- Sezóna
- Celoročně, nejchutnější na podzim a v zimě
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 27 kcal
- 2,9 g bílkoviny
- 0,4 g tuky
- 4,7 g sacharidy
Mizuna zelená
Mizuna zelená
Mizuna (Brassica rapa var. nipposinica) je jemná japonská listová hořčice s hluboce zubatými, peříčkovitými listy a tenkými křupavými stonky.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se – mizuna při pokojové teplotě rychle vadne.
- V lednici
Neomytou ji ulož do uzavřeného igelitového sáčku nebo zabal do vlhkých papírových utěrek a dej do zásuvky na zeleninu. Vydrží 2–5 dní. Až týden vydrží, když ji důkladně omyješ, dobře osušíš, nakrájíš na potřebnou délku a uložíš do vzduchotěsné dózy vyložené papírovými utěrkami.
- V mrazáku
Listy krátce spař ve vroucí vodě (30 sekund), zchlaď v ledové vodě, důkladně okapej a zamraz ve vzduchotěsných dózách až na 3 měsíce. Po rozmrazení ji použij hlavně do teplých jídel.
Jak vybrat
Vybírej mizunu se sytě zelenými, pevnými a svěžími listy. Trsy se žloutnoucími, zvadlými nebo slizkými místy nech ležet. Stonky mají být křupavé, bílé až světle zelené a při ohnutí čistě prasknout. Menší, mladší listy jsou křehčí a jemnější, takže jsou ideální nasyrovo. Větší, starší listy lépe snesou vaření. Listy by měly mít výrazné zoubky a žádné okusy od škůdců ani hnědé skvrny. Na farmářských trzích má mizuna z volné půdy o něco výraznější chuť než ta z hydroponie.
Čím nahradit
Baby rukola – je podobně pikantní, jen výraznější, tak jí dej o něco méně.
Kadeřavá endivie nebo mladá listová hořčice – endivie má podobnou hořkost a strukturu, hořčice je ze stejného rodu Brassica. Obě jsou ale výraznější než mizuna.
Příprava
Ponoř mizunu do mísy se studenou vodou a jemně s ní zakruž, aby se uvolnila hlína a písek. Pak ji vylov a podle potřeby postup zopakuj. Osuš ji v odstředivce na salát nebo jemně čistou utěrkou. Na rozdíl od kadeřavé endivie je jedlá celá rostlina včetně stonků, takže nic hořkého neodkrajuješ. Do salátu listy natrhej nebo nakrájej na sousta. Do jídel z woku a do polévek ji přidávej až úplně na konci, aby zůstala křehká a delším vařením neztratila živiny.
Nic nevyhazuj
Stonky jsou stejně dobré jako listy, tak je nevyhazuj. Nakrájej je natenko a přidej do woku, aby jídlo křupalo. Nebo je na japonský způsob rychle nalož do rýžového octa s cukrem a solí, tak vznikne kyselkavá příloha asazuke. Přerostlou nebo mírně povadlou mizunu můžeš spařit a zamrazit, případně rozmixovat do zeleného smoothie nebo pesta, kde na struktuře tolik nezáleží.
V kuchyni
Tepelná úprava
Syrová do salátu: Mizuna vynikne jako základ salátu nebo ve směsi mesclun. Skvěle se hodí k dílkům citrusů, natenko nakrájeným ředkvičkám a lehkým vinaigrettám. Z woku: Přidej ji do rozpáleného woku s česnekem, zázvorem a trochou sójové nebo rybí omáčky až na posledních 30–60 sekund. Nabe (japonský hrnec s vývarem): Je to klasická japonská úprava. Mizunu vlož do probublávajícího vývaru těsně před podáváním, aby lehce povadla, ale zůstala křupavá. Tlumí výrazné pachy masa a mořských plodů. Orestovaná: Krátce ji orestuj na olivovém oleji s česnekem a kapkou citronu a máš jednoduchou přílohu. V páře nebo spařená: Krátká úprava šetří živiny. Dochuť ji sezamovou omáčkou nebo ponzu. Nakládaná: Rychle ji nalož do rýžového octa se solí (asazuke) a máš osvěžující japonskou přílohu. Polévky a těstoviny: Vmíchej ji do hotových polévek, dušených jídel nebo těstovin jako svěží, pikantní ozdobu.
Hodí se k
- Sezamový olej a pražený sezam
- Ponzu a citrusy (citron, yuzu, pomeranč)
- Kozí sýr a čerstvý chèvre
- Česnek a zázvor
- Rybí a sójová omáčka
- Slanina a pancetta
- Tofu a miso
- Piniové oříšky a vlašské ořechy
- Rýžový ocet a lehké vinaigretty
- Houby (shiitake, enoki)
- Ředkvičky a daikon
- Vejce naměkko a ztracená vejce
Co to je
Mizuna (Brassica rapa var. nipposinica) je jemná japonská listová hořčice s hluboce zubatými, peříčkovitými listy a tenkými křupavými stonky. Říká se jí také japonská hořčice, kjóna nebo anglicky spider mustard. Patří do čeledi brukvovitých a v Japonsku se pěstuje odpradávna, i když pochází nejspíš z Číny. Jméno „mizuna“ znamená japonsky „vodní zelenina“. Tradičně se vysvětluje vodou, kterou kolem Kjóta při pěstování pouštěli mezi řádky. Hodí se syrová i tepelně upravená a po celém světě patří ke stálicím salátové směsi mesclun.
Jak chutná
Mizuna chutná jemně pikantně jako rukola a lehce nahořkle jako kadeřavá endivie, je ale výrazně jemnější a sladší než obě. Něžné kadeřavé listy jsou svěží a bylinkové, s lehkým hořčičným podtónem. Křupavé bílé stonky jsou šťavnaté, skoro dužnaté a nasládlé. Nejsladší je mizuna sklizená v zimě, venku pěstovaná bývá výraznější. Při vaření dobře nasaje okolní chutě a přitom si drží svou jemnou ostrost.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Jak chutná mizuna?
Dají se jíst stonky mizuny?
Je mizuna totéž co rukola?
Jak mizunu skladovat, aby zůstala čerstvá?
Čím můžu mizunu nahradit?
Je mizuna zdravá?
Do hloubky
4 min čtení
Druhy
Mizuna má několik odrůd, které se trochu liší vzhledem i chutí. Běžná zelená mizuna má jasně zelené, hluboce zubaté listy na světlých stoncích a seženeš ji nejsnáz. Červená mizuna (Aka Mizuna) má zelené listy a výrazně vínově červené stonky. Chutná podobně, vypadá efektněji a obsahuje o něco víc antokyanů. Fialové odrůdy jako „Benigoromo“ a „Purple Mizuna“ mají tmavší barvu po celém listu, protože obsahují víc antokyanů. Mibuna je blízká příbuzná, vyšlechtěná v 19. století v kjótské čtvrti Mibu. Má dlouhé, úzké listy s hladkým okrajem místo zubatého a trochu výraznější hořčičnou chuť. Tradičně se nakládá. Waido mizuna má širší listy, raně dozrávající výběry naopak užší a jemnější listy, ideální na sklizeň baby listů. Kjóna je jen jiný název pro samotnou mizunu.
Historie
Mizuna sice platí za typicky japonskou zeleninu, historici rostlin ale kladou původ jejích předků Brassica rapa do Číny. Odtud se do Japonska dostali už ve starověku díky obchodu a kulturním stykům. V Japonsku našla mizuna domov v Kjótu a stala se jednou z typických kjó-jasai, tradičních zelenin staré metropole. Bezmasá kuchyně kjótských buddhistických chrámů z ní udělala svůj základ. V šódžin rjóri (chrámové kuchyni) se cenila pro jemnou chuť a výživnost. Jméno „mizuna“ (水菜, doslova „vodní zelenina“) odkazuje na tradiční pěstování kolem Kjóta, kdy se mezi řádky pouštěla voda. Mizuna splynula s japonskou kuchyní tak dokonale, že ji mnozí považují za původní japonskou rostlinu. Mimo Asii zůstávala skoro neznámá až do konce 20. století. Teprve fusion kuchyně a zájem o japonské suroviny ji přivedly na západní farmářské trhy a do restaurací, kde rychle zdomácněla ve směsi mesclun.
Věda
Mizuna patří do čeledi brukvovitých a je příbuzná s kadeřávkem, listovou hořčicí, pak choi a brokolicí. Stejně jako jiná brukvovitá zelenina obsahuje glukosinoláty. Jsou to sirné látky, které se rozkládají na biologicky aktivní isothiokyanáty, když se buněčné stěny poruší krájením nebo žvýkáním. Za mírnou pikantností mizuny stojí glukosinoláty typické pro Brassica rapa, například glukonapin a glukobrassicanapin. Má jich méně než ostřejší listová hořčice, jejíž ostrost pochází hlavně ze sinigrinu. Mizuna je bohatá na vitamin K, syrová obsahuje zhruba 120 µg na 100 g (asi 160 % referenční hodnoty příjmu EU). Obsahuje také flavonoid kempferol a karotenoidní barviva lutein a zeaxantin. Mizuna snese mrazy zhruba do −10 °C, protože si v listech hromadí cukry jako přirozenou nemrznoucí směs. Proto také v zimě sklizená mizuna chutná znatelně sladčeji.
Původ a etika
Mizuna je plodina šetrná k životnímu prostředí. Roste rychle (40–50 dní do sklizně, baby listy už za 21 dní), takže efektivně využívá zdroje a pěstitelé ji mohou sklízet často. Daří se jí od teplot kolem nuly až po mírné horko. Nepotřebuje proto pěstování s regulovaným klimatem a spotřebuje méně energie než choulostivější zelenina. Dobře roste v hydroponii i ve vertikálních farmách, takže se hodí pro městské zemědělství s minimálním záborem půdy a malou spotřebou vody. Při nákupu hledej místní a bio mizunu na farmářských trzích. Podpoříš tím udržitelné hospodaření a snížíš emise z dopravy. Jako jinou brukvovitou zeleninu ji napadají škůdci, třeba dřepčíci a housenky běláska zelného, takže použití pesticidů záleží na pěstiteli. Nejjasnějším znakem ekologického pěstování je logo EU pro ekologické zemědělství. Nejetičtější volbou je mizuna od malých farmářů, kteří hospodaří regenerativně. Nebo si ji vypěstuj sám, daří se jí v truhlících i na parapetu. Když ji průběžně odstříháváš a necháš znovu obrůst, sklidíš z jednoho výsevu několikrát.