- Sezóna
- Celoročně (sušené); hlavní sklizeň září–říjen
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 329 kcal
- 19,9 g bílkoviny
- 0,5 g tuky
- 62,9 g sacharidy
Fazole adzuki
Fazole adzuki
Fazole adzuki (Vigna angularis), psané také azuki nebo aduki, jsou malé oválné luštěniny tmavě vínově červené barvy s typickým bílým proužkem na jednom boku. Ve východní Asii si jich váží po tisíciletí. V kuchyni mají výjimečné místo, protože patří k několika málo luštěninám, které se stejně dobře hodí do sladkého i slaného. Nejznámější jsou jako základ anko, sladké pasty z červených fazolí, bez které se neobejde nespočet japonských sladkostí.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Sušené fazole adzuki skladuj v dobře uzavřené nádobě v chladné a tmavé spíži až 2 roky. Starší fazole jsou pořád bezpečné, jen se déle vaří.
- V lednici
Uvařené fazole adzuki vydrží v lednici (při 4 °C nebo méně) v uzavřené nádobě 3–4 dny. Domácí anko (sladká pasta z červených fazolí) vydrží v lednici asi 1 týden. U kupovaného anko se řiď datem a pokyny ke skladování na obalu.
- V mrazáku
Uvařené fazole se výborně mrazí a vydrží až 6 měsíců. Aby se neslepily, rozlož je nejdřív na plech, nech je zmrznout a pak je přesyp do mrazicích sáčků. Hotové anko vydrží v mrazáku až 3 měsíce.
Jak vybrat
Vybírej sušené fazole adzuki rovnoměrně tmavě červené, lesklé a s neporušenou slupkou. Matné, svraštělé nebo popraskané jsou staré a budou se vařit nerovnoměrně. Bílý pupek (drobný proužek, kterým bylo semeno přichycené k lusku) má být dobře vidět. Vyhni se balením, ve kterých je hodně prachu nebo zlomků. Fazole adzuki v plechovce sice seženeš, ale často bývají už oslazené na dezerty, takže pro co nejširší použití jsou lepší sušené. Za nejkvalitnější se považují fazole z Hokkaida. Nejdražší jsou odrůdy Dainagon, které mají větší zrna a lepší chuť.
Čím nahradit
Malé červené fazole (typ fazolí kidney) mají podobnou velikost i barvu, ale jsou méně sladké a zemitější. Ve slaných jídlech fungují dobře, na tradiční dezerty jim ale chybí jemná sladkost.
Do slaných jídel černé fazole nebo fazole mungo. Do sladkého zkus jako náplň batáty, kaštanovou pastu nebo pyré z dýně kabocha. Zachytí ducha originálu, i když ne přesně jeho chuť.
Příprava
Na rozdíl od většiny sušených luštěnin se fazole adzuki nemusí předem namáčet. Jsou malé a mají tenkou slupku, takže se uvaří za 45–90 minut podle toho, jak měkké je chceš. Důkladně je propláchni a přeber, ať odstraníš kamínky a scvrklá zrna. Vař je v poměru 1:4 (fazole : voda). Pro hlubší umami přidej do vody proužek řasy kombu (tradiční makrobiotický postup). Osol je ke konci vaření nebo až potom, jak chceš.
Nic nevyhazuj
Vodu z vaření si schovej. Můžeš ji pít jako jemně nasládlý fazolový čaj (nezaměňuj ho s japonským azuki-cha, který se louhuje z pražených fazolí), nebo z ní udělej základ polévky či v ní vař obiloviny. Obsahuje ve vodě rozpustné vitaminy a antioxidanty. Slupky, které se při vaření oddělí, můžeš usušit a namlít na mouku bohatou na vlákninu a použít ji při pečení.
V kuchyni
Tepelná úprava
Fazole adzuki se dají připravit mnoha způsoby. Na tradiční anko je vař úplně doměkka, pak je rozmačkej s cukrem a svař na požadovanou hustotu (tsubuan s kousky fazolí, koshian jako hladká propasírovaná pasta). Do slaných jídel je duš s aromatickými přísadami, jako je česnek, zázvor a sójová omáčka. Výborné jsou v polévkách (japonské zenzai, korejské patjuk), vařené v páře s rýží (sekihan), rozmixované na pomazánku na způsob hummusu, ve vegetariánských burgerech nebo pomalu dušené s uzeným vepřovým. V tlakovém hrnci se vaří jen 20–25 minut. Když je uvaříš na skus, drží tvar, takže se hodí do salátů a misek s obilovinami.
Co to je
Fazole adzuki (Vigna angularis), psané také azuki nebo aduki, jsou malé oválné luštěniny tmavě vínově červené barvy s typickým bílým proužkem na jednom boku. Ve východní Asii si jich váží po tisíciletí. V kuchyni mají výjimečné místo, protože patří k několika málo luštěninám, které se stejně dobře hodí do sladkého i slaného. Nejznámější jsou jako základ anko, sladké pasty z červených fazolí, bez které se neobejde nespočet japonských sladkostí.
Jak chutná
Fazole adzuki jsou přirozeně jemně nasládlé, oříškové, s lehkým tónem jedlých kaštanů, a tím se od ostatních luštěnin liší. Chuť mají čistou a nevtíravou, takže se hodí skoro do všeho. Uvařené jsou uvnitř krémové a lehce moučnaté, a přitom drží tvar. Díky jemné sladkosti hrají hlavní roli v dezertech, což je mezi fazolemi vzácnost. Zemitý základ jim zároveň dovoluje unést i slaná jídla.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Musí se fazole adzuki před vařením namáčet?
Jak chutnají fazole adzuki?
Jsou fazole adzuki a červené fazole kidney totéž?
K čemu se používá pasta z fazolí adzuki (anko)?
Jsou fazole adzuki zdravé?
Do hloubky
4 min čtení
Druhy
Existuje několik odrůd adzuki a každá se cení pro něco jiného. Dainagon je skupina velkozrnných adzuki pěstovaných hlavně na Hokkaidu a s největší prestiží v oblasti Tanba v prefekturách Kjóto a Hjógo. Má největší zrna s výjimečnou chutí a pevnou texturou, která krásně drží tvar, a prodává se za prémiové ceny na luxusní wagashi (tradiční japonské cukrovinky). Erimo Shozu, vyšlechtěná na Hokkaidu, převládá v japonské komerční produkci díky spolehlivým výnosům a stálé kvalitě. Takara je nejpěstovanější odrůda v Severní Americe. Dovezli ji z Japonska v roce 1978 a oblíbená je pro svou přizpůsobivost. Minoka, kterou v roce 1980 uvedla Minnesota Agricultural Experiment Station, má větší semena vhodná pro západní pěstitelské podmínky. Kromě červených existují i bílé, černé a skvrnité kultivary adzuki, mimo specializované obchody jsou ale vzácné.
Historie
Původ fazolí adzuki vědcům dlouho vrtal hlavou, protože archeologické a genetické doklady si zdánlivě odporovaly. Přelomový výzkum z roku 2025 analyzoval genomy téměř 700 adzuki z celé Asie. Silně naznačuje, že k domestikaci došlo v Japonsku zhruba před 3 000 lety, v období Džómon. Archeologické doklady větších, cíleně pěstovaných fazolí sahají až 5 000 let zpět. Adzuki tak patří k nejstarším plodinám, které pěstovali pravěcí japonští lovci a sběrači. Z Japonska se pěstovaná fazole rozšířila na západ do Číny a tam se křížila s místními planými populacemi. Vzniklá genetická rozmanitost dřív vědce mylně vedla k závěru, že adzuki pochází z Číny. V čínské kuchyni se z ní stal jeden ze základních pilířů. Zmiňují ji už rané čínské spisy včetně Shennong Bencao Jing, a to pod jménem chi xiaodou („malá červená fazole“). V dějinách východní Asie byly adzuki víc než jen obživa. Jejich sytě červená barva symbolizovala životní sílu, ochranu a štěstí. Korejská a japonská lidová víra jim připisovala magickou moc a věřilo se, že odhánějí zlé duchy. Tento duchovní význam přetrvává ve slavnostních jídlech, jako je sekihan (červená rýže), který se tradičně podává na svatbách, při narození dítěte a o Novém roce. Do Spojených států adzuki podle všeho přivezla v roce 1854 výprava komodora Matthewa Perryho. Na Západě se o nich ale víc vědělo až díky makrobiotickému hnutí v 60. a 70. letech.
Věda
Výjimečné vlastnosti fazolí adzuki v kuchyni vycházejí z jejich složení. Obsahují přibližně 53 % škrobu a 23 % bílkovin, takže mají jeden z nejvyváženějších poměrů makroživin mezi luštěninami. Významnou část škrobu tvoří rezistentní škrob, který se v tenkém střevě nestráví. Fazole adzuki mají také hodně vlákniny, asi 12–13 %. Stejně jako jiné luštěniny obsahují oligosacharidy rafinózu a stachyózu. Jejich jemná chuť připomínající kaštany se dobře snoubí s cukrem, a právě ten dává anko a dezertům z adzuki sladkost. Jejich bílkoviny jsou bohaté na lysin, esenciální aminokyselinu, které bývá ve stravě založené na obilovinách málo, a proto se adzuki s rýží výživově doplňují. Sytě červenou barvu mají na svědomí antokyany a proantokyanidiny, barviva s antioxidačními vlastnostmi soustředěná v osemení. Výzkum v osemení identifikoval desítky různých polyfenolických látek. Nedávné genetické studie určily konkrétní mutace, díky nimž se z černě skvrnitých planých předků vyvinuly dnešní jednolitě červené kultivary: VaPAP1 odpovídá za ztrátu černého skvrnění a VaANR1 za červené zbarvení.
Původ a etika
Fazole adzuki patří k udržitelnějším zdrojům bílkovin. Jako luštěniny poutají dusík, takže půdu obohacují, místo aby ji vyčerpávaly, a snižují potřebu průmyslových hnojiv. Ve srovnání s živočišnými bílkovinami i s některými jinými plodinami potřebují poměrně málo vody, což je šetrné k životnímu prostředí. Nejceněnější adzuki pocházejí z japonského Hokkaida, kde chladnější klima a sopečné půdy dávají výjimečnou kvalitu. Fazole označené „Hokkaido Dainagon“ se prodávají za vyšší ceny a podporují tradiční japonské zemědělské komunity. Největším světovým producentem zůstává Čína, kvalita se ale výrazně liší. Pokud ti jde o co nejetičtější původ, hledej logo EU pro ekologickou produkci (zelený list) a fair trade, pokud jsou k dispozici. Pěstování v malém se zkouší i v chladnějších oblastech mimo Asii, včetně Severní Ameriky a částí Evropy. Většina adzuki prodávaných v Evropě se ale dováží z Číny, Japonska nebo Kanady. Fazole adzuki jsou odolné vůči běžným bakteriálním chorobám, a proto jsou zajímavou plodinou pro střídání v udržitelném zemědělství.