- Sezóna
- Z chovů jsou k dostání celoročně, nejlepší jsou na podzim.
- Cena
- Vysoká
- Výživa na 100 g
- 192 kcal
- 19,6 g bílkoviny
- 12 g tuky
- 0 g sacharidy
Křepelka, prsa s kůží
Křepelka, prsa s kůží
Křepelčí prsa s kůží jsou jemný prsní sval křepelky rodu Coturnix nebo příbuzných druhů. Nechává se na nich tenká světlá kůže, která drží šťávu, vůni a tenkou vrstvu tuku, se kterou klasická kuchyně počítá.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se. Při pokojové teplotě je nenechávej déle než 30 minut.
- V lednici
Skladuj při 0–2 °C, volně zakrytá. Spotřebuj je do 48 hodin, nikdy ne po datu použitelnosti.
- V mrazáku
Dobře zabalená je můžeš zamrazit až na 3 měsíce. Maso ale může ztratit část své jemnosti.
Jak vybrat
Vyber prsa s napnutou, neporušenou kůží a perleťově narůžovělým masem. Vonět mají neutrálně a lehce nasládle, nikdy kovově ani kysele. Křepelka z chovu má být na svou velikost plná. To svědčí o pečlivém krmení a šetrném chovu.
Čím nahradit
Holubí prsa s kůží jsou větší a tmavší. Chuť mají podobně plnou, jen výraznější.
Prsa z kuřátka s kůží se texturou přiblíží, zvěřinového tónu ale mají méně.
Příprava
Osuš je a okořeň střídmě, ať se kůže nerušeně vypeče dokřupava. Před přípravou je nech mírně povolit při pokojové teplotě, aby se rovnoměrně propekla.
Nic nevyhazuj
Z odřezků kůže a z kostí uvař lehkou zvěřinovou šťávu, nebo z nich vypeč voňavý tuk na zeleninu.
V kuchyni
Tepelná úprava
Nejlépe se hodí na rychlou úpravu při vysoké teplotě, třeba opečení na pánvi nebo orestování, často s krátkým dopečením v troubě. Šetrné sous-vide a pak opečení na straně s kůží udrží šťávu a kůže přitom zkřupne.
Hodí se k
- Jalovec
- Hroznové víno
- Jedlé kaštany
- Černý lanýž
- Madeira
Co to je
Křepelčí prsa s kůží jsou jemný prsní sval křepelky rodu Coturnix nebo příbuzných druhů. Nechává se na nich tenká světlá kůže, která drží šťávu, vůni a tenkou vrstvu tuku, se kterou klasická kuchyně počítá.
Jak chutná
Chuť nastupuje jemně, ale je jasně zvěřinová. Je to jen náznak divočiny, nic tak výrazného jako u větší pernaté zvěře. Pak přijde máslová šťavnatost: kůže se vypeče do tenké voňavé vrstvy, která maso pod sebou podlévá. Dochuť je čistá a lehce oříšková a drží se v ní minerální tóny, které připomínají trávu z mezí a semínka.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Proč se křepelčí prsa často připravují s kůží?
Jaké jsou výživové hodnoty křepelčích prsou?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Křepelky z evropských chovů jsou téměř výhradně křepelky japonské (Coturnix japonica) krmené obilnou směsí. Prsa jsou díky tomu mimořádně křehká a maso čisté a lehce nasládlé. Křepelka japonská (Coturnix japonica): V moderní gastronomii je běžná. Porážejí se mladé, takže mají velmi jemná svalová vlákna a jemnou, smetanovou chuť. Divoká křepelka polní (Coturnix coturnix): Loví se jen v omezené sezóně v zemích EU, které to povolují (v Česku je chráněná a neloví se). Živí se divokými trávami a hmyzem a na chuti je poznat, odkud pochází. Prsa jsou menší, pevnější a chuťově výraznější, s výraznou minerální dochutí.
Na charakter masa má velký vliv způsob zpracování. Křepelky z chovu se obvykle spaří, strojově oškubou a rychle zchladí. Chlazení vzduchem, kde se používá, pomáhá udržet kůži suchou a neporušenou. Divoké křepelky se tradičně nechávaly krátce odležet, aby maso povolilo a získalo hlubší vůni. Dnes se to dělá už skoro jen u specializovaných obchodníků se zvěřinou.
Historie
Ve starověkém Řecku a Římě byly křepelky ceněné jako jídlo i jako lovná zvěř. Píše o nich Athénaios a objevovaly se na římských hostinách, kde se pekly vcelku a ochucovaly omáčkou garum. Kůže byla ceněná jako zdroj tuku u jinak libového ptáka.
Ve středověku se křepelky dostaly po obchodních cestách ze Středomoří do severní Evropy. Připravovaly se v šlechtických kuchyních, kde se prsa prošpikovala nebo obalila, aby nad otevřeným ohništěm nevyschla. Podávala se s verjus (šťávou z nezralých hroznů) nebo s kořeněným vínem. Kůže byla nutnost, protože vyvažovala krátké pečení i drobnou velikost ptáka.
V moderní době jsou křepelčí prsa typickým jídlem vysoké gastronomie i lepších bister. Díky řízenému chovu jsou k dostání celoročně. Dnešní kuchaři mají kus s kůží rádi, protože je střídmý a zároveň požitkářský. Často ho podávají jen se střídmou oblohou, aby vynikla jeho vlastní chuť.
Věda
Křepelčí prsa jsou křehká, protože mají málo kolagenu a jemná svalová vlákna. Je to dané malou velikostí ptáka a u křepelek z chovu i tím, že se porážejí mladé. Kůže obsahuje tenkou vrstvu tuku, který při vypékání nese vůni a pomáhá povrchu zhnědnout. Maillardovy reakce mezi bílkovinami a cukry přitom vytvářejí chuť. Při rychlé přípravě zůstane šťáva uvnitř buněk, při převaření ji maso rychle ztratí. Proto je hranice mezi dokonalým a suchým masem tak tenká.
Původ a etika
Dávej přednost malým farmám s nízkou hustotou chovu a šetrným zacházením se zvířaty. Divoké křepelky by se měly lovit jen v povolené sezóně, aby byly chráněny tažné populace. Jasně doložený původ chrání přírodu i kvalitu jídla.