharidy
Pomerančová kůra sušená
Pomerančová kůra sušená
Sušená pomerančová kůra je usušená vnější slupka sladkých nebo hořkých pomerančů, zbavená většiny bílé vrstvy. Sušením se v ní zahustí éterické oleje, přírodní cukry a fenolické látky. Odedávna se používá v kuchyni jako koření a aromatická přísada. Dnes se ve velkém získává také jako vedlejší produkt při výrobě džusů a cukrovinek. Ceníme si na ní vůně i hořkosti, kterou se dá dobře dávkovat.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Skladuj ve vzduchotěsné nádobě v temnu a chladu, vydrží až šest měsíců.
- V lednici
V lednici si udrží vůni až devět měsíců, pokud se k ní nedostane vlhkost.
- V mrazáku
V mrazáku si éterické oleje udrží až dva roky a chuť skoro neztratí.
Jak vybrat
Vybírej kůru sytě zbarvenou, s nepoškozenými zatočenými kousky, bez šedého nádechu a bez silné bílé vrstvy. Když ji promneš mezi prsty, má výrazně vonět a pustit olej, ne prach. Dobře usušená kůra se čistě zlomí, neohne se. Zároveň by se neměla rozpadat na prach. Pokud zůstává měkká nebo kožovitá, je v ní ještě vlhkost a při skladování může zplesnivět.
Čím nahradit
Čerstvá pomerančová kůra, střídmě a bez bílé vrstvy.
Sušená mandarinková nebo citronová kůra, dochucená cukrem.
Příprava
Když ji chceš mít měkkou, krátce ji namoč v teplé vodě, víně nebo sirupu. Do kořenicích směsí ji rovnou umel. Lehké opražení probudí skryté oleje. Opékej ji ale opatrně, jinak zhořkne a začne štípat.
Nic nevyhazuj
Schovávej kůru z neošetřených nebo bio pomerančů. Dobře ji umyj, spař, aby ztratila část hořkosti, a usuš ji při nízké teplotě. Budeš mít vlastní zásobu a méně odpadu.
V kuchyni
Co to je
Sušená pomerančová kůra je usušená vnější slupka sladkých nebo hořkých pomerančů, zbavená většiny bílé vrstvy. Sušením se v ní zahustí éterické oleje, přírodní cukry a fenolické látky. Odedávna se používá v kuchyni jako koření a aromatická přísada. Dnes se ve velkém získává také jako vedlejší produkt při výrobě džusů a cukrovinek. Ceníme si na ní vůně i hořkosti, kterou se dá dobře dávkovat.
Jak chutná
Chuť přichází ve třech vlnách. Nejdřív ucítíš výrazné citrusové oleje a krátkou sladkost, jakou má kandovaná kůra. Pak nastoupí hořkost, dřevitá a lehce květinová, s tóny marmelády a sušených květů. Dozvuk je dlouhý, suchý a jemně svíravý. V dechu po něm zůstane pryskyřičná vůně pomerančového oleje.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Je sušená pomerančová kůra hořká?
Dá se sušená pomerančová kůra jíst jen tak?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Sušená pomerančová kůra se hodně liší podle odrůdy, podnebí a způsobu sušení.
Kůra sevillských pomerančů
Sevillské pomeranče rostou ve Středomoří, kde jsou velké rozdíly mezi denními a nočními teplotami. Mají silnou kůru plnou olejových žlázek. Sklízejí se zralé v zimě, zhruba od prosince do února. Kůra se nakrájí a usuší a má výraznou hořkost, kterou oceníš v marmeládách i ve slaných dušených jídlech. Půda a podnebí jí dávají minerální suchost a lehce bylinný tón.
Kůra sladkých pomerančů Valencia
Pomeranče Valencia rostou v teplejších, zavlažovaných sadech a mají tenčí a sladší kůru. Kůra se často loupe strojově po vylisování šťávy a suší se v sušárnách při nízkých teplotách, aby neztratila těkavé aromatické látky. Chuť je kulatější, s medovými citrusovými tóny a menší svíravostí.
Čínská kůra chenpi
Chenpi je čínská stařená kůra. Pochází z určitých odrůd mandarinek a nechává se záměrně zrát celé roky. Během zrání získá složité oxidační vůně, které připomínají tabák, kafr a sušené květy. Kůra se loupe ručně a dlouho suší na vzduchu. Mikroorganismy a enzymy v ní přitom vytvoří hluboké tóny podobné umami.
Historie
Sušenou pomerančovou kůru používaly různé civilizace po celá staletí.
Starověk
Klasické Řecko a Řím znaly z citrusů běžně jen cedrát. Pomeranče se do Středomoří ještě nedostaly. Lékaři jako Dioskúridés popisovali cedrát jako vonnou vzácnost. Zaznamenali, že se pil ve víně jako protijed a používal se na osvěžení dechu.
Středověk
Když se pod arabským a benátským vlivem rozšířily obchodní cesty, dostaly se hořké pomeranče do celého Středomoří. Kůru bylo nutné kvůli převozu sušit. Brzy se objevila v klášterních kuchyních i v lékárnách. Přidávala se do kořeněného vína, omáček a raných lektvarů. Stála tak na pomezí léčitelství a kuchyně.
Novověk
Když zlevnil cukr, stala se kandovaná a sušená pomerančová kůra běžnou součástí evropských cukrovinek. Ve 20. století začala výroba džusů produkovat obrovské množství kůry. V evropském cukrářství se kůrou dochucovaly dorty a čokoládové bonbony. V Číně zůstala stařená kůra, zaznamenaná v lékařských herbářích už po mnoho staletí, důležitou součástí tradiční medicíny i kuchyně. Dnes je sušená pomerančová kůra obyčejnou zásobou ze spíže i vybraným kořením, v němž se potkává šetrnost s vytříbeností.
Věda
Sušením se v pomerančové kůře zahustí éterické oleje bohaté na limonen. Zároveň klesne aktivita vody, takže se kůra kazí pomaleji. Při sušení a pomalém zrání kůra postupně oxiduje a hnědne, takže tmavne a získá hlubší, kulatější sladkost. Zůstanou v ní flavonoidy a pektin. Při louhování dávají nálevu hořkost a plnost v ústech. Díky tomu kůra dobře vyvažuje tuky a bílkoviny.
Původ a etika
Při etickém nákupu upřednostni kůru z bio ovoce a kůru, která zbyla při výrobě džusů. Vzniká tak méně zemědělského odpadu. Transparentní dodavatelské řetězce zaručí, že se kůra suší bez chemických rozpouštědel. Zaručí také férovou mzdu pro lidi, kteří kůru loupou ručně, například u stařené mandarinkové kůry.