- Sezóna
- Seženeš ji celý rok. Jehňata z nové sezóny přicházejí na jaře, jehňata krmená trávou jsou nejlepší od konce léta do podzimu.
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 272 kcal
- 16,2 g bílkoviny
- 22,9 g tuky
- 0,2 g sacharidy
Jehněčí plec
Jehněčí plec
Jehněčí plec je přední část jehněte: horní část přední nohy s lopatkou. Je to hodně namáhaný sval, složený z několika propletených svalů, vaziva a prorostlého tuku. Prodává se s kostí nebo vykostěná, často svinutá nebo v síťce. Necení se pro jemnost, ale pro plnou chuť, pevnost a pro to, jak se při delším a mírném tepelném zpracování promění.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Při pokojové teplotě ji nech jen po dobu nezbytnou na zpracování.
- V lednici
Skladuj ji dobře zabalenou při 0–4 °C a spotřebuj do data použitelnosti. Maso koupené nebalené u řezníka spotřebuj do 2–3 dnů.
- V mrazáku
Dobře zabalenou ji zamraz při −18 °C nebo níž. Vydrží až 6 měsíců bez výrazné ztráty kvality.
Jak vybrat
Vyber plec sytě růžovočervené barvy s pevným, smetanově bílým tukem. Jednotlivé svaly mají být zřetelně oddělené, ne rozbředlé, a u plece s kostí nesmí být maso kolem kloubu ztmavlé. Musí vonět čerstvě a čistě, bez kyselého nebo příliš silného ovčího pachu.
Čím nahradit
Kozí plec, která má podobnou strukturu, jen je o něco libovější.
Vepřová plec, i když je jemnější a nasládlejší.
Příprava
Odkroj jen přebytečný tuk z povrchu, tukové vrstvy uvnitř nech. Osol výrazně a dej soli čas, aby pronikla do masa. U plece s kostí nařízni tuk, aby se lépe vyškvařil a koření proniklo hlouběji.
Nic nevyhazuj
Kosti a odřezky můžeš opéct a povařit na vývar bohatý na želatinu, výborný do omáček a dušených jídel.
V kuchyni
Tepelná úprava
Nejlépe se hodí na pomalé metody s vlhkým nebo kombinovaným teplem: dušení, dlouhé pečení, konfitování v tuku nebo uzení. Když jí dáš dost času, můžeš ji i natrhat na vlákna. Jakmile se kolagen přemění, svalová vlákna povolí a samy se oddělí.
Co to je
Jehněčí plec je přední část jehněte: horní část přední nohy s lopatkou. Je to hodně namáhaný sval, složený z několika propletených svalů, vaziva a prorostlého tuku. Prodává se s kostí nebo vykostěná, často svinutá nebo v síťce. Necení se pro jemnost, ale pro plnou chuť, pevnost a pro to, jak se při delším a mírném tepelném zpracování promění.
Jak chutná
Chuť nastoupí výrazně a jasně jehněčí, se železitým tónem, pastvinou a teplým živočišným tukem. Jak se kolagen rozpouští na želatinu, prohloubí se v plnou, kulatou masovou chuť (umami) s tóny morku, opečeného masa a jemné sladkosti. Dochuť je dlouhá, plná a lehce minerální, s dlouho doznívající plností, která odmění střídmé koření.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Je jehněčí plec tuhá?
Připravovat jehněčí plec s kostí, nebo bez kosti?
Proč je jehněčí plec levnější než kýta?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Anatomicky je jehněčí plec vždy stejná, ale podle plemene, krmení a krajiny chutná pokaždé hodně jinak. Jehňata krmená trávou z horských pastvin mají plec s výrazně bylinným a minerálním charakterem. Maso je tmavší a pevnější, tuk nese tóny lučních trav a vřesu. Jehňata dokrmovaná obilím, běžnější ve velkochovech, mají plec jemnější, s měkčím tukem a kulatější, sladší chutí. Jehňata z přímořských slanisk, která se pasou na pobřežních travách, mají jemně slanou, složitější chuť, kterou nejlépe poznáš, když plec pomalu upečeš na kosti. Chuť ovlivňuje i věk zvířete: plec z mladých jarních jehňat je jemnější a měkčí, plec ze starších zvířat je hutnější a potřebuje delší přípravu, za kterou se odvděčí hloubkou a vytrvalou chutí. Řezník může plec nechat celou, rozdělit ji na horní část s lopatkou a dolní část, nebo ji vykostit a svinout. Na každé z těchto úprav záleží, jak teplo pronikne dovnitř a jakou bude mít maso strukturu.
Historie
Ve starověkém Řecku a Římě byla jehněčí plec praktickým kusem masa. Často se dusila nebo pekla na rožni při společných hostinách a dlouhé vaření s aromatickými bylinkami ji zbavilo tuhosti. Ovce patřily ve starověkém Řecku k nejčastějším obětním zvířatům a jejich maso se při obětních hostinách dělilo mezi všechny, vařené nebo pečené na rožni. Ve středověku, kdy se ovce po celé Evropě chovaly hlavně kvůli vlně, se jedlo převážně skopové ze starších zvířat. Levnější kusy jako plec se obvykle vařily v hustých polévkách nebo pomalu pekly v uzavřených nádobách. Byla levná a sytá, a proto se hodila do selských domácností i do poutnických hospiců. V současnosti zažívá jehněčí plec nenápadný návrat. Dřív patřila do venkovské kuchyně, dnes ji znovu objevují kuchaři, kteří si cení její bohatosti na kolagen. Objevuje se na slavnostních stolech jako pomalu pečená, v severoafrických tažínech i v moderních úpravách, které spojují tradici s přesností.
Věda
Pro jehněčí plec je typický vysoký podíl vaziva, hlavně kolagenu. Kolagen se začíná smršťovat kolem 60 °C. Když ho delší dobu držíš zhruba při 70–90 °C, postupně se rozkládá na želatinu, takže maso je v ústech vláčné a šťavnaté, i když samotná svalová vlákna ztrácejí vodu. Prorostlý tuk se pomalu rozpouští, promašťuje svalová vlákna a nese aromatické látky rozpustné v tucích. U plece s kostí se maso u kosti propéká pomaleji a kost s okolním vazivem dodává do výpeku želatinu. Maillardova reakce při prvotním opečení nebo pečení při vysoké teplotě přidá složitější chuť, která kontrastuje s měkkou plností rozvařeného vaziva.
Původ a etika
Eticky získaná jehněčí plec začíná ohleduplným chovem a porážkou. Upřednostni chovy, kde se zvířata pasou, rostou přirozeným tempem a necestují zbytečně dlouho. Chov na pastvě nejen zlepšuje životní podmínky zvířat, ale ovlivňuje i složitost chuti a kvalitu tuku. Hledej maso se známým původem, podporuj využití celého zvířete a sáhni radši po pleci než po nejdražších kusech. Snížíš tím tlak na prémiové části a držíš se tradiční zásady, že se z jatečného zvířete využije všechno.