- Sezóna
- Zvěřinu z volné přírody koupíš hlavně od pozdního léta do zimy podle zákonných dob lovu (srnce od poloviny května). Zvěřina z farmových chovů je k dostání celý rok.
- Cena
- Vysoká
- Výživa na 100 g
- 116 kcal
- 21,5 g bílkoviny
- 2,7 g tuky
- 0 g sacharidy
Srnčí svíčková
Srnčí svíčková
Svíčková ze srnce či jelena je malý protáhlý bedrový sval, uložený pod páteří. Zvíře ho za život téměř nezapojí, a proto je svíčková mimořádně křehká, velmi libová a nemá hrubší vlákno svalů, které zvěř hodně namáhá.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se. Svíčkovou nenechávej při pokojové teplotě déle než po dobu krátké přípravy.
- V lednici
Skladuj dobře zabalenou při 0–2 °C nejvýš 2 dny. Polož ji na mřížku, ať pod ní nestojí šťáva.
- V mrazáku
Zamraz těsně uzavřenou nejvýš na 6 měsíců. Rozmrazuj pomalu v lednici, aby si maso udrželo strukturu.
Jak vybrat
Vyber svíčkovou sytě rubínovou až granátově červenou, s jemným pravidelným vláknem a bez šedých okrajů. Zvěřina z přírody má vonět čistě a slabě kovově, nikdy kysele. Farmová bývá o něco světlejší a voní mírněji. Hodně vlhkosti na povrchu nebo hnědnutí a šednutí povrchu značí staré maso nebo špatné zacházení. Fialový nádech vakuově baleného masa je normální, na vzduchu zčervená.
Čím nahradit
Hřbet z farmové zvěře – podobně jemný, jen s trochu rovnoměrněji rozloženým tukem.
Hovězí svíčková (filet mignon) – počítej s vyšším obsahem tuku a méně železitou dochutí.
Příprava
Odřízni jen stříbřitou blánu, nic víc zbytečně neodkrajuj. Svíčková je velmi libová, proto ji před přípravou nech temperovat a připravuj ji rychle a přesně. Osol ji až těsně před tepelnou úpravou, jinak z ní sůl vytáhne šťávu.
Nic nevyhazuj
Odřezky přidej do zvěřinového vývaru nebo demi-glace – dodají hloubku, ale chuť nepřebijí. Stříbřitá blána je hlavně elastin a želatiny dá málo, takže ji vyhoď, nebo ji povař jen kvůli chuti.
V kuchyni
Tepelná úprava
Nejlépe ji krátce opeč, šetrně dopeč v troubě nebo krátce ogriluj. Když ji přepečeš, rychle ztrácí šťávu. Ideálně má být uvnitř krvavá až růžová (rare až medium rare). Zvěřina z volné přírody ale může přenášet toxoplazmu a hepatitidu E, a proto ji těhotné ženy a lidé s oslabenou imunitou mají jíst jen propečenou (v jádru aspoň 70 °C po dobu 2 minut). Maso nech před krájením odpočinout: má málo tuku a šťáva se v něm musí rozložit.
Hodí se k
- Jalovec
- Černý pepř
- Lesní houby
- Celer
- Červený rybíz
- Zvěřinová šťáva
- Máslo
Co to je
Svíčková ze srnce či jelena je malý protáhlý bedrový sval, uložený pod páteří. Zvíře ho za život téměř nezapojí, a proto je svíčková mimořádně křehká, velmi libová a nemá hrubší vlákno svalů, které zvěř hodně namáhá.
Jak chutná
Chuť nastoupí hned, ale zdrženlivě: je čistá, lehce nasládlá a jasně železitá, bez výrazné zvěřinové příchuti. Pak se pozvolna rozvine do lesních tónů – jalovec, suchá tráva, vlhké listí –, které maso získá z toho, co zvíře spáslo. Dochuť je krátká, přesná a suchá, spíš jemně masová než tučná. Proto se vyplatí pečlivé dochucení a krátká tepelná úprava.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Má svíčková ze zvěře výraznou zvěřinovou příchuť?
Proč je svíčková ze zvěře tak libová?
Jak má být svíčková ze zvěře propečená?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Svíčková se trochu liší podle druhu zvěře, oblasti a potravy. Jelení svíčková, v Evropě běžná, je větší a výraznější, protože se jelen živí vřesem, trávou a okusem lesních dřevin. Má výrazně železitý základ a lehce pryskyřičný tón. Srnčí svíčková je znatelně menší a jemnější. Srnčí zvěř si potravu vybírá a maso je tmavě červené, téměř sametové, jemně nasládlé, s krátkou dochutí. Svíčková z jelence běloocasého, rozšířeného v Severní Americe, chutná podle toho, čím se zvíře živí – od kukuřičných polí po listnaté lesy –, takže je někdy jemná, jindy výrazně oříšková. Ve farmovém chovu krmení zajistí stálou kvalitu, ale často za cenu aromatické pestrosti, kterou kuchaři na divoké zvěřině oceňují. Záleží i na době lovu: nejvláčnější a nejjemnější svíčkovou dají mladá zvířata a samci ulovení mimo říji (u srnce červenec–srpen, u jelena září–říjen).
Historie
Ve starověku si zvěřiny cenily řecké a římské elity, ne jako jídla chudých, ale jako symbolu aristokratického lovu. Slavily se celé kýty a nejlepší kusy úlovku dostávali čestní hosté. Ve středověku se ze zvěřiny stala věc práva a společenského postavení. Lesní právo ve velké části Evropy vyhrazovalo lov šlechtě a úlovek se dělil podle složitých pravidel: nejlepší maso šlo na pánův stůl. V novověku klasické francouzské řeznictví vyčlenilo svíčkovou jako samostatný kus a dnešní gastronomie k ní přistupuje i z etického hlediska. Svíčková ze zvěře dnes stojí na pomezí luxusu, udržitelnosti a kuchyně založené na terroir. Cení se ne pro hojnost, ale pro vzácnost a jemnost.
Věda
Křehkost svíčkové vychází z fyziologie svalu. Jde o sval, který drží postoj a málo se stahuje, proto má málo pojivové tkáně a kolagenu. Libovost odráží přirozený metabolismus zvěře, který dává přednost výkonu svalů před ukládáním tuku. Tmavá barva pochází z vysokého obsahu myoglobinu, který ve svalu uchovává kyslík pro pohyb. Myoglobin dává masu i železitou chuť a rychle při pečení hnědne. Tuk maso promazává a nese chuť – a protože ve svíčkové skoro žádný není, je velmi citlivá na teplo. Mezi dokonalou a vysušenou je proto jen malý krok.
Původ a etika
U zvěřiny jde hlavně o to vědět, odkud pochází. Zvěřina z řízeného mysliveckého hospodaření pomáhá udržet rovnováhu v přírodě a nezatěžuje životní prostředí jako intenzivní chov hospodářských zvířat. Pro kvalitu i bezpečnost je zásadní dohledatelný původ, správné vyvrhnutí a rychlé vychlazení. Farmová zvěřina má stálou kvalitu, ale otevírá otázky ohrad a původu krmiva. Odpovědní chovatelé dbají na šetrné zacházení bez stresu a přirozenou potravu. V obou případech platí: svíčková je vzácná, tak s ní zacházej s úctou, nic nevyhazuj a připrav ji pečlivě.