- Sezóna
- Od pozdního léta do zimy podle zákonných dob lovu (v Česku od srpna do prosince); mražené maso koupíš po celý rok.
- Cena
- Vysoká
- Výživa na 100 g
- 120 kcal
- 23 g bílkoviny
- 2,4 g tuky
- 0 g sacharidy
Mufloní na guláš
Mufloní na guláš
Mufloní maso na guláš jsou kusy k dlouhému dušení z muflona, divoké ovce původem z Anatolie, Kavkazu a Íránu. Na Korsice, Sardinii a Kypru žije odedávna a do pahorkatin a vrchovin pevninské Evropy byl hojně vysazen. Obvykle jde o plec, krk a kližku. Tyto kusy mají hodně vaziva a šlach prorůstajících sval, a plnou chuť proto ukážou až po dlouhém dušení ve vlhku.
Prakticky
Jak skladovat
- Na lince
Nedoporučuje se. Syrové mufloní maso nikdy nenechávej při pokojové teplotě, protože se na něm bakterie rychle množí. Až do vaření ho drž v lednici.
- V lednici
Skladuj při 0 až 2 °C, dobře zabalené, a spotřebuj do data na obalu. Nakrájené maso od myslivce nebo řezníka bez etikety uvař do 1 až 2 dnů.
- V mrazáku
Zamraz co nejdřív při -18 °C, nejlépe vakuově zabalené. Vydrží až 9 měsíců bez výrazné ztráty kvality.
Jak vybrat
Vyber maso sytě tmavě červené, ne bledé, s jemnými, hustými vlákny a co nejméně oschlým povrchem. Slabě pryskyřičná vůně je v pořádku a ukazuje na zdravé zvíře z volnosti. Kyselý nebo příliš pižmový pach znamená, že se s masem špatně zacházelo. Kusy mají být dobře zbavené blan, ale ne úplně libové: trocha vaziva je potřeba, aby byl guláš sametový.
Čím nahradit
Plec z jelena (zvěřina z volné přírody). Při dušení je podobně libová a minerálně hluboká.
Skopová plec ze zvířat chovaných na pastvě. Je jemnější a tučnější, ale s výrazným kořeněním se strukturou přiblíží.
Příprava
Asi 20 až 30 minut před opékáním vyndej maso z lednice, aby se opeklo rovnoměrně. Důkladně ho osuš, s mírou okořeň a opékej po malých dávkách. Výpek rozvař vínem nebo vývarem. Maso pak nech jen mírně probublávat, ne prudce vařit, aby si udrželo strukturu.
Nic nevyhazuj
Ořezy a kosti opeč a vyvař z nich silný zvěřinový vývar. Poslouží jako základ dalších gulášů a omáček.
V kuchyni
Tepelná úprava
Mufloní maso na guláš je nejlepší pomalu dušené, ať v hliněném hrnci, v litinovém hrnci, nebo v žhavém popelu zahrabaném v zemi, jak to dělají pastevci. Při dlouhém vaření na nízkou teplotu se kolagen rozpustí a z původně tuhého masa je vláčný, soudržný guláš zahuštěný vlastní želatinou.
Co to je
Mufloní maso na guláš jsou kusy k dlouhému dušení z muflona, divoké ovce původem z Anatolie, Kavkazu a Íránu. Na Korsice, Sardinii a Kypru žije odedávna a do pahorkatin a vrchovin pevninské Evropy byl hojně vysazen. Obvykle jde o plec, krk a kližku. Tyto kusy mají hodně vaziva a šlach prorůstajících sval, a plnou chuť proto ukážou až po dlouhém dušení ve vlhku. Na rozdíl od jehněčího z chovu je na mufloním mase znát život ve volné přírodě: skromná pastva, strmé svahy a sezónní nedostatek potravy.
Jak chutná
Chuť je od prvního sousta masová a železitá, jasně divoká, s čistou, skoro horskou ostrostí. Jak se kolagen rozpouští na želatinu, přidají se tóny pryskyřičných bylin, mokrého kamene a opečeného tuku. Dochuť je dlouhá, lehce minerální a s jemnou hořkostí, která připomíná mateřídoušku a jalovec. Drží se ještě dlouho po posledním soustu.
Pomohlo to? Další tipy ti pošleme e-mailem.
Sezónní plány pečení, ověřené recepty a triky, co ušetří čas v kuchyni. Odhlásíš se jedním kliknutím.
Časté otázky
Má mufloní maso na guláš výraznější chuť než jehněčí?
Jak dlouho se mufloní maso na guláš vaří?
Dá se mufloní maso na guláš marinovat?
Do hloubky
3 min čtení
Druhy
Muflon se nedělí na plemena jako domácí ovce, maso se ale výrazně liší podle oblasti a prostředí. Korsický muflon: Žije volně v horách a macchii ostrova a už desítky let je chráněný před lovem, takže jeho maso se neprodává. Pochází z něj řada pevninských evropských stád. Sardinský muflon: Žije hlavně v pohoří Gennargentu, je zákonem chráněný a na maso se neloví. Středoevropský muflon: Do Česka, na Slovensko, do Německa, Rakouska a Maďarska ho vysazovali od 18. století. Tato stáda dodávají skoro všechno mufloní maso prodávané v Evropě. Zvířata z drsnějších horských oblastí mají hutnější svalovinu a tmavší maso, kterému prospěje delší vaření a hodně koření. Maso pochází z regulovaného lovu volně žijících stád i z obor. Na chuť má rozhodující vliv věk a pohlaví zvířete a také to, kolik tuku si v dané sezóně nastřádalo.
Historie
Ve starověku stál muflon na pomezí divokých a domácích zvířat. Antičtí autoři jako Strabón a Plinius starší popisovali divoké ovce (musimones) ze Sardinie a Korsiky jako něco jiného než domácí stáda z pevniny. Dušené maso divokých ovcí s vínem a bylinami patřilo spíš k venkovským hostinám než k městskému přepychu.
Ve středověku se lov muflonů stal výsadou šlechty tam, kde se druh udržel. Na Korsice a Sardinii se maso divokých ovcí nejspíš vařilo stejně jako ostatní zvěřina v zimních dušených pokrmech a hustých polévkách, často natahovaných luštěninami a kořenovou zeleninou. Obchodní cesty přinesly koření jako hřebíček a skořici, které se občas dostalo i do zvěřinových pokrmů, aby zmírnilo drsnost masa.
V moderní době se mufloní maso na guláš vrací jako znak kuchyně spjaté s místem původu. Kuchaři i myslivci dnes kladou důraz na etický původ masa a tradiční postupy a pomalu dušeného muflona představují jako obraz krajiny, ročního období a střídmosti, ne nadbytku.
Věda
Výrazná pevnost mufloního masa je dána množstvím vaziva a nejspíš i vysokým podílem pomalých svalových vláken, která se vyvinou neustálým pohybem po strmých svazích. Kusy mají obvykle víc vaziva než jehněčí z chovu, a proto potřebují dlouhé dušení ve vlhku, při kterém se kolagen rozloží na želatinu. Tmavší barva masa odráží vyšší obsah myoglobinu, se kterým souvisí železitá chuť i nutriční složení.
Původ a etika
Stavy muflonů se řídí přísně stanovenými plány lovu, které mají udržet rovnováhu v přírodě. Etický původ znamená maso od myslivců s povolenkou, rychlé vyvrhnutí v terénu a využití celého kusu. Z kuchařského pohledu je mufloní maso projevem úcty k divoké přírodě: vzácnost žádá v kuchyni pokoru a plýtvání se bere jako morální selhání.