- Sezóna
- Celoročně
- Cena
- Střední
- Výživa na 100 g
- 282 kcal
- 0,7 g bílkoviny
- 30 g tuky
- 4,2 g sacharidy
Tapenáda olivová
Tapenáda olivová
Olivová tapenáda je hustá pomazánka výrazné chuti z francouzské Provence. Dělá se z nadrobno nasekaných nebo rozmixovaných oliv, kaparů a tradičně i ančoviček, které spojuje extra panenský olivový olej. Název pochází z provensálského slova „tapenas“, tedy kapary. Připomíná, jak důležité byly kapary v původním receptu.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Na delší skladování se nehodí. Když ji při podávání necháš stát při pokojové teplotě, spotřebuj ji do 2 hodin.
- V lednici
Skladuj ji v uzavřené nádobě a zalij ji tenkou vrstvou olivového oleje, aby neoxidovala. Domácí vydrží zhruba 1 týden. Otevřenou kupovanou spotřebuj v době uvedené na etiketě (obvykle 1–2 týdny).
- V mrazáku
Dobře se mrazí, v uzavřených nádobách vydrží až 6 měsíců. Před použitím ji nech přes noc rozmrazit v lednici. Po rozmrazení může trochu změknout.
Jak vybrat
Když kupuješ hotovou tapenádu, vyber si takovou, která má krátké a srozumitelné složení: olivy, kapary, olivový olej, případně ančovičky a česnek. Vyhni se výrobkům s velkým množstvím plnidel, s přidaným cukrem nebo s průmyslovými oleji ze semen. Klasická tapenáda z černých oliv má být tmavě fialovočerná, ta ze zelených oliv sytě zelená. Kvalitní tapenáda výrazně voní po olivách a nesmí být cítit zatuchle nebo žluklě. Na domácí tapenádu si vyber kvalitní vypeckované olivy, například Niçoise, Kalamata nebo olivy naložené v oleji. Nejvěrnější chuť dají kapary v nálevu.
Čím nahradit
Pesto ze sušených rajčat má podobně výraznou středomořskou chuť, podobnou konzistenci a hodně umami. Je ale sladší a kyselejší.
Rychlou náhražkou jsou nadrobno nasekané olivy Kalamata s olivovým olejem, prolisovaným česnekem a trochou citronové šťávy. Tak plnou chuť jako tapenáda ale nemají.
Příprava
Na domácí tapenádu kapary sceď a propláchni, aby nebyly tak slané. Olivy podle potřeby vypeckuj. Olivy, kapary, česnek a případně ančovičky dej do sekáčku a krátkými pulzy rozsekej do požadované konzistence: hrubě kouskové, nebo úplně hladké. Za chodu přilévej extra panenský olivový olej, dokud nepůjde směs mazat. Tradičně se tapenáda dělá v hmoždíři a podle mnoha kuchařů má pak kulatější vůni než ze sekáčku. Nakonec ji podle chuti dochuť čerstvou citronovou šťávou, hrubě drceným černým pepřem a čerstvými bylinkami.
Nic nevyhazuj
Nálev z kaparů a oliv nevylévej. Dochutíš jím zálivky na saláty, marinády nebo dirty martini. Olivové pecky můžeš usušit a použít jako palivo, nebo je dej do kompostu. Zbytek tapenády, který je ještě v době trvanlivosti, nevyhazuj, ale vmíchej ho do omáčky na těstoviny nebo do tekutiny na dušení.
V kuchyni
Tepelná úprava
Olivová tapenáda se obvykle podává při pokojové teplotě jako pomazánka nebo dip a vařit se nemusí. Výborně funguje jako dochucení: těsně před podáváním dej lžičku na grilované maso, rybu nebo zeleninu. Do teplých těstovin nebo rizota ji vmíchej až mimo plotnu, aby si udržela svěží, slanou chuť. Hodí se do sendvičů, wrapů a panini, nebo ji před pečením rozetři pod sýr na plackách a pizze. Můžeš jí také před pečením naplnit kuřecí prsa nebo vepřovou pečeni (karé), případně ji prošlehat do vinaigretty na středomořský salát.
Co to je
Olivová tapenáda je hustá pomazánka výrazné chuti z francouzské Provence. Dělá se z nadrobno nasekaných nebo rozmixovaných oliv, kaparů a tradičně i ančoviček, které spojuje extra panenský olivový olej. Název pochází z provensálského slova „tapenas“, tedy kapary. Připomíná, jak důležité byly kapary v původním receptu. Můžeš ji mazat na chleba, nebo s ní dochucovat další jídla. Středomořskou chuť dodá křupavému pečivu stejně jako grilovanému masu či rybě.
Jak chutná
Olivová tapenáda je výrazně slaná, s chutí láku. Podtrhuje ji ostrost kaparů a jemné mořské umami ančoviček. Olivy jí dávají zemitý, lehce hořký tón a ovocný, pikantní olivový olej ho vyvažuje. Často se přidává česnek a bylinky, třeba tymián nebo bazalka. Špetka citronové kůry nebo kapka koňaku chuť na konci osvěží. Podle přípravy může být hrubě kousková i úplně hladká.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Jaký je rozdíl mezi tapenádou a olivadou?
Dá se olivová tapenáda zamrazit?
Je olivová tapenáda zdravá?
Čím nahradit ančovičky v tapenádě?
Jak dlouho vydrží domácí tapenáda v lednici?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Klasikou zůstává tapenáda z černých oliv. Tradičně se dělá z malých, chuťově výrazných oliv Niçoise nebo oliv naložených v oleji, ze kterých vznikne tmavá, zemitá pasta. Tapenáda ze zelených oliv, například Picholine, Lucques nebo Castelvetrano, je svěžejší, bylinnější a lehce oříšková. Místních variant je spousta. Některé provensálské recepty přidávají k ančovičkám marinovaného tuňáka, katalánská „olivada“ je naopak čistě olivová, s minimem dalších přísad. Moderní verze mohou obsahovat rozmixovaná sušená rajčata, pečené červené papriky nebo artyčoková srdce. Puristé to ale za tradiční tapenádu nepovažují.
Historie
Olivové pasty se na středomořských stolech objevovaly už ve starověku. Římané jedli „epityrum“ a „olivarum conditurae“ ze sekaných oliv ochucených bylinkami, octem a olejem. Tapenádu, jak ji známe dnes, ale ustálil až v roce 1880 šéfkuchař Meynier v marseilleské restauraci La Maison Dorée. Jeho původní recept počítal se stejným dílem černých oliv a kaparů, k nimž přidal filety ančoviček a tuňáka v oleji. Všechno roztloukl a dochutil koňakem, olivovým olejem a kořením. Původně tapenáda sloužila jako ozdoba vajec natvrdo. V roce 1897 ji Jean-Baptiste Reboul zařadil do své zásadní knihy „La Cuisinière Provençale“. Tapenáda se pak rychle stala symbolem provensálské kuchyně a rozšířila se po celém Středomoří i dál. Postupem času v ní převládly olivy a kapary ustoupily do vedlejší role. Odráží to měnící se chutě i oblibu, kterou si tahle výrazná, chuťově plná pomazánka získala po celém světě.
Věda
Výraznou chuť olivové tapenády tvoří řada těkavých a biologicky aktivních látek. Olivy obsahují aldehydy, hlavně hexanal a trans-2-hexenal, které kvalitním olivovým výrobkům dávají travnaté, zelené a lehce ovocné tóny. Vznikají lipoxygenázovou enzymovou drahou, když se buňky oliv rozdrtí. Za velkou část hořkosti oliv odpovídají fenolické látky, mezi nimi hydroxytyrosol a oleuropein. Kapary přinášejí kvercetin a rutin (silné flavonoidy) a také glukokaparin, ze kterého se uvolňují štiplavé látky podobné hořčičnému oleji. Ančovičky dodávají glutamáty a inosináty, tedy chemický základ umami. Ty se navzájem zesilují a umocňují plnou, masovou chuť. Olivový olej spojí přísady do stabilní hmoty, a protože se v něm rozpouští aromatické látky, dostanou se snadno k chuťovým receptorům. Mnoho kuchařů dává přednost hmoždíři. Ten suroviny drtí, nekrájí, a nezahřeje je, jak to může udělat rychlý nůž sekáčku. Vůně je podle nich pak kulatější.
Původ a etika
Olivy jsou ve středomořském zemědělství základem už tisíce let. Obecně se považují za udržitelnou plodinu, která roste v suchých podmínkách a potřebuje málo zavlažování. Intenzivní moderní pěstování, hlavně ve Španělsku a v částech Itálie, ale vyvolává obavy z degradace půdy, úbytku vody a ztráty biodiverzity. Hledej tapenádu z oliv od certifikovaných bio producentů nebo od pěstitelů, kteří hospodaří tradičně a s minimálními zásahy. Rybolov ančoviček je při zodpovědném řízení poměrně udržitelný, i když kvůli nadměrnému výlovu v některých oblastech Středomoří vznikla ochranná opatření. Nejlépe uděláš, když vybereš ančovičky s certifikací Marine Stewardship Council (MSC) nebo veganskou verzi bez nich. Když podpoříš malé provensálské a středomořské výrobce, pomůžeš zachovat tradiční kuchyni i místní ekonomiku a zároveň dostaneš ty nejkvalitnější suroviny.