- Sezóna
- Loví se celý rok, nejlepší kvalitu mají úlovky z konce léta a začátku podzimu.
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 156 kcal
- 23,2 g bílkoviny
- 6,3 g tuky
- 0 g sacharidy
Makrela ve vlastní šťávě
Makrela ve vlastní šťávě
Makrela ve vlastní šťávě je makrela šetrně uvařená a zakonzervovaná v uzavřené nádobě, nejčastěji v plechovce nebo ve sklenici. Místo přidaného oleje nebo omáčky si vystačí s tekutinou, kterou ryba sama pustí, se solí (někdy s trochou vody) a s teplem. Zůstane tak čistá chuť samotné ryby, střídmá, a přitom výrazná. Ceněná je pro jasnou chuť a vysoký obsah živin.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Neotevřené plechovky skladuj v chladu, suchu a temnu až tři roky, podle výrobce.
- V lednici
Po otevření přendej obsah do nádoby, která nereaguje s potravinami, a v lednici ho uchovávej nejvýš dva dny.
- V mrazáku
Mrazit ji nedoporučujeme. Zhorší se struktura masa a šťáva se oddělí.
Jak vybrat
Vybírej plechovky, které jsou na svou velikost těžké, protože je v nich víc ryby a méně nálevu. Na etiketě má být uvedený druh ryby a oblast lovu, ve složení jen makrela, voda a sůl. Nekupuj nafouklé, vyboulené, tekoucí, zrezivělé ani hodně promáčknuté plechovky, protože sterilace mohla selhat. Když po otevření obsah vystříkne nebo divně páchne, vyhoď ho.
Čím nahradit
Čerstvá makrela pošírovaná a vychladlá ve vlastním vývaru
Sardinky ve vodě, i když nemají takovou hloubku chuti ani tučnost
Příprava
Podávej ji mírně ohřátou, aby se uvolnila vůně, nebo ji rozeber na kousky při pokojové teplotě, aby držela tvar. Šťávu můžeš krátce svařit na glazuru nebo s ní dochutit obiloviny či luštěniny.
Nic nevyhazuj
Šťávu nevylévej. Přidej ji do polévky, dušeného jídla nebo zálivky, protože jsou v ní rozpuštěné bílkoviny a minerální látky.
V kuchyni
Tepelná úprava
Nejčastěji se jí tak, jak je. Hodí se ale i k mírnému ohřátí, do teplých salátů, kam ji rozebereš na kousky, nebo k obohacení vývaru. Prudké smažení nebo grilování nedoporučujeme, protože ji vysuší a jemné tóny chuti se ztratí.
Hodí se k
- Žitný chléb
- Hořčice
- Nakládaná zelenina
- Vařené brambory
- Kopr
Co to je
Makrela ve vlastní šťávě je makrela šetrně uvařená a zakonzervovaná v uzavřené nádobě, nejčastěji v plechovce nebo ve sklenici. Místo přidaného oleje nebo omáčky si vystačí s tekutinou, kterou ryba sama pustí, se solí (někdy s trochou vody) a s teplem. Zůstane tak čistá chuť samotné ryby, střídmá, a přitom výrazná. Ceněná je pro jasnou chuť a vysoký obsah živin.
Jak chutná
Chuť nastoupí hned: mořská, slaná a svěží, připomene studené proudy a otevřené moře. Pak se rozvine do husté, tučné plnosti s tóny železa, mořských řas a jemné sladkosti, kterou uvolní pomalé srážení svalových bílkovin. Dochuť je dlouhá, ale čistá. Zůstane po ní příjemně slaná, masitá chuť, ne mastný povlak jako u konzerv v oleji.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Jak se liší makrela ve vlastní šťávě od makrely v oleji?
Dá se šťáva z konzervy jíst?
Není bez oleje suchá?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Pod jedním názvem se skrývá víc druhů ryb z různých moří. Makrela obecná (Scomber scombrus): pochází z chladných vod severního Atlantiku bohatých na plankton. Má pevné maso, výrazný jódový tón a šťávu, která v chladu ztuhne v jemný rosol. Makrela japonská (Scomber japonicus): je běžná v Tichém oceánu, je měkčí a o něco sladší, šťávu má lehčí a průzračnější. Často se používá ve východoasijské kuchyni. Kranas obecný (Trachurus trachurus): anglicky se mu říká horse mackerel, pravá makrela to ale není. Je libovější a pouští čistší, střídmější šťávu. Rozdíly dělá hlavně obsah tuku, který závisí na teplotě vody a na tom, kdy a čím se ryby během roku živí. Ryby ulovené v době, kdy jsou nejtučnější, obvykle na konci léta, pustí při zpracování bohatší šťávu. Většina makrel se loví pelagickými vlečnými sítěmi nebo košelkovými nevody. Drobný lov na háčky přinese méně ryb, zato méně potlučených. Rychlé zchlazení po výlovu udrží maso pevné a šťáva pak bude čistší a voňavější.
Historie
Konzervování ryb ve vlastní šťávě má za sebou tisíce let. Starověk: Řečtí a římští výrobci solili ryby, makrely nevyjímaje, a v amforách je rozváželi jako salsamenta, spolu s fermentovanou rybí omáčkou garum. Před zkažením ryby tehdy chránila sůl, ne teplo. Středověk: S rozvojem rybolovu v severní Evropě a s klášterními postními tradicemi se tučné ryby staly základem pobřežního hospodářství. Ryby se solily, sušily a udily. Solené ryby v sudech, hlavně sledi, putovaly po hanzovních obchodních cestách, protože vydržely a snadno se převážely. Moderní doba: Průmyslové konzervování v 19. století zpřesnilo postup díky přesné regulaci teploty a hermetickému uzavírání. Makrela ve vlastní šťávě vznikla jako protějšek konzerv v oleji. Odpovídala poznatkům o výživě z 20. století i dnešní chuti na jednoduchá jídla, ve kterých hraje hlavní roli surovina.
Věda
Při tepelném zpracování se svalové bílkoviny denaturují a smršťují a vytlačují z buněk vodu bohatou na aminokyseliny, minerální látky a rozpuštěný tuk. Sterilace v hermeticky uzavřeném obalu zničí mikroorganismy, které způsobují kažení, i bakteriální spory. Uzávěr pak brání nové kontaminaci. Kolagen se zčásti mění na želatinu, proto je vychladlá šťáva hedvábně hladká. V uzavřeném obalu je málo kyslíku, takže tuk méně oxiduje a zůstávají zachované těkavé aromatické látky, které dávají makrele typickou chuť.
Původ a etika
Dávej přednost rybolovu s certifikací udržitelného hospodaření s rybími populacemi. Makrela ze severovýchodního Atlantiku, hlavní zdroj pro evropské konzervy, přišla v roce 2019 o certifikaci MSC kvůli sporům pobřežních států o kvóty. Vědci od té doby doporučují úlovky výrazně snížit, proto si na etiketě ověř aktuální certifikaci a oblast lovu. Výrobek stojí jen na samotné rybě, takže jeho kvalita je neoddělitelná od péče o moře. Odpovědní výrobci kladou důraz na sledovatelnost původu, šetrný výlov a co nejméně přídatných látek.