- Sezóna
- Léto (ve střední Evropě červen–srpen)
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 43 kcal
- 1,4 g bílkoviny
- 0,4 g tuky
- 9,8 g sacharidy
Moruše
Moruše
Moruše jsou měkké, podlouhlé plody opadavých stromů rodu Morus (morušovník) z čeledi morušovníkovitých (Moraceae). Jsou příbuzné fíků, chlebovníku a jackfruitu. Vypadají jako bobulové ovoce, botanicky jde ale o plodenství: každá moruše vzniká ze shluku mnoha drobných květů a z každého z nich se na středovém stonku vyvine malá peckovička.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se. Moruše se rychle kazí, po sběru nebo nákupu je hned dej do lednice.
- V lednici
Nejvýš 2–3 dny. Neomyté moruše rozlož v jedné vrstvě do nádoby vyložené papírovou utěrkou a volně zakryj potravinovou fólií. Umyj je až těsně před použitím, vlhkost urychluje kažení.
- V mrazáku
Až 12 měsíců. Moruše rozlož v jedné vrstvě na plech s pečicím papírem a nech je zmrznout. Pak je přesyp do uzavíratelných sáčků do mrazáku. Mražené moruše se skvěle hodí do smoothie, do pečení i do vařených jídel.
Jak vybrat
Vybírej moruše plné, sytě zbarvené, bez plísně a bez přebytečné vlhkosti. Černé mají být lesklé, skoro černofialové. Červené mají být tmavě karmínové až téměř černé. Zralé bílé moruše jsou slonovinové až světle růžové. Zralé plody se při lehkém zatlačení snadno oddělí od stopky. Vyhni se scvrklým, plesnivým nebo příliš měkkým, rozbředlým plodům. Spolehlivý znak plné zralosti: černé a červené moruše ti při dotyku obarví prsty.
Čím nahradit
Ostružiny. Mají podobnou stavbu z peckoviček, tmavou barvu i poměr sladkosti a kyselosti, bývají ale kyselejší a pevnější.
Podobně sladké a komplexní jsou boysenberry nebo loganberry. Chuti moruší se přiblížíš i směsí malin a ostružin.
Příprava
Moruše jemně opláchni studenou vodou těsně před použitím a osuš je papírovou utěrkou. Zbylé stopky odštípni prsty. Na vaření už je nemusíš dál upravovat, syrové prostě jez celé. Při vaření džemů nebo omáček se na mírném ohni snadno rozpadnou. Mají málo pektinu, takže aby ztuhly, budeš možná potřebovat přidat pektin nebo ovoce s vysokým obsahem pektinu.
Nic nevyhazuj
Z přezrálých nebo lehce otlačených moruší můžeš udělat domácí ocet: rozmačkej je s cukrem a vodou, přidej trochu octové matky a nech je asi měsíc kvasit. Jedlé jsou po tepelné úpravě i mladé, jemné listy morušovníku. Dej je do polévky jako špenát. Stopky moruší můžeš dát do kompostu, obohatí půdu na zahradě.
V kuchyni
Tepelná úprava
Moruše jsou skvělé syrové i tepelně upravené. Jez je čerstvé jen tak, nasypané na jogurt nebo v ovocném salátu. Vyniknou v pečení, třeba v koláčích, v pečeném ovoci pod těstem či drobenkou, v muffinech a crostatách, kde se jejich přirozená sladkost teplem ještě zvýrazní. Uvař z nich džem, kompot nebo zavařeninu (aby ztuhly, přidej pektin). Rozmixuj je na omáčku ke zmrzlině, panna cottě nebo cheesecaku. Rozmačkej je do koktejlů s alkoholem i bez, nalož je do lihoviny nebo z nich udělej domácí víno. Usušené jsou žvýkavé a mají koncentrovanou chuť. Sušené můžeš také namočit a přidat do pečení. Svařené s balzamikovým octem dají glazuru na pečenou kachnu, vepřové nebo grilované kuře.
Hodí se k
- Vanilka a smetana
- Citron a citrusová kůra
- Med a javorový sirup
- Mandle a pistácie
- Kozí sýr a brie
- Hořká čokoláda
- Balzamikový ocet
- Skořice a kardamom
- Kachna a vepřové
- Peckové ovoce (broskve, meruňky)
Co to je
Moruše jsou měkké, podlouhlé plody opadavých stromů rodu Morus (morušovník) z čeledi morušovníkovitých (Moraceae). Jsou příbuzné fíků, chlebovníku a jackfruitu. Vypadají jako bobulové ovoce, botanicky jde ale o plodenství: každá moruše vzniká ze shluku mnoha drobných květů a z každého z nich se na středovém stonku vyvine malá peckovička. Tři hlavní druhy, morušovník bílý (Morus alba), červený (Morus rubra) a černý (Morus nigra), se liší chutí i využitím v kuchyni.
Jak chutná
Moruše spojují sladkost s kyselostí. Chutí připomínají ostružiny a maliny, ale mají vlastní charakter. Nejlepší jsou černé moruše: plné a komplexní, s hlubokými vínovými tóny, zemitou sladkostí a spoustou šťávy, která barví. Červené moruše jsou vyváženě sladkokyselé, podobně jako dokonale zralá malina. Bílé jsou spíš medově sladké, s jemným květinovým nádechem a méně výraznou kyselostí. Všechny mají jemnou, křehkou dužinu, která se na jazyku rozplývá.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Jak chutnají moruše?
Dají se moruše jíst syrové?
Proč se moruše neprodávají v obchodech?
Jaký je rozdíl mezi černými, červenými a bílými morušemi?
Jaké živiny moruše obsahují?
Jak skladovat čerstvé moruše?
Do hloubky
5 min čtení
Druhy
Každý ze tří hlavních druhů moruší má své vlastnosti a hodí se na něco jiného. Morušovník černý (Morus nigra) pochází z jihozápadní Asie a pěstoval se už ve staré Persii. Chutí je nejlepší: velké, velmi šťavnaté plody s komplexní vínovou hloubkou, zemitou sladkostí a vyváženou kyselostí. Všechno, čeho se dotknou, obarví zářivě fialovočerně. Známé kultivary jsou Black Persian (s plody dlouhými až asi 4 cm) a Kaester z Los Angeles. Morušovník červený (Morus rubra) pochází z východu Severní Ameriky. Má tmavě karmínové až téměř černé plody s osvěžující sladkokyselou chutí, podobnou zralým malinám. Kultivary jako Illinois Everbearing (kříženec červené a bílé moruše) a Wellington plodí delší dobu. Morušovník bílý (Morus alba) pochází ze severní Číny a je celosvětově nejpěstovanějším druhem. Pěstuje se hlavně kvůli listům, kterými se krmí bourec morušový. Navzdory jménu mají jeho plody podle kultivaru barvu od bílé přes růžovou a fialovou až po téměř černou. Opravdu bíle plodící odrůdy jako Beautiful Day jsou méně časté. Bílé moruše bývají sladší a jemnější a chybí jim kyselost tmavších příbuzných. Dwarf Everbearing plodí několik měsíců, a proto je oblíbený na domácích zahradách.
Historie
Příběh moruše je neoddělitelně spjatý s historií hedvábí, jednoho z nejžádanějších materiálů lidstva. Archeologické nálezy v Číně, mezi nimi zlomky hedvábné látky z Čchien-šan-jangu u Chu-čou (Če-ťiang) datované zhruba do roku 2700 př. n. l. a rozříznutý zámotek bource ze Si-jinu v provincii Šan-si, ukazují, že chov bource morušového a s ním i využití listů morušovníku bílého se ustálil už ve 3. tisíciletí př. n. l. Čína po tisíciletí neúprosně střežila tajemství výroby hedvábí. Podle legendy monopol prolomila čínská princezna zasnoubená s chotanským králem, která ve své zdobné pokrývce hlavy propašovala vajíčka bource a semena morušovníku. V 1. století n. l. se chov bource dostal po Hedvábné stezce do Chotanu a do roku 140 n. l. měla vlastní produkci i Indie. Morušovník černý putoval na západ dřív a do středomořské Evropy se dostal ještě před vznikem Římské říše. Tam si ho cenili pro lepší plody, ne pro listy. V Anglii 17. století proslul král Jakub I. tím, že kvůli hedvábí podporoval rozsáhlé pěstování morušovníků. Traduje se, že se místo bílého druhu, kterému bourec dává přednost, vysazoval černý. Historici se ale přou, nakolik šlo o omyl. Plody morušovníku červeného, původního na východě Severní Ameriky, jedli původní obyvatelé už v době, kdy připluli evropští kolonisté. Ještě před sto lety pokrývaly velkou část delty Perlové řeky v jižní Číně hráze osázené morušovníky. Živily prosperující hedvábnictví a byly propojené s rybníky: trus bource krmil ryby a bahno z rybníků, bohaté na živiny, hnojilo morušovníky.
Věda
Výživové vlastnosti moruší vycházejí z vysokého obsahu bioaktivních látek. Antokyany patří mezi polyfenoly. Jsou to ve vodě rozpustná barviva, která dávají zralým černým a červeným moruším tmavě fialovočernou barvu. Čím tmavší plod, tím víc antokyanů. Moruše obsahují i resveratrol, stejný polyfenol, jaký je v červeném víně. Dále v nich jsou fenolové kyseliny, například kyselina gallová, chlorogenová a kávová, a flavonoidy jako kvercetin a rutin. Pro kuchyňskou chemii jsou moruše oříšek: mají málo pektinu, takže při vaření snadno netuhnou. Na džem potřebují přidaný pektin nebo ovoce bohaté na pektin. Jemná buněčná stavba a vysoký obsah vody vysvětlují, proč se jejich dužina rozplývá v ústech i proč se tak rychle kazí. Proto se špatně převážejí i skladují a čerstvé moruše najdeš hlavně na farmářských trzích a na zahradách.
Původ a etika
Pěstování morušovníků má celkově příznivý dopad na životní prostředí. Stromy jsou odolné, po zakořenění snášejí sucho a potřebují minimum chemie. Daří se jim v různém podnebí a dají se zapojit do agrolesnických systémů, které podporují biodiverzitu. Asijské soužití morušovníků, bource a ryb bylo historicky pozoruhodně udržitelným uzavřeným koloběhem. Měj ale na paměti, že světový hedvábnický průmysl, dodnes závislý na listech morušovníku, vyvolává otázky welfare zvířat: při tradiční výrobě hedvábí se kukly bource vaří zaživa v zámotcích. Etičtější alternativou je „peace silk“ neboli hedvábí ahimsa. Zámotky se u něj sbírají až poté, co z nich motýli sami vylezou. Při nákupu sušených moruší hledej bio certifikaci a fair trade, hlavně u výrobků z Turecka, Íránu a Střední Asie. Jsou to velcí producenti a pracovní podmínky se tam liší. Když kupuješ od místních sběračů a malých pěstitelů na farmářských trzích, máš čerstvější plody, snižuješ dopady dopravy a podporuješ rozmanitost zemědělství.