- Sezóna
- Vzniká celoročně jako vedlejší produkt výroby tofu a sójového mléka.
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 76 kcal
- 3,5 g bílkoviny
- 1,7 g tuky
- 12,2 g sacharidy
Okara
Okara
Okara je vlhká vláknitá dřeň, která zbude po umletí a přecezení sójových bobů při výrobě sójového mléka nebo tofu. Dlouho platila za skromný vedlejší produkt, něco mezi odpadem a jídlem. Tradiční kuchyně si jí ale cení, protože je výživná, dá se použít na mnoho způsobů a dobře nasákne chuť.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se. Čerstvá okara se při pokojové teplotě zkazí během několika hodin.
- V lednici
Skladuj ji dobře uzavřenou nejvýš 2 dny. Když z ní vymačkáš přebytečnou vodu, vydrží o něco déle.
- V mrazáku
Zamraz ji hned, po porcích ve vzduchotěsných obalech, nejvýš na 3 měsíce. Rozmrazuj ji pozvolna a před použitím ji vymačkej do sucha.
Jak vybrat
Čerstvá okara má být světle krémová až téměř bílá, vlhká, ale ne vodnatá. Má vonět čistě a jemně oříškově, nikdy kysele ani po alkoholu. Rychle se kazí, takže ji nejlépe sežeň přímo od výrobců tofu nebo ve specializovaných obchodech s rychlým obratem. Okara je sójový výrobek; sója patří mezi hlavní alergeny a musí být uvedena v označení.
Čím nahradit
Najemno umletá vařená cizrna, doplněná další vlákninou, třeba ovesnými otrubami.
Mandlová dřeň, která zbude po výrobě mandlového mléka. Je ale sladší a hůř drží pohromadě.
Příprava
Okaru nejez syrovou. Dřeň vylisovaná z nevařené sójové kaše ještě obsahuje inhibitory trypsinu. Obvykle se restuje, dusí, peče nebo fermentuje, často až po vymačkání přebytečné vody. Opražením na suché pánvi vyniknou oříškové tóny a zlepší se struktura.
Nic nevyhazuj
Použij okaru jako pojivo do zeleninových placiček, chleba nebo náplní do knedlíčků. Z něčeho, co se často vyhazuje, se tak stane plnohodnotná surovina.
V kuchyni
Tepelná úprava
Okara se hodí k restování nasucho, dušení, pečení i fermentaci. V japonské domácí kuchyni se z ní dusí jednoduché přílohy. V moderní kuchyni se objevuje v pečivu, rostlinných klobásách a náplních, kterým dodává strukturu a kde je potřeba ohlídat vlhkost.
Hodí se k
- Sójová omáčka
- Sezamový olej
- Miso
- Jarní cibulka
- Zázvor
- Kořenová zelenina
- Houby
Co to je
Okara je vlhká vláknitá dřeň, která zbude po umletí a přecezení sójových bobů při výrobě sójového mléka nebo tofu. Dlouho platila za skromný vedlejší produkt, něco mezi odpadem a jídlem. Tradiční kuchyně si jí ale cení, protože je výživná, dá se použít na mnoho způsobů a dobře nasákne chuť.
Jak chutná
Chuť okary je zdrženlivá. Nastupuje měkce a tlumeně, s jemnou oříškovou notou, která připomíná čerstvé luštěniny. Pak se ukáže krémové, lehce zeleninové tělo, které víc než vůně určuje textura. Dozvuk je suchý, s nádechem luštěnin, a zanechá čistý dojem, který se snadno podřídí dochucení, fermentaci nebo tuku.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Jaké živiny okara obsahuje?
Proč se okara často vyhazuje?
Chutná okara jako tofu?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Okara se sice nedělí na odrůdy, její charakter ale výrazně závisí na původu sóji, způsobu zpracování a obsahu vody. Japonská okara: Obvykle se vyrábí z geneticky nemodifikované sóji, která se pečlivě mele. Je jemná a lehce nasládlá a hodí se do jemných dušených jídel. Čínská okara: Tradičně se lisuje ze syrové kaše ještě před vařením sójového mléka. Bývá hrubší a vlhčí, výrazněji voní po luštěninách a musí se důkladně provařit. Dobře obstojí v jídlech z woku s výraznou chutí. Řemeslná západní okara: Pochází od menších výrobců tofu a hodně se liší podle odrůdy sóji, jemnosti mletí a toho, jak důkladně je dřeň vylisovaná. Ve všech případech se rozdíly projeví méně ve vůni než v textuře a v tom, kolik toho okara nasákne.
Historie
Historie okary je neoddělitelná od historie sóji. Starověk: Čínská tradice připisuje vynález tofu princi Liou Anovi z dynastie Chan, první spolehlivé písemné doklady o tofu však pocházejí až z 10. století. Všude, kde se tofu vyrábělo, šla zbylá dřeň zvířatům nebo do jídla chudých. Zemědělské vedlejší produkty tehdy měly morální i hospodářskou váhu. Středověk: S šířením buddhismu východní Asií se výroba tofu rozmohla v chrámových kuchyních. V Japonsku se okara, zvaná „unohana“, dostala do klášterní i domácí kuchyně. Dusila se se zeleninou jako symbol skromnosti a všímavosti. Obchodní cesty roznesly znalost zpracování sóji do Koreje a jihovýchodní Asie, kde podobné zbytky našly místní využití. Moderní doba: S industrializací se z okary navzdory její výživné hodnotě stal odpad. Na konci 20. a začátku 21. století vedly ekologické povědomí a rozvoj rostlinné stravy k jejímu přehodnocení. Dnes má okara místo v udržitelné kuchyni, ne jako odpad, ale jako doklad toho, že se dá využít celá surovina.
Věda
Okara se skládá převážně z nerozpustné vlákniny, zbytkových bílkovin a vody. Bílkoviny si zachovávají emulgační schopnosti, vláknitá hmota dodává objem a strukturu. Tepelná úprava inaktivuje inhibitory trypsinu, které sója přirozeně obsahuje, a okara je pak stravitelná. Fermentace bakteriemi mléčného kvašení nebo koji rozkládá vlákninu, posiluje umami a zlepšuje využitelnost minerálních látek.
Původ a etika
Z etického hlediska je okara důležitou příležitostí, jak omezit plýtvání potravinami při zpracování sóji. Při odpovědném nákupu dej přednost výrobcům, kteří čerstvou okaru posílají do potravin, ne na krmivo nebo na skládku. Okara se rychle kazí, takže její etické využití závisí na místní distribuci a rychlém zpracování. Udržitelnost tu jde ruku v ruce s regionálními potravinovými systémy.