- Sezóna
- K dostání celý rok.
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 313 kcal
- 0 g bílkoviny
- 0 g tuky
- 27,5 g sacharidy
Anýzový likér
Anýzový likér
Anýzový likér je skupina slazených alkoholických nápojů ochucených hlavně anýzem (Pimpinella anisum), badyánem nebo obojím, někdy i s příbuzným kořením, jako je fenykl. Obvykle se vyrábí macerací nebo destilací semen v neutrálním lihu. Pak se přidá cukr a voda, aby byl likér vyvážený a hustší a jeho vůně dlouho vydržela.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Skladuj dobře uzavřený v chladné, tmavé skříňce mimo přímé světlo, aby nevyprchala vůně.
- V lednici
Lednička není nutná, ale v chladu alkohol tolik nevynikne. Výrazně anýzové likéry se v ní můžou zakalit. Je to neškodné a při pokojové teplotě zákal zmizí.
- V mrazáku
Do mrazáku ho nedávej: při velmi nízké teplotě se anethol vylučuje z roztoku, likér se zakalí a ztratí vůni.
Jak vybrat
Vybírej likér čirý a jiskrný. Zákal při pokojové teplotě může znamenat, že byl špatně naředěný nebo skladovaný. Vůně má být čistá a jasná, po čerstvém anýzu, ne ostrá jako lék. Nejdůležitější je rovnováha: s příliš velkým množstvím cukru zaniknou bylinné tóny, s příliš malým vynikne alkohol.
Čím nahradit
Pastis – je podobně výrazně anýzový a má bylinnou hloubku, ale je sušší a silnější, takže ho dej méně nebo přidej trochu cukru.
Neutrální líh s výluhem drceného fenyklového semínka, lehce oslazený.
Příprava
Podávej ho čistý, nebo zředěný studenou vodou, aby se typicky zakalil (tzv. louche), anebo ho odměř do koktejlů a moučníků.
Nic nevyhazuj
Zbytek likéru použij k provonění ovocných kompotů nebo do něj nalož citrusovou kůru a udělej si z ní další nálev.
V kuchyni
Tepelná úprava
Anýzový likér se nejčastěji používá bez tepelné úpravy, jako digestiv nebo pro vůni. V cukrářství s ním můžeš potírat korpusy nebo ho vmíchat do sirupů. V omáčkách a vaječných krémech ho zahřívej jen mírně a krátce, ať se éterické oleje neodpaří.
Hodí se k
- Citrusová kůra
- Mandle
- Káva
- Čokoláda
- Peckové ovoce
- Smetana
Co to je
Anýzový likér je skupina slazených alkoholických nápojů ochucených hlavně anýzem (Pimpinella anisum), badyánem nebo obojím, někdy i s příbuzným kořením, jako je fenykl. Obvykle se vyrábí macerací nebo destilací semen v neutrálním lihu. Pak se přidá cukr a voda, aby byl likér vyvážený a hustší a jeho vůně dlouho vydržela.
Jak chutná
Vůně je okamžitá a prchavá: lehká, skoro éterická vůně lékořice, fenyklového pylu a drcených bylin. V ústech je likér oblý a bohatý na glycerol. Sladkost tlumí výrazné anetholové oleje a podle původu nechá vyniknout jemné tóny pepře, citrusové kůry nebo alpských bylin. Dochuť je dlouhá, hřejivá a jazyk po ní lehce znecitliví. Zůstává po ní sladkost a chladivý bylinný nádech, který cítíš v dechu ještě dlouho.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Proč se anýzový likér po přidání vody zakalí?
Vyrábí se anýzový likér vždy z badyánu?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Anýzové likéry a příbuzné anýzové lihoviny spojuje vůně anýzu, ale podle místa původu, použitého koření a způsobu výroby se výrazně liší. Středomořské anýzové nápoje, například z jižní Francie nebo Itálie, stojí na anýzu, badyánu nebo obojím; francouzský pastis a mnoho italských sambuk vychází hlavně z badyánu. Anýz se často pěstuje na vápenitých půdách, kde teplé dny a chladné noci zvyšují obsah éterických olejů. Sklízí se, když semena dozrají, a pak se suší na vzduchu, aby si udržel vůni. Tyto nápoje bývají elegantní, s květinovou vůní a střídmou sladkostí. Anýzové lihoviny z východního Středomoří, například ouzo a rakı, jsou obvykle sušší a silnější než likéry. Ouzo může kombinovat anýz s fenyklem a dalším kořením, rakı se destiluje z hroznového destilátu s anýzem, typicky v měděných kotlích. Díky vysokému obsahu anetholu mají plnou chuť a jsou lehce olejnaté. Iberské a latinskoamerické styly existují ve sladké (dulce) i suché (seco) verzi. Sladké jsou hutné, výrazně sladké s chutí lékořice a s kratší dochutí. U většiny typů se zakalení po zředění cení jako znak vysokého obsahu anetholu.
Historie
Historie anýzového likéru sahá hluboko do starověku. Ve starověkém Řecku a Římě byl anýz ceněný v lékařství i v kuchyni. Víno s anýzem se předepisovalo na trávení a svěží dech a předznamenalo pozdější lihoviny. Když se ve středověku rozšířila destilace, hlavně podél islámských a středomořských obchodních cest, začal se anýzem ochucovat i destilát, nejen víno. Anýzové nápoje, jak je známe dnes, ale vznikly mnohem později. Arabští alchymisté zdokonalili destilaci alkoholu a ta se díky kulturní výměně rozšířila na Sicílii, ve Španělsku a v Levantě. V raném novověku mnišské řády a místní pálenice ustálily receptury a vyvažovaly cukr a koření podle místní chuti. V moderní době umožnil průmyslově vyráběný líh a cukr standardní kvality širší rozšíření a jednotlivé země se ztotožnily s konkrétními styly, jako je pastis, ouzo nebo sambuka. I přes komercializaci řemeslní výrobci dál dbají na původ semen a pomalou destilaci a navazují tak na staleté postupy.
Věda
Klíčovou látkou anýzového likéru je anethol, aromatický ether, který mu dává typickou lékořicovou vůni. Anethol se rozpouští v alkoholu, ale ne ve vodě, a proto se likér po zředění zakalí. Cukr přidává nejen sladkost, ale i hustotu: tlumí vnímání alkoholu a díky němu se vůně v ústech uvolňuje déle. Látky z fenyklu, koriandru nebo citrusové kůry jsou v menšině, ale jejich vůně se navzájem doplňují a likér je díky nim bohatší.
Původ a etika
Etická výroba stojí na zodpovědném nákupu anýzu a cukru. Pěstování anýzu je pracné a spravedlivá odměna pro pěstitele pomáhá udržet tradiční zemědělské znalosti. U cukru jsou problémem monokultury a pracovní podmínky, proto výrobci stále častěji sahají po řepném cukru nebo certifikovaném třtinovém cukru. K svědomité výrobě anýzového likéru dnes patří také přehledný původ lihu a energeticky úsporná destilace.