- Sezóna
- K dostání celý rok, tradičně ale patří k zimním zabíjačkám a uchovávání zásob.
- Cena
- Nízká
- Výživa na 100 g
- 701 kcal
- 28 g bílkoviny
- 64 g tuky
- 0,5 g sacharidy
Škvarky
Škvarky
Škvarky jsou křupavé nepravidelné kousky, které zbudou po vyškvaření vepřové kůže, podkožního sádla a pojivové tkáně. Teplem se z nich stane výrazně chutná pochoutka k zakousnutí nebo na dozdobení jídla. Na rozdíl od nadýchaných smažených vepřových kůží si škvarky drží kapsičky tuku a kolagenu, takže jsou hutnější, pořádně se do nich zakousneš a chutnají zřetelně po vepřovém.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Skladuj je v uzavřené nádobě při pokojové teplotě nejvýš týden, mimo světlo a teplo.
- V lednici
V lednici v uzavřené nádobě vydrží dva až tři týdny. Chlad zpomaluje žluknutí a krátké ohřátí na suché pánvi jim vrátí křupavost.
- V mrazáku
Na delší dobu je zamraz v dobře uzavřené nádobě, nejvýš asi na tři měsíce. Křupavost jim vrátí ohřátí na suché pánvi nebo v troubě.
Jak vybrat
Vybírej škvarky nepravidelného tvaru, na kterých jsou vidět vrstvy kůže a sádla. Mají být suché, s puchýřky, zlatavé až tmavě jantarové, nikdy šedé nebo mastné. Musí vonět čerstvě po pečeném vepřovém; sebemenší náznak žluklosti prozrazuje, že jsou staré nebo špatně skladované.
Čím nahradit
Silné plátky pancetty, pomalu vyškvařené dokřupava, ale pořád s tukem.
Kvalitní smažené vepřové kůže. Počítej s tím, že jsou lehčí a méně syté.
Příprava
Škvarky můžeš jíst jen tak, krátce je prohřát na suché pánvi, aby znovu zkřupavěly, nebo je nasekat a vmíchat do těsta, salátu či zeleniny. Dodají křupavost a plnou chuť.
Nic nevyhazuj
Sádlo, které ti při škvaření zbude, použij na smažení, do těsta nebo na restování, ať nic nepřijde nazmar.
V kuchyni
Tepelná úprava
Škvarky vznikají hlavně pomalým škvařením, po kterém se na vyšší teplotě dopečou dokřupava. Do hotových jídel se přidávají až nakonec a jen zřídka se vaří dlouho, protože by ztratily křupavost a rozpustily se v tuk.
Hodí se k
- Zelí
- Jablka
- Hořčice
- Černý pepř
- Ocet
- Tmavé pivo
Co to je
Škvarky jsou křupavé nepravidelné kousky, které zbudou po vyškvaření vepřové kůže, podkožního sádla a pojivové tkáně. Teplem se z nich stane výrazně chutná pochoutka k zakousnutí nebo na dozdobení jídla. Na rozdíl od nadýchaných smažených vepřových kůží si škvarky drží kapsičky tuku a kolagenu, takže jsou hutnější, pořádně se do nich zakousneš a chutnají zřetelně po vepřovém.
Jak chutná
Hned na první sousto se ozve sůl, vůně pečeného vepřového a křehké křupnutí, které je slyšet. Pak se chuť rozvine do plnosti, jak změklý tuk taje na jazyku a uvolní tóny opečeného masa, opraženého kolagenu a jemnou sladkost. Dochuť je dlouhá a výrazně masová a nechá v ústech lehký minerální nádech. Chuť pak osvěží pivo, cider nebo něco kyselého.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Jsou škvarky totéž co smažené vepřové kůže?
Jak se škvarky tradičně jedí?
Jsou škvarky výživné?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Škvarky se výrazně liší podle toho, z jaké části prasete jsou, z jakého plemene a z jakého kraje. Škvarky z amerického Jihu se obvykle dělají z odřezků z plece a bůčku, pomalu škvařených v litině. Jsou hutné, s velkými kapsami tuku a výraznou vepřovou chutí. Britské pork scratchings se naopak dělají z kůže ze hřbetu, která se suší a peče, dokud není tvrdá a plná puchýřů. Cení se pro strohé křupnutí a opraženou hořkost. Francouzské grattons se liší kraj od kraje: v Lyonu jsou to křupavé smažené kousky sádla a kůže k aperitivu, kdežto grattons z Bordeaux obsahují maso a lisují se do měkké roztíratelné teriny.
Původ škvarků prozradí prase. Škvarky z iberských prasat krmených žaludy mají nasládlý oříškový podtón, ze starých sádelných plemen zase hedvábnější tuk a plnější chuť. Záleží i na zpracování: kůže pečlivě oškrábaná a osušená před škvařením dá čistší chuť a lepší puchýřky. Chuť sahá od sladké a mléčné u čerstvého sádla až po hluboce masovou, skoro sýrovou, když kolagen a aminokyseliny projdou delšími Maillardovými reakcemi.
Historie
Škvarky vycházejí z prosté nutnosti nic nevyhodit. Ve starověkém Středomoří bylo vepřové sádlo ceněnou základní potravinou a zbytky po jeho škvaření se nejspíš jedly, ne vyhazovaly. Nebyly to lahůdky, ale vydatné jídlo, které se dalo nosit s sebou a dlouho vydrželo.
Středověk
Ve středověku vznikaly škvarky nezávisle na sobě všude, kde se zabíjela prasata a škvařilo sádlo. Po celé Evropě určovala zimní zabíjačka pevný sled prací, jak maso a sádlo uchovat: solení, uzení a škvaření. Škvarky se jedly v klášterech i v selských staveních a v hubených měsících dodávaly sousto na zakousnutí i kalorie. Ve Francii se staly výrazem místní vepřové kuchyně. V Anglii se z pork scratchings stala hospodská pochoutka mnohem později, až ve dvacátém století.
Moderní doba
V moderní době se škvarky jednou berou jako jídlo chudých a jindy jako módní požitek. S industrializací se lidé od zabíjaček vzdálili a škvarky zůstaly hlavně na venkově. Dnešní kuchaři a řemeslní výrobci, kteří chtějí zpracovat zvíře celé („nose-to-tail“), je ale znovu objevili jako symbol poctivosti, řemesla a chuti bez kompromisů.
Věda
Škvarky vznikají tak, že teplo promění kolagen a tuk. Při škvaření kůže se odpaří voda, kolagen se mění v želatinu a tuk zkapalní. Následná vysoká teplota spustí Maillardovy reakce mezi aminokyselinami a cukry. Při nich vznikají stovky aromatických látek, které dávají pražené, oříškové a masové tóny. Slyšitelné křupnutí je dílem rychlé ztráty vody a tvorby puchýřků. Plnost, která dlouho zůstává na patře, dává kyselina olejová a palmitová.
Původ a etika
Poctivé škvarky začínají u zodpovědně chovaných prasat, nejlépe z farem, které se ke zvířatům chovají ohleduplně a o porážce otevřeně informují. Když se zpracuje i kůže a sádlo, zvíře se využije celé a nic nepřijde nazmar. Dávej přednost výrobcům, kteří uvádějí plemeno, krmení a způsob škvaření. Tak máš jistotu, že se dbá na dobré zacházení se zvířaty i na chuť.